Příroda není efektní, jak si lidé myslí

Publikace Michaela Cohena a jeho spoluautorů vychází z tvrzení, že mnoho problémů lidí i světa jako celku spočívá v odcizenosti člověka přírodě, v zapomenutí přírodních způsobů myšlení. Myšlenka je to zajímavá. O to více, že odcizení člověka přírodě potvrzuje množství vědeckých studií. Tím spíš nerozumím tomu, proč autoři sahají po nečestných přesvědčovacích praktikách.

V podpoře svých tezí používají ideologická hesla a fráze, kladou sugestivní otázky a nezdráhají se uchýlit ke strašení, vyhrožování a vyvolávání výčitek svědomí. Nezříkají se polopravd ani demagogických argumentů.

Kritika argumentace a definic

Na počátku vás autoři knihy vyzvou k zamyšlení: „Má Příroda regenerující a posilující úzdravnou sílu? Pokud ne, tak jak vytvořila a udržuje svou perfektní čistotu, vyrovnanost a mír spolu s optimy diverzity, spolupráce a života… aniž vytváří odpadky, znečištění či je přehnaně drsná?“ Dosaďte si za slovo Příroda slovo Bůh a máte obvyklou sugestivně přesvědčovací formulku kreacionistů.

Pro podporu svých tezí dále autoři knihy uvádějí množství argumentů, důkazů, fakt a vysoce ilustrativních příkladů. To je samo o sobě chvályhodné, potíž je v tom, že jsou zde vybrána pouze ta fakta, která se autorům „hodila do krámu“.

Snaha po objektivitě v publikaci zjevně chybí, takže ideologizace z recenzovaného dílka přímo čiší. Potíž je též se základními termíny, s nimiž kniha operuje (příroda, myšlení, smysly…). Tyto výrazy totiž nejsou definovány, což je problematické zejména proto, že nejsou užívány v obvyklém smyslu.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Často například hovoří o „inteligenci přírody“ - a mají tím na mysli vyváženost, funkčnost, nikoli inteligenci v klasickém pojetí. Mezi smysly pak Cohen počítá i smysl pro hlad, žízeň, soucit, barvu, sex, místo, společenství, péči, pohyb… divná to směska. Celkem má člověk podle něj 53 smyslů. Časté jsou též antropomorfizace typu „Příroda ví“.

Eko-IQ a skupinová psychoterapie

Za zcela zoufalou považuji pasáž publikace, v níž autoři postulují eko-senzorické IQ a uvádějí test, jímž si ho můžete změřit. Jejich Test ekologické inteligence se skládá ze 70 citátů známých osobností od antických klasiků přes myslitele staré Číny až po slavné fyziky (nechybí pochopitelně ani Bible či Sigmund Freud), s nimiž na škále 1-10 vyjadřujete míru svého souhlasu.

Několik stran publikace je věnováno ukázkám textů sepsaných absolventy Kurzu spojení s přírodou na zadání: „Uveďte konkrétní příklady ze svého života, kdy se vám kurz ukázal jako hodnotný. Nápad přidat do publikaci pojednávající o kurzu zkušenosti jeho absolventů mi sám o sobě přijde velmi rozumný.

Avšak to, co Cohen vydává jako efekt navracení přírodních smyslů pomocí kontaktu s přírodou (lesem, parkem, pokojovými rostlinami), může mít i jiné příčiny: Sednu-li si a hodinu denně strávím v lese nebo u své pokojové květiny, působí na mě jak les či květina, tak to, že tu hodinu relaxuji, jsem sama se sebou, rovnám si myšlenky a možná i medituji… místo květiny by mě mohla klidně zaujmout umělohmotná spona do vlasů, místo lesa bych mohla spočinout v klidné místnosti. Efektivní bývá i prostá změna (prostředí či činnosti), sebezkušenost.

Dále zde působí sdílení zkušeností s ostatními účastníky kurzu, zpětná vazba od nich a vzájemné vztahy - tedy stěžejní mechanizmy skupinové psychoterapie. Dále připočítejme placebo: věřím-li, že mi kurz pomůže, notabene za něj platím, mám tendenci vnímat, že mi opravdu pomohl.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Historický pohled na vztah člověka a přírody

Představa, že v minulosti měli lidé bližší vztah k přírodě a chovali se k ní lépe, zatímco moderní člověk svým průmyslem přírodu akorát ničí, je celkem častá. Naši předci žili zdánlivě ve větším souladu s přírodou proto, že hustota zalidnění byla menší a jednoduchá technika neumožňovala intenzifikaci.

„Dnešní vztahování se například ekologických zemědělců k minulosti, že dříve lidé žili s přírodou v harmonii, souvisí s vytvářením imaginárního zlatého věku, ale tak to nikdy nebylo,“ říká úvodem Jiří Woitsch.

