Historie Přátel přírody a jejich působení v Libereckém kraji

Na počátku bylo slovo. Rozhodující slovo k založení hnutí Přátel přírody stálo ve Vídeňských dělnických novinách, a sice v pátek 22. března, v sobotu 23. března a v neděli 24. března 1895. V březnu 1895 učitel Georg Schmiedl a jeho přítel Franz Katz uveřejnili ve vídeňských Dělnických novinách výzvu k založení turistické skupiny.

„Přátelé přírody jsou zváni k založení turistické skupiny. Když chtěl Georg Schmiedl vyzvednout v redakci Dělnických novin příchozí dopisy, přivítal jej redaktor Victor Adler slovy: „Hned jsem si myslel, že budete blázen.“ (O něco později se Victor Adler stal vedoucím rakouské sociální demokracie a taky členem vídeňského Turistického spolku Přátelé přírody.) Přihlásilo se asi 30 zájemců.

Dopis z 23. „S ohledem na inzerát ve Vídeňských dělnických novinách z 22. a 23. března sdělujeme v úmyslu podílet se na založení turistické skupiny naši adresu: Josef Rohrauer, student filosofie / Alois Rohrauer, kovodělník / Karl Renner, student práv; Vídeň VIII, Stolzenthalergasse 14, 2. patro, dveře č. Student Karl Renner měl tenkrát 25 let a u 52letého Aloise Rohrauera bydlel v podnájmu. Nikdo tenkrát nemohl tušit, že Alois Rohrauer, první předseda vídeňských Přátel přírody, bude později i stejně úspěšným předsedou mezinárodního hnutí Přátel přírody.

Georga Schmiedla, reformátora životního stylu, během jedné z procházek Vídeňským lesem, které podnikal se svým přítelem, kupcem Simonem Katzem, napadlo založit turistickou skupinu. Tato myšlenka vycházela ze situace většiny pracujících lidí v tehdejší Vídni - trpěli v téměř nelidských pracovních a životních podmínkách, aniž měli chvíli pro odpočinek či vzdělávání. Svojí výzvou chtěl přivést lidi ke společnému vandrování, ke vzájemnému poučení a podnětné výměně názorů.

Georg Schmiedl vpravdě splnil svoji historickou úlohu, když vydal zmíněný inzerát a svolal ustavující shromáždění. Byl to rozený a povolaný vychovatel zaměřený na reformu dosavadního způsobu života, což vedlo ke konfliktům s jeho představenými. Jen několik dní poté, co vyšel zmíněný inzerát, se ve čtvrtek 28. března 1895 v salonku hostince U Stříbrné kašny, v 9. obvodu na Berggasse č. 5, konala první diskuse, na niž zvali Schmiedl s přítelem Katzem. Byl zvolen první tříčlenný výbor ve složení Alois Rohrauer, Anton Kreutzer a Leopold Happisch.

Čtěte také: Pobočky a ochrana přírody

Kdo vlastně byl Georg Schmiedl, zakladatel Přátel přírody? Tento syn slezského učitele se narodil 11. září 1855 v moravském Prostějově. Záhy osiřelý učitelský syn navštěvoval gymnázium v Olomouci. Poté, co přišel do Vídně, si našel místo v učitelském semináři a v roce 1876 začal svou učitelskou dráhu na základní škole v osmém vídeňském obvodě. Byl rozeným pedagogem, který nezůstával jen u výuky, ale podnikal se svými žáky výlety a procházky, aby v dětech pěstoval smysl pro objevování, společenství a samostatnost. Už v roce 1884 ho redaktor Předměstských novin Kiehanzl mezi žurnalisty a do myšlenkového okruhu sociální demokracie. Vystupoval na přednáškách pro dělnické spolky, kde poznal dr. Victora Adlera. Schmiedl podporoval jeho snahu spojit dva rozdílné proudy dělnictva. Účastnil se prvního sjezdu rakouské sociálnědemokratické strany v dolnorakouském Hainfeldu. V té době neměli ještě učitelé žádné zastoupení. Založil s dalšími pedagogy Vídeňskou pedagogickou společnost a později, v obtížné době reakce a špiclování, Ústřední svaz vídeňského učitelstva.

