Ať si říká, kdo chce, co chce, nejkrásnější tvůrce a architekt je stejně matka příroda. Česká republika nabízí nespočet přírodních krás a zajímavostí, které stojí za to objevit. Od monumentálních skalních útvarů po rozlehlá rašeliniště, tato země skrývá mnoho skvostů, které vyrážejí dech.
Nádherné Hruboskalské skalní město je opředeno legendami a bájemi, které tu můžete zkoumat stejně dobře jako fantastické skalní útvary, jež tu příroda vytvořila. Více než 400 věží, z nichž nejvyšší měří padesát metrů, se rozkládá mezi hradem Valdštejn a zámkem Hrubá Skála nedaleko Turnova v Českém ráji. Skalní město Skalák je rozděleno do tří hlavních oblastí: Dračí skály a Zámecká rokle, Kapelník, Maják a Údolíčka. Tyto oblasti jsou propojeny sítí značených turistických cest. Nejznámější z nich je vrcholová cesta zvaná Zlatá stezka Českého ráje.
Pravčická brána je symbolem národního parku České Švýcarsko. Nachází se nedaleko obce Hřensko v severních Čechách. Tato národní přírodní památka je největší přirozenou skalní bránou na evropském kontinentu. Na svém místě stojí odnepaměti, vznikla milióny let trvajícím procesem zvětrávání kvádrových pískovců skalního masivu, přesněji jeho spodní části, která je méně odolná.
Krásu Pravčické brány, v minulosti zvané Prebischtor, začali turisté objevovat brzo. V těsné blízkosti brány tehdy stával malý domek pobitý kůrou, který sloužil jako výčep. Již koncem 70. let 19. století byla vydlážděna přístupová cesta od Hřenska, v té době vznikla i promenádní stezka k Mezní Louce. Roku 1881 nechal kníže Edmund Clary-Aldringen, jakožto majitel panství, vystavět výletní zámeček Sokolí hnízdo přímo u Pravčické brány. Italští stavbaři jej dokončili v téměř rekordním čase, za jediný rok. O pár let později přibylo zábradlí na skalních vyhlídkách v okolí. Krátce po vybudování restaurace se za vstup do areálu začal vybírat poplatek.
Od dob, kdy se Pravčická brána stala turistickou atrakcí je prokazatelně navštívili milióny lidí, včetně známých osobností. Ne jednou, ale hned dvakrát, v letech 1831 a 1851, sem zavítal slavný spisovatel Hans Christian Andersen, který zde čerpal inspiraci pro svou práci.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Do roku 1980 měli návštěvníci možnost vystoupit až na samotný vrchol brány. Vstup byl ale zakázán, jelikož přítomnost lidí na skalním oblouku způsobovala zrychlení eroze. V důsledku toho došlo k zúžení této části téměř o metr, proto se přistoupilo k zákazu, aby památka zůstala i pro další generace. I když si nemůžete užít výhled ze skalního mostu, rozhledy rozhodně stojí za to. Krásný pohled nejen na samotnou bránu ale i na České i Saské Švýcarsko Vám nabídkou hned tři vyhlídky. Dostanete se na ně po upravených stezkách a schodištích, které vedou přímo z místa vstupu do areálu.
K Pravčické bráně se dostanete buďto ze Hřenska nebo z Mezní Louky. Pokud zvolíte jako výchozí bod Hřensko, povede Vás červená turistická značka asi 2 km podél silnice směr Mezní Louka, pak u Třech pramenů vejdete do lesa a mírným stoupáním budete pokračovat asi 2,5 km až k národní přírodní památce. Z Mezní Louky vede také červená značka po Gabriliině stezce, čeká Vás členitá stezka dlouhá asi 6 km s krásnými výhledy.
