Proč je příroda mocná čarodějka? Význam přírody pro člověka a planetu

Říká se, že příroda je mocná čarodějka, a je pravdou, že její přirozený koloběh je dokonalou a dlouhodobou souhrou řady organismů, přírodních vlivů a pochodů. Dnes je již nad slunce jasné, že intenzivním zemědělstvím se skvěle fungující ekosystémy vyvrací z rovnováhy. Velkou výzvou pro lidstvo je navrátit je do přirozených kolejí a uvědomit si, že s mocí přichází i zodpovědnost.

Příroda má nesmírnou moc a ovlivňuje svými rozmary vše živé i neživé. Má tolik síly, že by byla škoda si od ní kousek nepropůjčit. Největší význam v magii mají přírodní živly. Jistě pro vás nebude novinkou, že pojmem živly myslíme oheň, vodu, zemi - myšleno půdu, a vzduch.

To, že má příroda nesmírnou moc, je pravda stará jako lidstvo samo. Ovlivňuje svými rozmary vše živé i neživé. Má tolik síly, že by byla škoda si od ní kousek nepropůjčit. Největší význam v magii mají přírodní živly. Jistě pro vás nebude novinkou, že pojmem živly myslíme oheň, vodu, zemi - myšleno půdu, a vzduch. Vzduch vám pomůže ve sféře duchovní a ve všem, co se jí týká. Oheň je vášeň, ve všech jejich podobách. Je jedno, jestli jde o lásku, nenávist, zlost, agresi, závist, nebo radost, štěstí a blaženost. Voda má očistnou sílu. Jestliže se chcete zbavit zlých myšlenek, pocitů, nebo třeba nočních můr, obraťte se k vodě. Země vám pomůže upevnit kořeny. Způsobů, jak využít síly přírody, je nepřeberné množství. Její pomoc můžete žádat a těšit se z ní v podstatě jakékoliv činnosti, kterou si zvolíte.

Význam ekologického zemědělství a biopotravin

O bioprodukci a ekologickém zemědělství se u nás mluví čím dál častěji, ať už je to v pozitivních náhledech, nebo se jedná o kritické hlasy. Shromáždili jsme proto zajímavá a významná fakta, abychom mohli odpovědět na palčivé otázky dnešní doby: Dává bio smysl? Je jeho cena opravdu vysoká? Proč je vůbec ekologie důležitá?

Potřebu najít místo v tomto koloběhu a nestavět se nad něj vyjadřuje celá řada alternativních postojů k hospodaření, ať už mluvíme o biodynamickém zemědělství, permakultuře, regenerativním zahradničení nebo hospodaření ekologickém. Návratem k nehybridním odrůdám lze přirozeně rostliny postupně přizpůsobovat místním podmínkám, rozmanitostí druhů bojovat proti škůdcům a podpořit návrat prospěšných organismů, humusem či hnojem plnohodnotně obohacovat půdu a zabudovávat do ní uhlík.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Takové zemědělství je však příběhem důvěry vůči půdě, kterou si člověk musí postupně vybudovat: vybrat vhodné plodiny, vyladit osevní postupy, naučit se půdě vracet to, co nám dává. Je to samozřejmě daleko víc vynaložené energie a intenzivnější práce, jak fyzické, tak i přemýšlení a plánování.

Pesticidy v životním prostředí

Rozprašovali byste ve své ložnici chemikálie? Ve školce před dětmi nebo snad ve své oblíbené restauraci? V domově důchodců či v nemocnici? Nemusíte, ono se to už dávno děje. Mírou pesticidů v ovzduší se zabývala loni vydaná studie prováděná napříč Německem.

Data ukazují, že tyto látky se nenachází pouze na zemědělsky využívaných pozemcích, ale rozptylují se vzduchem kilometry daleko, k nalezení jsou dokonce i v prachu domácností. Studie dokládá, že v rámci Německa neexistuje místo, kde by se syntetické postřiky nenacházely. Na 163 zkoumaných místech bylo nalezeno celkem 138 různých pesticidů. Téměř třetina z nich byla v čase měření na území Německa již zakázaná.

Pesticidy a další neblahé postřiky jsou neúnavnými všudypřítomnými poutníky. Cestují vodou, vzduchem, najdeme je v půdě i v nás samotných: denně je dobrovolně požíváme. Vzhledem k jejich přemíře se jim nedokážeme plně bránit. Logicky z toho vyplývá, že mohou být v malém množství k nalezení i v biopotravinách. Produkty mohou být jen tak čisté, jak je čisté prostředí, ve kterém vznikají. Kontaminaci ze sousedních polí, během transportu nebo pozdějším skladováním produktů se dá jen těžko vyhnout, i když se o to biozemědělci v maximální míře snaží.

