Uvažovali jste někdy nad tím, na co všechno se dá použít a co lze vyrobit z papírové tašky? Nakupování není zdaleka jediným účelem, ke kterému může papírová taška bez potisku sloužit. Stejně dobře lze využít také na kompostování, organizaci drobných předmětů nebo jako předmět pro různé umělecké či výtvarné projekty.
U zákazníků jsou papírové tašky velmi oblíbené. Lidé milují jejich přírodní vzhled a šetrnost k životnímu prostředí. Jejich popularitě nahrává také skutečnost, že jsou papírové tašky vyráběny z obnovitelných zdrojů a jsou plně recyklovatelné. Tašky mohou být vyrobeny v několika variantách, nejčastěji se setkáváme s taškami s plochým uchem či krouceným uchem.
Kde se s nimi setkáte nejčastěji? Klasické nepotištěné papírové tašky nacházejí své využití nejčastěji v sektorech spojených s obchodem a službami jako stylová náhrada igelitových tašek. Ve velké míře je využívají také restaurace, kavárny či např. pekárny.
Pokud se náhodou stane, že se vám začne množství papírových tašek hromadit, nezoufejte. Kromě toho, že je můžete kdykoli vyhodit do recyklovatelného odpadu, existuje i spousta dalších možností, jak papírové tašky využít.
Zatímco s výrazem recyklace se už někdy setkal asi každý, pojem upcyklace je stále velké části populace poměrně neznámý. Upcyklace je proces, při kterém se staré, nepotřebné nebo zdánlivě nevyužitelné předměty promění v něco nového a funkčního. Tento kreativní trend nachází své uplatnění v mnoha oblastech, a papírové tašky nejsou výjimkou.
Čtěte také: Recyklace papíru a její otazníky
Nejjednodušším způsobem upcyklace papírových tašek je jejich znovupoužití ve formě nákupních tašek. Mnoho z nás tyto tašky shromažďuje doma nebo je používá jen jednou. Místo toho, abychom je vyhodili, můžeme je znovu využít při dalším nákupu. Stačí je dobře zkontrolovat, zda jsou stále v dobrém stavu, a případně je posílit lepicí páskou.
Papírové tašky jsou také skvělým materiálem pro tvorbu originálních dárkových obalů. Můžeme je rozstřihnout a rozložit na rovinu, čímž získáme plochý papír. Poté na něj můžeme napsat nebo nakreslit vlastní motivy a vytvořit tak personalizovaný obal. Kreativitě se meze nekladou - můžete přidat barevné stuhy, výřezy z jiných papírových materiálů nebo květiny vyrobené z papíru.
Z papírových tašek můžeme vyrobit různé dekorace a drobné předměty do domácnosti. Například z nich lze vytvořit květiny, vázy, kancelářské organizéry nebo koše na ovoce. Pro výrobu jednoduchých papírových květin stačí rozstříhat papírové tašky na pruhy, stočit je do tvaru květu a připevnit lepidlem.
Některé druhy ovoce dozrávají rychleji, když je vložíte do papírového sáčku nebo tašky. Funguje to pro banány, hrušky, broskve, ale také rajčata, avokádo a další. Ovoce dejte do papírové tašky, horní část zabalte a nechte den či dva odstát. Z ovoce se uvolňuje plyn jménem ethylen a sáček ho zadržuje uvnitř, což způsobí, že ovoce rychleji dozraje. Pozor!
Stejně dobře lze papírovou tašku použít pro kompostování organických zbytků. Větší papírové tašky lze použít jako nádoby na recyklovaný odpad. Snadno je můžete označit, aby bylo jasné, do které tašky patří plast a do jaké papír.
Čtěte také: Správná likvidace stavebního odpadu
Upcyklace papírových tašek může být také zábavným a vzdělávacím výtvarným projektem pro děti. Děti mohou rozstříhat, lepit a zdobit papírové tašky, čímž rozvíjejí svou kreativitu a dovednosti. Můžeme společně vytvářet jednoduché hračky, papírové masky nebo třeba dekorace do jejich pokojů.
Rychlost, jakou se nám jako lidstvu daří plenit planetární zásoby, je omračující: kdybychom celou historii Země vmáčkli do jednoho roku, člověk by existoval 37 minut a za poslední 0,2 sekundy už stihl spotřebovat třetinu všech přírodních zdrojů. V současnosti bychom potřebovali jednu a tři čtvrtě zeměkoule, abychom pokryli naši poptávku po ropě, minerálech, dřevě, plodinách a masu udržitelným způsobem. Již za deset let budeme tímto tempem potřebovat dvakrát více zdrojů, než příroda dokáže sama obnovit.
