Recyklace plastů v České republice: Proč a jak třídit plastový odpad?

Třídění odpadu je důležité vždy a všude, u plastů to platí obzvlášť. Kromě toho, že díky jejich třídění umožníme jejich recyklaci či přeměnu na energie - tedy efektivní využití, kterým šetříme zdroje, a tedy i životní prostředí.

Podle nejnovějších údajů z roku 2022 třídí v ČR své odpady v ČR 75 % obyvatel, od roku 2000 se jedná o nárůst o 1/3! V roce 2022 bylo na území ČR k dispozici 402 444 sběrných nádob na plasty.

Díky spolupráci průmyslu, měst a obcí se v ČR recykluje pětina domovního odpadu a 76 % všech obalů. Za rok 2020 průměrně každý občan ČR vytřídil až 53 kg plastů, skla, papíru a nápojových kartonů.

Recyklace zabraňuje tomu, aby použité plastové obaly skončily v životním prostředí. Z recyklátu lze vyrábět nové obaly, čímž se šetří fosilní zdroje a obnovitelné zdroje jako základní materiál pro plasty. Recyklované plasty vytvářejí až o 90 % méně emisí.

Jak správně třídit odpad z plastů?

Třídění plastových odpadů nám mohou usnadnit tzv. recyklační značky, které jsou uvedeny na plastových obalech. Více v článku Recyklační symboly plastů.

Čtěte také: Odpadkový koš KIS 20+20L: Recenze

Pro správné třídění plastů je třeba dodržet několik zásad - například objem odpadu vždy maximálně zmenšíme, netřídíme mastný a silně znečištěný odpad. Podrobněji o jednotlivých druzích plastů, jejich třídění a recyklaci v Encyklopedii plastů.

Efektivní je materiál třídit už v domácnosti rovnou tak, jak ho pak vyhazujeme do jednotlivých kontejnerů. Jak vyhodit PET lahev? S víčkem, i s etiketou, ale ideálně ji před vyhozením sešlápnout.

Do žlutého kontejneru lze vkládat sešlápnuté PET lahve, plastové tašky, sáčky, dále také plastové obaly od kosmetiky, čistících prostředků, mléčných výrobků, plastové obaly od CD disků a další. Do žlutého kontejneru pak nepatří mastné obaly, ve kterých jsou zbytky potravin nebo zbytky čistících přípravků, dále také obaly od barev, žíravin a dalších nebezpečných látek.

Proces recyklace plastů

Recyklaci plastů lze rozdělit na 4 typy. Prvním typem je mechanická recyklace, druhým je chemická, následuje tzv. rozpouštěcí recyklace a nakonec recyklace organická (tj. kompostování).

Mechanická recyklace

Mechanická recyklace je nejčastěji používaným postupem při recyklaci plastu. Po vhození plastového odpadu do žlutého kontejneru putuje plastový odpad na třídící linku, kde dochází k dotřídění od hrubých nečistot. Dochází také k rozdělení plastů dle druhů jako jsou PET lahve, fólie, duté plasty, také polystyren nebo třeba směsný plast. U PET lahví dochází také k rozdělení dle barev. Následně jsou plasty rozdrceny na malé kusy a poté jsou promyty s cílem odstranit nečistoty a kontaminanty. Dále jsou osušeny a připraveny k tavení pomocí zahřívání. Z nataveného materiálu pak vznikají dlouhá vlákna, která jsou nasekána na granule. V tento moment vzniká tzv. regranulát, který se dále využívá při výrobě dalších produktů, jako je například sportovní oblečení, spacáky, lavičky a další.

Čtěte také: Recyklace autobaterií

Vzniklý regranulát bohužel nelze použít na většinu výrobků, které by následně přišly do styku s potravinami. Výjimkou jsou pouze PET lahve, u kterých jsou však nastaveny přísné vstupní parametry s důrazem na vysokou míru čistoty vstupního materiálu. V tomto případě se pak jedná o tzv. B2B (bottle-to-bottle) recyklaci.

Pyrolýza

Další možností recyklace plastů je pyrolýza. Jedná se fyzikálně chemický děj v rámci termického procesu, který za pomocí vysokých teplot rozkládá organické látky bez přístupu kyslíku. Výsledným produktem tohoto procesu je plyn (využitelný v kogeneračních jednotkách na výrobu elektřiny a tepla), kapalina (pyrolýzní olej používaný v chemickém průmyslu nebo v rafinériích pro výrobu nafty) a tuhý zbytek (využívaný v průmyslu).

Pyrolýza je vhodná pro plastové materiály, které běžné recyklační metody nedokáží zpracovat, například směsné nebo kontaminované plasty. Tento proces přispívá ke snižování objemu plastového odpadu, který by jinak skončil na skládkách nebo ve spalovnách. Nicméně proces pyrolýzy vyžaduje vysoké teploty, což znamená vysokou spotřebu energie.

Recyklace plastů v praxi

Potom, co vhodíte své oblíbené plastové obaly do žlutého kontejneru, přijede svozový vůz a plasty odveze na dotřiďovací linku. Zde se na běžícím pásu odstraní vše, co tam nepatří. Mimo to se zde plasty dotřiďují podle jednotlivých druhů (v ČR se v současnosti nejčastěji vytřiďují PET, duté obaly z tvrdého plastu, pěnový polystyren a plastové fólie). Pak se vše roztříděné zabalí, sváže a odveze k dalšímu zpracování.

