Příroda jako Boží Písmo: Význam a Perspektivy

Kniha přírody je výjimečný a drahocenný Boží dar každému člověku. Vnímavost ke kráse přírody a k moudrosti, jež je v ní ukrytá, je vrozena každému člověku. Dostali jsme ji jako výbavu srdce, když jsme narozením vstoupili do tohoto světa.

O zemi, po které chodil Ježíš, a o přírodě, na kterou se denně díval, se říká, že je pátým evangeliem. V knize přírody listovali všichni, kdo hledali Boží moudrost prostým srdcem. Na ní vysvětlovali a díky ní poznávali často těžko popsatelné záležitosti lidského bytí.

Dokážeme-li uvažovat o tom, co jsme v přírodě vypozorovali, narazíme na moudrost, jež z našeho putování k věčnosti udělá mimořádně pěknou cestu. Bůh nám zanechal celou řadu takových svědectví bystrého čtení v knize přírody. Například autor biblické knihy Přísloví nabádal: „Podívej se na mravence, ty lenochu, pohleď, co dělá, abys dostal rozum!

V období tvrdých pokušení proti víře říkala bl. Miriam Bauardy satanovi: „Pokoušíš mě proti víře? Bůh je se mnou, ničeho se nebojím. Pokoušíš mě myšlenkou, že Bůh není?

Znovu a znovu musíme z Bible připomínat zásadní důraz: „Hospodinova je země“ (Ž 24,1). A Pán Bůh nám lidem tuto zemi svěřil. Je třeba se vyvarovat i druhého extrému, kterým je vykořisťování země. Přírodu člověk nesmí ničit.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Podle Gn 1 máme nad zemí panovat a máme si ji podmanit. To ale v žádném případě neznamená environmentální nezodpovědnost. Obě použitá hebrejská slovesa vyjadřují úkol pečování, hospodaření, spravování. V žádném případě drancování a ničení.

Jeden extrém tvoří zbožštění přírody. To je chyba panteismu, který spojuje dohromady Stvořitele a jeho stvoření. Křesťanské pojetí přírody jako Božího stvoření umožnilo rozvinout vědeckou činnost. Příroda se přestala hemžit nepolapitelnými a někdy nevrlými bůžky a bylo možné ji zkoumat.

Anglikánský teolog John Stott poukazuje na třetí přístup. Bůh stvořil zemi, přírodu a potom člověka, kterého povolal ke spolupráci. Spolupracovat s Bohem a pečovat přírodu k radosti a užitku všech je vznešený úkol. Je možné povědět, že péče o stvoření je odrazem naší lásky ke Stvořiteli a jeho dílu. Proto naše modlitby a naše práce mají směřovat k Bohu a také i k jeho stvoření.

Jiný anglikánský teolog Chris Wright vyhlíží svět, kde se křesťané starají o stvoření. Vyhlíží křesťany, kteří tam, kde to je možné, volí obnovitelnou formu energie. Vypínají nepoužívané přístroje, kupují potraviny, zboží a služby od společností, které se řídí eticky nezávadnou environmentální politikou.

Dnes nastala doba, kdy konzumní způsob života škodí jednak Bohem stvořené zemi, ale působí také extrémní chudobu a trápení milionů lidí. Pán Bůh chce, aby naše péče o stvoření odrážela lásku ke Stvořiteli i k lidem. Dnes jsme svědky toho, že se drancování přírody spojilo dohromady s přímým ohrožením lidí a v posledu i života na této planetě.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Naším úkolem je se za stvoření modlit a měnit způsob života. Je povzbudivé, že na to přicházejí i lidé, kteří nejsou křesťany. Jistě je třeba také změnit hodnotové rámce a odmítnout antropocentrismus - soustředění na sebe. To by nám křesťanům mělo být blízké. Kdo jiný by si měl jasně uvědomit, že lidstvo je součástí celé soustavy přírody? Kdo jiný než právě křesťané, by měl rozumět souvislostem ochrany Božího stvoření?

Boží stvoření naříká, sténá a prožívá porodní bolesti. Jsme zde proto, abychom se modlili a abychom burcovali svá svědomí a svědomí druhých lidí.

Velmi mě zaujalo, když jsem četl, že se ve Velké Británii prostřednictvím křesťanské organizace A Rocha rozšířilo hnutí tzv. „eco churches“. Jedná se o místní církve, které se snaží šetřit energií, zateplují své budovy, používají kvalitní materiály, prosazují šetrnost k přírodě a k tomu vdeou děti i mládež. K jejich náplni patří také zapojení se to do ekologických projektů v místní komunitě (např. čištění různých zákoutí měst, vesnic, řek a jezer).

Ochrana přírody už dnes není jen něco navíc, to není nějaká nadstavba - to je nutnost. Za misijní sbor, farnost, obec je ve Velké Británii považován ten, který dává péči o Boží stvoření vysokou prioritu. Dnes je třeba jasně povědět, že péče o Boží stvoření je plně legitimní součástí misie církve. Nelze být misijní církví a nechat stranou otázky kolem ochrany přírody.

