Proč je panda velká ohrožena?

20.10.2025

Černobílá panda velká (Ailuropoda melanoleuca), která se před lety stala symbolem Světového fondu na ochranu přírody (WWF), již není ohroženým druhem. V září 2016 byla panda velká přesunuta na seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody z kategorie ohrožený druh mezi zranitelné. Přesto stále zůstává symbolem ohrožených zvířat.

Akt přeřazení pandy velké do kategorie s nižším stupněm ohrožení je oficiálním krokem, který stvrzuje dosavadní úspěšnost mezinárodních i domácích realizovaných záchranných programů. Za posledních deset let totiž počty pand začaly znovu růst, a nyní jich je už o 17 % více. Přitom ještě v roce 2009 měla panda velká na mále. Tehdy vědci předpokládali, že bez radikálních opatření prakticky vyhyne během tří následujících generací.

„Průběžně vyhodnocované výsledky monitoringu však naznačují, že se sestup početnosti nakonec podařilo přeci jen zastavit, a počty jedinců začínají pomalu růst,“ uvádí v tiskové zprávě Světový svaz ochrany přírody (IUCN), který prostřednictvím Červených seznamů vede v patrnosti míru ohrožení jednotlivých živočichů. Panda velká se na Červeném seznamu ohrožených druhů ocitla už v roce 1965. A to i přesto, že nikdo nevěděl, kolik jich v přírodě žije.

Byla proto zařazena do kategorie vzácných druhů, o nichž se předpokládalo, že jejich stavy jsou v přírodě sice nízké, ale stabilní nebo dokonce mírně vzrůstající. Mezitím se vědci několikrát pokusili odhadnout skutečné počty pand ve volné přírodě. První velké pandí sčítání proběhlo v letech 1974-77, tenkrát jich žilo asi 2459. Při druhém sčítání v letech 1985-88 už jich bylo jen 1216. To znamená, že během deseti až jedenácti let jejich počet klesl na polovinu. Za hlavní příčinu tak rychlého vymírání pand vědci považují především úbytek přirozeného prostředí a s tím souvisejících zdrojů potravy.

Pandy velké původně obývaly lesy v nadmořských výškách do 1000 m. Odtud je ale lidé vytlačili: Vykáceli lesy, silnicemi a železnicemi rozparcelovali krajinu, a pandy se musely přestěhovat do vyšších poloh. Dnes žijí v izolovaných pohořích ve výškách 1500 - 3000 m (výjimečně až 4100 m). Letos však počet pand ve volné přírodě opět překonal hranici 2000 jedinců (včetně mláďat). A trvale vzrůstá, pandy se už dokonce objevily za hranicemi rezervací. Velký podíl na tomto úspěchu mají vládní opatření.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Díky nim se obnovují vykácené lesy a vznikají chráněné koridory, které umožňují pandám migrovat mezi jednotlivými pohořími. A to je důležité, protože celková pandí populace se stále rozpadá na 33 izolovaných skupin. Nejlépe se daří populaci z pohoří Min, které obývá více než 400 dospělých pand. Právě ta opravňuje vědce k jejich rozhodnutí: vyjmutí pand velkých z ohrožených druhů. Úplně je odstranit z Červeného seznamu však nebylo možné - pandy se pouze "přestěhovaly" do o něco mírnější kategorie zranitelných druhů.

Na místě je i otázka, jak se v průběhu sedmi let podařilo osud pand velkých zvrátit od blížícího se kolapsu k návratu do života. Podle IUCN se o to Čína zasloužila hlavně důslednou ochranou lesních porostů, ve kterých pandy žijí, a také znovu-zalesňováním již dříve vykácených ploch bambusových hájů, ve kterých se pandy dříve vyskytovaly.

Čína vyřadila ze svého seznamu ohrožených druhů pandu velkou. Učinila tak poté, co počet v přírodě volně žijících jedinců přesáhl 1800. Mezinárodní svaz ochrany přírody pandy velké přestal klasifikovat jako ohrožený druh již v roce 2016, čínské úřady tehdy rozhodnutí zpochybnily a prohlásily, že by to mohlo lidi uvést v omyl, že se snahou o ochranu pand můžou zvolnit. Peking nicméně varuje, že ačkoliv už pandy nejsou na seznamu ohrožených zvířat, „stále jsou však považovány za vysoce zranitelné“.

Podle čínských expertů, na něž se britská BBC odvolává, je záchrana donedávna ohroženého druhu výsledkem dlouhodobého ochranářského úsilí Číny, které zahrnuje rozšiřování jeho přirozeného prostředí v podobě bambusových lesů. Ty tvoří 99 procent jídelníčku pandy. Panda velká je považována za čínský národní poklad. Mimo zemi ji lze vidět jen v zoologických zahradách, a to pouze za podmínky, že ji čínský prezident do zahraničí zapůjčí. Černobíle zbarvený druh medvěda je tak komunistickým režimem využíván i jako diplomatický nástroj.

Problematický sympaťák: Záchranu pand nejvíc komplikovaly samy pandy - jsou totiž nechvalně proslulé tím, jak nerady a komplikovaně se rozmnožují. Pandy obývají naši planetu téměř tři miliony let. V dobách, kdy se objevily, pokrývaly bambusové lesy značnou část Číny a přilehlých oblastí Asie. Protože bambusu bylo dost a zvířat, která by se jím živila, málo, pandy neměly důvod hledat si jiné zdroje potravy. Jejich specializace se od té doby natolik prohloubila, že jsou na bambusu závislé. A to se jim stalo osudným.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Když přirozený ústup bambusových lesů způsobený změnami klimatu ještě urychlili lidé, kteří je vypalovali, aby získali půdu pro svá políčka a pastviny, pandy se ocitly na pokraji vyhynutí. Jejich souvislý domov je dnes rozdrobený na malé izolované ostrůvky lesa, které se staly pastí - pandy nejsou schopné překonávat vzdálenosti mezi nimi, nemohou se setkávat nepříbuzní jedinci a izolované populace začaly postupně vymírat. Panda velká se stala národním symbolem Číny a čínská vláda vynakládá nemalé prostředky na její záchranu.