Jedno je však průkazné: díky dlouhodobému testování každé suroviny v biokvalitě na mnoho látek, které jsou v rámci ekologického zemědělství zakázány, máme množství pesticidů černé na bílém. Hranice pro ně není nulová, nicméně je velmi nízká.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Regionalita vs. Bio kvalita

České, moravské, regionální. Jako konzumenti, kteří se zajímají o původ toho, co klademe na talíř, tato slova u potravin vítáme: vždyť co je české, to je dobré. Lokálnost je všeobecně v poslední letech vnímána jen v samých pozitivech a zdá se, že vzdálenost, kterou produkt musel překonat, aby se dostal k nám na talíř, je jistou zárukou kvality.

Správná otázka, kterou si musíme položit hned poté, co se zeptáme, odkud potravina pochází, je ta, jak byla vyprodukována. Regionalita totiž, na rozdíl od označení bio, není nijak legislativně podmíněna, kontrolována, zkrátka nepodléhá žádným pravidlům. Nikoho tak nezajímá, že je v Česku chovaný vepřík vykrmovaný jihoamerickou sójovou drtí a tlačí se s řadou svých spolubydlících na minimální ploše. Je potom lepší volbou než vepřové biomaso třeba z Francie? A je pro obyvatele Prahy brambora z Vysočiny lepší než ta ze saského pohraničí jen proto, že je zkrátka česká, i když k němu ve výsledku putovala z větší dálky?

V rámci Výzkumného institutu pro ekologické zemědělství (FIBL) se celá řada studií tímto tématem zabývá. Ukazují, že transport produktu v rámci Evropy tvoří průměrně 10 % jeho celkových uhlíkových emisí. Můžeme však díky tomu tvrdit, že domnělá biojahoda z Itálie má menší stopu než český, konvenčně a ve skleníku pěstovaný salát? Druhým dechem je rozhodně potřeba dodat, že poslední měsíce a roky nám ukázaly, že globalizovaný dodavatelský řetězec má spousty nedostatků.

Bio produkce ve velkém měřítku

A jaké je tedy nejlepší řešení? Idylická zobrazení malých ekofarem ukazují, že v malém se ekologicky hospodařit dá. Je ale bio reálné i ve velkém měřítku? Mnoho biozemědělců každodenně prokazuje, že to jde, v ekologickém režimu jsou schopni obhospodařovat třeba i plochu 400 hektarů. Na této ploše mají pestrou skladbu plodin, jejich počet se většinou pohybuje kolem dvacítky. Výzkumy v rámci FIBL dokazují, že možné to je, nicméně i v tomto případě je potřeba kompromisů, současné stravovací návyky Středoevropanů to nedovolují.

Reálnost 100% bioprodukce je postavena především na dvou stěžejních bodech: jedním je snížení konzumace masa, druhým redukce plýtvání potravinami. Přitom se z nás všech nemusí ze dne na den stát vegetariáni. Podle propočtů by dnes stačilo každému z nás jíst o 10 % méně masa a plýtvání potravinami snížit o čtvrtinu. Čísla spolu se stoupajícím počtem obyvatel do budoucna logicky porostou a naše stravovací styly se budou muset v čase proměňovat, nicméně to neznamená, že musíme úplně zanevřít na řízky.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Co se týče plýtvání potravinami, statistiky ukazují, že celá třetina produkovaných potravin ve světě se vyhodí. Pokud to vezmeme z druhé strany, tak by toto množství mohlo nasytit až tři miliardy lidí. Samozřejmě existuje řada případů, kdy se nějakému plýtvání v potravinovém řetězci zkrátka nevyhneme, ale z velké části lze tento odpad zredukovat přímo v jednotlivých domácnostech. A na to bychom měli jako zodpovědní konzumenti myslet.

Cena biopotravin a True Cost Accounting

Jedním ze stěžejních argumentů proti biopotravinám je jejich vysoká cena. Víme dobře, že ruční práce, pěstování bez nadbytečné chemie, poctivé výkupní ceny, to vše se v konečné cenovce odráží. Přesto ale raději častokrát koupíme konvenci, ta naši peněženku tolik nebolí... nebo ne?

