Lidové tradice v České republice: Od Masopustu po Vánoce

Lidové tradice patří k našim kořenům a k tomu, co nás spojuje. Přinášejí radost a ukazují, jak žili naši předkové. V dnešní rychlé době na ně ale často zapomínáme. Přitom právě ony nám připomínají, odkud pocházíme, a proč je důležité si je dál předávat.

Tradice nejsou jen hezkým zpestřením roku. Učí nás respektu k přírodě, k práci našich předků a k pospolitosti. V době digitalizace a rychlého životního stylu nám dávají možnost zpomalit, setkávat se a prožívat společné chvíle. Uchovávat lidové obyčeje znamená chránit naši kulturní identitu - a předávat ji dalším generacím.

Masopustní veselí

Masopust je čas plný hudby, tance a masek, který připadá na období před začátkem postní doby. Vyvrcholením tohoto svátku je masopustní úterý, kdy se konají průvody maškar a divadelní představení. Lidé věřili, že když se převléknou za zvířata či fantaskní bytosti, převezmou jejich sílu, jedinečné vlastnosti a schopnosti.

Přípravě na masopust předcházel takzvaný „tučný čtvrtek“ - tučný proto, že se měl člověk před půstem co nejvíce najíst a napít. V průvodech se objevují tradiční postavy medvěda, laufra nebo kobylky. Masopust býval nejen oslavou hojnosti, ale i příležitostí k setkání sousedů. Dnes se k němu vrací stále více obcí a přináší radost nejen dospělým, ale hlavně dětem, které tak mají možnost zažít kousek živé historie. Masopustní obchůzky jsou populární do dnešní doby. V každém regionu ovšem probíhají jinak.

Může se jednat o masky moderní či tradiční, někde rituální obchůzky nemění svůj řád již stovky let. Takové podoba obchůzek, známá především z Hlinecka, se dostala dokonce dostala na Seznam UNESCO. Za nejtradičnější masky (převlékat se mohli pouze muži) se považuje medvědář s medvědem, ras, kobylka (klibna, brůna), žid, slaměný, prase, kominík, smrt, cikánka, babka s nůší, šašek, ženich a nevěsta, svobodná matka, Laufer (někde zvaný Masopust či Bakchus - mluvčí celého průvodu), hejtman, caperda (střapatá maska s cepem), hudebníci, dělostřelci, husaři, Turek, moučka, strakatý (strakáč), různá povolání (dráteník, lékař, soudce, policajt, hejtman, preclíkář...), mouřenín, vodník, kohout, čáp, koza...

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

K masopustu patří také zabijačky a hodování, např. smažené koblížky, jitrnice, maso, škvarková pomazánka, uzená polévka s kroupami a koláče. Jedná se o třídenní svátek, jímž začíná čtyřicetidenní půst končící o Velikonocích. Popeleční středa je jedním ze dvou dnů nejpřísnějšího půstu v roce.

Velikonoční pomlázka a kraslice

Velikonoce patří mezi nejvýraznější lidové svátky. V křesťanské tradici je Velikonoční neděle největší slavností církevního roku, při níž se slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí. Šlehání pomlázkou symbolizuje zdraví a vitalitu, zatímco zdobení kraslic ukazuje dovednost a kreativitu žen. Každý kraj má své vlastní techniky zdobení - voskovou batiku, vyškrabávání nebo malbu.

V tento den se pletou tradiční pomlázky z vrbového proutí, což je doména mužů. Ženy potom chystají krásně barevná velikonoční vajíčka jako výsluhu pro koledníky. Na Boží hod velikonoční se při mši světily tradiční velikonoční pokrmy, které hospodyně připravili. Zpravidla již na Bílou sobotu upekly tradiční velikonoční pečivo - beránka a mazanec. Dále se do košíku přidával chléb, vajíčka nebo víno.

Vše se odneslo do kostela, kde pokrm farář posvětil. Hospodáři odnášeli část posvěcených pokrmů hospodářským zvířatům, na pole a louky a také kousek vhodili do studny. Nedělí definitivně končilo předvelikonoční postní období. Velikonoční pondělí je dnem uvolnění a veselí, oslavou nového života. Jedná se o svátek, který souvisí jak s křesťanskou tradicí zmrtvýchvstání Krista, tak i s pohanskými tradicemi přechodu zimy v jaro.

