Krásy ruské přírody objektivem fotografů

Do letošního ročníku soutěže Wildlife Photographer of the Year, kterou organizuje londýnské Natural History Museum, přihlásili fotografové ze 113 zemí rekordních 60 636 snímků.

Vítězné fotografie a jejich příběhy

Na návštěvě ve městě duchů

Na vítězný snímek soutěže čekal Wim van den Heever údajně deset let a zachytil na něm extrémně vzácnou hyenu čabrakovou. Jeho fotopast ji zastihla v opuštěném namibijském městě Kolmanskop, které utichlo spolu s lokálním těžebním průmyslem.

Synchronizované rybaření

Magický moment zvěčnil Čching-žung Jang na jezeře Jün-tang, kam chodí pozorovat volavky létající nízko nad hladinou a hledající úlovek. Opeřená kráska si už nejspíš gratulovala k budoucí večeři, když vtom ji na poslední chvíli předstihla dravá ryba z rodu Elops.

Pohlednice ze severu

Ačkoliv na první pohled zachycuje snímek plíseň, ve skutečnosti se jedná o rychle zamrzající Svetljačkovské rašeliniště. Fotografie vznikla pomocí dronu a ukazuje výsledek prudkého přechodu mezi létem a zimou, který ve zmíněné oblasti Ruska každoročně nastává.

Lidé versus chřestýši

Španěl Javier Aznar González de Rueda dokumentuje komplikovaný vztah mezi lidmi a hady. Vítězný snímek pořídil v Texasu na každoroční akci, která vrcholí hromadným vybíjením chřestýšů západních a jejich stahováním z kůže.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Žáby v akci

Francouzský fotograf se za deště vydal do nitra jihoamerického pralesa, následoval tekoucí vodu, a nakonec dorazil k dočasnému jezírku. Tam se mu pak podařilo zachytit skupinu rosniček malých při prchavém aktu páření.

Jak zachránit nosorožce

Jon A. Juárez byl přitom, když se uskutečnila historicky první implantace nosorožčího embrya do těla matky. Ačkoliv mládě nakonec podlehlo infekci, experiment dokazuje, že by se asistovaná reprodukce mohla stát nástrojem záchrany ohrožených tvorů.

Ruská příroda a její rozmanitost

Rusko je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí. Vegetace odpovídá poloze, na severu tundra s mechy a lišejníky, dále k jihu pásmo lesů, lesostepí a stepí.

Na Altaji se setkávají sibiřská tajga, mongolské polopouště a kazašské stepi. Nejvyšší pohoří Sibiře tvoří přirozenou hranici mezi severem a jihem a východem i západem asijského světadílu. Mísí se tady svébytná ruská kultura s tradičním světem původních altajských národů.

Jakmile se silnice přiblíží k řece Katuni, musíme každou chvíli zastavovat a znovu a znovu obdivovat její tyrkysové vody, které si razí cestu čarokrásnou krajinou jižní Sibiře. Na jejích březích se střídají zlatavé stepi, skalnaté hřebeny hor i hluboké lesy. Připadáme si tady jako na Aljašce.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Přes modřínové a borovicové lesy se dostaneme až na širé pláně porostlé borůvčím s oky jezer, které nám zase připomínají severskou tundru někde ve Finsku nebo ve Švédsku.

V typické altajské vesnici Ulagan už žijí pouze Altajci, turkický národ, kteří hovoří altajštinou, jazykem podobným kyrgyzštině.

Největší překvapení na nás ale čeká ve chvíli, kdy se přehoupneme přes průsmyk Katu-Jaryk, položený ve výšce 1200 metrů nad mořem, a v celé kráse se před námi otevře pohled do mohutného údolí řeky Čulyšman. Rusové mu dokonce přezdívají „Grand Canyon Altaje“.

Řeka Čulyšman se rozděluje na mnoho říčních ramen a vytváří ostrovy nedostupné sibiřské džungle se spoustou popadaných stromů a polámaných kmenů. V místě, kde ústí do Těleckého jezera, vznikla dlouhá písečná kosa, která slouží jako pláž.

Provází nás řeka Čuja, podél které Čujský trakt zčásti vede. Čuja se kroutí jako stříbrný had mezi hřebeny hor a přináší život do okolní vyprahlé krajiny. Na jejích březích rostou modříny, břízy a rakytníky.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

V mokřinách mezi zákruty a slepými rameny řeky se rozprostírá lidmi zcela nedotčený sibiřský prales. Pohled na něj z výšky nás přenáší do úplně jiného světa, kamsi do pradávných časů, a já před očima úplně vidím obrázky s pravěkými močály od Zdeňka Buriana, které jsem si jako malá s oblibou prohlížela.

Konečně se nám také otevře pohled na zasněžené štíty hor. Tady nahoře už se o slovo hlásí podzim. Modříny pomalu zlátnou a drobné keříky po stranách doliny září pronikavou červenou barvou.

Říčka Malý Aktru v ledu vyhloubila zvláštní dutiny a fantastické jeskyně. V prasklinách svítí jasná modř, ze které nemohu spustit oči.

Mohutné pohoří Altaj, které je považováno za jedno z nejhezčích na světě, leží na pomezí Ruska, Kazachstánu, Mongolska a Číny. Společně s pohořími Ťan-šan a Sajany tvoří severní větev středoasijské horské soustavy vycházející z horského uzlu v oblasti Pamíru.

tags: #priroda #ruska #fotografie

Oblíbené příspěvky:

• Skládky odpadu - přehled
• Udržitelný rozvoj ve Švýcarsku
• Problémy a výzvy v Kaznějově
• Odpad z výroby piva jako zdroj
• Limity pro ekologickou rovnováhu