Česká republika se může pochlubit rozmanitou přírodou horských oblastí. Tyto oblasti se liší geologickou skladbou, klimatickými podmínkami, flórou a faunou.
Krušné hory
Krušné hory představují přibližně 120 km dlouhou horskou oblast začínající Jindřichovickou vrchovinou u Lubů na jihozápadě a táhnoucí se až po Nakléřovskou hornatinu u Petrovic na severovýchodě.
Jihovýchodní okraj pohoří má díky alpínskému vrásnění podobu liniové hrany tvořené prudkými srázy tektonicky vyzdvižených ker. Na krátké vzdálenosti tu vznikly výškové rozdíly často přesahující 600 m. Kry jsou ukloněny k severozápadu, kde pozvolna klesají do nižších poloh. Přibližně v ose pohoří je státní hranice se Spolkovou republikou Německo.
Hlavní hřeben je zploštělý do náhorních plošin s nevýraznými vrcholy přesahujícími nadmořskou výšku 900 m. Nejvyšší část pohoří je soustředěna do jihozápadní třetiny jeho délky, kde se zvedá do celku s výraznějšími vrcholy překonávajícími hranici 1 000 m a graduje v klínoveckém masivu s nejvyššími vrcholy Fichtelberg (1 214 m n. m.) v Německu a Klínovec (1 244 m n. m.) v Česku. Směrem na severovýchod hřeben prudce padá o 200 m níže do navazující hřebenové paroviny.
Klima a hydrologie Krušných hor
Klima Krušných hor ovlivňuje převládající západní proudění, roční úhrny srážek přesahují 1 000 mm, průměrná roční teplota kolísá mezi 4-6 °C, a v klínovecké oblasti je dokonce ještě nižší. Pohoří nejčastěji odvodňují toky, které využívají příčné kerné zlomy kolmo nasedající na dlouhou osu horského hřebene. Saská část je odvodňována do Muldy, česká do Ohře a Bíliny.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Flora Krušných hor
Rozsáhlá jsou rašeliniště vrchovištního typu s celkovou rozlohou kolem 4 000 ha. Jejich charakter i rozsah lze přirovnat k ikonickým šumavským slatím. Převládají vrchoviště s klečí, nejčastěji s borovicí vystoupavou Skalického (Pinus × ascendens notho subsp. skalickyi). Otevřená vrchoviště s jezírky a šlenky jsou méně početná, zato patří k těm nejzachovalejším biotopům. Typickou vrchovištní flóru doplňují reliktní výskyty rojovníku bahenního (Ledum palustre), břízy trpasličí (Betula nana) nebo kyhanky sivolisté (Andromeda polyfolia).
Lemy jezírek Velkého močálu osidluje rosnatka anglická (Drosera anglica) a vzácná rosnatka obvejčitá (D. × obovata). Pro vegetaci šlenků je typická ostřice bažinná (Carex limosa) a vzácnější blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris). Na vrchoviště navazují rašelinné a podmáčené smrkové lesy různé kvality, které často vytvářejí rozsáhlé komplexy. Ojediněle se v nich objevuje například plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) nebo ještě vzácněji bradáček srdčitý (Listera cordata).
V lučních prameništích se roztroušeně vyskytuje například zdrojovka hladkosemenná potoční (Montia fontana subsp.). Zatímco rašelinné biotopy jsou soustředěny do západní a střední části hřebenové paroviny pohoří, východní polovinu daleko více pokrývají luční společenstva s převládajícími biotopy horských trojštětových luk a mezofilními ovsíkovými loukami v nižších polohách.
Naopak prudké svahy směřující na východě do podkrušnohorských pánví jsou pokryté převážně rozsáhlými bukovými lesy s doprovodem doubrav a dubohabřin zejména ve středové části v místech kontaktu s řekou Ohří. Nejrozšířenější z bučin jsou acidofilní bučiny, část z nich patří mezi nejzachovalejší a největší bukové porosty Českého masivu. Celým pohořím procházejí smrčiny od kulturních po třtinové, v klínoveckém masivu pak klimaxové horské papratkové.
Fauna Krušných hor
V téměř celé délce pohoří se již několik let pravidelně objevuje vlk obecný a současnou populaci lze považovat za stabilizovanou. Na saské straně hor probíhá postupná reintrodukce rysa ostrovida. Přestože tetřev hlušec z hor už pravděpodobně definitivně vymizel, zdá se, že populace příbuzného tetřívka obecného je dlouhodobě stabilní.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Ochrana přírody v Krušných horách
K zajištění velkoplošné ochrany Krušných hor byla k 1. lednu 2025 vyhlášena Ptačí oblast Západní Krušné hory, která se zaměřuje na ochranu tetřívka obecného a sýce rousného. Území Ptačí oblasti Západní Krušné hory se rozkládá na severu Karlovarského kraje na ploše 140 km2. Její převážnou část tvoří vrcholové plató Krušnohorského masivu s nadmořskou výškou 940-1000 m.