Georg Schmiedl byl opravdovým reformátorem školství a dodnes je považován za průkopníka sociálnědemokratického výchovného, vzdělávacího a reformačního hnutí ve Vídni. Kvůli svým mnoha závazkům se mohl na životě svého spolku podílet jen málo. „S opravdovou lítostí jsem sledoval, jak naši dělničtí bratři tráví čas v hospodských sálech plných kouře při hře v karty a pitkách, aby skoro na mizině v pondělí či úterý opět započali svoji otrockou šichtu. Přeměnit tato pracující zvířata na pracující lidi se mi jevilo stále naléhavější úlohou, zvláště když mi pořád svíralo duši, že boj za nové ideály lidstva nemohou vést tito otroci pivních sklenic, hracích karet a kuželen. Na našich toulkách jsem chtěl uvést přátele do tajemství mnohotvaré přírody. Kvůli svým neustálým reformním snahám si ve svém povolání musel zažít mnohé ústrky, až po mnoha letech povýšil na nadučitele a až na sklonku jeho profesní dráhy se mu dostalo uznání a stal se pedagogickým inspektorem školních družin.

U příležitosti svých 70. narozenin, 11. listopadu 1925, byl v časopise Naturfreund oslavován jako zakladatel Přátel přírody. Zažil rozšíření svého spolku Přátel přírody na velkou mezinárodní organizaci a zemřel 24. února 1929 ve Vídni. Jeho myšlenky na založení turistické skupiny přinesly chutné ovoce. Byl po něm také nazván jeden z velkých obytných bloků postavený městem Vídní v roce 1932.

O necelého půl roku později, 16. září 1895, byl založen turistický spolek Přátelé přírody. Jako první předseda spolku působil Alois Rohrauer, a to až do své smrti roku 1923. Mezi spoluzakladatele patřily známé osobnosti rakouského dělnického hnutí, např. Anton Kreuzer a Leopold Happisch, pozdější významný dlouholetý propagátor spolku, který byl současně autorem jeho názvu.

Znak Přátel přírody tvoří dvě ruce spojené k přátelskému pozdravu na pozadí kytice z alpských květin a je orámován mottem Ruku v ruce po horách i nížinách. Tak jako stanovy spolku jej navrhl další ze zakladatelů, sudetoněmecký rodák, pozdější rakouský spolkový kancléř a prezident Karl Renner.

Čtěte také: Zpráva o ochraně přírody

Časopis Der Naturfreund poprvé vyšel roku 1897 v nákladu 400 kusů. Oficiální pozdrav Přátel přírody Berg frei byl zaveden roku 1000. Provoz první útulny Přátel přírody na tyrolském Pasterjochu zahájil Karl Renner slavnostním projevem 12. Na přelomu století spolek čítal třináct místních skupin celkem o 2 122 členech. Počet sice skromný, ovšem na tehdejší poměry poměrně velký úspěch.

O deset let později dosáhlo hnutí Přátel přírody mezinárodního ohlasu. Kromě území rakouské monarchie byly již založeny místní skupiny v Mnichově, Curychu, Bernu a Lucernu (1905), v Berlíně (1908), v Paříži, Londýně a New Yorku (1910).

Hnutí Přátel přírody si kladlo za cíl povznést náplň skrovného volného času pracujících a vyvést je z hostinců do přírody. Tento boj za volný čas a svobodu nebyl vůbec jednoduchý. Počáteční nepochopení vedlo k výsměchu dokonce i z vlastních řad dělnického hnutí a Přátelé přírody byli považováni za škůdce dělnického hnutí a fanatické alpinisty. Samo dělnictvo však neúnavně pokračovalo v propagaci lehké i vysokohorské turistiky, tak prospěšné lidskému zdraví, a za činnost Přátel přírody plédovalo množství přednášek a kursů.

Během první světové války byla činnost Přátel přírody omezena a v plném rozsahu byla obnovena teprve až po roce 1918. Rozmach byl rychlý a roku 1922 měl spolek již 70 000 členů a 32 útulen. Na mezinárodní úrovni hnutí Přátel přírody zapustilo kořeny v Americe, Anglii, Austrálii, Belgii, Brazílii, Bulharsku, Československu, Dánsku, Finsku, Francii, Jugoslávii, Lucembursku, Maďarsku, Německu, Nizozemí, Norsku, Polsku, Rakousku, Rumunsku, Španělsku a Švýcarsku.

