Prime Znečištění: Co to je a Jak se s Ním Vypořádat

Znečištění životního prostředí představuje komplexní problém s dalekosáhlými dopady na lidské zdraví i ekosystémy. Jedná se o přítomnost škodlivých látek v ovzduší, vodě a půdě, které mohou negativně ovlivnit živé organismy a narušit rovnováhu přírodních procesů. V tomto článku se podíváme na různé aspekty znečištění, jeho zdroje, dopady a možnosti prevence.

Znečištění Ovzduší

V Praze představuje kvalita ovzduší jeden z největších problémů životního prostředí. Ovzduší je znečišťováno především polétavým prachem (pevnými částicemi PM10, PM2,5), přízemním ozonem, oxidy dusíku, benzo(a)pyrenem a těkavými organickými látkami. Podstatný vliv na znečišťování ovzduší na území hl. m. Prahy má především narůstající automobilová doprava. K překračování stanovené přípustné koncentrace v ovzduší dochází na rozsáhlém území Prahy u znečišťující látky benzo(a)pyrenu, nejvíce v zimním období, kdy významným zdrojem emisí je spalování tuhých paliv v lokálních topeništích. Na emisích těkavých organických látek do ovzduší se podílí plošná spotřeba rozpouštědel a doprava, částečně automobilový průmysl, tiskárny apod. Těkavé organické látky spolu s oxidy dusíku se podílí na vzniku přízemního ozonu.

Podle nejnovějších odhadů Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO) umírá ročně na následky špatné kvality ovzduší až 4,2 milionů lidí. Přímou příčinou smrti bývá nejčastěji rakovina plic či chronická dýchací onemocnění. Jako klíčový identifikátor kvality ovzduší je WHO brána koncentrace suspendovaných částic PM2,5, tedy částic s aerodynamickým průměrem do 2,5 µm. WHO stanovuje doporučenou koncentraci PM2,5 10 µg/m3 jako roční průměr. Téměř 90 % úmrtí přisuzovaných špatné kvalitě ovzduší jsou zaznamenávána v zemích s nízkým, či středním HDP a až 2/3 se odhadují v zemích Jihovýchodní Asie a oblasti Západního Pacifiku.

Existují skupiny osob, které jsou ke znečištění ovzduší náchylnější - především děti, starší osoby a osoby s některými zdravotními obtížemi (astma apod.). Ovzduší není ohraničená entita, proto znečištění v jedné zemi či oblasti má vliv i na okolní oblasti, které jinak můžou mít relativně malý podíl na znečišťování ovzduší. Mělo by proto být v zájmu všech snažit se proti znečišťování ovzduší „bojovat“ všemi dostupnými prostředky.

• PM (Pevné částice): PM ovlivňují zdraví osob více než kterákoliv jiná znečišťující látka (WHO). Skládají se z komplexní směsi pevných a kapalných částic jak organických, tak anorganických látek suspendovaných v ovzduší. Čím menší je velikost částic, tím hlouběji můžou pronikat dýchacím systémem a jsou proto nebezpečnější. Dopad na lidské zdraví můžou mít i relativně velmi nízké koncentrace PM v ovzduší. Nebyl identifikován žádný práh (bezpečná spodní hranice), pod kterým by již nebyly koncentrace PM vůbec nebezpečné.
• Přízemní ozon: Přízemní ozon nemá svůj přímý zdroj, vzniká fotochemickými reakcemi oxidů dusíku (NOx) a těkavých organických látek (VOC). Nejvyšší koncentrace přízemního ozonu jsou měřeny za jasných, teplých dní.
• Oxid dusičitý (NO2): Hlavními antropogenními zdroji NO2 v ovzduší jsou jednoznačně spalovací procesy (doprava, vytápění, získávání energie). Ve vyšších koncentracích se jedná o toxický plyn způsobující významné záněty dýchacích cest. Vysoké koncentrace můžou způsobovat dýchací obtíže již po přibližně 10minutové expozici. Potenciálně nebezpečné koncentrace se ukázaly být ještě nižší, než se v minulosti předpokládalo.
• Oxid siřičitý (SO2): Tento bezbarvý a štiplavě zapáchající plyn vzniká při spalování fosilních paliv a tavení rud obsahujících síru. Hlavním antropogenním zdrojem je spalování fosilních paliv obsahujících síru. Kromě poruch dýchacího systému dráždí SO2 sliznice. Při spojení s vodou pak vytváří kyselinu sírovou - hlavní součást tzv.

