Bukač velký: Ohrožený druh české přírody

Bukač velký (Botaurus stellaris) je nenápadně žijící pták vázaný na rákosiny a dodnes opředený mnoha záhadami. Tento opeřenec je nejen krásný, ale i zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh.

Je jen o něco menší než volavka popelavá (délka těla 69-81 cm). Peří je nenápadně béžovohnědé, černě pruhované. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Bukač velký je středně velký, zavalitý pták z čeledi volavkovitých, o něco menší než volavka popelavá. Dorůstá délky 69-81 cm a rozpětí křídel má 100-130 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 0,8 až 2 kg, přičemž samci bývají robustnější než samice. Jeho nejvýraznějším rysem je dokonalé maskovací zbarvení. Peří je převážně žlutohnědé s komplexním tmavým skvrněním, čárkováním a vlnkováním, které dokonale napodobuje suché rákosové listí. Temeno hlavy a proužek pod okem jsou tmavé, téměř černé. Silný, dýkovitý zobák je žlutozelený, nohy jsou poměrně krátké a zelenavé. Oči jsou žluté a směřují mírně dopředu, což umožňuje binokulární vidění důležité pro lov.

Hlasový projev a chování

Bukač velký je proslulý svým unikátním hlasovým projevem, který dal druhu i jeho české jméno. Jedná se o hluboké, daleko slyšitelné „troubení“ či „bukání“ samce, které vydává na jaře v období toku (nejčastěji od února/března do června).

Samci se ozývají charakteristickým, hlubokým, i na několik kilometrů slyšitelným „hump“. Tento dunivý zvuk, připomínající foukání do prázdné lahve nebo vzdálený zvuk parníku, vzniká zvláštním mechanismem v jícnu, který funguje jako rezonátor. Samec se při bučení nadechne, nafoukne krk a pak vydá typickou sérii 3-5 dunivých tónů. Tento hlas slouží k označení teritoria a lákání samic a za příznivých podmínek může být slyšet až na vzdálenost 3-5 kilometrů.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Žije velmi skrytě výhradně v rozlehlých porostech rákosu. Na zemi ho lze spatřit jen vzácně - při ohrožení totiž zaujímá charakteristický vzpřímený postoj, kdy díky protáhlému tělu a maskovacímu zbarvení skvěle splyne s okolním rákosím.

Bukač velký je známý svou skrytou a plachou povahou. Většinu času tráví ukrytý hluboko v rákosí a je velmi obtížné ho spatřit. Při vyrušení často zaujímá charakteristickou obrannou pozici - vztyčí tělo, natáhne krk a zobák směrem k obloze a znehybní. V této pozici dokonale splyne se svislými stébly rákosu (tzv. „skying“). Pokud je nebezpečí příliš blízko, odlétá těžkým, poněkud neohrabaným letem s pomalými údery širokých, zaoblených křídel, často nízko nad rákosím.

Prostředí a rozšíření

Bukač velký obývá rozsáhlé, husté a nerušené rákosiny lemující stojaté nebo pomalu tekoucí vody - rybníky, jezera, slepá ramena řek, mokřady a bažiny. Je existenčně vázán na tento specifický biotop, který mu poskytuje úkryt i potravu. Vyžaduje dostatečně velké plochy starého rákosu s mělkými zónami (optimálně 10-30 cm hluboké vody) pro lov.

Je rozšířen nesouvisle v mírném pásmu Evropy a Asie. Většina severnějších populací je tažných, zimují v jižní Evropě, severní Africe, na Blízkém východě a v jižní Asii. Populace v mírnějších oblastech (západní a jižní Evropa) mohou být stálé nebo jen částečně tažné.