Záhy po založení spolku ve Vídni se hnutí Přátel přírody silně rozvinulo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. První spolek Přátel přírody na území dnešního Česka byl založen v Trnovanech u Teplic roku 1897 (hned po Štýru je to druhý nejstarší mimovídeňský spolek Přátel přírody). Zakladatelé Nikolaus Konhäuser a Hermann Morbach pocházeli z řad dělníků místní porcelánky.

Čtěte také: Setkávání v Malé lišce

Roku 1921 se v Praze konala schůze zástupců místních spolků ČSR, kterou byl založen turistický spolek Přátelé přírody v ČSR. Nový spolek, jehož oficiální název zněl turistický spolek Přátelé přírody, sídlil v Ústí nad Labem a jeho spolkovým orgánem se stal zpravodaj Berg frei. Hnutí Přátel přírody bylo rozděleno do šesti sudetských žup: Západní Čechy, Severovýchodní Čechy, Morava, Severní Morava, Slezsko, Východní Slovensko a Západní Slovensko. Do nich patřilo přes sto místních skupin a až do Hitlerova zákazu měly na 5400 členů.

Také v německojazyčných oblastech ČSR přikročily místní skupiny ke zřízení domů Přátel přírody. Nestáli při nich žádní bohatí mecenáši. Byli to chudí, ale velkým idealismem prodchnutí lidé, kteří neděli za nedělí a za slunce i deště nosili trámy a cihly, stavěli a sbíjeli, hloubili studny, zařizovali místnosti a přinášeli dříví na otop. Nikdo nerozkazoval, každý přiložil ruku k dílu, jako by stavěl svůj vlastní dům, ženy byly stejně nápomocny jako muži.

Domy vznikly na Předním Cínovci, v Nakléřově, Rennersdorfu, na Komáří hůrce a následně v dlouhé řadě od hřebenu Krušných hor přes Lužické a Jizerské hory až do Jeseníků. Pražská skupina si zbudovala svůj dům v Želízech, moravská v Podyjí, slovenské skupiny v Karpatech. Chaty byly většinou jednoduché, přesto ale opečovávané jako malé klenoty; některé byly výborně vybavené (domy na Královce nebo na Lenzenbergu směrem ke Sněžce).

Než byla sudetská území připojena k Říši, poskytovaly domy Přátel přírody situované v pohraničí neocenitelné služby svobodně smýšlejícímu světu. Své první útočiště zde našlo nepočítaně pronásledovaných nacistickým režimem. Téměř do konce roku 1938 byly tyto domy v Krušných a Jizerských horách takřka poutními místy, ve kterých oběti nacismu mohly načerpat dalších sil. Obsazení sudetských území Říší znamenalo konec hnutí Přátel přírody, jehož domy byly vyvlastněny. Chata Morbach na Komáří hůrce se stala ubytovnou SS.

Ústecký dům Přátel přírody v nakléřovském průsmyku, krásný a s velkou námahou zbudovaný dům Přátel přírody místní skupiny Liberec na Královce a mnohé další spolkové zotavovny a místa odpočinku byly změněny na domovy Hitlerjugend nebo na spolkové mládežnické ubytovny. Také nádherný dům Lenzenberg v Krkonoších byl za Třetí říše vyvlastněn a předán SS jako ozdravovna.

Příklady využití zabavených objektů:

• Aš: radniční škola.
• Hrob: německá škola, žákovská ubytovna.
• Komáří hůrka: Morbachhütte. Tři velké ložnice, tři jednolůžkové pokoje. Celkem 90 matrací s dekami.
• Nové Hamry: dům Přátel přírody místní skupiny Karlovy Vary. Přenocování po předchozí rezervaci možné pro cca 30 osob. Postele.
• Nakléřov: Celoroční provoz.
• Přední Cínovec: provoz o sobotách a nedělích.
• Lužická chata: na jihovýchodním výběžku Luže.
• Liberec: útulna na Královce v Jizerských horách. Otevřeno celoročně.
• Čermeľ: zotavovna Přátel přírody u Košic.

