Příroda v běhu času: Fakta o vlivu na zdraví a možnosti aktivního vyžití

V dnešní době, kdy moderní technologie a uspěchaný životní styl dominují našim dnům, se stále více lidí obrací zpět k přírodě. Pobyt v přírodě má prokazatelně blahodárný vliv na lidskou psychiku bez ohledu na věk.

Vliv přírody na fyzické a duševní zdraví

Aktuální situace má obrovský dopad na sportování dětí i dospělých. Přechodná restrikční opatření u většiny populace jednoznačně vedou ke snížení fyzické aktivity a navýšení pasivní sedavé činnosti.

Máme nebývalou příležitost uvědomit si nejen význam pravidelného cvičení, ale především obrovské důsledky fyzické nečinnosti. Chceme-li si zachovat zdravé tělo, měli bychom 3-4x týdně zapojit středně intenzivní cvičení v délce 30 minut. Během let, kdy jsme děti vozili po různých sportovních kroužcích a sami pak trávili čas v tělocvičně či posilovně, jsme úplně zapomněli na neorganizované venkovní fyzické aktivity.

A přitom stačí jen vyrazit do přírody, proběhnout se se psem, projít se v lese. Důležité je, aby činnost byla pravidelná a dostatečně intenzivní. Ale pozor! Je nutné činnost přizpůsobit naší fyzické zdatnosti, příliš intenzivní cvičení by nám naopak v době, kdy potřebujeme posilovat imunitu, mohlo uškodit.

Nenuťte se do extrémních sportovních výkonů. Sportujte pro zábavu a ostatní přijde samo. Vědci z Glasgow University zkoumali fyzickou aktivitu vykonávanou v přírodě a ve fitness centrech. A zjistili, že trávení času mezi stromy a trávou snižuje hladinu stresu v mozku.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Už naše babičky nám říkaly, že nám pobyt na čerstvém vzduchu prospěje. V odborné literatuře se můžeme dočíst, že naše potřeba kontaktu s přírodou je s velkou pravděpodobností evolučně geneticky zakotvená. Lépe se cítíme v prostředí, ve kterém jsme se po deseti tisíce let vyvíjeli. V minulosti byli lidé už od narození v přímém propojení s okolním prostředím.

Úplné oddělení dítěte od přírody může mít dokonce vážné následky. Americký spisovatel Richard Louv reaguje na informace, že děti dvacátého prvního století tráví výrazně méně času v přírodě oproti minulým generacím. Ve své knize (Last Child in the woods) mluví o nemoci z nedostatku přírody. Snížení množství času stráveného venku v přírodě a zvýšení času u elektronických obrazovek dává do souvislosti se snížením smyslového vnímání dětí, problémy se soustředěním a nárůstem fyzických a mentálních onemocnění.

Přírodní prostředí je svým charakterem do značné míry specifické. Poskytuje optimální míru smyslových podnětů, ne příliš mnoho, aby zahlcovaly, ani příliš málo, aby nudily. Tím nabízí adekvátní prostor pro odpočinek od běžných vztahů, každodenních závazků a povinností. V environmentálních publikacích můžeme nalézt, že kontakt s přírodou je pro dítě důležitý, protože umožňuje rozvíjení představivosti a kreativity, podporuje kognitivní a intelektový vývoj a zlepšuje sociální vztahy.

Experimentování, hra a volný čas jsou pro děti základními prvky objevování, socializace a poznávání sebe sama. Dítě se skrze hru vyvíjí, učí se o sobě a okolním světě. Podněty venkovního prostředí poskytují různorodé herní možnosti, které mohou být stěží napodobitelné uvnitř. Příroda je otevřené a neustále se měnící prostředí, kde je možné zažívat svobodu, nespoutaný pohyb a kontakt s přírodními prvky, které podněcují dětskou představivost a naplňují dětskou potřebu neustálého objevování. Nestrukturovanou hrou se děti učí jak pracovat ve skupině, jak se podělit, jak vyřešit konflikt a jak se dohodnout, nebo obhájit sebe sama.

Další oblastí, ve které hraje příroda svou roli, je emoční prožívání. Čas strávený v přírodě, na hřišti s převahou přírodních prvků nebo už jen výhledem z okna do zeleně, má pozitivní vliv na snížení hladiny stresových hormonů i subjektivně vnímanou míru stresu. Aktivity, které využívají přírodní prvky, lze využít pro výuku v souvislostech.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Přitom právě dovednost čelit riziku a správně vyhodnotit rizikovou situaci je zásadní pro dětský kognitivní a fyzický vývoj, který dítěti umožňuje ochránit sebe sama v měnícím se okolním prostředí. Přírodní hřiště je jedinečným prostorem, kde může dítě zažívat riziko měnícího se prostředí s možností různé míry nezávislosti na ostatních. Zažívá nejen překonávání výzev, ale i důsledky svého jednání: pocity úspěchu a štěstí, kdy je výzva zdárně překonána a došlo k osvojení nové dovednosti, případně poučení o vlastních limitech a rozvíjení smyslu pro to, co si může dítě dovolit.

