Příroda po dešti: Noty, zajímavosti a zážitky z cest

Dnešní den byl deštivý, ale krajina byla opět nádherná svojí živelností. Vjížděli jsme do mlh jak do peřin a zase ven a dovnitř. Na kopcích se líně válely mraky a občas z nějakého sprchlo. Ač se někdy počasí zdá nevlídné, nám fotografům to občas hraje do noty.

Kousek od Králků jsme vjeli do lesa zaznamenat, jak závodníci musejí tahat kola přes polomy. Pozdě! Část lesa byla už uklizená a ta druhá uzavřená. Lesáky se to jen hemžilo. Hned nás zkontrolovali, zda máme patřičné povolení a i přes povolenku vyhnali pryč. Na trase totiž probíhalo čištění a část trasy byla opět uzavřena. To znamená, že kontroloři GPS budou mít asi lehce zmatky.

Dále jsme pokračovali do Polska, na které všichni tak nadávají. Nám se opět zdál NP úchvatný a příroda po dešti svěží. Bohužel se z nás stávají spíše lovci závodníků než fotografové. Rozestupy se prodlužují a my tak musíme čekat na bikery na určitém místě klidně i přes 2 hodiny. V sychravém počasí nic moc příjemného, ale to už k závodu každoročně patří.

Trochu si stýskáme po pro nás „exotičtějším” Slovensku. Navečer tu najednou byl nával Srnčí gulášek si k jídlu každý dával. na zahřátí je prý nejlepší slivka.

Inspirace přírodou v hudbě

Martina Slebodníková (*1990) je mladá talentovaná skladatelka, která pochází z města Humenné na východě Slovenska. V současnosti (2017) studuje na konzervatoři v Košicích. Již několik let se věnuje vlastní tvorbě pro děti a mládež. Skladby Martiny Slebodníkové jsou příjemné, moderní a svěží.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Sbírka Povídky z přírody obsahuje devět velmi příjemných a povedených skladeb pro sólovou altovou zobcovou flétnu, které jsou inspirovány přírodními krásami. Skladby jsou určeny pro mírně pokročilé flétnisty.

Obsah sbírky:

1. Nad ránem
2. První paprsky
3. Rozhovor stromů
4. Ptačí zpěv
5. Po dešti
6. Studánka
7. Slunce za horami
8. Ve větru

Kouřící hora Boreč

Výpravu na vrch Boreč jsme si naplánovali hned poté, jak jsme se dozvěděli o jeho zajímavé přezdívce - kouřící hora Českého středohoří. Doutnající hora nebo též kouřící vrch - takto je zván výrazný znělcový kopec, jehož masiv je protkán systémem puklin a průduchů, které jsou příčinou zajímavého přírodního úkazu. Z jeho vrcholu stoupá záhadný dým. Že by se prastará sopka probouzela k životu? Naštěstí nikoli. Nejde o kouř v pravém slova smyslu, ale o výpary teplého vzduchu vytvořené komínovým termickým jevem, který se projevuje zejména v zimním období.

Z trhlin na úpatí hory je nasáván vzduch, který se uvnitř ohřeje a puklinami stoupá k vrcholu. Už před sedmou hodinou ranní jsme se sešli na nádraží v Benešově nad Ploučnicí. Vlakem jsme pohodlně dojeli přes Děčín do Lovosic a přestoupili na autobus do Velemína - Režného Újezdu. Odtud jsme se již vydali po naučné stezce „Boreč“.

Počasí, tentokrát bohužel, nebylo mrazivé, déšť střídalo slunce. Pára vycházející z vrcholu kopce Boreč může na nepoučeného návštěvníka působit tak, že právě stojí na probouzejícím se vulkánu. Pravda je ale taková, že sopečné vrcholy (Milešovka, Kletečná, Lovoš a mnohé další) , které dávají nezaměnitelný charakter celému Českému středohoří, vyhasly již před mnoha miliony let a už se asi neprobudí.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Od hradu Košťálov je skvělý kruhový výhled. Za příznivého počasí by člověk odtud vydržel krásy krajiny obdivovat dlouhé hodiny. Tolik času jsme výhledům však nevěnovali a po nějaké době jsme z „Košťálu“ pokračovali po červené do Třebenic. Tuto cestu můžeme turistům doporučit spíše za sucha, v ostatních případech počítejte s blátem až za ušima, což byl i náš případ.