Osud československých Přátel přírody po 2. Po druhé světové válce Češi opět obsadili Sudety a sudetské dělnické hnutí ani jeho kulturní organizace nebyly povoleny. Co nezabavili a nevyvlastnili nacisté, nyní padlo za oběť Čechům; staré bezpráví bylo nahrazeno novým. Členové hnutí byli vyhnáni z Československa a ve svých hostitelských zemích, které se jim staly novým domovem, pokračovali jako členové nebo funkcionáři místních skupin Přátel přírody.

Po pádu totalitních komunistických režimů východního bloku se předsednictvo Mezinárodních Přátel přírody (NFI) začalo zajímat o možnosti obnovy spolku v zemích, v nichž spolek do druhé světové války působil. Předsedkyně Přátel přírody NDR, Annelies Eschke z Drážďan, byla již po dlouhá léta v kontaktu s turistickými organizacemi v Československu. S pomocí její a Bruna Klause Lampasiaka byla ve dnech 12. - 14. dubna 1991 uspořádána přípravná konference, která předznamenala založení skupiny Přátel přírody v Jablonci.

Dne 18. října 1991 se konala zakládající valná hromada v zasedací síni Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, účastni byli i zástupci zahraničních skupin Naturfreunde. Už 24. září 1991 byly Ministerstvem vnitra České republiky schváleny stanovy a následně bylo Československé turistické sdružení Přátelé přírody zapsáno do seznamu občanských sdružení. Zakládajících členů bylo 55 a sdružení se dále rozrůstalo, především vznikla pobočná skupina v Liberci.

Původně byla zakladateli zvažována možnost požádat v rámci restitucí o navrácení majetku původní organizace "Naturfreunde ČSR". Šlo především o turistickou chatu na Královce v Jizerských horách, známou veřejnosti jako Presidentská chata.

Celostátní dimenzi získalo hnutí Přátel přírody zpátky až ve druhém roce samostatnosti České republiky. Dne 16. února 1994 totiž již zmíněné Čs. turistické sdružení Přátelé přírody spolu se sdružením dětí a mládeže Duha založily občanské sdružení Přátelé přírody České republiky. Vznikla tak organizace o zhruba 5000 členech.

K další změně struktury došlo až v listopadu 2010, kdy vznikly další místní skupiny. V červnu 2015 vystupuje ze spolku organizace Duha, členy zůstává asi 500 převážně dospělých Přátel přírody z několika krajů Česka. V říjnu 2015 spolek přijímá kratší název Přátelé přírody z. s.

Rok 2024/2025 přinesl české organizaci Přátel přírody řadu úspěchů, spolupráce i přátelských setkání. Velikonoce 2024 a 2025 patřily přípravným setkáním zástupců českých a švábských Přátel přírody. Pod mottem „Let’s go - Pojďme začít“ se v roce 2024 v Metzingenu a v roce 2025 v Praze sešli mladí členové z obou zemí, kteří se věnují práci s mládeží.

Přátelé přírody slaví každoročně svůj svátek - Den Přátel přírody - vždy v sobotu nejbližší 5. červnu, tedy ke Světovému dni životního prostředí. Jedenáctý ročník celostátního srazu byl opět pestrým, čtyřdenním setkáním lidí s podobným smýšlením.

„Jsme rádi, že se podařilo obnovit tradici celostátních setkání po pauze způsobené covidem. Každý rok na jaře trávíme čtyři dny v přírodě středních Čech u Slapské přehrady. Akce, známá jako „Zámecká brigáda“, zahrnuje výsadbu stromků, turistiku v okolí přehrady i posilování přátelských vztahů mezi členy z různých koutů Česka.

Přátelé přírody Česko, z. s. je národní nezisková organizace, jejíž místní skupiny a členové působí v několika regionech republiky. Naše organizace je součástí mezinárodního hnutí Friends of Nature (Naturfreunde Internationale) a v celé ČR sdružuje přibližně 600 členů.

Poslední letošní společnou akcí bylo setkání na Kuklíku počátkem října, kterého se zúčastnilo 41 členů. Organizace setkání se ujali členové skupiny PP Nové Město na Moravě a program, který nabídli, se jim opravdu povedl. Na dvou turistických trasách jsme měli možnost poznat přírodní i historická místa centrální Vysočiny (zřícenina hradu Štarkov, srub PP Javorek, Buchtův kopec a pracoviště Řízení letového provozu, Samotín, skalní útvar Dráteničky, Blatiny a Sněžné). Zkrátka zážitků bylo mnoho. Ubytování v rodinném penzionu Kuklík nám zcela vyhovovalo, cítili jsme se skoro jako doma. A protože se nad námi neočekávaně slitovalo i počasí - bylo sice chladno, ale nespadla ani kapka a občas se prodralo i slunce mezi mraky - mohli jsme si pobyt na Vysočině opravdu užít!

