Tipy pro fotografování zvířat v přírodě

Fotografie zvířat ve volné přírodě je oblíbeným žánrem mnoha z nás. Vyžaduje nejen velkou dávku trpělivosti, ale i kvalitní fotografickou techniku, rychle ostřící objektivy a dobrý pohyb v terénu. V našem dnešním článku se dozvíte hned několik tipů, jak se posunout ke kvalitní fotografii.

Kde trénovat fotografování zvířat

Pro fotografování zvířat často není třeba jezdit přes celou republiku. Níže najdete několik tipů, kde můžete své fotografické dovednosti řádně trénovat:

• Zoologické zahrady: V naší republice je velká koncentrace zoologických zahrad. Patrně každý z nás má v hodinové dojezdové vzdálenosti alespoň jednu. Je vůbec nejnavštěvovanější ZOO u nás. Během všedních jarních dnů můžete v klidu pozorovat aktivitu na nejpřístupnější kolonii volavek u nás nebo využít četné průchozí voliéry. Žije tu i množství volně hnízdících ptáků. Stejně jako v ZOO Praha i zde můžete využívat průchozí voliéry, kde jste zvířatům na dosah. V okolí výběhu hyen a surikat se zdržuje množství volně žijících ptáků.
• Šumavské lesy: Jsou samy o sobě nádherné a jsou domovem mnoha atraktivních druhů. Jeleni, vlci, rysi. Pozorovatelny typických zástupců šumavské přírody. Focení je trochu náročnější než v ZOO, protože množství zvířat není tak značné a budete potřebovat dostatek času. Na německé straně Šumavy nedaleko Neuschönau se nachází rozlehlá biotopová ZOO s mnoha zástupci Evropské fauny. Pokud někde uvidíte fotografii rysů v pěkném prostředí, patrně pochází odsud. Výběhy jsou dost rozsáhlé a k nafocení zvířat budete muset ctít jejich přirozené životní rytmy. Jednodenní procházka vás většinou odmění pohledem na rysy, vydry nebo divokou kočku.
• Zámecké parky: Pokud máte v okolí nějaký zámek a k němu přilehlý park, pak je to skvělé místo na trénování focení vodních ptáků. Řada zámeckých parků je doplněna soustavou rybníčků, kde se rády drží kachny, někdy i poměrně atraktivní druhy či labutě. Lednický park je místem relaxace, kde můžete na jezírkách pozorovat různé druhy kachen, potápky a drobné pěvce. Na ostrůvku u minaretu hnízdí volavky popelavé a kvakoši noční. Zde se nachází mnoho volně žijících druhů lesního i vodního ptactva, veverky či králíci. Na naučné stezce parkem najdeme velkou dřevěnou sochu veverky. Není to náhodou, v parku žije velká populace veverek, které jsou hodně tolerantní k přítomnosti návštěvníků.
• Vlastní zahrada: Pokud máte zahradu, začněte přikrmovat ptáky. Budou se k vám rádi vracet a přidáním několika odsedových větví budete moci fotit bez nutnosti trmácet se někam daleko. Pokud chcete být u focení sami bez tlaku lidí, najděte si vlastní oázu. Pokud zahradu nemáte, nemusíte objevovat nějakou vyhlášenou rezervaci nebo oblast. Najděte si zajímavý kout přírody (les, rybník) v okolí. Místo, odkud nemusíte nutně přinést pokaždé fotku, protože víte, že se tam můžete opakovaně vracet. Časem zjistíte, kolik života tam lze najít, a že právě takové místo vám přináší ty největší prožitky. Místo, kde jste jen vy a příroda.

Důležité rady na úvod

Focením zvířat ve volné přírodě se dostáváme do jejich teritoria a svým způsobem narušujeme jejich přirozené chování. Než si osvojíte patřičné dovednosti, snažte se vyhýbat citlivým lokalitám, kde žijí specializované druhy (často ohrožené), časem se k nim určitě propracujete.

Technika pro fotografování zvířat

1. Perfektní znalost fotografické techniky

Na kurzech a workshopech se snad nejčastěji setkáváme s technickými dotazy druhu kde a co na fotoaparátu nastavit. Podobně jako hraní na kytaru, vyžaduje osvojení všech tlačítek a nastavení opětovné a pravidelné používání přístroje. Kombinování těchto věcí ve sledu, ostření, správná kompozice, kontrola expozice atd. v několika vteřinách je otázkou praxe. Osobně tedy doporučuji pravidelné cvičení na zahradě, na kurzech v ZOO, nebo v městském parku.