Svatošské skály, oficiálně nazývané Národní přírodní památka Jan Svatoš, představují geomorfologicky unikátní žulový skalní útvar, který se nachází v romantickém údolí řeky Ohře, v Karlovarském kraji, mezi Karlovými Vary (část Doubí) a městem Loket. Tyto skalní masivy jsou tvořeny loketskou žulou a vznikly působením eroze řeky, mrazového zvětrávání a postupným odnášením horniny, což vedlo ke vzniku mohutných skalních pilířů, hranolů a jehlanů. Některé skalní věže dosahují úctyhodné výšky až 50 metrů. Oblast byla vyhlášena chráněnou již v roce 1933.
Podle prastaré pověsti o Janu Svatošovi, který porušil slib daný vodní víle, proměnila víla celý jeho svatební průvod v kamenné útvary. Skály jsou tak pojmenovány podle jednotlivých účastníků svatby a nesou názvy jako Ženich (mohutný skalní komín), Nevěsta, Páter, Svědkové, Muzikanti a Tchyně.
Svatošské skály se nachází přibližně 10 km jihozápadně od centra Karlových Varů a jsou přístupné výhradně pro pěší, cyklisty a vodáky, jelikož motorovým vozidlům je vjezd do tohoto chráněného území zakázán. Nejoblíbenější a nejjednodušší přístup je pěšky nebo na kole z Karlových Varů, konkrétně z městské části Doubí. V Karlových Varech-Doubí je k dispozici záchytné parkoviště, odkud vede rovinatá cesta podél řeky Ohře.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Čertovy hlavy jsou jednou z nejunikátnějších a nejpůsobivějších památek v České republice, ačkoliv se nejedná o přírodní úkaz, nýbrž o dílo lidských rukou. Tyto monumentální skalní skulptury se nachází v okrese Mělník, v borovém lese nad obcí Želízy, která leží na okraji Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Součástí zdejší krajiny se staly v letech 1841 až 1846 díky sochaři Václavu Levém, jenž je vytesal přímo do pískovcových skalních bloků.
Dvojice obřích (čertovských) hlav dosahuje výšky přibližně devíti metrů a díky svým rozměrům a zasazení do krajiny jsou v českých poměrech jedinečné. Ačkoliv jsou reliéfy v současnosti již poznamenány povětrnostními vlivy, stále si zachovávají svou monumentálnost a jsou hlavním cílem turistů v regionu.
Čertovy hlavy jsou volně přístupné. Nachází se nad obcí Želízy, která leží přibližně 10 km po proudu řeky Labe od Mělníka. Pěší přístup k Hlavám vede ze Želíz po modré turistické značce a trvá přibližně 15 minut strmým stoupáním.
Národní přírodní rezervace Adršpašské skalní město je menší částí Adršpašsko-teplických skal, které jsou tvořeny kvádrovými pískovci. Spolu s Teplickými skalami tvoří největší celistvé skalní město České republiky. Zároveň jsou tato dvě skalní města evropsky proslulým pojmem. Skalní město je zpřístupněno značeným prohlídkovým okruhem, který lze projít individuálně nebo za doprovodu místního průvodce s výkladem.
Klokočské skály, které byly v červnu roku 1985 vyhlášeny přírodní rezervací, leží u obce Klokočí.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Drábské světničky se nachází blízko Mnichova Hradiště. Skalní masív okolo Mužského(Český Ráj), čedičového suku, který v třetihorách pronikl naplaveninami druhohorních písků a zpevnil je tak, že odolaly vlivům eroze a vytvořily náhorní plošinu Hrady - s příkrými stěnami spadajícími do stometrové hloubky, již od pravěku lákal svou dominantní polohou nad okolní krajinou k osídlení.
Necelých 10 km severozápadně od Jičína, na území CHKO Český ráj, leží jedno z nejnavštěvovanějších skalních měst u nás o výměře 262,2 ha.Silně rozčleněná plošina vznikla z usazenin pískovců, slínovců a opuk v druhohorách. Křídovými horninami pronikly v neogénu drobná vulkanická tělěsa a přispěly tím k rozrušení celistvosti plošiny, která se začala působením vody a větru rozpadat na jednotlivé skalní bloky, věže a sloupy.
