Proč je ohrožený rys ostrovid v ČR?

Rys ostrovid, skrytě žijící a tajemná kočkovitá šelma s typickým krátkým černým ocasem a štětičkami na uších, je staronovým obyvatelem naší přírody již zhruba půl století. I přesto je jen málo šťastlivců, kteří se s ním setkali ve volné přírodě a měli možnost ho sledovat déle než zlomky sekund. Rys ostrovid má jediného přirozeného nepřítele: člověka. V minulém století se několikrát stalo, že rysy navracející se do některých oblastí lidé zcela vystříleli.

Přestože se dnes jedná o zákonem chráněný druh, klasifikovaný jako silně ohrožený, neustále je ohrožován pytláky. Další ohrožení představuje fragmentace krajiny a narušení klasických migračních cest, například výstavbou nových silnic dálnic. Vysoká míra úmrtnosti brání šíření rysů do dalších vhodných oblastí. Prohlubuje se také izolovanost jednotlivých populací, což vede ke snižování genetické diverzity.

Rysi, obdobně jako vlci a medvědi, nerespektují státní hranice, a proto při hodnocení aktuální situace rysí populace u nás nelze odhlédnout od stavu v okolních státech. Česká republika zároveň díky své geografické poloze tvoří důležitou křižovatku při šíření rysa a statut jeho ochrany a stav zdejší populace je klíčový pro dlouhodobé přežívání šelmy ve středoevropském prostoru. Na našem území se setkávají dvě rysí populace: na jihozápadě republiky k nám zasahuje česko-bavorsko-rakouská populace (zkráceně BBA) a při východních hranicích karpatská.

Rys ostrovid je plošně nejrozšířenějším druhem velkých šelem v České republice a vyskytuje se na více než desetině území republiky. Jeho početnost je na základě podrobné analýzy výskytu velkých šelem na českém území v posledních pěti letech (2012/2013 - 2016/2017) odhadována zhruba na 80 až 90 dospělých jedinců. Jedinými oblastmi s věrohodně doloženým pravidelným rozmnožováním jsou jihozápadní Čechy (oblast podél hranice zhruba od Českého lesa po Novohradské hory) a česko-slovenské pohraničí - území Moravskoslezských Beskyd a Javorníků.

Historie a současný stav rysí populace

Aktuální výskyt rysa v jihozápadních Čechách má svoji zajímavou historii a zřejmě poněkud nejasnou budoucnost. V letech 1982-1989 bylo na Šumavě v rámci pečlivě připraveného reintrodukčního programu vypuštěno 17 karpatských rysů odchycených ve slovenských pohořích. Poměr pohlaví nebyl příliš ideální (11 samců a 6 samic), ale již záhy po prvních vypouštěních bylo zřejmé, že vysídlené pohraničí představuje ideální podmínky pro návrat před desítkami let vymizelé šelmy. Následný monitoring prováděný pracovníky státní ochrany přírody, lesníky a myslivci ukázal, že se rys začal velmi úspěšně šířit jak do českého vnitrozemí, tak i do navazujících oblastí Bavorska a Rakouska.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Svého maxima populace dosáhla v druhé polovině 90. let a na přelomu tisíciletí, kdy byla její početnost na české, bavorské i rakouské straně odhadována na zhruba sto jedinců. Oproti tomu dnes populace na základě kontinuálního a rozsáhlého monitoringu čítá zhruba 60-70 dospělých jedinců. Stagnující početnost je dnes důvodem, proč se rysové nešíří do vhodných neobsazených biotopů jihozápadních Čech. Systematický monitoring prováděný Správou národního parku Šumava, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, organizacemi Hnutí DUHA, ALKA Wildlife a řadou dalších ukazuje, že v jádrových (NP a CHKO Šumava) i okrajových částech populace (např. v Novohradských horách, Blanském lese, na Prachaticku, Klatovsku či v Českém lese) každoročně dochází k reprodukci rysů, ale odrostlá mláďata neobsazují navazující lesnaté lokality.

