Rozmanitost přírody v Evropě

Podnebí představuje dlouhodobý charakteristický režim počasí určovaný energetickou bilancí, cykly v ovzduší a světovém oceánu a vlastnostmi zemského povrchu.

Zaznamenané změny podnebí nejsou důsledkem pouze přirozených procesů. Většina pozorovaného zvýšení globálních průměrných teplot od poloviny 20. století je podle názoru Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) s pravděpodobností vyšší než 90 % důsledkem nárůstu obsahu skleníkových plynů v ovzduší, k němuž přispívá i člověk.

Jinak řečeno, emise skleníkových plynů jsou podle části odborníků pravděpodobně hlavní příčinou dosavadní globální změny podnebí (Solomon et al. 2007). Ačkoliv se ekosystémy v minulosti přizpůsobovaly měnícím se podmínkám prostředí, současná rychlost a rozsah změn globálního ekosystému (biosféry) nemají v zaznamenaných dějinách lidstva obdoby.

Podle některých názorů bude změna podnebí s velkou pravděpodobností nevratná ještě tisíc let poté, co se podaří zastavit emise oxidu uhličitého (Solomon et al.2009). Předpokládáme, že v tomto století se průměrná teplota Země bude zvyšovat ještě rychleji než kdykoli v uplynulých 10 000 letech. Zdá se, že změna podnebí již není lineární, ale že se zrychluje.

Měli bychom proto počítat s tím, že bude dynamičtější, než jsme dosud předpokládali. Obecně přitom platí, že čím rychleji ke klimatickým změnám dochází, tím bývá jejich dopad na lidskou kulturu a ekosystémy větší (Solomon et al. 2007).

Čtěte také: Analýza obnovitelných a neobnovitelných zdrojů

Přestože biosféra představuje složitou a přitom vysoce dynamickou soustavu s přehršlí přímých a zpětných vazeb mezi jednotlivými prvky, je zřejmé, že změna podnebí ovlivní biologickou rozmanitost na jejích třech základních úrovních (geny/jedinci, populace/druhy, společenstva/ekosystémy/krajina).

Podle závěrů rozsáhlého projektu Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment, MA) se do konce 21. století stane změna podnebí nejdůležitějším činitelem působícím na biodiverzitu (MA 2005a, český přehled Plesník 2007, Vačkář et al.2008).

Na druhé straně odpovídající péče o biodiverzitu může dopady klimatických změn na fungování ekosystémů a lidskou společnost do určité míry zmírnit a napomoci lidské civilizaci se jim přizpůsobit.

Problematice vzájemných vazeb mezi biologickou rozmanitostí a změnami podnebí se věnují specializované monografie a zprávy (e.g., Gitay et al.2003, Green et al.2003, Loveloy & Hannah 2005, Secretariat of the Convention on Biological Diversity 2003, 2007, Brooker & Young 2006, Cowie 2007, Huntley 2007, EEA 2008, Hawkins et al.2008, Campbell et al.2008a, 2009, The Royal Society 2008a, Berry 2009, UNEP 2009, World Bank 2009).

Dopady změn podnebí na biodiverzitu probíhající změna podnebí již v současnosti ovlivňuje nezanedbatelným způsobem biologickou rozmanitost na všech třech výše zmiňovaných úrovních, fungování ekosystémů a podmínky pro kvalitní život lidí.

Čtěte také: Příroda kolem nás: ekosystém rybníka

Dnes už tisíce publikací přibližují vliv klimatických změn na celou škálu taxonů, ekosystémů, hospodářských odvětví a společenských struktur (Hughes 2000, McCarty 2001, Pamesan & Yohe 2003, Walter et al.2005, Pamesan 2006, EEA 2008, The Royal Society 2008a, UNEP 2009).

Zranitelnost druhů, biotopů a ekosystémů je důsledkem kombinace vlastností jednotlivých druhů, stupně vystavení prostředí změnám a schopnosti se uvedeným změnám přizpůsobit.

