Po zimě přichází jaro. Vše se probouzí k životu. Co všechno se v přírodě děje? Jaké vnímáme změny v přírodě i nás samotných?
Přijďte s námi na zámek přivítat jaro! Nebudeme krásný čas probouzení přírody jen pozorovat - hlínu, vodu a také pohyb přeneseme do tvůrčí práce. Z malých semínek, ve které se děti promění, vyrostou jarní květiny. Prožitek z pohybu nás inspiruje k výtvarnému experimentu. Budeme fascinováni vzlínáním vody a barevnou proměnou každého výtvarného díla.
Můžete jen tak posedět v zámecké kavárně, zakoupit suvenýry v obchůdku, nebo si odpočinout v pěkném prostředí některého ze čtyř nádvoří zámku. Doporučujeme také procházku ke kostelu sv.
Nedovolali jste se? Nejspíš učíme. Neváhejte se ozvat a domluvit se s námi na individuálních podmínkách.
V mateřské škole pojem ekologie a příroda chápeme jako získávání základních poznatků a vědomostí o vztazích a souvislostech v životním prostředí. Snažíme se o to, aby děti poznaly a pochopily, co je živá a neživá příroda a vzájemné vztahy mezi nimi.
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
Naše mateřská škola Motýlek má zájem vytvořit Přírodní zahradu s novými prvky, které budou sloužit k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě. Dále budou podporovat u dětí pravidelný pobyt s přírodním prostředím a zdravý kontakt s rizikem. Realizací Přírodní zahrady chceme vést děti k odpovědnosti za svět, aby věděly, že jsou jeho aktivním článkem a vnímaly veškeré dění v souvislostech (ekosystémové vztahy). Rádi bychom, aby si vytvořily obdiv k Zemi, vztah - lásku k přírodě a cítily potřebu ji vnímat všemi smysly. Při realizaci Přírodní zahrady počítáme se zapojením dětí, rodičů a pedagogů. Očekáváme, že se vzájemnou spoluprací se prohloubí vztahy navzájem.
Na jaře se vracejí ptáci, kteří na zimu odletěli do teplých krajů. Jako první přilétají skřivani. Kteří další ptáci přilétají zpět? Ptáčci vesele cvrlikají. Co je to ale za ptačí křik? Jako kdyby se vrabci hádali.
Říkadlo můžeme spojit se zvukem předmětů z okolí. Do dna kelímku od jogurtu udělá dospělý dírku, kterou provlečeme šňůrku nebo stužku na vázání kytic a bonboniér, uvnitř zajistíme uzlíkem, přivázaným na zápalku, svorku nebo kousek špejle. Kelímek držíme v jedné ruce, palcem a ukazováčkem druhé ruky přejedeme po šňůrce, visící ze dna. Suché prsty způsobí šustivý zvuk, mokré prsty vyvolají pronikavý zvuk. Možná někdo doma objeví stařičké housle nebo dětskou hračku, housličky, a děti by mohly přejet smyčcem po strunách. „Rum, dzum“ na basu: můžeme přejet lžičkou po vroubkované plechovce od krmení pro kočky nebo po staré valše na praní prádla. Na jakou melodii můžeme slova zazpívat, a vytvořit tak ptačí písničku? Můžeme využít hodně veliký balicí papír, lze i slepit několik archů k sobě do dlouhého pruhu. Jeho okraje můžeme zatěžkat kostkami ze stavebnice, připravíme barvy, štětce, kelímky s vodou na praní štětců a hadříky na jejich otírání.
„To byl ale dlouhý let. Když vlaštovky letěly přes Středozemní moře, na obloze svítilo sluníčko, ale byly tam i mráčky. Možná že v některém z mraků byly ukryty kapky vody z pohádky Jak kapky cestují (v knížce na str.
Pokusem s vodou, kterou vložíme v nádobě do mrazáku, si připomeneme proměnu vody v led. Ohmatáme vodou ohlazené kameny, oblázky. Každý si může jeden oblázek vybrat a namalovat na něj něco dle svých představ. Na globusu nebo na mapě si ukážeme, kudy vlaštovky letěly. Hrozí ptákům při jejich dlouhém letu nějaké nebezpečí? Jak se kapky proměněné v páru dostanou z mraků k zemi zpět? Pozorování rychlovarné konvice nám ukáže, jak se voda mění v páru.
Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky
Krápe, cáká, lije - zkrátka prší a prší. Před deštěm se schovává všechno živé, jen u lesního jezírka je veselo. Žáby vylézají na mělčinu a slastně se čvachtají v blátě. Potom hup do vody, pěkně si zaplavat! Jeden žabák se pracně vydrápe na list leknínu a pozoruje okolí. Jak prudce liják začal, tak náhle skončil. Na širokém listu uvízly dvě kapky vody. „Hej, žabáku, seď klidně, ať nás neshodíš do jezera! Chceme si po dlouhé cestě trochu odpočinout,“ skutálejí se kapky ke středu své nové lodičky.
„Jak to? „To určitě! Sjížděl jsi někdy řeky a vodopády? Hloubil ve skalách jeskyně a kaňony, srovnal se zemí celá pohoří?
„A to nemluvím o ledovcích a sněhových pláních na severu. Tam jsme jednou zamrzly na kolik let. To koukáš, co? I sníh a led je z vody.“ „I sněhulák?“ „Ten taky,“ zasmála se první kapka. „Tři čtvrtiny planety Země jsou z vody! Bez ní je na světě snad jen to kamení. A s tím si poradíme. Když ne hned, tak za pár milionů let! I z vysoké skály dokážeme vyrobit jemný písek, jaký najdeš na plážích u moře…“
„Fuj, moře ne, má slanou vodu, která žáby ničí!“ sbírá skokan pracně své školní vědomosti. „Za to taky můžeme, rozpouštíme soli a nerosty z mořského dna. Slaná voda chutná mořským živočichům, ale my ji zrovna nemusíme. Skokan neví, kde mu hlava stojí.
„Júúú, to mám ze všeho nejradši!“ „Já taky!“ „Já víc!“ překřikují se kapky. „Vyhlédneme si tu správnou vlnu, ulehneme na hladinu - a na slunci se vypaříme! Šup nahoru do mraků! Jsou našimi kamarády, ale ty by sis na jejich jménech zlomil jazyk! Třeba: cumulus nebo altostratus nebo cu-mu-lo-nim-bus… S mraky lítáme od západu k východu, z jihu na sever, kam nás vítr odfoukne.
Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?
„Hlavně jsme se zbavily soli a jsme volné! Volné! Tedy jen do chvíle, než se nahoře ochladí. To potom padáme dolů jako déš, kroupy nebo sníh. Svlažíme lesy, pole i zahrady a dostaneme se pod zem. A už hledáme skulinu, která by nás - jako tenký pramínek - vyvedla na povrch. Z pramínků je za chvíli potůček a potok, který se vlévá do řeky. Ta po dlouhé pouti opět skončí v moři. Pamatuj si, žabáku, tomu říkáme KOLOBĚH VODY. Skokan má co dělat, aby si tolik novinek srovnal v hlavě. Nevidí, jak se na sluníčku kapky zmenšují, až docela zmizí, jako pára nad hrncem.
"Júúú, jééé, to je krása! Sbohem, žabáku, letíme za sluníčkem. Už brzy uvidíme z výšky modrou planetu, Zemi!
tags: #probouzeni #prirody #ms #rvp