V případě pand ale nestačí zřizovat rezervace, dokonce ani velkoplošné. Propojit izolované ostrůvky lesů je příliš náročné a téměř neuskutečnitelné. Populace pand v přírodě je navíc tak řídká, že se samec se samicí v tom správném čase říje setká opravdu jen šťastnou náhodou. Na řadu proto přišlo zřizování výzkumních chovných stanic. V nich se zpočátku odchovávala hlavně opuštěná mláďata, o která se matka nestarala. Současně se rozvíjel program umělého odchovu pand. O ten se kromě čínských stanic pokoušejí i některé světové zoologické zahrady.

Dlouho se nedařilo, pandy se v zajetí odmítaly pářit nebo se pářili neúspěšně, a pokud se přece jen mládě narodilo, více než 30 procent jich po narození uhynulo. Vědci zkoušeli všechno možné - dokonce pandám promítali videozáznamy páření divokých pand, aby je motivovali. Jako nejúspěšnější se nakonec ukázalo umělé oplodnění samic. Za poslední roky pandích mláďat úspěšně přibývá - v roce 2003 se narodilo a přežilo 16 mláďat, v roce 2004 devět, o rok později jich bylo 25 a loni již 30!

Ale i když se naděje na přežití pandy postupně zvyšují, je otázkou, zda přežije i ve volné přírodě, kde jich zbývá odhadem asi tisíc. Panda velká je symbolem všech ohrožených zvířat. I když je pand více, než před deseti lety, vyhráno rozhodně nemají. Hned dvě zásadní komplikace totiž přetrvávají. Předně, pandy se do páření moc nehrnou, a jejich ochota pečovat o narozená mláďata v zoologických zahradách či chovných zařízeních zůstává velmi chabá. Druhým problémem je zachování habitatu pand: bambusové lesy se nejen kácí, ale také rychle podléhají globálním změnám klimatu. V průběhu následujících osmdesáti let se očekává pokles jejich rozlohy až o 35 %. A spolu s bambusovými porosty ubývá pandám i potravy, jejíž shánění a trávení zabírá podstatnou část jejich každodenního itineráře.

Lo Sze Ping, vedoucí čínské WWF k tomu dodává: „Oslava je na místě, ale každý by si měl uvědomit, že panda i nadále zůstává druhem roztříštěným, izolovaným a zranitelným. Panda je symbolem Číny a její zobrazení najdeme i v logu Světového fondu na ochranu přírody.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Bambus má jednu „"patnou vlastnost": Rostliny jednoho druhu rozkvetou všechny naráz a po odkvětu odumřou. Dříve pandy volně přecházely z nižších poloh do vyšších a naopak a živily se různými druhy bambusu. Pokud jeden dočasně vymizel, měly k dispozici několik dalších. Dnes tuto možnost nemají. A tak se může stát, že po odkvětu vysokohorských bambusů zůstanou o hladu. Vědci se o záchranu pand velkých hodně snaží. V dlouhodobém horizontu jim ale moc nadějí nedávají. Odhadují totiž, že ještě před koncem tohoto století bambusové lesy úplně zmizí vlivem oteplování.

Vědci mají pandy v nepřehledných horách překvapivě přesně spočítané. Jak ale poznají, že nezapočítali několikrát totéž zvíře, které jen přešlo jinam? Ve skutečnosti nepočítají pandy, ale jejich pobytové stopy - trus a okousané zbytky bambusu. Trus je ovšem spolehlivý jen dokud je čerstvý a lze z něj získat DNA. Mnohem důležitější proto jsou zbytky bambusů.

Pandy velké, symbol všech ohrožených druhů živočichů, čelí nejen pytlákům a mizení životního prostředí, ale i dalšímu nebezpečí. Peter Daszak z amerického Consortium for Conservation Medicine spolu s čínskými kolegy prošel záznamy o úmrtích divokých pand velkých (Ailuropoda melanoleuca) v letech 1971 až 2006. Zjistil, že po roce 1990 se počet úhynů způsobených vnitřními parazity zvýšil z necelých deseti procent na padesát procent. Zatím není jasné, proč u pand velkých v posledních letech došlo k tak prudkému vzestupu parazitárních infekcí.

Peter Daszak vidí možnou souvislost s odlesněním krajiny. To podle článku na stránkách New Scientist způsobilo, že se pandy začaly mnohem častěji než kdy dříve potkávat s domestikovanými zvířaty a drobnými dravci, například liškami, kteří mají tendenci žít v blízkosti lidí. Právě tato zvířata totiž mohou být přirozeným rezervoárem a přenašeči škrkavic.

„Záchrana pandy je příkladem toho, jak vědecké poznatky, politická vůle a ochota místních obyvatel dohromady mohou zachránit divočinu,“ říká Marco Lambertini, generální ředitel WWF. Podobně se v tiskovém prohlášení pro agenturu AFP vyjadřuje i John Robinson, primatolog a vedoucí odborné skupiny Wildlife Conservation Society, který rozhodně moc často Čínu nechválí. S pandami Číňané odvedli podle jeho slov „navýsost dobrou práci“. Robinson také upozornil, že snížení statusu ohrožení v katalogů druhů je dnes vzácností. Míra ohrožení druhu se v drtivé většině případů stupňuje, a končí jeho úplným vymizením či vyhynutím v divočině.