Změny podnebí zřídkakdy působí na biodiverzitu odděleně, ale vždy současně s jinými činiteli, především spolu s využíváním území a jeho změnami, invazními nepůvodními druhy a požáry. Změny využívání území a s nimi související rozpad, poškozování a úbytek biotopů představují v současnosti v celosvětovém měřítku pro biodiverzitu největší hrozbu (MA 2005a, Secretariat of the Convention on Biological Diversity 2006, UNEP 2007).

Proto je důležité uvažovat o dopadech změn podnebí v souvislosti s ostatními činiteli a jejich přímým vlivem na biologickou rozmanitost (synergický efekt- Marshall et al.2008, Brook et al.2008.

Druhy

Na suchozemské organismy působí nejvíce teplota prostředí, množství a sezonní rozložení srážek, na vodní organismy kromě teploty také pH vodního prostředí (Huntleyl.c.). Zaznamenané dopady klimatické změny na druhy se týkají zejména následujících aspektů (EEA 2008, UNEP 2009):

Čtěte také: Listy pro 4. třídu k ekosystému lesa

• Změny rozšíření - areály rozšíření řady druhů se posouvají severněji a do vyšších nadmořských výšek. Některé druhy sice ustupují z teplejších oblastí, ale jejich areál se nikam nerozšiřuje.
• Průběh životního cyklu - změny v načasování přírodních událostí dokumentují tisíce studií a mohou naznačovat přirozené přizpůsobování se jednotlivých druhů klimatickým změnám.
• Demografické změny, jako je přežívání a množivost, které se opětovně promítají do snižování početnosti populací, zejména u severských a horských druhů (viz níže).
• Vztahy mezi druhy - narůstá počet důkazů, že klimatické změny narušují vztahy mezi jednotlivými druhy, jako je konkurence, predace, symbióza, parazitismus a mutualismus.
• Přímá ztráta biotopu - zvyšování mořské hladiny, častěji se vyskytující požáry, ústup ledovců a přímé oteplení určitých biotopů s sebou přinášejí úbytek až úplné vymizení prostředí upřednostňovaného určitými druhy nebo společenstvy.

Druhy mají tři možnosti, jak na změnu podnebí reagovat: Změnou lokalit osídlených v rámci areálu rozšíření, kupř. šířením do vyšší nadmořské výšky, nebo mimo něj, např. posunem celého areálu rozšíření směrem k pólům. Prostorová odpověď bývá obvykle výsledkem působení změny podnebí na populační dynamiku určitého druhu kombinovanou s jeho schopností šířit se prostorem.

Také v minulosti vyvolala změna podnebí rozsáhlou migraci organismů a reorganizaci ekosystémů a celých biomů. Nicméně tyto změny probíhaly v krajině, která nebyla rozčleněna do řady nezřídka navzájem izolovaných plošek různých biotopů a tvořilo ji člověkem neovlivněné přírodní prostředí.

Podstatnější v této souvislosti je, že průměrný rozsah možného posunu areálu rozšíření bude přinejmenším několikrát větší než hodnoty známé z historických údajů nebo čtvrtohorních záznamů.

Protože podle zmiňovaných modelů budou mít druhy fauny a flóry celkově menší areály rozšíření, průměrný počet druhů (druhová bohatost neboli alfa-diverzita) potenciálně se vyskytujících v určité oblasti na našem kontinentě se sníží.

Mezi organismy, na které změna podnebí dopadne nejvíce, řadíme druhy už dnes ve zvýšené míře ohrožené vyhynutím nebo vyhubením, druhy přirozeně vzácné, endemické, zejména vysokohorské druhy, některé stěhovavé druhy, druhy s omezenou schopností šířit se prostředím a dlouhověké, pomalu dospívající druhy.

Podle ní patří mezi nejvíce ohrožené druhy organismy se specifickými nároky na prostředí, omezenou schopností snášet během svého života změny prostředí a šířit se do nových vhodnějších biotopů.

