Romantický kraj vápencových skal a hlubokých lesů mezi Prahou a Berounem, jehož osu tvoří řeka Berounka a výraznou dominantu středověký hrad Karlštejn, byl před čtyřiceti lety vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí. Jeho příznačný název Český kras poprvé použil významný badatel z první poloviny 20. století Jaroslav Petrbok, který si na svých cestách po Balkánském poloostrově všiml podobnosti vápencové krajiny v srdci Čech s klasickým středozemním krasem.
Historie ochrany přírody Českého krasu
První návrhy na ochranu přírodních hodnot a krás Karlštejnska formou přírodní rezervace se objevily už začátkem 20. století. Skutečné právní ochrany se těmto částem dnešní CHKO dostalo až v roce 1932 výnosem tehdejšího Státního pozemkového ústavu a ministerstva vnitra jako správce Tereziánské nadace (majetku Tereziánského ústavu šlechtičen na hradě Pražském). V roce 1946 se Zemský národní výbor usnesl prohlásit „národní chráněnou oblast Karlštejnsko“.
Záměr tehdy vyústil pouze ve vyhlášení rezervací Koda (1952) a Karlštejn (1955). K dosažení ochrany celé oblasti bylo potřeba ještě více než dvě desetiletí usilovné práce předních českých přírodovědců a ochránců přírody. Jejich úsilí bylo završeno 12. dubna 1972, kdy se podařilo vyhlásit krajinný celek zvaný Český kras jako chráněnou krajinnou oblast.
Za zmínku stojí, že přírodní hodnoty a péče o ně v NPR Karlštejn byly v roce 2010 již potřetí oceněny Diplomem Rady Evropy.
Český kras v historických souvislostech
Český kras je starým sídelním územím s doloženou přítomností člověka již ve starší době kamenné. Nejstarším dokladem osídlení oblasti je nález pazourkového hrotu v jeskyni Turské maštale u Tetína z doby asi 250 000 let př. n. l. Archeologickými nálezy je doložena celá řada významných jeskynních sídlišť, hojně využívaných od starší doby kamenné až do raného středověku (např. jeskyně u Srbska, Koněprus, ve Sv. Janu pod Skalou a v Tetíně). Unikátní archeologickou lokalitou Českého krasu zůstává vrch Bacín.
Čtěte také: Poznejte Moravský kras
Nálezy objevené v krasových puklinách na jeho vrcholu dokládají, že se zde nacházela prehistorická svatyně s obětištěm, k rituálním účelům využívaná nepřetržitě nejméně 10 tisíc let - od pozdního paleolitu až do starší doby železné. Rozvoj zemědělství a pastevectví vedl přibližně od 5. tisíciletí př. n. l. ke vzniku prvních trvalých sídel a znamenal počátek trvalé přítomnosti člověka v oblasti. Rozvoj řemesel, zejména výroby kovů, který nastal v době železné, vedl k postupnému odlesňování krajiny a otevřené bezlesé plochy byly využívány pro pastvu ovcí a koz, zakládání polí a pro stavbu dalších osad.
S počátky české historie jsou spojena historicky významná sídla - Tetín, Karlštejn a Svatý Jan pod Skalou - a samozřejmě turistický magnet, hrad Karlštejn, založený 1348 Karlem IV.
Světové geologické a paleontologické dědictví
Český kras je největší vápencovou oblastí v Čechách, navíc s unikátní morfologií. Přestože se zde plně nerozvinuly, mimo jiné kvůli poměrně složitým tektonickým poměrům, krasové jevy, je zde evidováno kolem 700 jeskyní, jejichž celková délka přesahuje 20 km. Největší jsou veřejnosti zpřístupněné Koněpruské jeskyně s délkou chodeb 2 km. Světovou proslulost si Český kras získal výskytem zkamenělin. Nachází se zde řada instruktivních geologických odkryvů, z nichž nejvýznamnější je světová hranice (stratotyp) dvou geologických útvarů, siluru a devonu, na Klonku u Suchomast.
V Českém krasu bylo dosud objeveno téměř 700 jeskyní; jednou z nich je Zlomená sluj na Kobyle.
