Pokuty za ohrožení protijedoucího vozidla dle zákona v České republice

Nejvyšší správní soud rozhodoval v právní věci žalobce R. H. proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2020, č. j. PK‑DSH/3292/20, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 11. 2020, č. j.

Vymezení věci

Městský úřad Horšovský Týn uznal rozhodnutím ze dne 6. 12. 2016, č. j. 113/2016/PD, žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, pro porušení § 18 odst. 3 téhož zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť dne 12. 4. 2016 v 10:11, na silnici I. třídy č. 26 mezi obcemi Březí a Horšovský Týn, v blízkosti odbočky na obec Mašovice, ve směru jízdy na Horšovský Týn, řídil motorové vozidlo X, RZ X, a při jízdě překročil (po odečtení odchylky) nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec (90 km/h) o 27 km/h.

Za tento přestupek mu podle § 125c odst. 5 písm. g) citovaného zákona uložil pokutu ve výši 2 200 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Nutno dodat, že se jednalo o druhé rozhodnutí žalovaného v této věci, neboť jeho první rozhodnutí ze dne 9. 2. 2017, č. j. DSH/1289/17, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2019, č. j. 17 A 49/2017 ‑ 93, jemuž předcházel zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2019, č. j. 5 As 343/2018 ‑ 28.

Rozhodnutí žalovaného následně žalobce napadl žalobou u krajského soudu, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. K žalobcem namítané nepřiměřené délce řízení, která měla podle něj vliv na výši uložené pokuty, krajský soud uvedl, že správní orgány nejsou povinny při ukládání správního trestu přihlížet k délce řízení; zmírnění trestu vzhledem k nepřiměřené délce řízení není dle krajského soudu namístě.

Čtěte také: Ochrana přírody a pokuty

Za zásadní přitěžující okolnost krajský soud považoval skutečnost, že se žalobce v předcházejících třech letech dopustil dalších tří přestupků (případ speciální recidivy). Opakované páchání téhož druhu přestupku, jakož i překročení rychlosti při samé horní hranici limitu stanoveného v § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, samo o sobě dostatečně odůvodňuje uložení trestu ve 2/3 trestní sazby.

Jelikož předchozí tresty nevedly k nápravě, bylo namístě uložit pokutu znatelně vyšší, tedy při horní hranici trestní sazby. Z hlediska recidivy nebylo dle krajského soudu rozhodné období po spáchání nyní posuzovaného skutku, nýbrž před ním. Žalobce navíc překročil nejvyšší dovolenou rychlost výrazným způsobem a navíc v místě, kde projíždělo jiné vozidlo, které mohl svoji jízdou ohrozit.

V této souvislosti považoval krajský soud za podstatné zmínit, že žalobce měl v rozhodné době evidováno 8 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Správní orgány tudíž dle něj nepochybily, pokud při hodnocení osoby řidiče přihlédly k přestupkům spáchaným tři roky zpětně.

Krajský soud označil za nedůvodnou i žalobní námitku týkající se zákazu dvojího přičítání. K porušení uvedené zásady dle něj nedošlo tím, že správní orgány posoudily jako přitěžující okolnost překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 27 km/h, tj. výrazným způsobem.

Odůvodnění formy zavinění považoval soud za dostačující, neboť kromě výrazného překročení rychlosti spáchal přestupek v místě, kde právě projíždělo jiné vozidlo, které mohl svojí rychlostí ohrozit, a současně správní orgány poukázaly na opakované spáchání totožného přestupku v minulosti.

Čtěte také: Moravský kras a stráž přírody

Krajský soud dospěl k závěru, že se žalovaný dostatečně podrobně zabýval přitěžujícími a polehčujícími okolnostmi daného případu a jeho rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a „dostatečně podrobné“.

Kasační stížnost

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, jež sice výslovně neoznačil, lze je však podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

Stěžovatel především nesouhlasil s právním posouzením krajského soudu týkajícím se nezohlednění délky vedeného řízení při rozhodování o sankci. Má za to, že pokuta uložená ve výši 2 200 Kč má obsahovat jak složku preventivní, tak složku represivní. Žalovaný ve svém původním rozhodnutí preventivní složku akcentoval.

S odstupem tří let od vydání původního rozhodnutí však již žádnou prevenci podle něj aplikovat nelze, neboť nebyla včasná. Za sankci přitom považuje již samotné vedení řízení; v této souvislosti odkázal na § 46 odst. 1 trestního zákoníku, dle něhož k nápravě může postačit pouhé projednání věci. To obdobně platí i podle § 43 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „nový přestupkový zákon“).

Dále namítá, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku porušení zákazu dvojího přičítání. K překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 27 km/h uvedl, že ta již byla zvážena při subsumpci přestupku pod danou skutkovou podstatu, a nemohlo se tak k ní přihlížet při úvahách o výši sankce.

Čtěte také: Pokuty v Jeseníkách za porušení ochrany přírody

Porušení zásady dvojího přičítání stěžovatel dále namítá též ve vztahu ke skutečnosti, že k přestupku došlo v blízkosti vozidla jedoucího v protisměru. Dle názoru stěžovatele není rozsudek krajského soudu v tomto bodě přezkoumatelný, neboť krajský soud jen opakuje stěžovatelem napadené tvrzení správního orgánu, že stěžovatel mohl ohrozit protijedoucí vozidlo.