Už několik let se řada vědců věnuje výpočtům opravdové ceny (nejen) potravin, tzv. True Cost Accounting. Ne vše, co na první pohled vypadá levněji, totiž levnější doopravdy je. Je třeba vzít v potaz i následné náklady. Jedná se o prostředky, které jako společnost vynakládáme na nápravu škod způsobených současným konvenčním zemědělstvím. Patří do nich například ochrana a čištění vod, náprava důsledků splavování, nedostatku přirozené tvorby humusu a celkového snižování úrodnosti půdy.

Opravy napáchaných škod, které vznikají vlivem neudržitelného hospodaření, platíme jako konzumenti také z našich peněženek - hradí je naše daně. Jsou to náklady nepřímé, a tak nás při nákupech tolik nebolí, přesto bychom si jich měli být vědomi. Dle studie je možné ušetřit až třetinu těchto nákladů, pokud budeme hospodařit plně v ekologickém režimu.

Na stejném principu by se měli zamýšlet i samotní výrobci, nejen konzumenti, a vybírat pro své produkty dlouhodobě udržitelná řešení. Přidávání palmového oleje do potravin a balení do plastových obalů, všechna tato na první pohled „levná řešení“ ve výsledku lidstvo platí dvakrát. Jako kupující nás mnohé ovšem zajímá cena, kterou platíme okamžitě, u pokladny v obchodě.

Mohou si bioprodukci dovolit platit samoživitelé, důchodci a další často skloňované skupiny spotřebitelů? Když se na průměrný nákupní koš čtyřčlenné rodiny díváme v poměru 1:1, tak bio vychází znatelně dráž. Pokud ale zapojíme zmiňované snížení spotřeby masa, ale také celkově zdravější stravu (více čerstvé zeleniny a ovoce, méně sladkostí) a vyškrtneme polotovary a slazené nápoje, vyjde nám při stejných nákladech zhruba 70 % nákupního seznamu v biokvalitě.

Zaměstnanost a ekologické zemědělství

Ekologické zemědělství je schopné nabídnout více pracovních míst než hospodaření, které v současnédobě u nás v Česku převládá. V konvenčním režimu je zemědělec schopný obhospodařit s technikou desítky až stovky hektarů, plevel párkrát za sezónu zastříká herbicidy, škůdce vyhubí insekticidy a rodenticidy a růst plodin podpoří průmyslovými hnojivy.

Pro pěstování v biorežimu je ale potřeba mnoho nápomocných rukou, do půdy se zapravuje organické hnojivo, plevel je potřeba trhat jak strojově, tak i ručně a ani sklizeň se neobejde bez početnějšího lidského faktoru. Během celého roku je potřeba lidské pracovní síly, aby celý koloběh mohl fungovat. A i na talíři je ten rozdíl znát!

Bohužel, v poslední době jde z našich médií slyšet pláč pro nedostatek agronomů a zájemců o toto studium či odvětví zemědělství všeobecně, sedláci a pěstitelé poměrně těžko shání sezónní brigádníky, kteří v práci s půdou či zvířaty vidí těžkou a málo placenou dřinu. Lahodnou večeři z kvalitních zdrojů by si ale vychutnal rád každý.

Jak chránit přírodu a co můžeme udělat my

Velkou výzvou pro lidstvo je navrátit ekosystémy do přirozených kolejí a uvědomit si, že s mocí přichází i zodpovědnost. Snižte plýtvání potravinami, nakupujte přímo u sedláků, přesvědčte se naživo, jak vznikají opravdové hodnoty. A šiřte tyto udržitelné sítě dál. Jsou to zdánlivé maličkosti, které může udělat každý z nás. A pokud je poskládáme dohromady, může se nám to povést. Buďme příkladem pro nastupující generace. Někteří naší filozofii stále nedůvěřují, na druhou stranu ale také přibývá průkopnických podniků, třeba i nemocnic, které se zasazují o co nejvyšší zastoupení biopotravin v jídelníčcích. Vnímat biopotraviny jedině z hlediska výživy je však málo, je potřeba se na ně dívat komplexně: vidět za danou potravinou pracovní místa, tvorbu hodnot a jejich udržení, možnost regionálního zpracování a soběstačnost. Jedním z důležitých úkolů nejen dnešních dnů je tak osvěta. Bez ní ekologické stravování a udržitelnost přístupné konzumentům nebudou.

Vykročme proto spolu za udržitelnou krajinou, ochranou prostředí, zvířat i nás samotných. Nemůžeme pořád čekat, až se něco stane: přispět může každý z nás.

V silách společnosti je přírodu uchovat ale i zničit. Je podle vás zachována rovnováha mezi potřebami člověka a možnostmi přírody?Přírodu přeci potřebujeme ke svému přežití.