Podzimní 67. čtvrtek 25 9. až neděle 28. 9. Co nás čeká na Stezce? Vyrazíme z Harrachova, resp. Tanvaldu na tři dny do Polska do údolí řeky Bóbr, pak přejedeme na českou stranu. Denní trasy nedlouhé, aby bylo dost času na poznávací aktivity a vychutnávání. Účastnický poplatek je 240 Kč (člen TAK 180 Kč) při včasném přihlášení a zaplacení do 10. 7., pak s přirážkou 70 Kč. jízdné zvláštním vlakem z Č. a zápisné na účet Přátel přírody Praha č. do 10.

V sobotu 24. června oslavila 95. Prezidentskou chatu postavili členové česko-německého spolku Přátelé přírody. V roce 1939 ale objekt vyvlastnili nacisté a udělali z ní rekreační zařízení pro německou mládež. A ani po válce tam turisté nemohli, chata připadla Kanceláři prezidenta republiky.

„Já si pamatuji, když sem lítal vrtulníkem prezident Novotný, a pak hlavně Svoboda. Pak v jednadevadesátém se to tady otevřelo,“ přiblížil pamětník Petr Toman.

„Toho roku 1956, kdy objekt přešel pod správu Pražského hradu, nebyl na mapách, nevedly sem turistické cesty. Celkově to bylo místo, kde se neměla ta veřejnost vyskytovat, bylo to uzavřené,“ uvedla za provozovatele chaty Milena Jánská.

„Je tady furt vesměs plno. V zimě stojí fronty, protože nemáme kapacitu, abychom uspokojili lidi. Přes léto máme venku stoly navíc a vevnitř už nemůžeme tu kapacitu tolik naplnit,“ uvedla Kristýna Kobrlová, která na Prezidentské chatě pracuje.

„Chata jako taková prošla jedinou větší rekonstrukcí, a to bylo v roce 2012. Byla několikrát oceněná odbornou i laickou veřejností. To průčelí opravdu vypadá stejně jako před pětadevadesáti lety,“ doplnila Milena Jánská.

Láska k cestování, objevování a kráse přírody se snoubila s touhou tvořit srdcem. Tak vznikla severočeská značka, která odráží hrdost k vlasti a lásku k městům, historii a kultuře. Za značkou stojí tři přátelé - Radek, Jakub a Ondřej. Chtěli lidem umožnit nosit svá oblíbená místa doslova na vlastní kůži. Móda se pro ně stala prostředkem osobního vyjádření toho, co má pro ně skutečnou hodnotu.

„Příroda je pro nás zdrojem klidu, inspirace i pokory. Když se člověk postaví na vrchol hory, do hlubokého lesa nebo obejde ruiny starého hradu, okamžitě se v něm něco pohne. A právě tyhle emoce jsme chtěli zachytit. Nejen fotkou na Instagram, ale něčím trvalejším, co může mít člověk každý den s sebou,“ svěřil se Deníku jeden ze zakladatelů Ondřej Kutílek.

Podle něj jejich značka představuje most mezi zážitkem v přírodě a každodenním životem. „Každý kraj, každá vesnice, každý vrchol má svůj příběh. Od prvotního nápadu ke spuštění uběhl přibližně rok a půl. V tvorbě se odráží vztah k České republice. Tvůrci jsou přesvědčeni, že země ukrývá obrovské přírodní a kulturní bohatství, které často zůstává přehlíženo.

První měsíce hledali směr a testovali, co dává smysl. Poté se pustili do vývoje designů, výběru materiálů, hledání výrobních partnerů a ladění střihů i příběhů kolem jednotlivých motivů. „Byl to proces plný pokusů, chyb a učení. Ale zároveň nás to neuvěřitelně naplňovalo, protože jsme viděli, že z malého nápadu roste něco skutečného. Značka, na kterou jsme pyšní.