Vápencový ostrov v kyselém Českém masivu
Český kras tvoří vápencový „ostrov“ v převážně kyselém „moři“ hornin Českého masivu. Vápencové podloží určuje spolu s dalšími faktory charakter zdejší flóry. Jsou to především poloha teplé nížinné oblasti ve srážkovém stínu Krušných hor a Brd a dlouhodobé využívání krajiny člověkem. Z celkové rozlohy Českého krasu zaujímá 38 % les, v němž převažují různé typy habrových doubrav. Roste zde kolem 80 druhů původních keřů a stromů, často jde o vzácnější dřeviny jako dřín obecný, jeřáb břek a zejména dub pýřitý neboli šipák, který je dominantou lesostepí. Endemity Českého krasu jsou dva druhy jeřábů: jeřáb krasový (Sorbus eximia), popsaný v roce 1984, a jeřáb barrandienský (S. barrandienica), odlišený v roce 2010.
Čtěte také: Návštěvnické centrum Moravský kras
Hojný je výskyt tzv. teplomilných a suchomilných druhů na slunných skalnatých výchozech, v suchých trávnících a teplomilných doubravách. Mnohé z nich připomínají skalničky (tařice skalní či koniklec luční český) nebo sukulenty (rozchodníky z rodu Sedum). Jsou to druhy přizpůsobené extrémním podmínkám: přehřívání letním sluncem nebo naopak vysušování zimním mrazem bez sněhové pokrývky zvládají pomocí mechanických či fyziologických adaptací snižujících výpar. Adaptace může spočívat v zesílené pokožce listů, ochlupení a ve zpevňujících pletivech, které zabrání poškození rostliny při ztrátě vody vyschnutím.
Příkladem jsou kavyly, statné trávy tvořící dominantní složku nelesní vegetace ve východní Evropě. Kavyl Ivanův (Stipa pennata) se lidově nazývá „vousy svatého Ivana“ podle výskytu u Sv. Jana (Ivana) pod Skalou. Pozůstatkem pastevní krajiny je hlaváček jarní (Adonis vernalis). Celoevropsky ohrožený včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) má v rámci ČR těžiště rozšíření právě v Českém krasu na vápencových skalách s křemičitými vložkami, které zřejmě nikdy v posledních tisíciletích nebyly zarostlé lesem. Protikladem slunných skal jsou vlhké a stinné skály v kaňonu Berounky se skalničkami typu lomikamenů vždyživého a růžicového nebo hvozdíku sivého.
V lesích, lesostepích a na pastvinách roste téměř dvacet druhů planých orchidejí, např. rudohlávek jehlancovitý, až půlmetrový vstavač nachový a droboučká bledožlutá korálice trojklanná. Bylinné patro lesů na vápenci je charakteristické bohatostí druhů a v případě vhodných vlhkostních podmínek i vysokým zápojem. Ve světlých dubohabřinách kvete velmi vzácná, až dva metry vysoká rostlina - zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia).
Kombinace vápencového podloží a teplého podnebí je ideální pro výskyt hub od mikroskopických až po makroskopické (s „plodnicemi do košíku“), kterých zde můžeme nalézt okolo tisíce druhů. Význam zdejších mykologických lokalit je celorepublikový a i z evropského hlediska neopominutelný. Pro mnohé vzácné druhy jde o největší celistvé lokality jejich výskytu na území České republiky. Za zmínku stojí vysoký počet hřibovitých; k nejvzácnějším patří hřib královský (Boletus regius) a hřib Fechtnerův (B. fechtneri). Za zmínku stojí muchomůrka císařka (Amanita caesarea), pavučinec nancynský(Cortinarius nanceiensis),pazoubek zelený(Microglossum viride), lanýž letní (Tuber aestivum) a kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta).
Pozoruhodná fauna
Český kras patří k faunisticky nejbohatším a nejcennějším oblastem ČR. Mnohé druhy se zde vyskytují na hranici svého areálu a často na jediném místě v rámci Čech nebo dokonce celého státu. Bohatá je především fauna bezobratlých, kterou lze rozdělit do dvou hlavních skupin: společenstva teplomilných trávníků, lesostepí a stepí a společenstva původních světlých lesů. K tradičně studovaným patří měkkýši, z nichž jsou pro Český kras typické např. kuželovka skalní (Pyramidulapusilla) či ovsenka skalní (Chondrinaavenacea).
Čtěte také: Kniha "Jeskyně a člověk"
Poměrně dobře jsou prozkoumáni i pavouci, mezi které patří např. stepník rudý (Eresus kollari), typický prvek skalních stepí v období vrcholného léta. Bohatou historii má průzkum motýlů. Těch zde bylo zjištěno přes 2 200 druhů, přičemž např. zdejší populace kriticky ohroženého okáče metlicového (Hipparchia semele) je zřejmě aktuálně nejpočetnější v ČR. Z brouků se lze ve vhodnou dobu poměrně často setkat s naším největším zástupcem tohoto řádu - roháčem obecným.