Za odměnu dostávají chlapci od děvčat malovaná vajíčka (kraslice). V některých regionech bylo zvykem, že dívky polévaly chlapce vodou, aby byli svěží, nebo v úterý chodila na oplátku s pomlázkou děvčata. Malovaná vejce připravují ženy a děvčata, a to už od Bílé soboty. Vejce jsou symbolem nového života a zrození a proto jsou na Velikonoční pondělí tím hlavním darem. Mezi obvyklé dekory vajec patří hlavně jarní květinové či zvířecí motivy. K tvorbě motivů se dříve používal hlavně vosk, sláma nebo se vejce vyškrabávala.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Chlapci chodí šlehat dívky s pomlázkou (spletené pruty zdobené pentlemi, které přenášejí životadárné mízy stromů do těla člověka), aby byly po celý následující rok zdravé a veselé. Mrskání pomlázkou je českou a slovenskou raritou, kterou jinde ve světě nenajdete. Bylo také zvykem, že děvčata vázala chlapcům na pomlázku pentličky a podle barev pentliček mohli chlapci poznat, jaké city k nim dívky chovají. Červená znamenala lásku, modrá naději, žlutá odmítnutí, zelená sympatie. Poslední týden čtyřicetidenního půstu se nazývá pašijový týden na památku Kristova utrpení.

Pálení čarodějnic

Na konci dubna se zapalují vatry. Dříve měly vyhnat zlé síly a zajistit dobrou úrodu. Dnes je to hlavně o setkávání lidí u ohně, kde si povídají, zpívají a pečou buřty. I když zvyk vznikl v dávných dobách, dodnes přináší lidem radost. Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají zlé síly větší moc než jindy. To platilo například o filipojakubské noci z 30. dubna na 1. května, kdy se na obranu proti čarodějnicím na vyvýšených místech pálily ohně.

Filipojakubská noc je opředena řadou rituálů a symboliky už od pohanských dob. Její kořeny sahají do keltského svátku Beltain, který se slaví mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Na prvního května musí dívky dostat políbení pod rozkvetlou třešní, aby neuschly a zůstaly stále krásné.

Dožínky - svátek úrody

Dožínky byly oslavou konce žní a poděkováním za úrodu. Doprovázela je hudba, tanec, průvody i tradiční kroje. I když se dnes většina lidí živí jinak než prací na poli, má tento svátek stále význam - připomíná nám cykly přírody a naši závislost na ní. Podobně jako vinařské obce chystají koncem léta vinobraní a v chmelařských oblastech mají dočesné, jinde se slaví dožínky.

Slavnostní zakončení žní a oslavy sklizně bývají symbolickým poděkováním za štědré dary poskytnuté přírodou a také skvělou příležitostí k zábavě. S kosením obilí se začínalo podle jeho dozrání, někde od svátku sv. Markéty (13. července), jinde až v srpnu. Známý je dožínkový věnec nebo poslední uvázaný snop obilí. Konají se průvody selské jízdy, tančení zábavy, zabijačky a posvícení.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Vánoční tradice

Adventní věnce, pečení perníčků, lití olova, krájení jablíčka nebo pouštění lodiček ze skořápek - vánoční období je plné lidových obyčejů. Tyto zvyky dodávají svátkům kouzelnou atmosféru a spojují rodiny. Barborky - 4. Svátek svaté Barbory je spojen se zvykem řezání Barborčiných větviček neboli barborek. Podle lidové tradice bylo třeba s prvním slunečním paprskem uříznout větvičku z třešně staré nejméně deset let a odnést ji do domu, kde žila neprovdaná dívka.

I dnes jsou barborky typickou předvánoční výzdobou domovů. V Čechách děti o svatobarborské noci dávají do oken punčochu, do níž jim Barbora naděluje drobné pamlsky, ale také uhlí, kameny nebo brambory, pokud děti v právě končícím roce zlobily. Mikuláš - 6. V předvečer tohoto svátku sestupuje sv. Mikuláš společně s andělem z nebe na zem, do průvodu se k nim připojuje ještě čert. Společně obcházejí děti - hodné chválí, zlobivé pak kárají a nabádají k lepšímu chování.