Protože druhy většinou nevystupují v ekosystémech izolovaně, ale jako funkční/ekologické skupiny neboli gildy, ohroženy budou i takové, které závisejí na jiných, zranitelnějších druzích, kupř. dravec na kořisti citlivé ke změnám.

Studie IUCN vyhodnotila celkem 9 856 druhů ptáků, 6 222 druhů obojživelníků a 799 druhů teplomilných korálů. Ukazuje se, že 35 % druhů ptáků, 52 % druhů obojživelníků a 71 % druhů teplomilných korálů je náchylných ke změnám podnebí.

Situaci navíc zhoršuje skutečnost, že 70-80 % těchto vnímavých druhů je již dnes podle kritérií IUCN pro zařazování druhů do červených seznamů v celosvětovém měřítku ohroženo vyhubením nebo vyhynutím.

Nejvíce celosvětově ohrožených a ke změnám podnebí citlivých druhů obojživelníků se vyskytuje ve Střední Americe a na severozápadě Jižní Ameriky. Pokud se jejich rozšíření nezmění, mohou se s novými podmínkami vnějšího prostředí vyrovnat chováním, kupř. posunem období rozmnožování nebo selekčním tlakem, který v populaci určitého druhu upřednostní genotypy (soubory veškeré genetické informace určitého organismu) lépe přizpůsobené novým podmínkám (Loveloy & Hannah l.c., Parmesan 2006).

Některé druhy vyhynou. Četné druhy se účinně přizpůsobily specifickým klimatickým podmínkám a v případě jejich náhlé změny na ni nestačí reagovat a vyhynou.

Dnes víme, že viditelné změny v rozložení srážek v průběhu roku negativně ovlivňují mj. žáby obývající pralesy ve Střední a Jižní Americe do té míry, že ropucha zlatá (Bufo periglens), osídlující pouze určitý horský zalesněný hřeben v Kostarice, vyhynula úplně.

Naopak zvýšení teploty vnějšího prostředí podporuje propuknutí infekční chytridiomykózy působené houbou Batrachochytrium dendrobatidis: Ta napadá pokožku žab, která rohovatí a vysychá (Pounds et al.2006).

Ačkoliv vytváření spolehlivých kvantitativních předpovědí, jaký podíl druhů může být v dlouhodobém časovém úseku v důsledku kombinovaného vlivu omezení areálu rozšíření, snížení početnosti a omezení genetické rozmanitosti vyvolaných změnou podnebí předurčen k vyhynutí, zůstává problematické (Lewis 2006), obdobné kvalifikované odhady by neměly být přehlíženy.

Jestliže by změna podnebí pokračovala do roku 2050 v rozsahu odhadovaném IPCC v roce 2001, potom by pravděpodobně bylo předurčeno k zániku 15-37 % sledovaných druhů, a to i bez vlivu ostatních ohrožujících činitelů.

Důležitější než vlastní čísla je zjištění, že bez ohledu na to, kolik druhů je v současnosti skutečně ohroženo vyhubením nebo vyhynutím, tento podíl se velmi rychle zvýší, pokud by nastaly extrémnější scénáře změny podnebí.

Výpočty Thomase et al.(l.c.) berou v úvahu, že globální průměrná teplota v budoucnosti vzroste v rozpětí 0,8-3,0 °C. I když uvedené výstupy byly podrobeny kritice a někteří odborníci je označili za příliš katastrofické, mělo by se zvýšení globální průměrné teploty podle...

Evropské národní parky

Evropské národní parky nabízejí velkolepou škálu krajinných scenérií; pomyslete na ledovce, sopky, pralesy, horská pohoří a divoká pobřeží. V mnoha případech je léto nejlepším obdobím k jejich návštěvě.

Tyto parky se soustřeďují buď v Alpách, nebo na dalekém severu a západě, což znamená, že pravděpodobně nezažijete nepřerušované slunečné počasí, ale zato najdete osvěžující místo s příjemnými teplotami místo dusného horka.

Jsou to rozsáhlá, divoká a spletitá místa a nejlepší způsob, jak jim porozumět, je být aktivní a nechat se vést dobrodružným duchem.