Kvalita Ovzduší v ČR v Porovnání s Doporučeními WHO

Imisní limit pro roční průměr PM10 v ČR má hodnotu 40 µg/m3. Ten byl překročen na dvou stanicích (Ostrava-Radvanice ZÚ a Věřňovice), obě v Moravskoslezském kraji (1,4 % stanic s dostupnými daty). Doporučení WHO je však hodnota 20 µg/m3. Imisní limit pro 24h koncentraci má hodnotu 50 µg/m3 a smí být překročen maximálně 35x za rok.

Čtěte také: Příčiny znečištění půdy v detailu

Imisní limit pro roční průměr PM2,5 v ČR má hodnotu 25 µg/m3. V roce 2020 dojde ke snížení na 20 µg/m3. WHO pak doporučuje hodnotu ještě výrazně nižší - 10 µg/m3. V roce 2017 byla hodnota 25 µg/m3 překročena na 10 stanicích, všechny v Moravskoslezském kraji, v čele s Věřňovicemi (32,1 µg/m3, jediná stanice s ročním průměrem koncentrací nad 30 µg/m3). Imisní limit byl tedy v roce 2017 překročen na 12,7 % stanic. Pokud by již platil imisní limit pro rok 2020, překročily by ho koncentrace na 26 stanicích (32,9 %).

Imisní limit pro roční průměr NO2 má hodnotu shodnou s doporučovanou hodnotou WHO, tedy 40 µg/m3. Imisní limit pro 24h koncentraci má v České republice hodnotu 125 µg/m3a může být překročen maximálně 3x za rok. V roce 2017 nebyl tento limit překročen na žádné ze 61 stanic s dostupnými daty. Nejvyšší naměřená 24h koncentrace byla naměřena na stanici Petrovice u Karviné (109,3 µg/m3). WHO uvádí maximální 24h doporučenou hodnotu jako 20 µg/m3.

Kromě PM je velmi problematickou látkou po stránce znečišťování ovzduší v České republice také polycyklický aromatický uhlovodík benzo[a]pyren, jehož koncentrace byly v roce 2017 překročeny na 25 stanic ze 38 s dostupnými daty, tedy více než na polovině stanic (65,8 %). Hlavní zdroj vysokých koncentrací benzo[a]pyrenu představuje v České republice zcela jednoznačně lokální vytápění. Na některých stanicích jsou navíc koncentrace několikanásobně vyšší, než jaké stanovuje imisní limit. Ten má pro roční průměr hodnotu 1,0 ng/m3.

Vůbec nejvyšší roční průměrná koncentrace benzo[a]pyrenu byla v roce 2017 naměřena na stanici Ostrava-Radvanice (ZÚ) (9,6 ng/m3), dále Ostrava-Radvanice OZO (4,5 ng/m3) a Český Těšín - autobusové nádraží (4,4 ng/m3). Ač se tedy koncentrace znečišťujících látek především koncem 90. let a začátkem tisícíletí v České republice výrazně snížily (např. SO2), jsou často stále na řadě stanic vyšší, než jaké doporučuje WHO.

Legislativa v České Republice

Ochranu ovzduší řeší zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, účinný od 1. 9. 2012. Podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, je stacionárním zdrojem znečišťování ovzduší ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů.

Čtěte také: Normy pro emise benzínových motorů

Znečištění Vody

Znečištění vody je velký celosvětový problém. Je hlavní příčinou úmrtí a onemocnění. Více než 14 000 lidí denně zemře v důsledku znečištění vody. Kromě toho, že existují akutní problémy se znečištěním vody v rozvojových zemích, potýkají se i vyspělé země se stejnými problémy.

Voda je obvykle označována jako znečištěná, když je narušena antropogenní kontaminací a není pitná nebo prochází výraznou změnou s následkem omezené biodiverzity či přežití vodních organismů vůbec. Přírodní jevy, jako jsou sopky, přemnožení řas a sinic, bouře, zemětřesení způsobují také značné změny v kvalitě vody a ekologickém stavu vod.