Na Moravu a do Slezska zasahuje jen malý okraj Karpat a také poměrná část karpatské rysí populace. Zatímco vlci a medvědi v Beskydech a Javorníkách stále spíše hledají domov, rysi tu žijí s menšími přestávkami od konce druhé světové války. Díky intenzivnímu fotomonitoringu víme, že na československém pomezí trvale žije zhruba 10-12 dospělých rysů a každoročně se tu rozmnožují. Fotopasti také prozradily, že navzdory vzrůstající zástavbě a intenzitě dopravy jsou Beskydy a Javorníky stále propojeny se slovenskými karpatskými pohořími. Na celém Slovensku bylo roky odhadováno, že zde žije 300-400 rysů. Detailní monitoring prováděný ve dvou modelových slovenských pohořích (na Velké Fatře a ve Štiavnických vrších) ukázal ale poměrně nízkou populační hustotu rysů.

V posledních pěti letech se podařilo získat věrohodné důkazy o výskytu rysa i v dalších pohraničních horách: v Krkonoších, na Broumovsku, v Jizerských horách, v Jeseníkách a v posledním roce také v Krušných horách. Zajímavé jsou výsledky genetických analýz ze dvou vzorků trusu, které se podařilo odebrat v Jizerských a Krušných horách. Ukázalo se, že rys nepocházel ze Šumavy ani z karpatské populace. Nyní genetici srovnávají data s dalšími vzorky, aby mohli přesněji určit, z kterých dalších populací se sem rysi mohou dostávat. Nejbližší oblastí trvalého výskytu mimo Karpaty je německé pohoří Harz, kde proběhla reintrodukce v 90. letech a baltská populace na východě Polska.

Hlavní hrozby pro rysa ostrovida

Fragmentace krajiny

Rys ostrovid není tak úspěšným kolonizátorem kulturní evropské krajiny jako vlk. Hůř překonává lidmi osídlenou krajinu a stále hustší dopravní síť. Nemusí se přitom vždy jednat jen o dálnice. V Beskydech rysi přicházejí o život hlavně na intenzivně využívaných silnicích 1. třídy, ale je známý i případ rysa zabitého na málo využívané silnici 3. třídy nebo lokální železniční trati mezi Frenštátem pod Radhoštěm a Valašským Meziříčím. Limitující je také stav biotopů, přítomnost klidových území i dostatečná lesnatost území. Zatímco v osmdesátých letech minulého století příroda Šumavy a Pošumaví všechny potřebné podmínky splňovala, dnes je situace odlišná.

Je zřejmé, že pro ochranu zdejších jádrových území výskytu rysa ostrovida je stěžejní existence velkoplošných chráněných území, které poskytují rysovi dostatečný klid (nejen) v nejcitlivějších obdobích roku - při rozmnožování, rození a výchově mláďat. Na druhou stranu, vzhledem k obrovským prostorovým nárokům těchto šelem nelze rysa chránit jen na území chráněných krajinných oblastí a národních parků. Jejich přirozenou životní potřebou je pohyb v rozsáhlých domovských okrscích (jeho průměrná rozloha na Šumavě přesahuje 400 km2 u samců, u samic je hodnota zhruba poloviční) nebo rozptyl mladých jedinců, kteří hledají nové místo k životu. I rozsáhlá velkoplošná chráněná území jsou zkrátka pro tyto šelmy malá.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Nelegální lov

Problematické zůstávají také názory a postoje lidí k rysovi. Anonymní anketa, kterou vedl v letech 2001 a 2015 tým profesora Červeného z České zemědělské univerzity v Praze, mimo jiné mezi myslivci v jihozápadních Čechách jednoznačně ukázala, že část zdejší myslivecké veřejnosti se stále nesmířila s přítomností rysa v honitbách. Hlavními motivacemi k ilegálnímu lovu rysa je fakt, že rys představuje loveckého konkurenta. Podle dalších odpovědí vzrůstá také vliv trofejního lovu této šelmy. V tom se bohužel nelišíme od situace u našich sousedů v Bavorsku a Rakousku.