2. Fotoaparát na focení pohybu zvířat

Měl by být rychlý a měl by mít dobrý ostřící systém s vysokou kapacitou mezipaměti a možností využití rychlých karet. Vzhledem k dosahu ohniskové vzdálenosti doporučujeme aktuálně nejlépe fotoaparáty s CMOS snímačem formátu APS-C, kde je u Canonu další přepočet ohniska násoben 1,6x a u Nikonu pak 1,5x. Ještě lépe na tom budou uživatelé Olympusu, kde je snímač formátu Micro 4/3.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

3. Objektivy na focení přírody v pohybu

Pokud chcete do ve fotografii do něčeho opravdu investovat, měl by to být právě objektiv. U focení přírody to platí dvojnásob. Osobně bych dokonce silně doporučil bazarové fotoaparáty a raději investovat do objektivů. Vrátí se vám to mnohonásobně více. Začít se dá na objektivech 70-300 mm, 150-600, 100-400 apod., ale po čase vám dojde, že kvalitní snímek s rychlejším časem závěrky potřebujete světelné objektivy s velkým dosahem. Takové se dají opět výhodněji koupit na bazaru, nebo zkrátka nové. Objektiv tohoto druhu je dle mého názoru i na několik desítek let. Vybírejte pečlivě.

4. Rychlé paměťové karty

Neméně důležitou součástí vybavení jsou paměťové karty. Za svou praxi jsem vystřídal mnoho značek a nenašel jsem mezi nimi výraznější rozdíl v kvalitě. Co je ale důležité, je rychlost. Vyhněte se levnějším kartám s velkou kapacitou, protože na sériové snímání a jeho maximální využití budete potřebovat kartu s vysokou rychlostí zápisu. U formátu SD je to aktuálně rychlost UHS-II, CF karty UDMA 7, CFast karty 2.0, či CFExpress což ale podporují až nejmodernější fotoaparáty. Karet mám několik. Po focení stáhnu fotky do PC, kartu vložím do fotoaparátu, naformátuji a uložím do pouzdra. Nikdy z karty neodmazávejte jen určité počty fotek manuálně v PC apod.

5. Baterií není nikdy dost

Optický stabilizátor u větších typů objektivů vyžaduje velkou při sériovém snímání hodně energie. To samé platí o fotoaparátu a dvojnásob u bezzrcadlovek. Pro takovou akci je dobré se vybavit více bateriemi. Osobně nosím v batohu 2 náhradní.

6. Vysoký čas není vždy žádaný

Naučte se panning, nebo česky, švenk. Postupem času a praxí si vychytáte, kdy je zvíře, které letí nebo běží, paralelně s vámi ještě ostré, ale popředí i pozadí je hezky pohybově rozmazané. Některé objektivy mají na tento druh pohybu i speciální nastavení stabilizátoru, které pak podporuje jen jednu rovinu stabilizace. Obecně tedy platí, že pohyb zamrazíte časy 1/1000 sek. a výše, ale pokud zkusíte experimentovat, do výsledného snímku dostanete dynamiku. Zkuste to.

7. Ostření pomocí AF-ON

Hlavní výhodou tohoto druhu je ostření je fakt, že podporuje dva režimy v jednom stisku tlačítka a separuje ostření od spouště. Pokud máte na vašem fotoaparátu takovou možnost, důkladně nastudujte její využití. Jak to mám nastavené já? V základním nastavení fotoaparátu si zapnu ostření na režim SERVO, následně jdu do uživatelského nastavení a ze spouště vypnu funkci AF. Ta je pak na tlačítku AF-ON, které je na zadní straně fotoaparátu a ovládám jej přirozeně palcem. V závislosti na scéně si pak nastavím jeden, nebo skupinu ostřících bodů a využívám techniku “focus-recompose”. Pokud je zvíře statické, namáčknu ostření, zaostřím, překomponuji a vyfotím. Pokud se nepředvídatelně rozeběhne, udržím na něm bod, nebo skupinu bodů a AF-ON držím, to ho neustále sleduje. Mám tak 2 režimy v jednom tlačítku bez nutnosti změny nastavení. Ostření je takto mnohem spolehlivější a já vím, co pro mě dělá.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

8. Zrcadlovky jsou minulost

V dnešní době umí bezzrcadlovky díky hybridnímu ostření, nebo duálním pixelům ostřit celým obrazovým polem. Dokážou detekovat tvář, či oko zvířete. Je to jako hrát hru a mít podvádět. Fotograf se ale může plně soustředit na kompozici a kreativní stránku. Je to zkrátka vývoj a pokrok, který se nedá zastavit. Další funkcí je i tzv. focus peaking, tedy zvýraznění hran zaostřeného objektu. Díky elektronickému hledáčku navíc vidíte výslednou fotku, můžete si ji při ostření nazvětšovat apod. Možná, že tím nadpisem ani nepřeháním.