Znečištění vody lze rozdělit na:

• Bodové zdroje: Jsou zdroje, jejichž poloha je jednoznačně definovatelná vzhledem k toku. Patří sem zejména zdroje komunální, tedy výusti čistíren odpadních vod, volné výusti kanalizace popř. dešťová odlehčení. Podle původu odpadních vod lze pak další vypouštění rozdělit průmyslové (například potravinářství), ze zemědělství a vypouštění ostatní (z báňského průmyslu, energetiky, rybníkářství a jiné).
• Nebodové zdroje: Označuje rozptýlenou kontaminaci, která nepochází z jednoho samostatného zdroje. Tento typ znečištění je často kumulativním účinkem malého množství znečišťujících látek shromážděných z velké oblasti. Běžným příkladem je vyluhování sloučenin dusíku z oplodněné zemědělské půdy.
• Havarijní znečištění: Znečištění, které pochází z havarijních situací, nejčastěji úniků znečišťujících látek z průmyslu, skladování a dopravy, poruch a havárií na stokové síti nebo čistírně odpadních vod aj.

Zdroje Znečištění Vody

Mezi hlavní zdroje znečištění vody patří:

• Města a obce, průmyslové závody, objekty soustředěné zemědělské živočišné výroby: Nejčastější zdroje tohoto znečištění jsou především čistírny odpadních vod, ale i odpad z domácností a továren.
• Zemědělské hospodaření, atmosférické látky a erozní splachy: Výrazným zdrojem kontaminace vody u plošného znečištění jsou látky obsazené v hnojivech, které se běžně používají při zemědělství.
• Havarijní znečištění: Únik závadných látek do vody při nějaké havárii (například tanker, ze kterého unikne ropa do moře). Havárie jsou nejvíce způsobené dopravou a nejčastěji unikají ropné látky, odpadní vody, a chemické látky.

Látky Způsobující Znečištění Vody

Specifikace znečišťujících látek vedoucích k znečištění vody zahrnuje široké spektrum patogenních chemických, fyzických nebo smyslových změn, jako jsou zvýšená teplota, pach a zabarvení. Vyčerpání zásoby kyslíku může způsobovat mnoho přírodních materiálů, např. rostlinné zbytky (listí, tráva aj.), stejně jako lidmi vyrobené chemikálie. Mnohé z chemických látek jsou jedovaté. Patogeny mohou způsobovat choroby mezi lidskými nebo zvířecími hostiteli. Mezi změny fyzikálních vlastností patří změna kyselosti, elektrické vodivosti, teploty a dále eutrofizace.

Čtěte také: Co hrozí při výbuchu sopky?

Mezi nejčastější znečišťující látky patří:

• dezinfekční přípravky přítomné v chemicky dezinfikované vodě, jako je pitná voda (např.
• těkavé organické sloučeniny (např.
• léky (např.
• odpadky (např.

Znečištění Moří Plasty

Nové výsledky výzkumu publikovaného v časopise Science Advances (Meijer et al., 2021) přinášejí zásadní změnu v tom, jak rozumíme globálnímu plastovému znečištění oceánů. Dlouho se předpokládalo, že většina plastového odpadu, který končí v mořích, pochází z několika obrovských řek, jako jsou Ganga, Mekong nebo Jang-c’-ťiang. Moderní modely ale ukazují, že realita je mnohem složitější. Podle nich je více než tisíc řek - přesněji 1348 až 1668 toků - zodpovědných za 80 procent všech plastových emisí, které z pevniny proudí do oceánu.

Znečištění Půdy

Znečištění půdy se čím dál více skloňuje v médiích, neboť má závažné následky, kterým bychom se měli snažit vyhnout. Bohužel, lidská činnost často vede k pravému opaku.

Zemědělství jako Významný Faktor Znečištění

Zemědělství je bráno jako hlavní zdroj znečištění vod, který je také nejtěžší eliminovat kvůli jeho prostorovému charakteru. Největší problém u zemědělství je fakt, že zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody. Ve Spojených státech je zemědělské znečištění hlavním zdrojem kontaminace v řekách a potocích, druhým největším zdrojem v mokřadech a třetím největším zdrojem v jezerech. Rovněž významně přispívá ke kontaminaci ústí řek a podzemních vod. Pokaždé, když prší, splachují se hnojiva, pesticidy a živočišný odpad z farem, s čímž unikají i patogeny a viry do našich vodních cest.

Kontaminace Půdy a Její Dopady

Kontaminace půdy je způsobena zvýšeným obsahem potenciálně rizikových látek v půdním prostředí, zpravidla antropogenního původu, jakými jsou rizikové prvky, perzistentní organické polutanty, radioaktivní prvky, kyanidy a jiné chemikálie.