Za odměnu jim anděl naděluje sladkosti nebo hračky, zlobivým pak čert dává uhlí nebo brambory. U koho se průvod Mikuláše, anděla a čerta nezastaví, může si dát na okno, pod polštář nebo na kliku punčošku pro noční dárky od Mikuláše. Lucie - 13. V neděli 13. prosince se slaví svátek svaté Lucie. Tento den bývá spojen se zvláštními obchůzkami tajemných postav „Lucek“, které mají za úkol kontrolovat činnost hospodyněk v domácnosti - jesli nederou peří , netkají či neperou, a jejich prohřešky zlomyslně trestat.

Běda těm nešťastnicím, co zvyk nedodržely nebo uklidit nestihly! Lucky by jim rozfoukaly peří po světnici, případně by se dožadovaly okamžitě napříst plný koš vřeten. Anebo by jim naopak napředené nitě vymotaly. Někde chodila jedna Lucka jinde zase až šestice těchto „bytostí“. Šlo o postavy, které měly na sobě bílé pláště a obličej zakrytý maskou s čapím zobákem. Jinde chodily zahalené bílým prostěradlem a na navlhčený obličej si nafoukaly mouku. V jižních Čechách chodilo pět až šest Lucek v dlouhých bílých pláštích s dlouhými bílými zobany jako tajemní ptáci. Postávaly u ok...

Apríl

Apríl - 1. Tento den je spojen s různými vtípky a žertíky, na které se každý snaží nachytat své příbuzné a známé. Nejedná se o typicky českou tradici, ale vzhledem k velkému smyslu pro humor se tato tradice v Česku velmi ujala. Drobné zlomyslnosti a žertíky si u nás lidé na 1. dubna provádějí od 17. století.

V novinách se mohou objevit takzvané kachny, v poště lze objevit klamné informace. Svátek vznikl jako reakce na změnu ročního období; přechod ze smutné zimy na veselejší jaro. Apríl přišel do Česka ze zahraničí a rychle zdomácněl.

Další významné dny a svátky

• Středa před Božím hodem velikonočním: Říkalo se jí škaredá, černá nebo sazometná, protože se vymetaly komíny.
• Zelený čtvrtek: Na Zelený čtvrtek je zvykem jíst špenát či pokrmy vylepšené kopřivami. Tento den se nesmí jíst maso.
• Velký pátek: Podle lidových tradic se na Velký pátek otevírala země, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady. Proto se v tento den nesmělo hýbat zemí, neprováděly se žádné práce na poli.
• Bílá sobota: Před vchodem do kostela se světil oheň - této tradici se říkalo „pálení Jidáše“.
• Letnice: Letnice provázely také královské slavnosti včetně Jízdy králů, zapsané na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO.
• Svatováclavské slavnosti - 28. září: Konají se také jarmarky s regionálními produkty.
• Dušičky - 1. až 2. listopadu: V některých obcích se v tento den peklo zvláštní pečivo nazývané „dušičky“, určené pro žebráky a pocestné.
• Sv. Martin - 11. listopadu: Tradičně se v tento den obědvala svatomartinská husa a peklo se svatomartinské pečivo.
• Kateřinské zábavy - 25. listopadu: Panovalo na nich tzv. ženské právo, tudíž jim muži přezdívali ”babské plesy”.

Uchovat tyto zvyky znamená nejen pokračovat v tradici, ale také předat dětem radost z tvoření a hravosti. Období konce roku bývá časem bilancování, ohlédnutím se zpět, ale i dobou plánování jak dál. Stejně tak je přelom roku vhodným okamžikem k zamyšlení se nad našimi postoji, životem a chováním se k ostatním ve společnosti.

tags: #příroda #lidové #tradice

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické hospodářství v ČR
• Vypalování cihel šetrně k přírodě
• Likvidace aut Praha-Dolní Měcholupy: Co potřebujete vědět
• Tipy na výlet v Brně a okolí
• Odborné informace o emisích CO2