Výskyt v České republice

V České republice je bukač velký vzácným a silně ohroženým druhem. Hnízdí pouze na několika málo lokalitách s vhodnými rozsáhlými rákosinami, především v rybničních oblastech jižních Čech (např. Třeboňsko, Českobudějovicko) a jižní Moravy (např. Lednické rybníky, Podyjí). Jeho početnost zde v posledních desetiletích výrazně poklesla.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Podle odborníků hnízdí v České republice odhadem 30 až 40 párů těchto opeřenců. Je to zejména v údolních nivách Labe, Ohře, Dyje a Moravy, rybničních pánvích v jižních Čechách a na rybnících na Českomoravské vrchovině do 500 metrů nadmořské výšky. Pták je to tažný, častěji však na našem území i pravidelně jednotlivě zimuje.

Potrava

Je to masožravec. Jeho hlavní potravou jsou ryby (zejména menší druhy jako karasi, plotice, perlíni, slunky), obojživelníci (žáby, pulci) a větší vodní hmyz a jeho larvy. Příležitostně uloví i malé savce (hraboše, myši), plazy (užovky) nebo mláďata jiných vodních ptáků. Loví typicky z nehybného postoje na okraji rákosí nebo v mělké vodě. Díky svému maskování je téměř neviditelný. Dlouho trpělivě čeká a pak bleskurychlým výpadem silného zobáku uchvátí kořist.

Bukač velký se stal silně ohroženým ptačím druhem v celé Evropě. Je to proto, že životní prostředí na našich rybnících, a nejenom na našich, se tak zhoršilo, že bukač nemá takové potravní podmínky, jaké potřebuje. Živí se plevelnými rybami, žábami, měkkýši, korýši, a to dnes nádrže, které jsou prakticky jenom výkrmnami kaprů, neposkytují.

Hnízdění a rozmnožování

Mimo období hnízdění žije samotářsky. Hnízdní sezóna začíná na jaře. Samci jsou často polygynní, což znamená, že jeden samec se může pářit s více samicemi (obvykle 1-5) ve svém teritoriu. Může zřejmě hnízdit monogamně (1 samec s 1 samicí) i polygamně (1 samec s více samicemi).

Hnízdo staví samotná samice v hustém, často starém rákosí, obvykle nízko nad vodou (10-30 cm) na platformě z nalámaných rákosových stébel. Je to poměrně jednoduchá stavba z rákosu a jiných vodních rostlin. Neuspořádané hnízdo staví v mokřadních porostech na zlámaných stéblech či kupách nebo jako plovoucí. Hnízdí 1x ročně. Od dubna do května snáší samice 4-6 (vzácněji 3-7) olivově hnědých nebo nazelenalých vajec. Na vejcích sedí a o mláďata se stará výhradně samice. Inkubace trvá přibližně 25-26 dní.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Samice snáší obvykle 4-5 vajec, na kterých sedí zřejmě sama 23-26 dnů. Podíl samce na péči o mláďata je dosud neznámý, ale zřejmě se na péči nepodílí. Vylíhlá mláďata jsou krmena vyvrhovanou potravou. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří 12-14 dnů a plně vzletná jsou ve věku 55-58 dnů.

Ohrožení a ochrana

Bukač velký je celosvětově podle IUCN klasifikován jako málo dotčený (LC), ale v mnoha částech jeho areálu, včetně Evropy a České republiky, jsou jeho populace ohrožené. V České republice je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy a je chráněn zákonem. Ochranná opatření se zaměřují na zachování a obnovu vhodných mokřadních biotopů, zejména rozsáhlých rákosin s optimální vodní hladinou, omezení rušení na hnízdištích a šetrné hospodaření na rybnících.

Bukač velký je fascinující a tajemný obyvatel našich mokřadů. Jeho dokonalé přizpůsobení životu v rákosí, unikátní hlas a skrytý způsob života z něj činí jednoho z nejzajímavějších, ale bohužel i nejohroženějších ptačích druhů naší přírody.

tags: #bukáč #velký #ohrožený #druh

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody Jeseníky
• Desertifikace a její dopady
• Průvodce výběrem a instalací kanalizace
• Odpadkový koš Lidl 15l – recenze
• Postupy čištění odpadu lodí