• Rizikové prvky: Tato skupina zahrnuje kovy a metaloidy, které mohou vyvolávat projevy akutní či chronické toxicity u živých organismů. Antropogenními zdroji rizikových prvků jsou plošné imisní spady z průmyslové činnosti, spalovacích procesů a dopravy. Maloplošnou, ale intenzivní kontaminaci, mohou způsobovat prašné úlety z procesů zpracování rud, chemického průmyslu apod.
• Perzistentní organické polutanty: Jedná se o velmi rozsáhlou skupinu látek přírodního (produkty hoření, rozkladných procesů, metabolizmu atd.) či antropogenního původu. Polutanty vznikající činností člověka lze dále dělit na látky záměrně vyráběné (pesticidy, změkčovadla, součásti nátěrových hmot) a látky vznikající jako vedlejší produkt výroby nebo produkt spalování (např. polycyklické aromatické uhlovodíky).

Dopady Znečištění Půdy

Při kontaminaci půdy může dojít k narušení základních funkcí půdy (např. inhibice mikrobiální činnosti a procesů humifikace), dále k přestupu kontaminantů do dalších složek prostředí (povrchová a podzemní voda), včetně potravních řetězců. Rostlinná produkce může být ohrožena kvalitativně (obsah kontaminantů) nebo kvantitativně (snížená tvorba výnosů plodin následkem fytotoxického působení kontaminantů v půdě). Výrazně zvýšený obsah kontaminantů v půdě pak může způsobit přímé ohrožení lidského zdraví inhalačním, dermálním nebo perorálním příjmem u osob, pohybujících se dlouhodobě na půdě (např. dětská hřiště).

Ekologické Faktory a Znečištění

Ekologické faktory působí na organismy a jejich soubory mnohostranně. Ekologické faktory členíme podle různých hledisek. Většinou je dělíme na abiotické a biotické faktory. K abiotickým faktorům patří všechny fyzikální a chemické vlastnosti vzduchu, vody a půdy. Podle toho rozeznáváme faktory klimatické, hydrické a edafické.

Biotické faktory se projevují jako vzájemné vztahy různých organizmů. Podle toho je třídíme na intraspecifické neboli homotypické a interspecifické neboli heterotypické. K poslední skupině také přiřazujeme též faktory antropogenní, které vyplývají z mnohostranné činnosti člověka v přírodě.

Prevence Znečištění

Pro zajištění zdravé půdy, a tím pádem také čistější vody a ovzduší, zůstává z dlouhodobého hlediska nejúčinnějším a nejlevnějším způsobem prevence. Nejlepším opatřením pro budoucnost je zabránit další kontaminaci půdy. Můžeme vycházet ze stávajících předpisů a kontrolovat kontaminaci průmyslové půdy a také více zapojit občany.

Důležitá je změna způsobu, jak se s půdou a krajinou zachází. Konkrétně to znamená obohacovat půdu o organickou hmotu a podporovat půdní biodiverzitu, využívat šetrnější způsoby úpravy půdy (např.

Monitorování Znečištění Ovzduší

Na území celého státu zajišťuje provoz automatizované měřicí sítě pro kontinuální měření koncentrací znečišťujících látek v ovzduší, doplněné měřeními manuálními, Ministerstvo životního prostředí nebo jím zřízená právnická osoba. Měřicí stanice v bodech vzorkování jsou umístěny podle zásad stanovených v přílohách č. 3 a č. 4 k tomuto nařízení.

Při posuzování úrovně znečištění ovzduší se hodnotí ty znečišťující látky, pro které se stanoví imisní limity a cílové imisní limity, dále jemné suspendované částice frakce PM2,5 a dále prekurzory ozonu uvedené v příloze č. V případě technické dostupnosti odpovídajících přístrojů je posuzována úroveň znečištění ovzduší jemnými suspendovanými částicemi frakce PM2,5 a prekurzory ozonu. Zjišťování koncentrací prekurzorů ozonu se provádí z důvodů zajištění dalších vědeckých poznatků o způsobu vzniku troposférického ozonu.

Legislativa v České Republice

Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší stanovuje emisní limity - nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší.

ZÁKON o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) 254/2001 Sb. definuje odpadní vody jako vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod.

tags: #prime #znecisteni #plosne #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Co je svázaná produkce emisí?
• Perfektní obočí s tužkou
• Boj o zdroje a adaptace
• Třídění odpadu: Skořápky od ořechů
• Jak se zbavit mechu ekologicky?