„Celé je to jeden velký mýtus. Už vzhledem k tomu, že neměli k dispozici chemický průmysl, byli k přírodě nepochybně šetrnější, ale určitě nechránili přírodu vědomě. S oblibou říkám, že kdyby měl člověk motorovou pilu nebo harvestor už v pravěku, tak tu dnes nemáme ani stromeček,“ nemá iluze o předcích Woitsch.

Důkazem jsou některé environmentální katastrofy lokálního charakteru, jako vykácení skoro dvou třetin Krkonoš kvůli těžbě stříbra v Kutné Hoře během pouhých čtyřiceti let v 16. století nebo celoevropské zmizení lesa koncem 18. století během takzvané energetické krize.

Ekologická úzkost

Chceme žít ve zdravém prostředí a zajistit lepší budoucnost pro nás i budoucí generace. Vědomě děláme rozhodnutí, která snižují náš dopad na přírodu. Kdy se ale z této ušlechtilé snahy stává problém? Co dělat, když se starost o ekologii promění v úzkost, která nás ochromuje a bere nám radost ze života?

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Eco Anxiety, ekologická úzkost nebo také enviromentální žal je stav, kdy se strach z katastrofických následků klimatických změn pomalu vkrádá do každodenních situací a ovlivňuje nejen naši náladu, ale i chování. Přináší nejen pocity zoufalství, ale také neustálé pochybnosti o tom, jestli děláme pro záchranu Země dost.

Podle studie z roku 2022 provedené Masarykovou univerzitou v Brně, se téměř 40 % mladých Čechů ve věku 18-30 let cítí kvůli klimatickým změnám úzkostně. Mladí účastníci výzkumu často uvádějí obavy o to, co s námi bude za pár desetiletí, a zda je jejich snaha o udržitelnost dostatečná.

Obavy z menšící se biodiverzity, rostoucího počtu přírodních katastrof a dalších ekologických krizí, mohou vést určité skupiny lidí k aktivní ochraně životního prostředí, k angažmá v různých ekologických organizacích, hnutích nebo k aktivním protestům.

Cítí se bezmocní, ztrácí naději a jejich pocity přecházejí až v depresi. Tito jedinci se často stahují do sebe, distancují se od diskusí o klimatu a životním prostředí, protože nevěří, že jejich osobní snaha může mít nějaký významný dopad.

Existuje několik důvodů, proč se ekologická úzkost stává stále rozšířenější. Jeden z nich je pochopitelně neustálý tok informací o klimatických katastrofách a ekologických krizích.

Psycholožka Lenka Doležalová v rozhovoru na téma Psychologické aspekty ekologické úzkosti, říká: „Když mladí lidé vidí, jak moc se klima mění a jak málo se v politice či průmyslu dělá, cítí bezmoc. Je to pocit, že se na ně hroutí celý svět.“ Tento pocit bezmoci může být umocněn tím, že mladí lidé mají často méně možností, jak ovlivnit politická rozhodnutí nebo velké korporace.

Jak se s úzkostí vypořádat

Psychologové se shodují, že je klíčové najít způsoby, jak s eco anxiety pracovat, ať už jde o aktivní zapojení do komunitních aktivit nebo nalezení způsobů, jak se emocionálně chránit před negativními informacemi. Spoustu věcí pro záchranu planety určitě děláte naprosto automaticky, ale nezapomínejte se za ně také chválit.

Ekologická úzkost je složitým a reálným problémem, který postihuje stále více lidí. Je ale důležité si uvědomit, že není třeba nést celou váhu světa na svých bedrech. Každý malý krok směrem k udržitelnosti je významný. Najděte proto rovnováhu mezi osobními snahami a možnostmi ovlivnění širšího systému a nezapomeňte, že v tom nejste sami.

Je důležité, aby vaše úsilí bylo dlouhodobě udržitelné. A nezapomínejte, že každý má svou vlastní cestu, jak přispět, není třeba ostatním svůj přístup vnucovat.

Strach z neznámého může zesilovat úzkost. Snažte se získávat relevantní a přesné informace o ekologických tématech, která vás zajímají. Vzdělávání vám umožní pochopit, co se skutečně děje, a lépe rozlišit mezi fakty a přehnanými obavami. Navíc, čím lépe budete informovaní, tím snazší bude najít efektivní způsoby, jak přispět ke změně.

Každý z nás má jiné možnosti a schopnosti, jak se zapojit do ochrany životního prostředí. Začněte něčím malým, co vám dává smysl a co vás naplňuje. Můžete se rozhodnout například omezit plasty, kompostovat, nakupovat z druhé ruky, nebo podporovat lokální výrobce. Pokud najdete způsob, který vám vyhovuje, pocítíte, že máte nad situací určitou kontrolu.

tags: #příroda #není #efektní #jak #si #lidé

Oblíbené příspěvky:

• Poznejte Sobotecko
• Ceny slovenských sběratelských mincí
• Charakteristika Golanských výšin
• Zchlaďte hlavy!
• Koně a příroda v ČR