Některým dalším skupinám hmyzu (dvoukřídlí, blanokřídlí, ploštice aj.) bylo dosud věnováno méně pozornosti. Přesto lze z území Českého krasu i v těchto případech zmínit skutečné vzácnosti, např. v nedávné době nalezenou kriticky ohroženou saranči německou (Oedipoda germanica) nebo jednotlivě se vyskytujícího ploskoroha pestrého (Libelloides macaronius). Mezi obojživelníky patří k nápadným druhům mlok skvrnitý, již spíše výjimečně se lze setkat s čolkem velkým. Plazi jsou reprezentováni i vzácnějšími druhy - užovkou hladkou, u. podplamatou a ještěrkou zelenou.
Na skalách a v opuštěných lomech hnízdí naše největší sova výr velký, dutiny stromů zachovalých lesních porostů obývají holub doupňák a datel černý, vyskytuje se tu včelojed lesní. Členitý terén krasové oblasti vyhovuje např. poměrně hojnému jezevci lesnímu a ideální podmínky v něm nacházejí letouni, z nichž zde bylo zaznamenáno celkem 19 druhů netopýrů a vrápenců. Na jediném místě CHKO přežívá původní populace sysla obecného.
Užovka podplamatá (Natrix tessellata) v obranné pozici. Český kras patří mezi několik málo lokalit v Čechách, kde je populace tohoto druhu početná a stabilní.
Vysoký les, nebo pařezina?
V důsledku složitých geomorfologických poměrů v oblasti a s tím souvisejících obtížných podmínek pro hospodářské využití byly lesy Českého krasu v minulosti ušetřeny velkoplošných převodů na smrkové monokultury. Byly po staletí formovány specifickým způsobem hospodaření, tzv. pařezením, a nezanedbatelně také pastvou a hrabáním steliva. Tradičně používaný hospodářský tvar nízkého lesa (pařeziny) v první polovině 20. století postupně ustoupil lesu vysokému. Bývalé pastviny byly často zalesněny akátem nebo borovicí černou a na produkčnější stanoviště byl vysazován smrk ztepilý.
Lesnické zásahy se po vyhlášení prvních velkých rezervací Českého krasu v první řadě zaměřily na přeměnu druhové skladby jehličnatých porostů ve prospěch místních dřevin. Bývalé pařeziny byly postupně převáděny na les vysoký a v porostech se uplatňovalo maloplošné hospodaření s prodlouženým obmýtím. V zásadě správný přístup k hospodaření však měl svá úskalí, která se v současnosti projevují změnami v ekosystémech. Převodem nízkého lesa na les vysoký se zvyšuje zastoupení dříve potlačených dřevin, zejména buku, javorů a lip. Dochází ke vzniku rozsáhlých ploch vysokého lesa s vysokým zástinem. V důsledku toho ubývají druhy rostlin i živočichů vázané na dřívější světlé lesy.
Dnes tedy často stojíme před rozhodnutím, jakým způsobem pokračovat v péči o zdejší lesní ekosystémy. Je třeba volit diferencovaný přístup i tam, kde se dříve šlo konzervativní cestou. Pro podporu výskytu ohrožených druhů vázaných na světlé nížinné lesy, jejichž populace byly v optimu při pařezení, je vhodné se na vybraných lokalitách vrátit k tradičnímu způsobu hospodaření. Zatím jediná skutečně bezzásahová oblast o výměře 65 ha, která se nachází na vrchu Doutnáč, je výsledkem dohody uzavřené v roce 2004 mezi LČR, s. p., a AOPK ČR o ponechání lesů samovolnému vyvoji. Další trvale bezzásahové části je třeba vymezit v národních přírodních rezervacích Karlštejn a Koda.
Návrat k tradičním způsobům obhospodařování cenných biotopů
Konzervační pojetí ochrany přírody, které převládalo v době vyhlášení CHKO, opomíjelo skutečnost, že pouhým vyhlášením chráněných území s především zákazovými ochrannými podmínkami se nepodaří ochránit předměty ochrany vázané na zaniklé tradiční intenzivní obhospodařování krajiny. Aktivní péče se původně omezovala především na přeměnu nepůvodních jehličnatých porostů na listnaté, likvidaci nepůvodního invazního akátu nebo například na vyvěšování budek s cílem podpořit populace dutinových ptáků a netopýrů. Kosení luk a potlačování dřevin na nelesních biotopech se začalo prosazovat od 80. let 20. století a v současnosti převyšuje péči o lesní biotopy.