Samotný název spojuje počáteční písmena jmen zakladatelů a zároveň odkazuje na slovo „rajón“ - místo, ke kterému se každý vrací, kde se cítí doma nebo zažil něco významného. Může mít různé podoby, od horské stezky přes hrad a louku u babičky až po výhled z rozhledny či klidný kout u řeky.

„Ještěd pro nás představuje vzpomínku na dětství, na školní výlety, na zimy na sjezdovce i letní výšlapy. Je to místo, které definuje náš domov. A zároveň je to architektonický skvost, který obstojí i v mezinárodním měřítku,“ odůvodnil volbu jeden ze zakladatelů s tím, že Ještěd si všichni nosí v srdci.

„Chtěli jsme jít cestou autenticity. Nejčastěji oslovují lidi, kteří rádi cestují po Česku, mají vztah ke konkrétním místům a chtějí se oblékat srdcem. Značka přitahuje patrioty, milovníky přírody, architektury i historie. Oslovuje ty, kterým není jedno, co si obléknou, protože chtějí, aby jejich styl měl hloubku. Nejžádanější jsou momentálně kšiltovky a zimní čepice.

„Ohlasy jsou zatím skvělé, a to nás nesmírně motivuje. Zákazníci často říkají, že naše produkty pro ně mají něco navíc. Že když si vezmou naši čepici s Ještědem, vybaví se jim zážitky z mládí. Tým RaJOn má spoustu nápadů a velké plány do budoucna. Aktuálně připravují kolekci s motivem Sněžky, která si to podle nich jako nejvyšší hora České republiky zaslouží. Následovat bude srdce Českého ráje - Trosky, dále Šumava a možná i Pálava nebo Praděd.

„Rádi bychom navázali spolupráci s lidmi, kteří mají k těmto místům osobní vztah, například s fotografy, průvodci či umělci. Zároveň rozšiřujeme sortiment a chystáme nové typy oblečení a doplňků.

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 18.5.2005 ve věci žaloby 9 členů sdružení Přátelé přírody o neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 16.4.2003. Soud ve svém odůvodnění uvádí, že v období před valnou hromadou konanou dne 16.4.2003 byli všichni žalobci buď členy, příznivci nebo členy správní rady sdružení. Mezi členy, příznivci, členy správní rady a ředitelem Marianem Páleníkem začalo docházet k velmi vážným rozporům v názorech na způsob řízení, na nedůsledný přístup k jednotlivým ekologickým projektům, na zacházení s finančními prostředky, byly výhrady i k autokratickému vystupování ředitele.

Dne 10.5.2003 bylo žalobcům doručeno oznámení, že dne 16.4.2003 se konala valná hromada sdružení, která mimo jiné zrušila žalobcům členství, resp.členství ve správní radě a změnila stanovy. Soud na základě ověření všech skutečností přiznal žalobcům členství ve sdružení a hodnotí jednání žalovaného v rozporu se stanovami, když tyto neobeznámil s konáním valné hromady, znemožnil jim účast na jednání a výkon práv řádných členů. Tím žalovaný Marian Páleník hrubě porušil stanovy platné ke dni konání sporné valné hromady.

Hlavním důvodem jednání pouhých tří účastníků utajené valné hromady, Mariana Páleníka, jeho manželky a předsedy správní rady Libora Brože, proč nepozvali všech 26 řádných členů sdružení Přátel přírody, bylo zrušení či zpochybnění členství dlouholetým aktivním členům a také dvěma členům správní rady, kteří požadovali za účasti všech členů provedení revize hospodaření!

Proto ve věci hospodaření prostředky sdružení 11 členů a funkcionářů sdružení, na Mariana Páleníka a další osoby z jeho okruhu, podalo dne 26.5.2003 hromadné trestné oznámení a to pro podezření z trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku nebo podvodu či zpronevěry v hodnotě řádově statisícových částek. Vzhledem k průtahům ve vyšetřování a také doplňování trestního řízení dalšími důkazy není trestní řízení dosud ukončeno.

tags: #pratele #prirody #liberec #historie

Oblíbené příspěvky:

• Životní prostředí Zlínský kraj
• Řešení znečištění podlahového topení
• Kontaktujte sekretariát
• Příroda Hostivic 1998
• Přehled pamětních mincí