Tendence přírodu chránit ale i nadměrně využívat jsou čím dál tím silnější.

Země je pro nás jediným domovem. Jsme s ní pevně svázáni. Země nám svou úrodností poskytuje potravu, ale nejenom nám lidem,ale i zvířatům. V nitru Země se nacházejí nerosty jako zdroj životně důležité energie a surovin pro výrobu produktů, bez kterých by těžko byl náš život.Nároky a potřeby člověka ovšem rostou a to si přírodu bere svou daň. Nezapomněli jsme k přírodě přistupovat s pokorou? Uvědomují si lidé její důležitost, nebo především své zájmy?

Jsme s ní pevně svázáni. Země nám svou úrodností poskytuje potravu, ale nejenom nám lidem,ale i zvířatům. V nitru Země se nacházejí nerosty jako zdroj životně důležité energie a surovin pro výrobu produktů, bez kterých by těžko byl náš život.

Nejen že se seznámíme s vědeckými poznatky ohledně monzunů, dozvíme se přesně, jak vznikají, co způsobují a proč by bez nich Indie nemohla být, uvidíme však také dechberoucí záběry. Příroda je totiž nejen mocná, ale i krásná čarodějka.

Čím více času trávíme v náruči přírody, a čím více pozorujeme její obyvatele, stejně jako naše domestikované zvířecí kamarády, tím bohatší se na duši i těle stáváme a tím více můžeme vnímat a objevovat hlubokou moudrost a magii, kterou nám předávají.

Vnímáte přírodu jako celek, vše živé co do ní patří? Myslíte si, že vedete život v souladu s přírodou? Jak se o to snažíte? Je příroda silnější než člověk? Máte k ní vy osobně respekt? Jakou formou se ji snažíte chránit? Vyhledáváte třeba i energeticky zajímavá místa? Nakolik má vůbec člověk právo zasahovat do přírody? Jsou podle vás potřeby člověka v dnešní době povýšeny nad zákony přírody?

Příroda, rostliny a zvířata nám svou přítomností neustále pomáhají vstoupit hlouběji do našeho srdce a najít své vlastní kořeny. Příroda probouzí naši zvědavost. Jsem přesvědčená, že pobyt v ní a zastavení či zpomalení v našem uspěchaném životě je nejrychlejší cesta, jak najít smysl ve svém životě, objevit dary, kterými můžeme obohatit tento svět, či rozvíjet ty, které jsme již objevili. Příroda nám ukazuje, jak být super hrdinou všedního dne třeba tím, že vyčistíme dávno zapomenutou studánku, kterou jsme potkali na svých toulkách lesem, pověsit na zahradu budku pro ptáky či domek pro hmyz, nebo vysadit pár květin před domem či na balkoně.

Začneme-li poznávat svět kolem sebe, začneme ho více chápat. Pochopíme-li, přestaneme mít potřebu soudit a začneme soucítit.

Tabulka: Srovnání konvenčního a ekologického zemědělství

Zdroje

• ZALLER, Johann G.: Pesticides in ambient air, influenced by surrounding land use and weather, pose a potential threat to biodiversity and humans. Science of The Total Environment [online]. 2022 [cit. 2023-03-28].
• ETÖ. Bio oder regional - was ist denn nun besser? [online]. 2021 [cit. 2023-04-02].
• Ist 100 % Bio überhaupt möglich? - Hannes sucht die Nachhaltigkeit - Folge 1. In: YouTube [online]. 19.05.2022 [cit. 2023-04-20].
• ETÖ. Bio kann die Welt ernähren! [online]. 2021 [cit. 2023-04-02].
• Zachraň jídlo. Kolik se plýtvá [online]. [cit. 2023-04-28].
• EOSTA. True Cost Accounting for Food, Farming & Finance [online]. 2017 [cit. 2023-04-02].
• SCHADER Christian et al.: Volkswirtschaftlicher Nutzen der Bio-Landwirtschaft für Österreich. Beitrag der biologischen Landwirtschaft zur Reduktion der externen Kosten der Landwirtschaft Österreichs.Vídeň: 2013.
• HUMUS+. CO2 Bindung durch Humusaufbau [online].[cit. 2023-04-02].

tags: #proč #je #příroda #mocná #čarodějka #význam

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace azbestu v ČR
• Průvodce výběrem odpadkových košů
• Nikl v přírodě
• Škola v přírodě: Seznam věcí
• Recyklace papírových sáčků od pečiva