Spojení do Lovosic a následně do Režného Újezdu je skvělé, nikde se nečeká na přípoj více jak 10 minut. Cesta z Režného Újezdu do Třebenic je nenáročná (naše děti 6 let, 7 let a 12 let jí skoro celou cestu běžely) a pokud máte rádi skvělé výhledy a trochu bláta, tak je to výlet přímo pro vás. V Třebenicích je možnost občerstvení v místní restauraci.

Závod 1000 mil: Boj s přírodou a sebou samým

Závod 1000 mil je extrémní podnik, kde závodníci bojují nejen s náročnou trasou, ale i s nepřízní počasí a vlastními limity. Dva ze čtyř dosavadních ročníků měli dva vítěze. Vypadá to, že tenhle rok to bude poprvé jinak. Sice se sjeli, ale ani jeden se nechce o vítězství dělit.

Dlouho to vypadalo, že do bojů o vítězství zasáhne i největší překvapení Petr Tichý. Teď v závěru, kdy uţ šlo opravdu do tuhýho, má Petr drobný zásek. Poslední noc spal Filip jen několik hodin. Honza Tyxa, který řešil technické problémy a ztratil plno času, vynechal spánek úplně. Ve tři ráno míjel spícího Filipa. Místo aby ho potichu objel a pokračoval. Na férovku ho vzbudil, aby Filip věděl, že je zpátky ve hře.

A nastal boj dvou diametrálně odlišných typů - Filip, který má vše promyšlené a až vědecky propracované včetně zazvonění budíku v čase přesného doplňování jídla a potravinových doplňků. Jedna z jeho vychytávek - vysušené vlhčené ubrousky. Vlhkost je prý těžká a navlhčit se pak dají kdekoli. Druhý z bojovníků je Honza, který naopak neřeší vůbec nic. Když má co, tak jí - cokoli, když nemá co, nejí nic, ale stále jede. S pitím to samé. Žádné oblečení, jen to krátké na sobě, na kole má jen jednu brzdu - přední. Jestli mu nepřišla e-shopem nebo si ji nevzal kvůli váze, nevíme, nicméně na ní jede úspěšně už osmý den 1000 mil.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Když vyjel v Jeseníkách z F500 po polomech, spadla na něho větev a srazila mu helmu z hlavy a jeho z kola. Sedřel si do krve celý zátylek. Beze slova se zvedl, nasadil si zase helmu, nasedl a v klidu jel dál.

Těsně po 16. hodině se v klidu objevuje přírodňák Honza Tyxa a pomalu přijíždí podle potoka a beze spěchu zatáčí pod oblouk a na dvůr hrázděné chalupy v 16:05. Honza je sice v cíli, ale stále mu jde o čas. Filip má k dobru dvě hodiny, za zdržení v Jeseníkách, kdy jsme narychlo přetrasovávali po polomech.

Mezi tím se ptám Honzy, jak se letos jelo. v Krkonoších najednou zjistil, že je vlastně odpočatej a jede zbytečně pomalu. Zveme ho, ať si jde sednout - jen zavrtěl hlavou, že teď seděl celý týden. Čas běží - 1⁄2 hodina, hodina a Filip stále nikde. Honza se pomalu začíná přibližovat k vítězství.

V 17:33 se pod obloukem objevuje s úsměvem Filip, ví, že to stihl. I když přijel druhý, po odečtení dvou hodin Honzovi chybí k vítězství 32 minut a Filip dosahuje času 7 dnů 23 hodin 33 minut. Historicky poprvé se vítěz dostal pod 8 dnů. Bohužel rekord nejde uznat, neboť vynecháním Jeseníků a objetím po silnici se závod zrychlil o půl dne a nedá se porovnávat s ostatními ročníky.

Závod má další nové poslání. Kromě svobody a duševní očisty, každý, kdo dojede do cíle F1000, svými ujetými kilometry přispívá pro postižené. Takže dnes první dva účastníci vyjeli první peníze, které budou věnovány handicapovaným na jejich nezbytné výdaje.

PS: teď dorazil třetí Petr Tichý v čase 22:51, vypadá se všech nejméně unavený a zdá se, že porod stihne.

tags: #příroda #po #desti #noty #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Parametry flexi kolene
• Průvodce instalací sifonu u umyvadla
• Pomoc ohroženým dětem v ČR
• Dolní Přím a poplatek za odpad
• Dopady cestování na životní prostředí