Fotografie přírody je fascinující obor, který vyžaduje více než jen dobrou techniku. Důležité je vnímat přírodu kolem sebe a umět ji zachytit tak, aby fotografie měla příběh a diváka oslovila. V tomto článku se podíváme na pět klíčových bodů, které vám pomohou vytvářet působivé snímky divoké přírody.
Přiznejme si, barevný papoušek bude na fotografii vždy přitažlivější než vrabec domácí. Proč asi všichni v české přírodě raději fotografují vlhy pestré a ledňáčky říční než lindušky a budníčky? A nemyslete si, že je to doménou jen přírody živé. Podobně to mají fotografové krajináři.
Asi to není úplně fér, ale je to bohužel fakt, který bych neměl zamlčovat. I proto, že pro mne, vyhlášeného kýčaře, je to poměrně pěkný nástroj jak přivést ostatní k zájmu o přírodu.
Světlo je jedním ze základů fotografie a práce s ním už uměním. A to jak v případě světla přirozeného (slunce), tak umělého (blesky, baterka).
Každý opravdový fotograf divoké přírody je ranní ptáče. Vyhledává první paprsky, aby probouzející se zvířata zachytil v tom nejhezčím světle, kdy se scéna ve fotografii mění každých 15 vteřin podle toho, kam nízké světlo dopadá. Osvědčilo se mi být u vysněného zvířecího druhu už půl hodiny před svítáním, abych měl dostatek času přemýšlet, jestli těch prvních paprsků využiji pro fotografii v protisvětle (třeba i se sluncem v záběru), nebo po slunci.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Brzké vstávání, jakkoli je to na jaře a hlavně v létě nepříjemné, je výhodné i tím, že se trefíte do času s největší aktivitou zvířat. Rána však jednoznačně vedou, díky lepší viditelnosti má to nízko nad obzorem položené slunce šanci lépe zasvítit.
A co je nejlepší světlo? To, které nedělá ostré stíny a má pěknou barvu. Ideálně růžovo-oranžovou, ne žlutou, ne bílou. Pokud je ostré slunce bez mráčku, přes den vůbec nefotím.
Ke světlu v přírodě si můžeme přidat i další výjimečné chvilky, které fotografii divočiny významně pozvednou. Může to být déšť nebo sněžení. Každý, i nejobyčejnější zvířecí druh zachycený v “povětrnostní nepřízni” bude na fotografii vypadat vždy zajímavěji. Před každou zimou mám seznam, za kterými zvířaty se vydat ve chvíli, kdy začne intenzivně chumelit.
Pravidelným sledováním východu a západu slunce s odhadováním počasí a té správné oblačnosti pro poutavější fotografie se tak každý fotograf stává i výborným astronomem a meteorologem.
Fotografie by měla mít příběh, něco sdělit. U fotografií zvířat je ideální, pokud se na nich něco děje, divákovi to poví něco o jejich přirozeném chování. Proto, abyste do fotek dostali nějakou zajímavou akci ze života zvířat, musíte si o nich něco nastudovat. Jen tak budete podobné výjevy předvídat a s větší pravděpodobností je dostanete do fotek.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
A které že jsou ty nejlepší akční fotografie? Mohou to být zvířecí souboje, námluvy, páření, lov potravy a její požírání. Oživit fotografii může například jen roztažení křídel, otevření zobáku nebo přizvednutí pařátu. Každý se rád podívá na pěknou letovku ptáka nebo jen na to, že zvíře běží.
Možná je to chyba. “Správně” rozmazaná fotografie dynamického jevu může být velmi nevšedním kreativním vyjádřením pohledu na divokou přírodu.
Tím, že budete bezmyšlenkovitě umisťovat hlavní motiv do fotky podle třetinových pravidel, výjimečnou fotografii neuděláte. Něco musí být ve fotce jinak, jen tak má fotografie šanci zaujmout. Při komponování zvířete do fotky vždy zohledňuji zejména okolní prostředí, které při tvorbě tak rád využívám. Pokud se dostanete ke zvířeti blízko, stojí za to zkusit fotografovat detail, nikdo netvrdí, že musí být ve fotce zvíře celé.
Samostatnou kapitolou je pak komponování s úmyslným umístěním překážek pro vytvoření prostoru - tzv. proostření. V takovém případě mezi sebe a hlavní motiv úmyslně stavíte vegetaci, ideálně na poloviční vzdálenosti ke zvířeti.
Kompozice musí vždy zohlednit aktuální okolní podmínky / prostor.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Tento bod mám nejraději. Při plánování fotografování jej vždy stavím na první místo a podle něho příležitosti se zvířaty vytipovávám. Když chci třeba na Šumavě fotografovat jeleny, nejdu tam, kde je největší šance je vidět, jak by to udělala naprostá většina fotografů zvířat, ale tam, kde je nejhezčí prostředí a je poznat, že fotografie byla pořízena v nádherném kousku přírody.
Využívat prostředí, kde zvířata žijí, je ideální pro ty, co mají dobré oko, ale chybí jim dlouhý superteleobjektiv. Nikdo totiž netvrdí, že zvíře musí být ve fotce velké - ba právě naopak! Na svých workshopech již 12 let říkám: “fotografie zvířete má být taková, že i když si to zvíře odmyslíte, pořád se na tu fotografii dá koukat”.
Projděte své okolí, když se vám bude někde líbit, popřemýšlejte, jaké zvíře a v jaké části roku by se tu dalo fotit. Jako poměrně fungující zkratku mohu doporučit fotografování zvířat v nejkrásnějších kouscích evropské přírody, kde se můžete volně pohybovat.
Hodně fotografů si stále myslí, že dobrou fotografii dělá nastavení fotoaparátu a následná úprava v počítači. Studují manuály, přenastavují funkce jednotlivých tlačítek, kupují dražší a dražší fotoaparáty s novými funkcemi a ono se pořád nic neděje. Dokonce ani výměna programu na zpracování RAW nebo dokoupení několika pluginů s výukovými DVD nepomáhá. Dobrou fotku z přírody totiž dělá něco úplně jiného a s technikou to vůbec nesouvisí.
Pokud se vám do fotografie přírody podaří náhodou dostat vše z výše popsaných pěti bodů, snímek bude fungovat na každého bez jediného slova. Divák bude ohromen a fotku si bude pamatovat ještě dlouhé roky.
tags: #příroda #pozadí #světlé