Ptačí oblasti jsou vymezovány pro druhy ptáků uvedené v příloze I směrnice Rady č. 2009/147/ES a pro stěhovavé druhy, které se pravidelně vyskytují na území členských států EU.
Nejdecko
Nejdecko je přirozenou a historickou spádovou oblastí města Nejdek podél horního a středního toku řeky Rolavy, do níž patří okolní obce Černava, Nové Hamry, Smolné Pece a Vysoká Pec. Charakteristickým rysem Nejdecka je hornatá krajina, která je z větší části porostlá smrkovým lesem. Zatímco centrum města Nejdek leží v nadmořské výšce 558 m, hory a vrchy v těsném sousedství jsou už téměř v kilometrových výškách.
Geologie, klima a hydrologie Nejdecka
Geologické podloží Nejdecka tvoří žuly karlovarského plutonu. Charakteristickým znakem krušnohorské žuly je greisenizace. Nejmladšími geologickými procesy, probíhajícími od posledního pleistocenního zalednění, je vývoj horských rašelinišť - vrchovišť, jejichž nejkrásnější ukázky naleznem právě na Nejdecku.
Z klimatického hlediska jsou Krušné hory řazeny do chladné oblasti s průměrnou roční teplotou 4 - 5 stupňů, ve vegetačním období (duben až září) 8 - 10 stupňů. Roční průměr srážek je kolem 1000 mm.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Nejdecko je poměrně chudé na větší vodní toky. Největším a nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Rolava, odvodňující největší část Nejdecka.
Flora a fauna Nejdecka
Většina území se vyznačuje typickou horskou květenou, vázanou na charakteristické biotopy této oblasti tzn. smrkové lesy, horské louky a horská rešeliniště - vrchoviště. Nejpozoruhodnější luční rostlinou Krušných hor, hojnou na Nejdecku, je koprník štětinolistý (Meum athamanticum Jacq.), jež je částečně chráněnou rostlinou. Z rostlin, pozoruhodných svým rozšířením, stojí za zmínku vřesovec pleťový (Erica herbacea L.), jež je chráněnou rostlinou.
Charakter fauny Nejdecka je určován především přírodními podmínkami tohoto kopcovitého, značně zalesněného území. Rozsáhlé porosty převážně smrkových lesů obývá typická fauna středoevropských pohoří. Častý je jelen evropský, srnec obecný, vyskyuje se zde i prase divoké. Z šelem je hojná především liška obecná a oba druhy našich kun - kuna lesní a skalní.
Jizerské hory
Jizerské hory jsou pohořím prvohorního stáří. Jizerské hory mají velmi hustou říční síť a mimořádně velké přírodní zdroje povrchové vody. Směry jizerských vodních toků jsou jednoznačně určeny geologickým vývojem. Na severní stranu spadají toky prudce do Frýdlantské pahorkatiny a zahlubují se do severních svahů hor skalnatými a balvanitými roklemi, mnohde s vodopády a kaskádami (např. údolí Černého potoka, Velkého a Malého Štolpichu).
Na jižní stranu spadají hory stupňovitě a pozvolněji, vzdálenost mezi prameništi a podhůřím je zde větší. Údolí směřující k jihu proto nejsou tak strmá ani hluboce zaříznutá. Pro vodní režim oblasti mají zásadní význam rozsáhlé lesní komplexy, které byly donedávna pro Jizerské hory typické, a spolu s nimi i rašeliniště.
V letech 1903 až 1928 byly pro ochranu před povodněmi v Jizerských horách vybudovány čtyři vodní nádrže (Bedřichov, Fojtka, Mšeno, Rudolfov) a v roce 1915 byla dokončena stavba dvou zemních hrází na Bílé a Černé Desné (Souš). První z nich se s tragickými důsledky v roce 1916 protrhla. V současné době slouží nádrže především jako zdroje pitné vody.
Na styku žuly a krystalických břidlic v severním podhůří se v úzkém pruhu svorů vyskytují i minerální prameny, jejichž mineralizace je však slabá.
Flora Jizerských hor
Květena Jizerských hor je v porovnání se sousedními Krkonošemi celkově mnohem chudší. Chybí tu subalpínské pásmo a hlavním přirozeným vegetačním typem na tomto území je les. Před příchodem člověka byly hory pokryty z větší části jedlobukovými pralesy s příměsí jilmu horského, javoru klenu a dalších dřevin. Nejvyšší polohy byly porostlé klimaxovými smrčinami, které se do dnešní doby zachovaly pouze ve fragmentech.