I když rysí populace na českém území je v posledních letech stabilní, rovnováha je křehká. V sezóně 2018-2019 studie projektu 3Lynx evidovala v areálu výskytu BBA populace dva takové případy. Zároveň z neznámého důvodu z území zmizelo dalších třináct dospělých rysů, kteří se na něm vyskytovali v předchozí sezóně 2017-2018. Studie totiž pracovala s dospělými rysy, kteří jsou méně náchylní k migraci. Nešlo ani o staré jedince, u nichž by do úvahy přicházelo přirozené úmrtí. Navíc výzkumy jiných evropských populací ukazují, že přirozenou smrtí meziročně zemře jen zhruba 1,5 procenta populace.

Podle Josefy Volfové z Hnutí DUHA případy zabití rysů často šetří místní policie, která nemá s danou problematikou dostatek zkušeností. Podle Volfové by pomohlo, kdyby policie více spolupracovala s experty. V úvahu přichází založení nadoborové expertní skupiny, která by se zúčastnila vyšetřování. Také je potřeba přesně stanovit, jak postupovat při nalezení mrtvé či zraněné šelmy. V současné době potřebné protokoly postupu chybějí.

Genetická diverzita

Fragmentace krajiny komplikuje výměnu jedinců mezi jednotlivými populacemi, kvůli čemuž může nastat takzvaná inbrední deprese. Vyvolává ji rozmnožování příbuzných jedinců, což v důsledku projevu škodlivých mutací vede k poklesu zdraví a životaschopnosti populace. Podle Krojerové současné genetické analýzy ukazují, že genetická variabilita BBA populace je nízká, a to i v porovnání s dalšími evropskými populacemi.

Ochrana rysa ostrovida

Podle strategie ochrany BBA populace projektu 3Lynx je potřeba řešení daného problému zakládat právě na spolupráci s myslivci a na budování důvěrného vztahu mezi všemi klíčovými aktéry, k nimž vedle myslivců patří orgány státní správy, neziskové environmentální organizace a lesníci. Tito aktéři by se mezi sebou měli setkávat a vyměňovat si informace.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Úmrtím rysů na dálnicích pomáhají předcházet ekodukty, ať již nad, či pod úrovní komunikace. Při umisťování ekoduktů je přitom důležité dbát na doporučení expertů či na relevantní data o migračních koridorech rysů a jiných velkých savců. Řešení problému fragmentace krajiny vyžaduje systematický přístup.

V ČR je rys celoročně chráněný podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb., v níž je zařazen mezi silně ohrožené druhy. Je předmětem ochrany v územní i druhové ochraně přírody podle práva Evropských společenství (Směrnice Rady 92/43 EHS, přílohy II a IV). Je také chráněn Bernskou úmluvou o ochraně divoké flóry, fauny a přírodních stanovišť, z roku 1979.

Škody způsobené rysem na hospodářském zvířectvu jsou hrazeny státem dle zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Podle myslivecké legislativy (zákon č. 449/2001 Sb., prováděcí vyhláška Mze ČR č. 245/2002 Sb.) je rys zvěří, kterou nelze lovit.

Rys je považovaný za nejméně problematického predátora. Škody na dobytku jsou relativně malé v porovnání s vlkem. Dnešní negativní vztahy k rysovi mají základ ve střetech s myslivci, kteří ho viní z redukce početnosti srnčí zvěře a její dosažitelnosti. Důvodem těchto střetů je především odlišný názor na postavení a funkci tohoto predátora v přírodě a z toho vyplývající i odlišné hodnocení způsobených „škod“ zvěři.

tags: #proč #je #ohrožený #rys #ostrovid #v

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti o mužském přirození
• Kytlice a její přírodní škola
• Zámek Hluboká
• Informace o přijímacím řízení
• Digitální fotoaparát a světelné znečištění