V lidových tradicích a pověstech se často setkáváme s rostlinami, kterým jsou připisovány magické a léčivé vlastnosti. Mezi takové rostliny patří i bodlák, a také květiny jako astry a čekanka, které jsou opředeny mnoha příběhy a legendami.
Bodlák nese symboliku pozitivní (v Číně, protože ve váze nevadne, znamená vytrvalost a dlouhý život; ve starověku se věřilo, že zahání démonické síly) i negativní (lopotný život).
V křesťanství je připomínkou hříchu a Kristova utrpení, a proto je vnímán jako symbol utrpení, obtíží, bolestí, nesnází.
Bodlák je národním symbolem Skotska. Legenda vypráví, že se jednou Dánové chystali dobýt skotský hrad Slaim. Chtěli využít momentu překvapení a osádku hradu přepadnout uprostřed noci. Šli naboso, aby je na hradě nezaslechli. Náhle se ozval bolestivý výkřik. Po něm další a další. Zburcovaní Skotové popadli zbraně a utíkali na hradby. Dánové byli odraženi. Porazilo je bodláčí, které hrad chránilo ze všech stran.
Jedna z pohádek o Ježíškovi vypráví i o bodláku. Jednou Ježíšek našel bodlák a opatrně jej zasadil u plotu. Nikdo si bodláku však nevšímal, jen včelky občas přiletěly. Ale bodlák neměl květy, a tak včeličky prosili Marii Pannu, aby bodláku darovala květ. A ona jejich prosbu splnila. A tak se bodlák ve své chudobě stal útočištěm včel a čmeláků.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Jiná mariánská pověst vypráví o tom, jak Herodes vyslal vojáky do Betléma, aby přivedli svatou rodinu. Chtěl novorozeně zabít. Svatá rodina před nimi prchala krajinou posetou bodláky. Ježíšek se probudil, měl hlad. Svatá Panna se uchýlila do bodláčí a dávala mu napít. Pár kapek mléka spadlo na listy nejbližšího bodláku. S nimi přešla do rostliny zázračná léčiva moc. Proto se bodláku s bíle skvrnitými listy říká mariánský.
Pověst říká, že astry (hvězdnice) získaly jméno podle řecké bohyně Asterie (hvězda - lat. Astrum).
Vietnamská pohádka vypráví o císaři, který se doslechl o čarovném stromě v Půlnoční zahradě, na jehož větvích rozkvétají hvězdy. Zemský císař toužil po těch hvězdách nejen pro sebe, ale i pro své poddané. Věřil, že by jim všem hvězdy přinesly potěšení. Ale nikdo z celé jeho rozlehlé říše nedokázal zatřást stromem tak, aby spadly hvězdy z jeho větví. O jeho touze se dozvěděl i malý potulný flétnista, sirotek. Putoval dlouho, až dorazil do Půlnoční zahrady. Sedl si pod čarovný strom a začal hrát ty nejveselejší písničky. Chlapec byl smutný. Vzpomenul si na svou maminku a z jeho flétny se začaly linout dojemné a teskné tóny. Mohutný strom se rozplakal. Vzlykal a z jeho nebeských větví začaly padat zářící hvězdy. Tam, kde dopadly na zem, rozkvetl zářící květ. „To kvetou hvězdy", volali lidé. A každý, kdo měl v srdci žal či tíseň, natrhal si kytičku aster pro potěchu.
Pověst říká, že jedna dívka s překrásnýma modrýma očima měla milého, kterého jí odvedli na vojnu. Slíbila mu, že na něho bude čekat. Každý den stávala u cesty, až se proměnila v květinu. Ve válkách zahynulo mnoho mužů, na které čekaly jejich matky, manželky, nevěsty, které se později proměnily ze smutku v čekanky.
Bavorská legenda vypráví o krásné princezně, kterou opustil ženich. Svedl ho totiž víla. Princezna z nenaplněné lásky umírala. Těsně před svou smrtí zvolala: „Chci zemřít, a zároveň to nechci, chci stále všude vidět svého milého." A její dvorní dámy se k ní přidaly: „I my bychom chtěly a nechtěly zemřít, aby nás mohli spatřit na každé cestě." A bůh je vyslyšel. „Proměním vás v květiny. Ty, princezno, zůstaneš ve svém bílém šatu na všech cestách, kudy půjde tvůj milovaný. A vy, dívky, zůstanete na cestách oděné do modré, aby vás mohl každý všude spatřit."
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
tags: #priroda #leci #bodlak #albatros #účinky