Poslední kasační námitka stěžovatele se vztahovala k posouzení osoby přestupce. Krajský soud nesprávně tvrdil, že správní orgán považoval za přitěžující okolnost speciální recidivu. Tuto skutečnost však správní orgán hodnotil k osobě přestupce, nikoliv jako přitěžující okolnost.

Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve vymezil vůči námitce ohledně nezohlednění délky řízení, která měla mít vliv na posouzení výše trestu. Odkazy stěžovatele na judikaturu týkající se trestního a kárného řízení jsou podle něj nepřípadné, neboť tato řízení mají vlastní právní úpravu.

Stěžovatel se dopouštěl speciální recidivy, která je přitěžující okolností a která má význam při posuzování výše trestu. Bylo tak zcela namístě uložit trest při horní hranici trestní sazby. Z hlediska recidivy jsou relevantní jen ty přestupky, které byly spáchány před datem vytýkaného jednání. Nebylo proto nutné si vyžadovat aktuální výpis z evidenční karty řidiče. Na závěr dodal, že ani samotná bezúhonnost v době vydání napadeného rozhodnutí nemohla mít na výši uložené pokuty vliv, berouc v úvahu další okolnosti případu.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.

Kasační stížnost nebyla důvodná. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Platí totiž, že v případě zjištění vad podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyplývá, že má‑li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za prokázaný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků řízení za nedůvodnou.

Stěžovatel nepopírá skutková zjištění správních orgánů co do otázky viny, tedy že spáchal přestupek překročením nejvyšší dovolené rychlosti o 27 km/h. Kasační námitky se vztahují pouze k otázce trestu, tedy do jaké míry zjištěné okolnosti případu odůvodňují výši uložené pokuty.

Nejvyšší správní soud ve své konstantní judikatuře dospěl k závěru, že délka řízení nemá vliv na posouzení závažnosti přestupku, a nemá tudíž ani za následek udělení nižší pokuty. Tato forma ‚kompenzace‘ porušení práva na přiměřenou délku řízení by musela být založena přímo na rozhodnutí zákonodárce.

Přestupky v silničním provozu a související pokuty

Prakticky každé porušení pravidel silničního provozu může zakládat odpovědnost za přestupek. Přestupek je definován jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v přestupkovém nebo jiném zákoně. O přestupek jde pouze tehdy, pokud nejde o trestný čin nebo jiný správní delikt.

Níže jsou uvedeny některé příklady přestupků a souvisejících pokut:

• Řízení vozidla, kterému chybí registrační značka - pokuta od 5.000,- do 10.000,- Kč a zákaz řízení od 6 do 12 měsíců.
• Řízení vozidla technicky nezpůsobilého k provozu - pokuta od 5.000,- Kč do 10.000,- Kč, zákaz řízení od 6 do 12 měsíců a 5 trestných bodů.
• Řízení vozidla bez příslušného řidičského oprávnění - pokuta od 25.000,- Kč do 50.000,- Kč a zákaz řízení od 12 do 24 měsíců.
• Držení telefonu nebo jiného hovorového zařízení během jízdy - pokuta 1.500,- Kč až 2.500,- Kč ve správním řízení, nebo do 1.000,- Kč v blokovém řízení.
• Předjíždění v rozporu s pravidly - pokuta od 5.000,- do 10.000,- Kč a zákaz řízení od 6 do 12 měsíců.
• Nerespektování povinnosti dát přednost - pokuta 2.500,- Kč až 5.000,- Kč ve správním řízení, nebo do 2.500,- Kč v blokovém řízení.
• Jízda v protisměru na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla - trest 5.000,- Kč až 10.000,- Kč a zákaz řízení od 6 do 12 měsíců.
• Neoprávněné parkování na místě pro invalidy - pokuta ve výši od 5.000,- Kč do 10.000,- Kč.

Dopravní nehody a jejich následky

Pokud dojde k dopravní nehodě, závisí způsob potrestání jejího viníka především na závažnosti autonehody. Závažnost dopravní nehody totiž určuje, zda se její viník dopustil trestného činu, nebo „pouze“ přestupku.

• Ublížení na zdraví třetí osoby - jedná se o trestný čin.
• Způsobení dopravní nehody, při které je jinému ublíženo na zdraví (zranění nedosahuje intenzity vyžadované trestním zákonem) - jedná se o přestupek.
• Způsobení dopravní nehody se škodou převyšující zřejmě částku 100.000,- Kč - jedná se o přestupek.

Způsobení dopravní nehody se škodou převyšující zřejmě 100.000,- Kč na jiném vozidle je ve správním řízení sankcionováno pokutou od 2.500,- Kč do 5.000,- Kč, a v blokovém řízení pokutou do 1.000,- Kč. Kromě pokuty se uloží zákaz řízení na 1 až 6 měsíců tomu, kdo tento přestupek spáchal v předchozích 12 měsících dvakrát a vícekrát.

Jednou ze základních povinností účastníka dopravní nehody je zastavení vozidla a poskytnutí pomoci osobám, které ji potřebují. Pokud řidič tuto povinnost nesplní, může se dopustit nejen přestupku, ale i trestného činu.

tags: #pokuty #za #ohrožení #protijedoucího #vozidla #zákon

Oblíbené příspěvky:

• Toner Opava recyklace
• Průvodce výběrem urychlovače kompostu
• Tajné Síly Přírody a Člověka
• Důsledky změn klimatu
• Komunální odpad v ČR