Třídění a masivní recyklace tedy není jen dobrým skutkem pro přírodu, ale naprostou nutností k udržení přijatelné životní úrovně nás - zemí bohatého Severu, které oproti státům globálního Jihu spotřebují až desetinásobek zdrojů na člověka. Odpad nemůže být koncovou fází života výrobku, ale stadiem, ve kterém se suroviny použité při výrobě stanou opět zdrojem pro další využití. To je principem cirkulární ekonomiky neboli oběhového hospodářství.
Přistoupit na něj neznamená jen změnu chování nás spotřebitelů, ale v první řadě nové požadavky na design a výrobu produktů a růst celých nových odvětví zpracovatelského průmyslu. Některé tyto aspekty upravuje evropský Balíček k oběhovému hospodářství, jejž bychom měli letos začlenit do našeho právního řádu v podobě novely zákona o odpadech. Stanovuje například podíl fakticky recyklovaného komunálního odpadu na 65 % v roce 2035.
Míra recyklace papíru je v ČR vysoká - recykluje se až 85 % vytříděného množství. Dále použitelný je však pouze papír bez znečištění a povrchových úprav jako voskování nebo impregnování. Vlákna celulózy, která tvoří hlavní surovinu pro výrobu papíru, se dají recyklovat asi 5-7×. Při každém použití se zkrátí, až je z nich drť použitelná třeba v platech na vajíčka.
Čtěte také: Ekologická likvidace vozidel v ČR
Recyklace papíru u nás se dosud ekonomicky příliš nevyplácela - ze sebraného množství milionu tun papíru ročně se v našich papírnách zpracovala asi pětina, zbytek se vyvážel do Asie, především do Číny, dokud jej před několika lety nezačala odmítat. Následkem toho hodnota papíru jako exportní suroviny prudce klesla a obce zřejmě budou muset sběr papíru naopak dotovat. Přestože spotřeba i produkce papíru v Evropě mírně roste, díky levnému dřevu a zavedené výrobě je stále výhodnější používat čerstvá dřevěná vlákna. Podíl sběrového papíru při výrobě nového se navyšuje, ale jen pomalu - v ČR je to nyní kolem 53 %.
Podle studie britské Královské statistické společnosti z roku 2018 bylo z celkových 8,3 miliardy tun plastu na Zemi recyklováno pouze 9 %, asi 12 % se spálilo a zbytek tu s námi stále někde je - protože plasty se rozkládají stovky až tisíce let. V ČR se podle údajů Ekokomu podaří vytřídit kolem 70 % plastových obalů. Z nich se však po dotřídění na lince odešle k dalšímu využití asi polovina, především PET lahve, část je použita jako tuhé palivo v cementárnách a spalovnách a odhadem asi pětina stejně skončí na skládce, protože dosud to u nás bohužel často bylo ekonomicky výhodnější. Reálně tedy u nás recyklujeme asi 35 % plastových obalů (přičemž evropská kvóta pro rok 2025 je 50 %). Recyklace plastu je problematická, protože až dvě třetiny produktů jsou vyrobeny ze směsi více druhů plastu, a tyto směsi se v současnosti prakticky nerecyklují.
Každý má třídění odpadu doma zařízeno trochu jinak, podle toho jak mu to vyhovuje a jaké má možnosti. Někdo má koše na tříděný odpad v kuchyňské lince, jiní mají krabice na tříděný odpad v technické místnosti, někdo jiný má šuplíky s tříděným odpadem na chodbě nebo v koupeně a další lidé mají třeba igelitové tašky pro třídění odpadu v garáži.
Za pět let mají z českých obchodů, stánků i hotelů zmizet minibalení omáček, šamponů, ale i čerstvého ovoce, zeleniny a pečiva. Igelitové sáčky pravděpodobně vystřídají pytlíky z papíru. Balení jídla v EU se brzy změní. Zmizí vše, co se balí do plastu a má to malý obsah. Skončí tedy jednorázová mlíčka do kávy, malé kečupy a tatarky u stánků a ve fastfoodech, jednorázová mini máslíčka a mini šamponky v hotelích, ale také třeba citrony v plastových síťkách.
EU tak reaguje na enormní množství odpadu z plastových obalů, které dlouhodobě roste a zatěžuje životní prostředí i odpadové hospodářství. Někteří experti se však obávají, že bohulibá myšlenka má jisté trhliny. A že ve finále může v některých případech pro životní prostředí znamenat naopak problém.
Ředitelka Obalového institutu Syba Iva Werbynská nové nařízení o obalech PPWR detailně zná a nyní firmám i evropským úředníkům radí, jak ho co nejlépe přenést do praxe. Varuje, že v praxi může nová regulace přispět k nárůstu potravinového odpadu.