Na západním okraji pískovcové tabule, na území CHKO Labské pískovce, leží malebné skalní město o výměře 99,56 ha pojmenované podle obce Tisá. Severně nad touto obcí se zvedá mohutná až 70 metrů vysoká hradba stěn, obrácených k jihu do otevřené KRAJINY s výhledem na České středohoří. V nejvyšším bodě dosahují Tiské stěny nadmořské výšky 613 metrů a v délce necelého kilometru na východ končí u restaurace Turistická chata. Za hradbou stěn se nachází labyrint skalních věží a jehel s voštinami, skalními okny a bránami.
Broumovské stěny, to je panenská příroda s romantickými skalními útvary, roklemi i vyhlídkami. Najdete ji v Broumovské vrchovině, v severovýchodních Čechách, přesněji mezi městy Broumov a Police nad Metují. Tato lokalita s rozlohou 638 ha s nesouměrným skalnatým hřebenem byla v roce 1956 vyhlášená národní přírodní rezervací.
Rozsáhlou oblast tvoří krásné exempláře pískovcových skal, hlubokých roklí, soutěsek a samozřejmě bohaté lesy. Jedinečným místem jsou tzv. Slavěnské hřiby nad vesnicí Slavný. Jsou to skály, které vlivem nerovnoměrného zvětrávání získali podobu hřibů. Všechna zajímavá místa můžete navštívit díky husté sítí turistických stezek a cest.
K Broumovským stěnám se snadno dostanete ze dvou stran. Na jihozápadě necháte auto v Pěkově, Hlavňově, Slavném nebo Machově a pak dále půjdete po svých. Jedině parkoviště na Hvězdě je k výletnímu místu blíž. Pokud pojedete od Broumova, nejbliž...
Pokud se vydáte na túru jižně z Labské boudy, můžete se už po asi kilometru chůze dostat k našemu nejvyššímu vodopádu, který padá skalnatým srázem z hrany Pančavské louky na dno Labského dolu. Pančavský vodopád měří 140 metrů z Ambrožovy vyhlídky u něj dohlédnete do širého okolí. Název vodopádu pochází z německého výrazu pantschen - šplouchat.
Nachází se poblíž rekreačního střediska Harrachov, na řece Mumlava. Patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům západní části Krkonošského národního parku. Mumlavský vodopád tvoří až 8 m vysoké stupňovitě uspořádané žulové bloky, u jejichž úpatí se nachází tzv. Čertova oka. Mumlavský vodopád je nejbohatším vodopádem na vodu řítící se s hukotem po celé šířce koryta do hloubky přibližně 10 metrů. Jde o prohlubně, které byly v žulovém podkladu vyhloubeny pohybem vody s kamínky.
Přírodní chráněná památka od roku 1989. Četné vodní kaskády říčky Huntavy v malebné kaňonovité soutězce.ejlepší cesta je do Rýmařova, tam odbočit na Skály nebo Horní Město, vSkály je odbočka na Rešov. Zastavíte uhospody :) avydáte se po značce asi 2 km z kopce.
Naučná stezka Bílá Opava prochází po mnoha mostcích, schodištích a lávkách po březích Bílé Opavy - nejkrásnější horské bystřiny Jeseníků. Kromě několika vodopádů, četných kaskád a peřejí, skalních útvarů a romantických zákoutí smrkového pralesa vám naučná stezka Bílá Opava na 13 informačních tabulích nabízí i základní informace o přírodě této jedinečné rezervace. Stezka je dlouhá celkem šest kilometrů a prochází těsně kolem vodopádů. Samotná Bílá Opava pramení na jižním svahu Pradědu.
Vypravte se za drsnou krásou největšího krkonošského rašeliniště. Vypadá to tu jako v severské tundře, která sem zasahovala v době ledové. Úpské rašeliniště leží mezi Luční boudou, Hraničním hřebenem, Obří boudou a Studniční horou ve výšce okolo 1400 m. V Úpské rašelině pramení Úpa a Bílé Labe. Mocnost rašeliny je 0,40-1,20 metru.
Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště (930 ha) se rozkládá na náhorní plošině Krušných hor západně od Božího Daru. V lokalitě je chráněn především rozsáhlý komplex rozvodnicových a svahových rašelinišť. Vyskytují se zde například bříza zakrslá, prha arnika, pcháč různolistý, suchopýr pochvatý a mnoho dalších vzácných druhů. Východní částí rezervace procházív délce 3,2 kilometru stejnojmenná naučná stezkase 12 zastávkami(částečně byla uzavřená a částečně proběhla rekonstrukce).
Největší propast svého druhu v Česku i ve střední Evropě, hluboká více než 138,5 metrů - to je propast Macocha. Nachází se v Moravském krasu, v blízkosti obce Vilémovice, v okresu Blansko. Propast vznikla s největší pravděpodobností prolomením klenby velkého podzemního dómu Punkevních jeskyní, kterým protéká říčka Punkva. Pokud Punkevní jeskyně navštívíte, dostanete se nejen na dno propasti, ale i na loďku, která Vás k ní doveze.
Nejmladším národním parkem je České Švýcarsko. Leží v Ústeckém kraji a přiléhá ke státní hranici, kde na něj navazuje Národní park Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz). Pozoruhodné je nejen zdejší geologické podloží, ale také nejrozmanitější živočišné druhy, které tu můžete spatřit. Hitmakerem parku je Pravčická brána, která si zahrála v nejednom filmu.
Již od druhé poloviny 19. století se území stalo velmi vyhledávaným, k čemuž přispěli tehdejší vlastníci panství Kinští a Clary-Aldringenové zpřístupněním turisticky nejzajímavějších míst, jako např. soutěsek Kamenice, vyhlídek u Jetřichovic nebo Dolský mlýn. Nejvyšší horou NP České Švýcarsko je Růžovský vrch (619 m.n.m., národní přírodní rezervace) s pralesovitými ekosystémy.
Na samých česko-rakouských hranicích najdete jedinečný Národní park Podyjí. Tak krásné lesy a přírodu jen tak jinde nenaleznete a počet cílů na nejrůznější výlety jakbysmet. Podívat se můžete i na rakouskou stranu hranice, kde park pokračuje pod názvem Nationalpark Thayatal.
Národní park Podyjí se vyznačuje mimořádnými scenériemi, tvořenými pestrou mozaikou skalních amfiteátrů a srázných stěn, meandry, rozsáhlými suťovými poli a těžko prostupnými stržemi, ale i nivními loukami podél Dyje a prosluněnými lesostepmi s pestrými koberci teplomilných rostlin.
Tady sice musel přírodě pomoci člověk, ale člověk tak cizí, že o něm nic nevíme. Kounovské řady ležící na náhorní plošině nedaleko stejnojmenné vesnice jsou naší největší megalitickou památkou a nikdo jistě neví, k čemu sloužily (nejspíše byly pravěkým kalendářem). Čtrnáct stovky metrů dlouhých kamenných řad v krásné přírodě si vás podmaní svou magií.
Králický Sněžník je hora evropského významu. Právě na něm se stýkají dvě rozvodí našeho kontinentu. Morava, která zde pramení, směřuje do Černého moře, řeky severně od Sněžníku tečou přes Polsko do Baltu. Vystoupejte na hřebeny a rozhlédněte se do kraje. Odměnou, kterou zde najdete, bude království ticha. To zůstane ve vašem srdci i po návratu zpět k všedním starostem běžného života, kam se budete vždy moct vracet pro novou energii. Socha slůněte je umístěna těsně pod vrcholem Králického Sněžníku už od roku 1932.
Česká republika je plná přírodních pokladů, které stojí za to prozkoumat. Ať už se vydáte na túru do skalních měst, k vodopádům, nebo do národních parků, jistě si odnesete nezapomenutelné zážitky a obdiv k rozmanitosti české přírody.
tags: #příroda #Česka #zajímavosti