Posvátná místa přírody, kosmos a pražská krajina: Hledání hlubších souvislostí

Kniha "Posvátná místa přírody" je první z připravované autorské série. Vypráví formou osobních prožitků o doposud spíše opomíjených kvalitách krajiny. Obsah titulu vychází z několikaleté práce a přímých zkušeností autora s jemněhmotnými fenomény krajiny a její přírody.

Tento titul je ideální pro všechny, kteří chtějí lépe porozumět skrytým aspektům přírody, hledají inspiraci v harmonii krajiny, nebo si chtějí rozšířit vědomosti o duchovních a energetických souvislostech našeho okolí. Kniha rozšiřuje obzory a nabízí nový pohled, díky kterému můžete přírodu vnímat z jiné, duchovní perspektivy.

Autorská série a spolupráce s geomanty

Autorská série Posvátná místa přírody vychází z několikaleté zkušenosti autora s jemněhmotnými fenomény krajiny. Je také výsledkem úzké spolupráce s uznávanými slovinskými geomanty a umělci Any a Marko Pogačnik, jejichž vnímání a práce s krajinou obohacují obsah titulu o hluboké a autentické zkušenosti.

Výstava Kino Kosmos: Imaginární pole a subtilní momenty

Výstava Kino Kosmos představuje archiv myšlenek vznikajících v jednom z nejzajímavějších regionů současnosti, jenž může sloužit jako citlivý seismograf diskusí o teorii, fikci, satiře, science fiction či aktivismu. Zkoumá nejen fyzický prostor reálného kina Kosmos v Třinci, ale zároveň se otevírá jeho mentálnímu rozměru jako imaginárnímu poli, v němž se překrývají různé vrstvy významu, paměti a zkušeností.

Nesnaží se interpretovat region prizmatem velkých sebeurčujících fenoménů, jako jsou industrializace nebo těžký průmysl; místo toho se soustředí na subtilnější, avšak silně aktivující momenty, jež jsou pro tuto oblast specifické. Celá výstava se tematicky rozprostírá v žánrech, které obíhají kolem orbity představované kinem Kosmos. Instituce kina zde vystupuje nejen jako geografický a kulturní bod, ale také jako prostorová a kognitivní struktura, kde se na kino (film) díváme jako na médium, které dokáže zprostředkovat jakoukoli oblast myšlení.

Čtěte také: Tipy na zimní výlety

Pomocí audiovizuálních, sochařských a fotografických forem zastoupených jak místními, tak zahraničními autorkami a autory se snažíme definovat specifickou (filmovou) gramatiku této lokality. Východiskem je právě Kosmos, jehož název i funkce aktivují prostor k reinterpretaci vztahů mezi historií, lokálním nářečím, pohyblivým obrazem, přírodou, hranicemi a teritoriálností.

Multiperspektiva a hypersoučasnost

Místy zde dochází k tzv. multiperspektivě, kdy umělci přicházejí se spřízněnými koncepty, čímž rozšiřují lokální rámec na širší pole významu, působnosti a interpretačních možností. Zajímá nás také svébytná mentální rutina při přemýšlení o tomto místě i efemérní procesy, které tato ustálená klišé narušují. Kino se tak stává platformou pro zkoumání nejen fyzického prostoru, ale i prostoru samotné kinematografie - tedy oblasti, jež generuje a šíří informace umožňující přemýšlet nejen nad konvencemi dvourozměrné projekce, ale i nad univerzem.

Pokud bychom zkoumaný region mohli charakterizovat jako drsný a průmyslový a život v něm nahlížet jako náročný, pak je důležité připomenout i související aspekt - tedy prostředí, které je zároveň také pečující, sofistikované, senzitivní a vstřícné. Mezi jazykem a obrazem, mezi kritikou a nostalgií tak vzniká akustická situace i obrazové echo regionu.

Lokální dialekt a jazykové dědictví

Audioinstalace Kino Kosmos - pokus o scénář (2025) MARKÉTY ŽÁČKOVÉ propojuje lokální jazykové dědictví s výzkumem věnovaným historii a architektuře kina Kosmos v Třinci. V centru díla je hlas rodaček čtoucích autorský text v místním dialektu. V této formě se jazyk nestává jen prostředkem komunikace, ale komplexním kulturním nosičem. Instalace jej přetváří v performativní prvek - scénografický prostor, v němž se mísí odkazy na klasickou literaturu, avantgardní film, kunsthistorický výzkum i architektonickou analýzu. Výsledná kompozice připomíná svérázný několikaminutový thriller - napínavý, teatrální i pečující.

Kosmos a metafyzický výtah

To, co je pozemské i mimozemské, vázané k území i za jeho hranicemi, vzdušné i geologicky zakořeněné, spojuje ve výstavě francouzská umělkyně STÉPHANIE LAGARDE. Ve filmu Minimal Sway While Starting My Way Up (Malé zakolísání při rozjezdu vzhůru, 2021) se výtah stává něčím víc než jen prostředkem vertikální mobility - pojí nás s kosmem, mění se v metafyzický subjekt, v bytost, která se pokouší pochopit vlastní místo v rámci struktur, jež ji stvořily a současně ji omezují.

Čtěte také: Recyklace plastů: volná místa

Poeticko-filozofický krátkometrážní film Stéphanie Lagarde záměrně stírá hranici mezi dokumentem, fikcí a esejem. Skrze „myšlení“ výtahu, jenž se učí a formuje své vědomí ve světě algoritmického a architektonického předurčení, umělkyně odkrývá napětí mezi přírodními zdroji a jejich technologickým zpracováním, mezi lidskou ambicí ovládnout vertikalitu a ekologickými, sociálními i existenciálními důsledky této snahy.

Prales Mionší a Bělověžský prales

Ve zcela odlišném geografickém i kulturním kontextu rozvíjejí téma prehistorického formátu přírody, pralesa, autoři, kteří hovoří o podobných celcích, avšak v naprosto odlišných adaptacích.

Prales Mionší se rozkládá na území obce Dolní Lomná v Moravskoslezském kraji a představuje jedinečné útočiště pro vzácné druhy velkých šelem, široké spektrum ptáků, hub i rostlin. Fotografické práce Vladimíra Bichlera zachycují nestálé přírodní procesy, které se však nesnaží přírodu „zakonzervovat“, nýbrž zaznamenat její spontánní vizuální projevy. Krajinu lze vnímat coby určitý výsek přírodního prostředí s estetickými a formálními rysy, avšak z perspektivy kritických přístupů ji můžeme chápat spíše jako (naši) mentální konstrukci poskytující další, subtilnější výklady.

Bělověžský prales se rozkládá na hranici Polska a Běloruska a představuje jeden z posledních dochovaných pralesů mírného pásma v Evropě. Od roku 1979 je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Jde o unikátní příklad smíšeného lesa, který se po tisíce let vyvíjel bez zásadního zásahu člověka. V kontextu probíhající ekologické krize představují umělci PERSIJN BROERSEN a MARGIT LUKÁCS videoinstalaci Bark with a Trace (Otisk v kůře, 2022), která vychází z digitálního modelu vytvořeného spojením stovek detailních fotografií fragmentu kůry z Bělověžského pralesa.

Čtěte také: Svatby v přírodě Jižní Čechy

tags: #posvatna #mista #prirody #kosmos #prazske #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická likvidace vozidla
• Práce na obnově přírody po povodních
• Zkušenosti s kompostérem
• Využití testů v přírodních vědách
• Snubní prsteny šetrné k životnímu prostředí