Některé z národních parků v Evropě:

1. Národní park Écrins, Francie
2. Národní park Dolomiti Bellunesi, Itálie
3. Národní park Pembrokeshire Coast, Wales
4. Národní park Skellig Michael, Irsko
5. Národní park Vatnajökull, Island
6. Národní park Lofotodden, Norsko
7. Národní park Triglav, Slovinsko
8. Národní park Oulanka, Finsko

Lesy v Evropě jsou charakteristické svým kulturním dědictvím po tisíce let a z původních lesů zbyly jen malé zbytky. Většina evropských lesů je z hlediska druhové skladby dřevin a lesních struktur v polopřirozeném stavu.

Lesy se vyznačují místním využíváním půdy a lesním hospodařením odrážejícím přirozenou šablonu a vlastnické struktury. Souhra společenských potřeb, souvisejícího lidského hospodaření a přírodních procesů ovlivnila lesy a vytvořila specifické rysy biologické rozmanitosti, které jsou cenné z hlediska ochrany přírody. Proto při zodpovězení základní otázky, o jaký typ biodiverzity by se mělo usilovat (kapitola B 8), je třeba zvážit cílené integrované hospodaření v lesích.

Na jedné straně jsou evropské lesy velmi rozmanité, od boreálních lesů na severu po středomořské lesy na jihu, od horských lesů po lesy v nížinách a od lesů rostoucích na bohatých půdách po lesy rostoucí na degradovaných a chudých půdách. Na druhou stranu režimy a intenzita lesního hospodaření se velmi liší, od intenzivního lesního hospodaření (např. C 12, C 13, C 15, C 18, Box C 9), až po víceúčelové lesní hospodářství s různou intenzitou hospodaření (např. C 1-C 5 C27) a hospodářství s nízkou intenzitou (např. C25, C31).

Managementov systémy, které jsou přísně zaměřeny na produkci dřeva, mohou mít negativní dopady na biologickou rozmanitost lesů; v takových systémech se často upozaďujjí staré struktury lesa (old-growth structures), mrtvé dřevo a přirozená dynamika lesa a může být negativně ovlivněno fungování půdy. Hospodaření v lesích však může mít také pozitivní dopady na cíle související s ochranou přírody, například vytvářením rozmanitějších lesních struktur, zvyšováním druhů dřevin a genetické rozmanitosti nebo tradičními režimy hospodaření, jako je výmladkové hospodaření a různá opatření aktivní ochrany a péče o stanoviště.

Příklady dobré praxe jasně ukazují, že lesní hospodářství musí aktivně zahrnovat aspekty ochrany biodiverzity (např. zvyšováním rozmanitosti dřevin, uchováváním starých struktur a mrtvého dřeva v porostech (obr. D 2) nebo přechodem od holosečí k stromově jednotlivým nebo skupinovitým výběrným těžbám); to může vyžadovat kompromisy s jinými cíli hospodaření. Taková opatření na podporu biologické rozmanitosti však mají také potenciál zvýšit odolnost našich lesů k zajištění dalšího poptávaného zboží a služeb, včetně dřeva a biomasy v důsledku změny klimatu.

Charakteristikou, kterou mnoho evropských občanů na lesích nejvíce oceňuje, je „příroda“. Nejcennějšími ekosystémovými službami pro širokou společnost jsou možnosti rekreace, zachování biologické rozmanitosti a pozitivní účinky lesů na místní a globální klima. Politiky na zvýšení environmentálních hodnot lesů tak mohou stavět na všeobecné podpoře evropského obyvatelstva, která se také alespoň částečně odráží v prioritách vlastníků lesů a lesních hospodářů.

Změna klimatu stále více ovlivňuje evropské lesy, a to především prostřednictvím rostoucích dopadů poruch, jako jsou bouře, škůdci a patogeny, lesní požáry a extrémní horko a sucho. Zatímco hospodářské škody byly v minulosti způsobeny zejména v monokulturách s druhy vysazenými mimo jejich přirozený areál, klimatické změny stále více ovlivňují i původní lesní stromy a porosty (Hanewinkel et al. 2013; Schuldt et al. 2020).