9. Stabilizace stativ nenahradí

Jsou fotoaparáty, které umí kombinovat optickou stabilizaci v objektivu se stabilizací čipu ve fotoaparátu. To je určitě paráda, ale stativ nenahradí. Jsou situace, kdy je i na focení pohybu stativ nezbytnou pomůckou. Doporučuji nastudovat tzv. gimbal hlavy, nebo jim podobné systémy. Já osobně používám na objektiv 500 mm f/4 hlavu 393 od společnosti Manfrotto. Odlehčení celé soustavy mi umožní plynule sledovat pohybující se zvíře.

10. Znalosti přírody k nezaplacení

Všechno se dá řešit lepší technikou, nebo nějakou pomůckou. Na své znalosti ale musíte průběžně pracovat. Kde co spí, kde to pije, kdy se to rozmnožuje apod. Toto je můj poslední, ale nejdůležitější tip pro vás. Studujte literaturu, nebo čerpejte ze zkušeností ostatních kolegů. Zvířata nehoňte, počkejte si někde skrytě a nechte přírodu, ať vás obklopí. Jedině tak se posunete na další úroveň a možná zažijete něco, co nikdo předtím.

Nastavení fotoaparátu pro fotografování zvířat

Při fotografování zvířat ve volné přírodě není příliš mnoho času pro nastavování expozice a většinou byste se měli věnovat spíš kompozici. Dobrou praxí je vyzkoušet si fotografování zvířat v ZOO. Z pohledu expozice je obvykle využívána priorita času, abyste mohli eliminovat případnou pohybovou neostrost, která u wild-life není většinou žádoucí anebo priorita clony, abyste mohli pracovat s hloubkou ostrosti anebo tzv. Ostření ponechejte na autofokusu, zvolte však možnost kontinuálního ostření, které zajistí ostré fotografie i u pohybujících se zvířat. Měření expozice ponechejte celoplošné, režim spouště je vhodné volit v kombinaci tiché závěrky a sekvenčního snímání, aby vám zvíře neuteklo.

Příprava je klíčová

Velmi podstatná je při wild-life fotografii příprava, a to hned dvojího charakteru. Nejprve je třeba nastudovat si pokud možno co nejvíce detailních informací o zvířatech, která se chystáte fotografovat - jaký je jejich denní rytmus, kolik jich najdete ve skupině, kde nejčastěji sídlí, jaké mají přirození nepřátele, jakou potravu vyhledávají, jak se chovají když jsou lovena neb když loví, u dravců je velmi důležité znát způsob lovu, abyste věděli, jak se budou chovat apod.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Praktické doplňky pro fotografování v přírodě

Postupem času nasbírá fotograf nejen dostatečné zkušenosti, ale také celou řadu praktických doplňků, které mu fotografování usnadní. Počínaje kvalitní čelovkou až po nepromokavé zavazadlo pro transport techniky:

• Maskovací sítě a stany: Při fotografování v přírodě je cílem být nenápadný, ovšem s vatším množstvím techniky to není tak prosté. A právě proto jsou na trhu nejrůznější maskovací sítě nebo stany, které jsou určeny právě pro fotografy.
• Kolimátor: Při fotografování s dlouhými ohnisky se můžete velmi snadno „ztratit“ ve scéně před sebou, což v nejhorším případě znamená, že zkrátka fotku letícího dravce nepořídíte.
• Stabilizační pytlík: Předpokladem pro úspěšné fotografování v divočině je stabilní fotoaparát, a tudíž použití stativu. Ovšem, pokud se budete maskovat například za padlým kmenem stromu, pak bude obtížné aparát opřít tak, aby byl stabilní. A právě v takové situaci využijete stabilizační pytlík, který vám vytvoří jakési lože pro objektiv a perfektně ho „podrží“ na místě.