ČÍSLA O TŘÍDĚNÍ A RECYKLACI PLASTOVÉHO ODPADU V ČR PROZRADÍ INFOGRAFIKA NA SAMOSEBOU.CZ. (ZDROJ: SAMOSEBOU.CZ)

Čtěte také: Odpady a recyklace: Český pohled

Vznikají z různých odpadních materiálů, jako jsou např. PET lahve vytříděné do žlutých kontejnerů se přesunou na třídící linku, kde obsluha třídí ručně jednotlivé druhy plastů podle barvy, a to i za použití moderních optických metod. Vytříděné lahve jsou následně drceny a mlety na jemné vločky, které musí být, pokud možno, co nejlépe vyčištěny od zbytků nápojů či jiných látek. To se děje pomocí opakovaného vymývání a sušení v extrudoru.

Pro úspěšnou recyklaci je třeba odpadní plasty co nejlépe vytřídit. Tedy to, co vhodíme do kontejnerů, prochází dalším tříděním na třídicích linkách. Ať už automatizovaně (například odrazivostí světla z povrchu materiálů), nebo mnohem častěji za přispěním lidské ruky. Technologie sice pokročily, ale se spoustou věcí si ještě neporadí. Čím čistější je odpad na vstupu do procesu, tím kvalitnější bude s největší pravděpodobností recyklát na výstupu.

Pamatujte: ne vše, co naházíme do kontejneru na plast se zrecykluje. V průměru jen něco kolem 30 %. Tzv. jednodruhové odpadní odpady se drtí a následně se této drtě využívá při výrobě nových produktů. Zjednodušeně řečeno.

Možností recyklace plastů je bezpočet. Plast není nijak složité recyklovat. Je-li k dispozici technologické vybavení, jedná se o proces téměř identický s jakoukoli jinou výrobou.

Pokud doma plasty sbíráte do taše nebo pytlů, do kontejnerů (pokud to je) je vysypte.

Recyklaci plastu a její rentabilitu mimo sběr, třídění a zpracování ovlivňuje částečně i cena ropy. Například pokud klesne cena polyetylenu (jednoho z tzv. panenských polymerů) pod určitou hodnotu za kilogram, přestává být pro výrobce finančně zajímavé nahrazovat jej druhotnými surovinami (recyklovanými). Tím klesá poptávka a recyklace nám, lidově řečeno, vázne.

Výroba plastů prý spotřebuje cca 4-8 % celkové produkce ropy a zemního plynu, nepočítaje v to energii a dopravu.

Ekologická činnost? Recyklace plastu není ekologicky příznivá činnost. Jak si budete moci přečíst níže, jedná se o technologické procesy, které si v ničem nezadají s běžnou výrobou. A i z recyklace plastů vzniká odpad v podobě nezpracovatelných materiálů a dále jsou vedlejším produktem recyklace (nejen) plastů odpadní vody, spotřeba energie a průvodní negativní následky dopravy.

Míra recyklace plastů v Evropě a ČR

V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. V Česku je to podobné. Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. To je pozitivní, protože prioritou odpadové hierarchie je to, aby odpad ani nevznikl.

Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný. V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu.

Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny. Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá.

Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky.

Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují.

Plastic Europe uvádí míru recyklace plastu v Evropě 26,9 % za rok 2022. V roce 2020 byla ale míra recyklace téměř 35 %. U recyklace této komodity je tedy velký potenciál ke zlepšení, jelikož meziročně významně klesá a její hodnota je nižší než u ostatních komodit jako je například papír a lepenka, sklo, nebo třeba kov.

Pokud se však podíváme na míru recyklace konkrétně plastových obalů v České republice za rok 2023, zvýšila se na 49 % oproti původním 46 % za rok 2022, u nápojových kartonů to bylo 37 %.

I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče. Na prvních místech je Slovinsko (nikoli Slovensko), Belgie a Nizozemí, s cca polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pouhou pětinu plastových obalů. Ostatní země ani nemají tento parametr ohlášený do Eurostatu a lze tak očekávat, že budou spíše na konci celého žebříčku.

Tabulka: Míra recyklace obalových plastů v roce 2021 (vybrané země)

Mikroplasty a nanoplasty

Vlivem různých faktorů se právě z plastů navíc uvolňují tzv. mikroplasty. Tyto uvolněné drobné částice plastů jsou přítomny v ovzduší, půdě, vodě i rostlinách a živých organismech a zatím je neumíme odstranit. Jejich dopad na životní prostředí, ale například i zdraví lidí, je předmětem mnoha výzkumů.

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo.

Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích. Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků.

Přestože v posledních letech poznatky ohledně mikroplastů, jejich distribuce, akumulace v různých složkách životního prostředí a přechodu mezi nimi zásadním způsobem vzrostly, existují podstatné mezery týkající se poznání jejich vlivu na lidský organismus.

Studie dále zmapovala tvary detekovaných nanoplastů, jakožto důležitý morfologický rys určující aspekt nanotoxicity, které by mohly být relevantní pro další biomedicínský výzkum.

Česká televize nedávno přinesla reportáž o prokázaném vlivu mikro a nanoplastů na mozek savců. Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že tyto drobné částečky pronikají i do mozku - a když se tam dostanou, začnou se myši chovat velmi zvláštně, což vedci podrobně popsali v samotné studii. Při zkoumání myší si vědci všimli také zánětů v jejich mozku. Zaznamenali rovněž pokles jednoho proteinu, který podporuje buněčné procesy v mozku. Nižší hladiny tohoto proteinu jsou spojovány s ranými stádii některých neurodegenerativních onemocnění včetně myších verzí Alzheimerovy choroby.

Má to smysl, třiďme odpad!

tags: #recyklace #plastu #v #České #republice

Oblíbené příspěvky:

• Tipy na výlety vlakem
• Tipy pro výběr nože do přírody
• Přehled sifonů Alcadrain
• Ekologické katastrofy a umění
• Současnost Komunál