Přestože se od 90. let postupně zlepšuje koordinace mezi botanickými, zoologickými, mykologickými a lesnickými zájmy, je dosažení optimálního rozložení péče mezi rozmanité skupiny organismů omezeno rozdílnými, někdy dokonce protichůdnými požadavky jednotlivých druhů nebo příliš náročnou logistikou. Například při potlačování dominantních travin pastvou v daném termínu je nutné zohlednit potřebu zachování dostatečného prostoru pro fytofágní a nektaromilný hmyz.
Od roku 2004 se podařilo na více než 30 hektarech obnovit pastvu smíšenými stády ovcí a koz na nejcennějších suchých a skalních lokalitách, z nichž jsou nejvýznamnější rozsáhlé bývalé pastviny v NPP Zlatý kůň a NPR Karlštejn. Pro lesníka je často nepřijatelná myšlenka lesní pastvy, nicméně v minulosti dokázala v Českém krasu blokovat sukcesi a udržet poměrně velkou rozlohu biotopů vhodných pro dnes vzácné a mizející druhy rostlin i živočichů.
Významným posunem v lesnickém chápání péče o MZCHÚ je opětovné zavedení pastvy v lese. Díky spolupráci CHKO Český kras a LČR, s. p., lesní správou Nižbor jsou v současné době vydána rozhodnutí, která umožňují pastvu v lesích na území CHKO v působnosti LČR na rozloze 48 ha. Nutno dodat, že se nejedná o pastvu přímo v lesních porostech, ale na vymezených bezlesích v rámci lesního půdního fondu.
Na opačném konci měřítka intenzity zásahů leží péče o druhy, které naopak vyžadují hromadění dřevní biomasy v lese. Mezi ně patří především houby a bezobratlí, hmyz a měkkýši. Pro tyto druhy slouží lesní území bez hospodářských zásahů - kromě již zmíněného území vrchu Doutnáče k nim patří i další území s bezzásahovým režimem v NPR Karlštejn a NPR Koda.
Při zavádění relativně konfliktních způsobů péče - pastvy ovcí a koz na místech, kde dříve ochranáři vyháněli babičky trhající květiny do vázy, či pařezinového hospodaření, které někteří lesníci vnímají jako plundrování lesa - je třeba zásahy pečlivě sledovat, abychom předešli negativním vlivům nebo neefektivnímu vynakládání prostředků. Proto jsou od počátku zakládány soustavy dvojic trvalých ploch sestávající také vždy z plochy kontrolní.
Statisticky hodnověrných výsledků bylo u monitorování vlivu pastvy na vegetaci a vybrané druhy rostlin dosaženo až po sedmiletém sledování. To mimo jiné dokazuje, že regenerace potlačovaných dominantních travin po pastvě je velmi vysoká a smysl má jedině dlouhodobá péče. Monitorování experimentálního pařezení běží teprve třetím rokem, hodnověrné výsledky můžeme předpokládat až po minimálně deseti letech.
Krajinářsky zajímavé prolínání lesa a bezlesí vzniklo působením dvou faktorů: geologického podloží a pastvou dobytka v minulosti. Od roku 2005 se na Paní hoře v NPR Karlštejn opět pase, tentokrát za účelem péče o ohrožené druhy rostlin a živočichů.
Člověk v krajině
Původní vesnické osídlení v CHKO vytváří ve většině míst harmonický soulad s přírodními podmínkami krajiny, a to zejména díky zapojení do terénu a do lesnatých horizontů. V krajině převládají kompaktně zastavěné obce oproti samotám (většinou mlýnům) a menším osamělým skupinám zástavby v hlubokých údolích přítoků Berounky.
Důsledky rekreačního zázemí hlavního města
V současné době je oblast Českého krasu tradičním a velmi intenzivně využívaným rekreačním zázemím pro obyvatele Prahy i Berouna, v posledních asi deseti letech zde projevuje velký zájem o „bydlení v přírodě“.
Kampaň Příběhy české přírody, pořádaná odbornou organizací Beleco, se zaměřuje na osm takových změn, které chce představit širokému publiku. Jednou pozvolnou, ale výraznou změnou je postoj lidí k přírodě a krajině jako takové. Snaha ji ovládnout, tedy poručit větru dešti, potlačit takzvané škůdce a podporovat jen vybrané užitečné druhy je pomalu ale jistě nahrazována pokornějším přístupem. Začínáme přijímat, že i druhy jako jsou vlk či vydra, mají právo tady býts námi a že není potřeba mít krajinu nalinkovanou podle pravítka a nastavenou podle tabulek.
tags: #pro #krasu #navrat #k #prirode #informace
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]