Zimní výlet na Praděd z Karlovy Studánky

14.03.2026

Z celé České republiky jsme se sjeli v pátek auty do lázeňského městečka Karlova Studánka, abychom v sobotu ráno mohli vzít Praděd útokem. Povzbuzeni předchozím úspěšným výletem na Sněžku nám náladu kazilo jen špatné počasí. Sobota ale vykouzlila překvapivě modrou oblohu a tak po deváté ráno vyzbrojeni hlavně termoskami vyrážíme skrz Karlovu Studánku.

Nejvíc obdivovaný je zmrzlý vodotrysk, který vytváří homoli ledu. V noci je nasvícen barvami. Též jsme museli vyzkoušet, jak chutná léčivá voda v pitném pavilonu. Stačil nám jeden lok a je nám jasné, že tuhle vodu si sebou na Praděd brát nebudeme, i když neustále zastavovali další a další auta a chodili si pro vodu ve velkém do pet láhví.

U rozcestí Hubert jsme se rozhodli jít kousek po zelené, abychom zjistili, jestli je v zimě schůdná. Samozřejmě že není a tak jsme nastoupili na asfaltku a pokračovali k rozcestí Hvězda, kde je záchytné parkoviště a skibusy tudy jezdí na Ovčárnu. S tím, že půjdeme na Ovčárnu po asfaltce jsme počítali a statečně jsme se vydali na cestu.

Já se trochu bála provozu ale celkem 4 autobusy, asi 10 aut a jedna záchranka. V půlce trasy jsme potkali rozcestí Sutě. Pokud bychom šli po zelené, zde bychom se napojili. Samozřejmě, že u rozcestí byly velké sněhové zátarasy. Útěchou nám bylo aspoň to, že cesta vede lesem a tak nás neobtěžoval vítr.

Na Ovčárně následovalo polední občerstvení a po zelené jsme dále pokračovali vzhůru k Pradědu. Už nám zbývaly jen poslední tři kilometry. V jednom místě trasa kříží sjezdovku a je třeba dávat velký pozor. Potkávali jsme i běžkaře v protisměru, kteří se každý po svém vyrovnávali se sjezdem z Pradědu. Bohužel čím výše jsme byli, tím větší část oblohy byla zatažená, ale byli jsme rádi i za to, co bylo.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Pod Pradědem je rozcestí, u kterého jsme odbočili na modrou, která obtáčí Praděd a vede přímo na vrchol. Z ní jsme ale utekli, abychom si cestu zkrátili - v jednom míste jsme to vzali vpravo podél tyčí. Vyjeli jsme i výtahem nahoru na rozhlednu.

Po povinné pauze v restauraci (panák likéru Praděd) jsme se všichni těšili na cestu zpátky. Nasednout na igelitky a sjet k Ovčárně! Nejdřív to moc nejelo, ale pak jsme se dostali nahoru na sjezdovku, která končí u Kurzovní chaty a dole jsme byli raz dva. Dolů do Karlovy Studánky jsme se svezli autobusem, protože nezáživná cesta mezi sněhovými bariérami na asfaltu nás nelákala.

V Karlově Studánce jsme bydleli v penzionu Figura až na samém konci městečka. Žádný luxus ale pro nás a jen na víkend to stačilo. A hlavně i když jsme sháněli volná místa dlouho předem, jedině tady se nám podařilo sehnat volno pro 8 lidí. Občerstvili jsme se v hotelu Džbán, kde bylo v pátek večer prázdno a tak nikomu nevadila naše veselá parta.

Při cestě jsme obědvali na chatě Sabinka vedle Ovčárny. Doporučovaná specialita jsou borůvkové knedlíky a borůvkový likér. Nahoře na Pradědu jsme si dali jen nějakou tu chuťovku. A tam bylo pro změnu narváno.

Vstup nahoru na rozhlednu Pradědu stál 60 Kč.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

tags: #priroda #Jeseníky #zima #Praděd