„Současná praxe dodávek čerstvého ovoce a zeleniny v průhledných plastových obalech umožňuje okamžitou vizuální inspekci, jak při přejímce zboží, tak při nákupu v obchodě. Při přejímce na straně obchodníků nebude prý možné odhalit drobné vady nebo poškození, což povede k vyššímu vracení a následnému vyřazování celých dodávek. Spotřebitelé také nebudou moci porovnat kvalitu jednotlivých kusů a mnozí raději zboží nekoupí nebo po rozbalení doma část produktu vyhodí. Dodává také, že přechod obalového materiálu z plastu na papír znamená vyšší propustnost vzduchu a vlhkosti. To u citlivých plodin, například u salátových okurek, bobulového ovoce a podobně, zkracuje jejich trvanlivost až o několik dnů.
„Malé smetánky jsou v kancelářích, protože jednání je jednou za čas a větší balení smetany nebo mléka by se zkazilo. Okurka v plastovém obalu je proto, že takto má prokazatelně několikanásobně delší trvanlivost. Zákazem malých balení lidem se svět nezachrání ani se nestane lepším,“ je přesvědčen Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství (ČAOH). Dodává, že ani z ekologického hlediska nevidí konkrétní měřitelný benefit, který má regulace přinést.
Ani zákaz mikrotenových sáčků nevnímá Havelka jako něco přínosného. „Pokud dám pečivo do jiného typu obalu, vždy mi vydrží kratší dobu než v plastovém sáčku. Opět tedy poroste potravinový odpad. Ani zde nejsem přesvědčen, že by EU měla regulovat, zda si dám své pečivo do plastového nebo jiného sáčku. Dodává, že v České republice lidé vědí, že plastové sáčky patří do žlutého kontejneru. A odtud putují buď do recyklace, anebo na energetické využití, což je podle Havelky obojí pozitivní.
Spíše než řešit, jestli papír nebo plast, je podle Havelky mnohem zásadnější, zda jsou obaly vyráběny z dobře recyklovatelných a pokud možno jednodruhových materiálů, které jdou dobře třídit.
Zcela jiný pohled má na zákaz malých plastových obalů Vladimír Kočí, odborník na metodu posuzování životního cyklu produktů z pražské VŠCHT. Podle něj by mohl přispět ke kultivaci stravování lidí a také přimět zákazníky, aby si vybírali kvalitnější produkty.
„Pečivu pobyt v igelitu nesvědčí, a když si koupíte kvalitní kváskové pečivo, které jedině má smysl konzumovat, je škoda ho do igelitu dávat,“ kroutí hlavou Kočí. K tématu minibalení smetánek a kečupů Kočí říká, že žádná z těchto potravin není ani nutná, ani zdraví prospěšná. „Je to většinou jen libůstka, v případě kečupu často chuťový doplněk, který má zakrýt nedostatky hlavního pokrmu. Jestli mají usnadnit konzumaci za pochodu na ulicích nebo ve fastfoodech, tak to nenapomáhají správné věci.
Každopádně ani papírový jednorázový obal není podle Kočího žádná výhra. „Je nás moc a většinou jsme líní chodit na nákup s košíčkem, kam se to ovoce a zelenina dá vložit nebalené. A takový košíček může být krásným kulturním doplňkem - na kolika obrazech hraje ústřední roli a dodneška tyhle obrazy milujeme. Nenamalujete idylku, kdy dívka nebo mladý muž nakupuje ovoce do igeliťáku. Je to o kultuře.
Na blížící se zákaz malých plastů již reagují i řetězce supermarketů. Čekají na konkrétní detaily, které jim pomohou se na nový styl prodeje připravit. Měla by je brzy vydat Evropská komise ve spolupráci s českým ministerstvem životního prostředí.
Jaroslav Vodáček, hlavní manažer balení řetězce Tesco v Česku, rovněž připomíná, že obaly především chrání potraviny a ty dobře navržené obaly zabraňují vzniku potravinového odpadu.
K zákazu mikrotenových sáčků Vodáček konstatuje, že jsou k dispozici i jiné možnosti balení, kupříkladu do papírových pytlíků. „Do těchto obalů bohužel není vidět, což je složitost na pokladnách. U zákazu balení ovoce a zeleniny do plastu řetězce doufají, že ty nejcitlivější plodiny dostanou výjimku.
„Komise musí v první řadě určit výjimky, například pro ovoce citlivé na tlak, jako jsou jahody, maliny či borůvky. Na riziko tvorby potravinového odpadu však již upozorňujeme,“ připomíná Vodáček. Pokud by finální verze obalů znamenala kombinaci dvou materiálů, například papírové krabičky s plastovým okénkem, nebude to prý z hlediska recyklace vhodné.
tags: #papír #v #plastovém #sáčku #recyklace