Spása se týká nejen duše člověka, ale také jeho těla a stvořeného světa. Až jednou přijde Kristus viditelně na tuto zem, tak dojde k novému stvoření, a to se bude týkat nového nebe a také nové země.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Mnoho let mnozí brali péči o Boží stvoření jen jako jakéhosi koníčka přírodovědců a environmentalistů. Tak to už dávno není. Ježíš Kristus pověřil své učedníky, aby k němu přiváděli další učedníky, aby je křtili a učili je zachovávat všechno, co jim řekl.

V Janově evangeliu jsme ve známém prologu znovu slyšeli to, co je podstatou Boží inkarnace. Bůh nikdy neopovrhoval hmotou, neopovrhoval světem, který stvořil a Ježíš přišel na tuto zem jako skutečný člověk v těle. Jestli Pán Bůh nepřehlížel zemi, a tak zjevným způsobem se jí v Kristu dotkl, potom ani my nesmíme jeho stvoření ničit, degradovat a škodit svým bližním.

Jsem přesvědčen, že i v České republice potřebujeme křesťanské církve informovat a požádat o spolupráci v ochraně přírody. Je třeba, aby přibylo misijních církví, které budou sloužit lidem i životnímu prostředí. Mezi některými křesťany se dnes hovoří i o ekologickém obrácení. Vždyť, naše pokání zahrnuje nejen hříchy proti Bohu, proti lidem, ale také hříchy proti Božímu stvoření.

Je možné, že právě tento důraz může způsobit, že křesťanské církve budou v naší společnosti důvěryhodnější a věrohodnější.

V nedávné době jsem četl článek Michala Trčky v časopisu Přítomnost s názvem: „Absurdní sen o společnosti růstu“. V tomto článku se dotýká našeho dnešního tématu s velmi závažným vyjádřením. Článek cituje řadu vědeckých autorit, které říkají, že náš způsob života je zřejmým hazardováním s ekologickou katastrofou. Nevíme, kdy se taková katastrofa plně projeví, ale za současného způsobu života k tomu dojde dříve nebo později. V tom nám nepomohou ani nové technologie.

Článek se také zabývá ekonomickým růstem, který je v hledáčku každé vlády, aby neztratila své voliče. Dnes už víme, že slibovat lidem ekonomický růst patří mezi věci, které nejsou uskutečnitelné. Jeden směr v ekonomice tvrdí, že je možné zachovat růst za předpokladu, že ho oddělíme od spotřeby a přejdeme na „zelený“ či „chytrý“ růst.

Druhý směr tvrdí, že ekonomický růst již není možný, protože žádný typ růstu nemůže zabránit degradaci životního prostředí. K tomu říká americký ekonom Herman E. Daly důležitou věc. Ekonomika není samostatnou jednotkou, ale stojí na ekosystému. Příroda a její ekosystém jsou základem, na kterém může vyrůst veřejná a sociální sféra a teprve na nich peněžní ekonomika.

Klimatické změny, ztráta biodiverzity, růst globální spotřeby jsou důkazem, že jsme překročili hranice udržitelnosti. Jednomu milionu druhů rostlin a živočichů hrozí vyhynutí. To vše je spojeno s jediným viníkem a tím je lidská civilizace, která vytlačuje jiné formy života. Mnozí víte o dalších problémech, které rozvoj lidské civilizace na životním prostředí působí.

Často propadáme pesimismu, protože naši spoluobčané často nejsou schopni ani obyčejného třídění odpadu, nejsou schopni se zastat ochrany přírody ve svém regionu pomocí petic či diskusí s místními politiky. Nesmíme se nechat odradit, když narazíme na lhostejnost a nezájem. Naše modlitba je skutečným zápasem, protože hledáme a často ani nevíme, jak se v této věci modlit. Je na místě prosit za vlády jednotlivých států, aby neumožnily další ničení přírody.

Sociologické průzkumy pocitu štěstí prokázaly, že růst štěstí má svou hranici, za kterou už dalším materiálním bohatstvím štěstí neroste. Dnes se hovoří o omezení investic, o větší míře lokalizace a přesměrování do obnovitelných zdrojů.

Z dějin známe krásné příklady křesťanů, kteří bojovali proti nemocem, zřizovali domy pro nemocné - pozdější nemocnice, bojovali proti nevzdělanosti, proti otroctví a vykořisťování. Křesťané se od počátků církve starali o vdovy, sirotky, uprchlíky, o vězně, o duševně nemocné, a hledali pomoc pro hladové.

Letos v Emauzích 11. Každoročně pořádá ekologická sekce České křesťanské akademie modlitební večer za životní prostředí a náš vztah k němu. Čtené biblické texty: Dt 10,12-11,1: Čí je země?

tags: #priroda #jako #pismo #bozi #význam

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro školu v přírodě v Teplé
• odpadkové koše z nerezu
• Barvy na vlasy a ekologie
• Dopad OZE na emise CO2
• Ekologické slogany a udržitelnost