Maskování fotografa

Druhá část přípravy spočívá především v maskování fotografa. Samozřejmostí by pro vás mělo být nenápadné oblečení, ve kterém doslova splynete s krajinou. Určitě nezapomeňte přibalit sluneční clonu objektivu, nejen že zamezí vniknutí paprsku do objektivu, ale zároveň snižuje riziko odlesku vstupní čočky objektivu, který by mohl zvíře vyplašit.

Tipy od Ondřeje Prosického

Ondřej Prosický, který se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody, radí:

• Motiv: Barevný papoušek bude na fotografii vždy přitažlivější než vrabec domácí.
• Světlo: Každý opravdový fotograf divoké přírody je ranní ptáče. Vyhledává první paprsky, aby probouzející se zvířata zachytil v tom nejhezčím světle.
• Akce: Fotografie by měla mít příběh, něco sdělit. U fotografií zvířat je ideální, pokud se na nich něco děje, divákovi to poví něco o jejich přirozeném chování.
• Kompozice: Tím, že budete bezmyšlenkovitě umisťovat hlavní motiv do fotky podle třetinových pravidel, výjimečnou fotografii neuděláte. Něco musí být ve fotce jinak, jen tak má fotografie šanci zaujmout.
• Prostředí: Využívat prostředí, kde zvířata žijí, je ideální pro ty, co mají dobré oko, ale chybí jim dlouhý superteleobjektiv.

Výběr objektivů pro fotografování zvířat

• Ideální teleobjektiv: Určený pro plnoformátový snímač, na menším APS-C formátu tak dosáhnete až na efektivní rozsah 240-960 mm.
• Zoomový objektiv: Určený pro plnoformátové zrcadlovky nabídne velmi solidní rozsah ohnisek při zachování stálé světelnosti F5,6.
• Panasonic Lumix G VARIO 100-300 mm F4,0-5,6 II Power O.I.S.: Ekonomická varianta teleobjektivu pro formát micro 4/3 nabídne efektivní rozsah ohnisek 200-600 mm což rozhodně není málo.

Ultrazoomy jako alternativa

Ano i takto se dá pořídit velmi dobrá fotografie. Vedle kombinace zrcadlovky či bezzrcadlovky s dlouhým teleobjektivem je totiž vhodnou variantou také fotografování ultrazoomem.