Smíšené porosty s převahou buku lesního a s typickou květenou se dochovaly na severních svazích hor. Vyskytuje se zde např. měsíčnice vytrvalá, lýkovec jedovatý, mléčivec alpský, vzácně lilie zlatohlavá a vranec jedlový. Ve zbytcích původních klimaxových smrčin roste např. Výjimečnou lokalitou je vrch Bukovec, kde se díky čedičovému podkladu bohatému na živiny a specifickým klimatickým podmínkám vyskytují jak druhy horské, např. oměj šalamounek a hořec tolitovitý, tak i rostliny teplejších pahorkatin, např.
Unikátní rostlinná společenstva se dodnes zachovala na rašeliništích. Vedle původních porostů borovice kleče s borůvkou bažinnou, kyhankou sivolistou, klikvou bahenní a šichou černou se na volných plochách v okolí rašelinných jezírek vyskytuje řada vzácných druhů rostlin - např. blatnice bahenní, ostřice chudokvětá a ostřice mokřadní a suchopýrek trsnatý. Místy tvoří bohaté populace masožravá rosnatka okrouhlolistá.
V podhůří se na některých místech zachovaly druhově bohaté louky s výskytem vstavačovitých rostlin, např.
Fauna Jizerských hor
Fauna Jizerských hor je značně ovlivněna drsnými klimatickými podmínkami, vegetačním pokryvem a v poslední době i radikální změnou přírodního prostředí náhorní plošiny. Typickou faunu horských lesů tvoří některé druhy střevlíků, např. střevlík lesní nebo zlatolesklý. Vzácným prvkem horských smrčin je např. kovařík Diacanthous undulatus a žijí zde např. i různé horské druhy tesaříků.
Významné reliktní druhy žijí zejména na rašeliništích - slíďáci, motýli nebo střevlíčci. Nápadní jsou rovněž zástupci vážek, např. lesklice horská. Z obratlovců zaslouží pozornost výskyt mloka skvrnitého, kterého je možné nalézt v bukových porostech. Poměrně hojný je čolek horský, slepýš křehký a zmije obecná.
Do potoků se z nižších poloh postupně navracejí ryby, zejména pstruh obecný a střevle potoční, zmizelé z horních toků vlivem vysoké kyselosti vody. Vzácně se vyskytuje i mihule potoční. V bučinách vzácně hnízdí čáp černý, včelojed lesní, holub doupňák a lejsek malý. Náhorní plošina poskytla po odlesnění vhodný hnízdní biotop lindušce luční, která se tu stala výrazně dominantním druhem.
V celých horách lze zaznamenat od 80. let minulého století expanzi krkavce velkého. Díky podpoře hnízdních možností instalací budek vzrostla v poslední době populace sýce rousného, puštíka obecného, poštolky obecné i kulíška nejmenšího. Zejména na rašeliništích hnízdí čečetka zimní, bramborníček hnědý, bekasína otavní, sporadicky se vyskytuje i kos horský.
Poměrně početná je populace tetřívka obecného, který po odlesnění náhorní plošiny nalezl příznivé životní podmínky. Za významný lze považovat i výskyt některých druhů savců, např. rejska horského, hrabošíka podzemního a 12 druhů netopýrů, pravidelně zimujících ve starých důlních štolách u Nového Města pod Smrkem a v přepouštěcí štole na Bílé Desné.
Orlické hory
Orlické hory, hraniční pohoří klenoucí se nad tokem Divoké Orlice, patří po celý rok mezi hojně navštěvovaná místa České republiky. Horská krajina je protkaná prameny drobných toků a říček, mozaikou rašelinišť, květnatých mokrých luk, horských trávníků, pastvin a lesů. Ve srovnání s okolními sudetskými pohořími nejsou možná Orlické hory až tak výjimečné, přesto zde můžeme najít mnoho zajímavých druhů rostlin i živočichů. Orlické hory v sobě nesou také odkaz minulosti.
K ochraně přírodních a kulturních hodnot Orlických hor byla zřízena chráněná krajinná oblast Orlické hory. Její severní a východní hranici tvoří státní hranice s Polskou republikou. Rozkládá se na území Královéhradeckého kraje, menší částí na jihu zasahuje i na území Pardubického kraje.
Nejcennější části přírody jsou chráněny v rámci přírodních rezervací a památek. Nejstarší přírodní rezervace Černý Důl vznikla už v roce 1933.