Dopady klimatických změn stále více ovlivňují jak ekologii lesů, tak ekonomiku jejich obhospodařování a v budoucnu pravděpodobně ještě více (kapitola B 6) (obr. D 4). Na straně lesního hospodářství jsou k stimulaci přirozené adaptace použity adaptační strategie, jako je podpora smíšených porostů, zvýšení genetické diverzity stromů a posílení přirozené obnovy v případě, že lze použít vhodné druhy stromů.

Kromě toho lze použít výběrné těžby k udržení chladného lesního klimatu (Schwaab et al. 2020) a různé přístupy k těžbě lze použít k podpoře různých mikroklimat a poskytnout strukturální základ pro udržení nebo zvýšení typické lesní biodiverzity. Celkově vzrůstající zranitelnost lesů vůči disturbancím poskytuje podporu pro argumenty pro integrační přístupy k hospodaření v lesích, protože vysoká rozmanitost druhů a struktur zvyšuje odolnost lesních ekosystémů (kapitola B 9).

Vyšší diverzitu lze chápat i jako druh přirozeného pojištění a má tedy nepřímou ekonomickou hodnotu (kapitola B 6). To rozšiřuje potenciál pro synergie mezi ochranářskými a jinými cíli lesního hospodářství ve srovnání s minulostí.

Obhospodařování lesů v Evropě musí být ziskové nebo alespoň dlouhodobě pokrývat své náklady. Dřevo jako důležitý přírodní zdroj v Evropě je navíc jedním z klíčových pilířů pro udržitelný přechod evropského hospodářství, včetně zajištění toho, aby Evropa byla v této oblasti do značné míry soběstačná (kapitola B 5).

Lesy jsou pod tlakem i mimo Evropu. Odlesňování a znehodnocování lesů jsou hlavními problémy v mnoha tropických zemích, což má za následek alarmující dopady na životní prostředí. Mezi nejdůležitější důsledky patří zhoršování změny klimatu, nárůst ztráty biologické rozmanitosti a zesílení eroze půdy.

Pouze s integrovanými strategiemi lesního hospodářství, které vyvažují produkci dřeva a zachování biologické rozmanitosti, lze dosáhnout evropské „autonomie dřeva“, aniž by byly ohroženy cíle ochrany přírody v Evropě. Integrované obhospodařování lesů, jehož cílem je propojit zachování biologické rozmanitosti a udržitelnou produkci dřeva, může sloužit jako model speciálně také pro tropické lesnictví, který umožňuje jak využívání přírodních zdrojů, tak zachování jejich výjimečné biologické rozmanitosti.

Rozmanitost přístupů k lesnímu hospodářství, které byly vyvinuty odborníky v celé Evropě, má velký potenciál. Přírodě blízké lesnictví, „Plenterwald“, lesnictví s kontinuálním pokryvem lesa, těžba dřeva s omezeným dopadem a retenční lesnictví - bohaté a rozmanité portfolio managementových systémů, jejichž cílem je dosáhnout integrace ochrany biologické rozmanitosti do managementu lesní produkce, se vyvinulo v celé Evropě (viz kapitoly C 1-C 32).

To znamená, že máme bohaté praktické zkušenosti, které jsou v mnoha ohledech celosvětově jedinečné. Kombinace praktických odborných znalostí a podpůrného politického prostředí je výchozím bodem pro to, aby se integrované obhospodařování lesů, které sladí cíle ochrany a produkce v Evropě, stalo rozšířenou realitou.

tags: #prirodoveda #rozmanitost #prirody #v #evrope #referat

Oblíbené příspěvky:

• Dopady používání mobilů na životní prostředí
• Správné třídění kartonového odpadu
• Postup likvidace chladiva
• Male pristresky na odpadkove pytle: detailní průvodce
• Přírodní pozadí pro projekty