Pro předškolní děti je nejdůležitější rozvíjet vnímavost vůči přírodnímu prostředí a pocit, že příroda je bezpečné místo plné zajímavých podnětů. Mimoděk se rozvíjí jejich hrubá i jemná motorika. Děti školou povinné mají přírodu jako všudypřítomnou nekončící encyklopedii. Mohou v ní hloubat, zkoumat, objevovat, schovávat se. Zdolávají výzvy a testují vlastní hranice. Pro dospívající příroda skýtá jedinečnou možnost hledání odpovědi na existenciální otázky.

Běžnou formou přírody jsou u nás lesy, pole, louky, řeky a rybníky. Můžeme ale brát v potaz jakýkoliv kousek zeleně, který máme dostupný. Zároveň když dva dělají totéž, není to totéž. Výsledný efekt závisí jak na typu prostředí a zastoupení vegetace, tak na způsobu jeho využití. Vliv má to, jak děti čas trávený venku vnímají, roční období, jak dlouhý čas venku tráví, a jakou činnost venku dělají.

Kromě věku, kterému je potřeba přizpůsobit typ aktivity, hraje svou roli také pohlaví. Chlapci preferují větší skupinky a hry s jasně danými pravidly, zatímco dívky dávají větší prostor své fantazii a nestrukturovaným hrám. Venkovské děti mají většinou více možností a volnosti pohybu než děti žijící ve městě. Zaručeně největší vlivem je ale postoj rodiče, případně pedagoga. Pokud dítě vnímá, že příroda je pro rodiče příjemným prostředím, i ono má chuť se do ní vydat a začít objevovat.

Podle reprezentativního výzkumu u nás dítě tráví v přírodě průměrně 2 h denně. Příroda má na lidskou psychiku prokazatelně blahodárný vliv bez ohledu na to, zda jsme malí nebo velcí.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Možnosti sportování v přírodě

Naše doporučení je vybrat si pro zdravý pohyb vhodnou lokalitu. Místo, kde sporty provozujeme, totiž může mít zásadní vliv na to, jak tato fyzická aktivita prospívá našemu zdraví. Pohyb v lokalitách s léčivým lesním vzduchem významně zlepšuje činnost naší dýchací soustavy.

Taková lesní cesta sice není úplně bez hrbolků jako běžící pás v posilovně nebo silnice, ale rozhodně je měkčí, za což má vám poděkují na vaše klouby. Přestaňte inhalovat výpary z výfuků aut. Rozhlédněte se raději kolem sebe a dopřejte si spoustu čistého a čerstvého vzduchu, který je v lese, na louce nebo třeba v horách.

Kopec, rovina, kopec a zase rovina. Terén v přírodě je pestrý a nabízí každou chvíli nějaké to stoupání do vrchu či naopak klesání. Říkáte si, že jsou pro vás kopečky příliš náročné? Zpočátku to jako dřinu vnímá skoro každý, jde jen o zvyk. Paneláky, domy, městský ruch... Nepřemýšlíte už o změně? Dopřejte svému zraku také jiný pohled. Vždyť česká krajina nabízí tolik krás, že by byla škoda neproběhnout se tímto krásným prostředím.

Proč se ale zadýchávat u rozpálené silnice, kde jsou teploty kvůli asfaltu vyšší, když vás v přírodě před slunečním zářením ochrání stromy. Máte plnou hlavu starostí z práce? Vyběhněte do přírody a nechte je tam někde hluboko v lese.

Že to nyní nejde? A přitom stačí jen vyrazit do přírody, proběhnout se se psem, projít se v lese. A že nevíte, kam vyrazit? Zkuste se proběhnout v přírodě v rámci běžeckého seriálu Běhej Lesy, který vás zavede na ta nejkrásnější místa v Česku i na Moravě. Proběhněte si trasu svého oblíbeného místa v přírodě a koukněte se na ni z jiného pohledu.

Když nám zima nadělí krásný bílý prašánek, neváhejme. Ať už vytáhneme sáňky, boby nebo třeba běžky, můžeme si zasportovat lépe než v tělocvičně a ještě u toho zažijeme i spoustu zábavy. Vždyť příroda je sama o sobě to nejlepší fitko!

Trénink v přírodě má oproti tělocvičně řadu výhod: tepelné podněty, trojrozměrný terén, umožňující zapojení více svalů, a čistější vzduch. Náš mozek se zde na jednu stranu více aktivuje, na druhou zároveň i uklidňuje. Zlepšuje se okysličení těla, sníží produkce stresových hormonů a naopak zvýší vyplavování hormonu štěstí.