Historický vývoj a ochrana přírody Orlických hor
Historický vývoj krajiny a stav přírody Orlických hor byl ovlivněn využíváním přírodních zdrojů určených pro různé druhy výroby (např. sklářství, textilní dílny, hornictví). Svou roli zde sehrála i stavba systému válečného opevnění ve 30. letech 20. století, které se od té doby stalo z velké části součástí lesa.
Zásadním mezníkem pro vývoj krajiny Orlických hor bylo poválečné vysídlení Českých Němců a následné plošné zalesňování nevyužívané zemědělské půdy. Podstatným zásahem do krajiny byly také rozsáhlé meliorace a scelování pozemků v 70. a 80. letech 20. století. Velkou roli sehrála imisní kalamita, která v 80. letech 20. století způsobila velkoplošný rozpad horských lesních porostů. Původní lesy byly na několika místech nevhodně nahrazeny nepůvodními dřevinami, např. borovicí klečí nebo smrkem pichlavým.
Přírodní komplex Orlické hory - sever
Přírodní komplex Orlické hory - sever zaujímá severní část hřebene hor od Šerlichu na jižním konci, přes NPR Bukačka, Vrchmezí, Ostružník až po osadu Čihalka na severním konci, dále zahrnuje Sedloňovský vrch a pravý svah nad řekou Bělou pod Šerlišským mlýnem. Populace Gentianella praecox subsp. bohemica se nachází v PR Hořečky.
Komplex je tvořen plochým hřebenem Orlických hor. Jednotlivé vrcholy mají nadmořskou výšku Šelich (1026 m), Vrchmezí (1081 m), Ostružník (982 m), Polomský (1050 m) kopec, Sedloňovský vrch (1050 m). Výraznými geomorfologickými prvky jsou mrazový srub na Ostružníku (výška cca 20 m) a skalní hrana nad Bělou.
Území je tvořeno především kambizeměmi a podzoly. Kambizemě se nacházejí v nižších polohách a směrem k hřebeni přecházejí až v podzol extrémní, ojediněle se vyskytují organozemě a ranker podzolový. Výrazný krajinný prvek, severní část hlavního hřebene Orlických hor.
Flora a fauna komplexu Orlické hory - sever
Severní část hřebene Orlických hor představuje nejrozsáhlejší dochovaný soubor horských bučin a klimaxových smrčin v horách. Důkazem jsou NPR Bukačka, PR Pod Vrchmezím a PR Sedloňovský vrch, I. zóny CHKO Ruské údolí a pravý svah nad Bělou. Luční enklávy jsou velmi zachovalé a druhově velmi bohaté, louka na Šerlichu a v NPR Bukačka jsou jedinými typickými horskými loukami v horách. Území se vyznačuje množstvím ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Z živočichů jsou významní především měkkýš řasnatka tmavá (Macrogastra badia) - severní hranice celosvětového rozšíření, z hmyzu se vyskytuje Zygota croton - prvonález z České republiky (též v NPR Trčkov), Nomada moeschleri - prvonález z České republiky, Moeneura carpathica - prvonález z Čech, Zygota spinosa - jedna ze dvou lokalit v republice, Rhizophagus brancsiki - jedna ze tří lokalit v republice, Telmacoscopus hajeky - nový druh pro vědu.
Ze vzácných ptáků se vyskytují čáp černý (Ciconia nigra), sýc rousný (Aegolius funereus), datel černý (Dryocopus martius), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Zaznamenáni byli netopýři velký, n. velkouchý a n. černý (Myotis myotis, Myotis bechsteinii a Barbastella barbastellus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).
Nejvíce ovlivňujícím činitelem je lesnictví. Celý hřeben je postižen imisemi. Některé části jsou pod silným turistickým tlakem (Šerlich, okolí Masarykovy chaty, Bukačka aj.).
CHKO Železné hory
CHKO se může pochlubit nejsložitější geologickou skladbou v rámci střední Evropy. Pestré podloží a různost povrchů, spolu s mnoha dalšími vlivy, podpořily vznik rozdílných společenstev rostlin. V lesích se setkáme s bučinami, bukojedlinami, olšinami a jasaninami. Na skalních výchozech rostou bory. V nejnižších částech se nacházejí dubiny a dubohabřiny.
Živočichové obývají všechny typy prostředí. Velmi cenná společenstva hmyzu je možno nalézt v národní přírodní rezervaci Lichnice a na mokřadech. Mnohé z těchto druhů jsou však nenápadné. Nápadnější jsou obratlovci. Vody obývá vranka obecná, vzácný mník jednovousý a mihule potoční. K nápadným ptákům patří v některých obcích čáp bílý a v lesích čáp černý.
tags: #příroda #horské #oblasti #charakteristika
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]