10 tipů pro skvělé snímky divoké přírody

1. Seznamte se se svým objektem. Může se vám hodit, pokud se naučíte, jak se zvířata ve volné přírodě pohybují, jak jednají a jak se chovají, abyste mohli přijít na nejlepší způsob, jak je fotografovat. Pokud víte, v jakém ročním období je druh aktivní, pomůže vám to s plánováním fotografování. Skvělé snímky divoké přírody se bez znalostí a organizace pořizují jen těžko.
2. Vyberte správnou sadu fotoaparátu pro fotografování divokých zvířat. Spárujte objektiv Canon RF-S 18-150mm F3.5-6.3 IS STM se zoomem s bezzrcadlovými fotoaparáty se snímačem APS-C, jako je například EOS R7, a efektivní rozsah zoomu 28,8-240 mm vám umožní oddalovat obraz, abyste jej viděli větší - to je ideální pro zachycení divokých zvířat proti nádherné scenérii - nebo ho přiblížit za účelem zachycení detailů. Kombinace fotoaparátu a objektivu, která je relativně lehká, se bude pohodlněji nosit, pokud budete muset cestovat do vzdálených míst. Spolehlivé automatické zaostřování a velká rychlost kontinuálního snímání (vysoký počet snímků za sekundu) vám umožní pořizovat snímky v rychlém sledu za sebou, což vám pomůže zachytit sekvence chování zvířat. Fotoaparát s otočnou LCD obrazovkou vám usnadní fotografování z kreativních úhlů, například při fotografování zvířat z nízkého úhlu „z očí do očí“.
3. Vyberte si správný objektiv. Fotografování ptáků obvykle vyžaduje ohniskové vzdálenosti superteleobjektivu. Objektiv Canon RF 100-400mm F5.6-8 IS USM má velký rozsah zoomu, díky kterému je velice všestranný. Jelikož je snímač ve fotoaparátu APS-C menší než snímač v plnoformátovém fotoaparátu, bude objekt v záběru větší, takže fotoaparát se snímačem APS-C ve výsledku přibližuje asi 1,6×. Spárujte například objektiv RF 100-400mm F5.6-8 IS USM s fotoaparátem EOS R7 a využijte výhod „efektivní ohniskové vzdálenosti“ 160-640 mm. Zjistěte více o výběru nejlepších objektivů pro fotografování divoké přírody.
4. Nastavení fotoaparátu: Mějte stále zaostřeno. Pokud budete nenápadní a podaří se vám ptáky a další plaché tvory nevystrašit, můžete věnovat čas cvičení různých technik fotografování a zdokonalovat své dovednosti. Řada bezzrcadlových fotoaparátů se systémem EOS R od společnosti Canon má vysoce efektivní systém automatického zaostřování využívající technologii Dual Pixel AF společnosti Canon. Některé fotoaparáty, jako například Canon EOS R7 a EOS R6 Mark II, jsou vybaveny režimem automatického zaostřování s detekcí očí zvířat, který automaticky vyhledává ve scéně oči a zaostřuje na ně. Režim automatického zaostřování AI Servo nepřetržitě sleduje divokou zvěř v pohybu, i když se pohybuje velmi rychle, a zajišťuje tak ostré snímky. Zkuste pořídit sérii snímků v nejrychlejším režimu řízení fotoaparátu, který vám pomůže dosáhnout dokonalého okamžiku.
5. Nastavení fotoaparátu: Udržujte ho stabilní. V mnoha scénářích fotografování divoké přírody nebudete mít na nastavení stativu čas. Záchrana přichází v podobě stabilizace obrazu, která zajišťuje trvale ostré snímky z ruky, a to i s dlouhými teleobjektivy a makroobjektivy. Naprostá většina teleobjektivů Canon je vybavena vysoce efektivní optickou stabilizací obrazu, která proti tomu bojuje, a obvykle se rovná hodnotě expozice přibližně 3 až 5 EV. To může znamenat obrovský rozdíl při fotografování divoké přírody z ruky, kdy mohou být vysoké rychlosti závěrky nepraktické při čemkoli jiném než přímém slunečním světle. Zvlášť pokud fotografujete z ruky, aktivujte na svém makroobjektivu nebo teleobjektivu funkci Stabilizátor obrazu. Pokud máte fotoaparát na stativu, je často lepší tuto funkci vypnout.
6. Nastavení fotoaparátu: Zvyšte rychlost závěrky, aby nedošlo k rozmazání. Logickým krokem při fotografování rychlých akcí je zvýšení rychlosti závěrky. Na snímku výše rychlost závěrky 1/3 200 s zmrazila volavku v pohybu, stejně jako kapky vody ve vzduchu. Dobrý výchozí bod je hodnota přibližně 1/2 000 s nebo rychlejší. Možná ale budete chtít například špičky ptačích křídel trochu rozostřit a použít nižší rychlostí závěrky, abyste zachytili dojem pohybu. Pravidlem je, že potřebujete rychlost závěrky, která je alespoň stejně rychlá jako reciproční ohnisková vzdálenost u plného formátu. Pokud tedy používáte 600mm objektiv, jako je Canon RF 600mm F11 IS STM, potřebujete při vypnuté funkci IS rychlost závěrky alespoň 1/600 sekundy - u většiny fotoaparátů to bude 1/640.
7. Nastavení fotoaparátu: Ovládejte hloubku ostrosti. I když teleobjektiv nemusí mít „vysokou“ světelnost, můžete jej použít k rozmazání pozadí snímků, protože dlouhá ohnisková vzdálenost může zajistit dojem poměrně malé hloubky ostrosti, a to i při relativně vyšší cloně. To umožňuje schopnost teleobjektivů komprimovat vzdálenost a rozostřené, rozmazané pozadí blíže k vašemu objektu. Jelikož s makroobjektivy fotografujete opravdu zblízka, je obvykle nutné použít clonu alespoň f/16 nebo f/22 a maximalizovat hloubku ostrosti. Fotografie divoké zvěře můžete často vylepšit pomocí rozmazání nezaostřených částí snímku. Tento efekt se označuje jako bokeh a umožňuje objektu vyniknout. Delší ohnisková vzdálenost může způsobit výraznější rozostření pozadí. Proto můžete využít teleobjektivy se zoomem k izolaci objektu a transformaci pozadí v rozostřenou plochu bez detailů. Pokud tedy chcete zlepšit efekt bokeh, udělejte pár kroků zpět a přibližte objektiv na delší ohniskovou vzdálenost.
8. Kompozice a světlo. „Zlatá hodina“ má výstižný název. Slunce je na obloze během první hodiny po východu a poslední hodiny před západem velmi nízko, což dává kvalitě světla teplý, zlatavý nádech. Použijte pravidlo třetin k vytvoření dynamické kompozice. Může vám pomoci aktivace zobrazení mřížky 3×3 v elektronickém hledáčku fotoaparátu Canon EOS R. A co je nejdůležitější: vždy zkontrolujte pozadí, zda nerozptyluje. Jasný objekt v dálce nebo větev stromu, která vypadá, že vyrůstá z hlavy zvířete, odkloní pozornost diváka od hlavního předmětu.
9. Dejte pozor, abyste zvířata nevyplašili. Chcete-li zachytit zvířata při přirozeném chování, buďte co nejtišší a přibližujte se k nim klikatě, namísto abyste šli přímo k nim. Ujistěte se, že vám vane vítr do tváře, když se přibližujete, aby se váš pach od zvířat vzdaloval. Než se pokusíte přiblížit, zkontrolujte, zda je fotoaparát zapnutý a nastavený. Fotoaparáty se systémem EOS R jsou při používání mnohem tišší než digitální zrcadlovky, protože se uvnitř těla mezi jednotlivými snímky nepohybuje žádné zrcadlo nahoru a dolů. Fotoaparát Canon EOS R7, EOS R10 a řada dalších fotoaparátů z této řady umožňují při fotografování v jednom z režimů kreativní zóny vybrat funkci Silent Shutter (Tichá závěrka). Mnoho fotoaparátů se systémem EOS R umožňuje nastavit režim závěrky na elektronický režim nezávisle na funkci tiché závěrky. V hlavní nabídce můžete také vypnout zvukové signály fotoaparátu.
10. Extrémní přiblížení. U menších objektů, například při fotografování včel, motýlů a jiného hmyzu, vám fotografování extrémně zblízka zajistí, že se objekt neztratí v širokém záběru. Současné makroobjektivy společnosti Canon obvykle využívají hybridní stabilizaci obrazu, díky čemuž jsou vynikající pro fotografování z ruky s extrémními záběry zblízka.