Příroda v běhu času: Černobyl jako memento

Za pár týdnů uplyne 31 let od největší jaderné katastrofy v lidských dějinách, havárie v Černobylu. Ke katastrofě v Černobylu došlo v dubnu roku 1986, kolik vám tenkrát bylo let? Připomeňme si, že v reaktoru číslo 4 jaderné elektrárny v Černobylu na severu Ukrajiny při hranicích s Ruskem a Běloruskem došlo k explozi 26. dubna roku 1986.

Do oblasti kolem Černobylu, přímo do zakázané zóny kolem elektrárny, která je 30 kilometrů okolo, pořádají cestovní kanceláře organizované zájezdy. Co tam člověka táhne? Je to zvědavost nebo touha se podívat na místo velké katastrofy?Já si myslím, že u většiny lidí je to nějaké souhra různých faktorů. A vlastně přímo v tom Černobylu máme možnost sledovat, jak takovýhle proces vzniká, v podstatě v přímém přenosu. To byla u mě asi hlavní motivace. Samozřejmě určitou roli hraje i obyčejná zvědavost.

V podstatě normální lesy, pohybují se tam normální zvířata, občas člověk slýchal různé fámy o mutantech a podobně. Rozhodně to není pravda. Ta zvířata, aspoň z mého pohledu, jsou naprosto zdravá. Nicméně pokud se dostanete na místa, kde už je ten život čitelnější, teď namátkou mě napadá třeba mateřská škola ve vesnici Kopači, kterou jsme navštívili, tak tam potom ty emoce samozřejmě hodně vyplouvají na povrch. Protože tam vidíte přímo stopy někdejšího života.

Navštívili jsme i policejní stanici, základní školu, hotel Polesí, kde jsme ze střechy fotografovali město samotné. Velice zajímavá byla návštěva nemocnice, kam byli po té havárii odváženi všichni hasiči, kteří to hasili. Už tedy bohužel značně postižení nemocí z ozáření. Ale žije tam celá řada zvířat, které jinde už člověk stačil zlikvidovat.

Já vždycky říkám, že té přírodě se pravděpodobně nemohlo stát nic lepšího než to, co se tam stalo. Protože v dnešní době, my jsme tam tedy byli na začátku zimy, tak vegetace už neměla listí, takže my jsme i něco viděli. Nicméně jet tam v létě, tak pravděpodobně toho mnoho neuvidíte. Domy už jsou pomaličku jsou pohlcovány vegetací.

Výzkum o pobytu dětí venku

Výzkum, kombinující kvantitativní a kvalitativní metody, provedla výzkumná agentura STEM na základě dat, která byla shromažďována od dubna do června 2023. V kvantitativní části výzkumu bylo pomocí internetového dotazníku osloveno celkem 1 508 dětí ve věku 7-15 let a stejný počet jejich rodičů. Výzkum metodologicky navázal na studii provedenou v roce 2015, a proto bylo možné data porovnat a sledovat trendy v chování a preference respondentů. Stejnou metodu výzkumný ústav STEM použil i pro rodiče dětí ve věku 3-6 let, přičemž vzorek zahrnoval 315 respondentů.

Výzkum mapuje také bariéry bránící českým dětem v pobytu venku. Patří mezi ně především skutečnost, že si část školních i předškolních dětí nemá venku s kým hrát nebo tam trávit čas.

Jako největší překážku v pobytu venku vidí rodiče malých dětí svoje obavy o bezpečnost dětí (51 %). Dvě pětiny si myslí, že problém je v tom, že si jejich dítě nemá s kým venku hrát, a obdobně se také obávají nebezpečí vycházejícího od cizích lidí.

Z dat také vyplývá, že školáci, kteří tráví nejméně času online, jsou častěji na zahradách a hřištích. Mobilní telefon vlastní přes 90 % dětí starších 10 let, takže ani pobyt venku neznamená nutně čas strávený bez internetu. Největší množství času tráví denně na sítích teenageři ve věku 13-15 let (v průměru 2 hodiny 19 minut), u dětí mezi 10-12 lety je to zhruba hodina a půl.

Celkem 71 % rodičů považuje za správné, že děti chodí se školkou ven téměř za každého počasí. Z oblíbených aktivit u nich vede tzv. volná hra.

Tabulka: Čas strávený dětmi venku dle typu lokality

Děti, které tráví venku více času, se cítí být v lepší psychické i fyzické kondici, zažívají méně často pocity nudy a smutku. Mívají také více kamarádů. Být venku školáky baví. Nejvíce se jim líbí v zeleni (na zahradě, v parku a přírodě) či na hřištích - spokojenost s tímto prostředím vyjádřilo více než 90 % dětí.

Pojďme proto podpořit učitele na jejich cestě ven, vyzývá Jana Neumajerová, architektka a lektorka z Unie rodičů.

tags: #příroda #v #běhu #času #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Josef Mžyk: Biografie
• Koše na tříděný odpad DUO
• Role dětí a mládeže v klimatické krizi (Lanz)
• Australská příroda: Přehled
• Česká environmentální legislativa