Ondřej Prosický: Pět bodů k lepší fotografii přírody

Ondřej Prosický, fotograf divoké přírody, se dělí o svých pět bodů, které pomáhají k lepší fotografii přírody:

1. Motiv: Barevný papoušek bude na fotografii vždy přitažlivější než vrabec domácí.
2. Světlo: Každý opravdový fotograf divoké přírody je ranní ptáče. Vyhledává první paprsky, aby probouzející se zvířata zachytil v tom nejhezčím světle.
3. Akce: Fotografie by měla mít příběh, něco sdělit. U fotografií zvířat je ideální, pokud se na nich něco děje, divákovi to poví něco o jejich přirozeném chování.
4. Kompozice: Tím, že budete bezmyšlenkovitě umisťovat hlavní motiv do fotky podle třetinových pravidel, výjimečnou fotografii neuděláte. Něco musí být ve fotce jinak, jen tak má fotografie šanci zaujmout.
5. Prostředí: Využívat prostředí, kde zvířata žijí, je ideální pro ty, co mají dobré oko, ale chybí jim dlouhý superteleobjektiv. Nikdo totiž netvrdí, že zvíře musí být ve fotce velké - ba právě naopak! Nikdo nechce koukat na fotky, kde tukan na klacku vypadá jak ze zoologické zahrady.

Na svých workshopech již 12 let říkám: “fotografie zvířete má být taková, že i když si to zvíře odmyslíte, pořád se na tu fotografii dá koukat”. Problém české přírody je v tom, že ty nejkrásnější lokality jsou v nejvyšším stupni ochrany přírody (často I. zóna NP), kam by se za zvířaty kráčet nemělo. Ale vzdávat byste to neměli. Projděte své okolí, když se vám bude někde líbit, popřemýšlejte, jaké zvíře a v jaké části roku by se tu dalo fotit. Jako poměrně fungující zkratku mohu doporučit fotografování zvířat v nejkrásnějších kouscích evropské přírody, kde se můžete volně pohybovat.

tags: #priroda #zvirata #fotografie #tipy

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné zdroje a příroda
• Likvidace autovraků ve Frýdku-Místku
• Moravský kras: Kniha o jeskyních
• Kovový odpad Praha-Ruzyně
• Příklady ekologické výroby