Prostředky výchovy v přírodě a metody

Abychom na tuto otázku nalezli podloženou odpověď, bylo prostudováno přes 200 výzkumů a dalších titulů odborné literatury z různých koutů světa. Hlavní zjištění a z toho vyplývající doporučení jsou popsána v publikaci Tajemství školy za školou, kterou můžete zdarma stáhnout na www.ucimesevenku.cz/tajemstvi-skoly-za-skolou.

Přínosy učení venku v přírodě

Analýza přínosů učení venku v přírodě nás opravňuje k závěru, že zatímco některé tyto přínosy zapříčiňuje přírodní prostředí samo od sebe, většina dalších souvisí s kvalitním zvládnutím používaných aktivních učebních metod a přístupů. Také však platí, že venkovní prostředí je svou povahou k zařazení takových metod příhodnější, dá se říci, že k nim přímo vybízí.

• Lepší výsledky vzdělávání: Žáci vyučovaní venku v přírodě a v okolí škol jako v přirozeném rámci pro učení dosahují lepších vzdělávacích výsledků nejenom v přírodních vědách, ale také v matematice, čtení, psaní či společenských vědách.
• Delší soustředění: Učení venku v přírodě, ale i pouhý výhled do zeleně zlepšuje pozornost a pravděpodobně také snižuje stres žáků. I v hodinách ve třídě následujících po výuce venku se žáci lépe zapojují a déle soustředí.
• Vyšší zájem o učení: Učit se venku žáky baví a podporuje jejich vnitřní motivaci k učení. Venku dochází k většímu naplnění jejich základních psychologických potřeb autonomie, kompetentnosti a sounáležitosti, které při frontální výuce ve třídě značně strádají, a přitom jsou důležitými předpoklady vnitřní motivace.
• Lepší chování a menší kázeňské problémy: Tím, že výuka venku probouzí zájem žáků o učení, vede ke snížení počtu jejich absencí a kázeňských problémů. Pomáhá zlepšit vztahy mezi dětmi i mezi dětmi a učiteli.
• Rozvoj životních dovedností: Učení venku rozvíjí sebedůvěru, sebedisciplínu, spolupráci a další životní dovednosti žáků.
• „Probuzení“ žáků ohrožených neúspěchem: Terénní výuka velmi prospívá žákům, kteří ve škole jinak nejsou tolik úspěšní. Znevýhodnění žáci venku snáze najdou smysl učení ve vztahu k vlastnímu životu.
• Vedle toho učení venku přináší také vyšší spokojenost a motivaci učitelů. Prohlubuje jejich vztahy se žáky. Podporuje jejich profesní rozvoj a osobnostní růst.

Bariéry bránící rozšíření výuky venku

Jakkoli učení venku přináší velké množství výhod, pravidelná výuka venku není moc rozšířená. Důvody jsou následující:

• Nepochopení smyslu učení venku a stereotypy ve výuce: Základní podmínkou pro využívání výuky venku je přesvědčení učitelů a ředitelů škol, že je pro ně - a pro jejich žáky - důležitá. Pokud její smysl nechápou, nepoužívají ji.
• Nedostatek sebedůvěry a zkušeností učitelů s výukou venku: Venku je těžší řídit třídu a mít výuku pod kontrolou a mnoho učitelů si nevěří.
• Přeplněnost kurikula: Aby splnili předepsané požadavky a stihli probrat všechnu látku, mnoho učitelů rezignuje na výuku venku a další metody aktivního učení. České kurikulární dokumenty vykazují vnitřní rozpor mezi stanovenými cíli vzdělávání a šíří očekávaných výstupů učení.
• Tlak na výsledky v testech: Povinné státní testování tuto situaci dále zhoršuje. Řada škol se zaměřuje na přípravu na testy a vypouští další cíle, obsahy a metody vzdělávání, včetně výuky venku.
• Tradiční organizace výuky: Terénní, badatelská či projektová výuka se těžko vměstná do 45minutových hodin. Jejich spojování však často není učitelům umožněno.
• Nedostatek podpory, času a zdrojů, strach o bezpečnost a další bariéry: Učitelé potřebují podporu svého okolí, kolegů a rodičů, aby pravidelně učili venku. Důležitá je podpora vedení školy a specializovaných organizací nabízejících vzdělávání učitelů a programy pro žáky. Někteří učitelé si stěžují na málo času na přípravu výuky venku.

Doporučení pro rozvoj venkovního učení

Podrobná doporučení, jak podpořit rozvoj a další rozšíření venkovního učení na úrovni celého vzdělávacího systému, najdete v publikaci Tajemství školy za školou.

1. Zkuste opakovaně učit venku pár aktivit. Vy i žáci si musíte na výuku venku nejprve zvyknout.
2. Zmapujte si, jaké příležitosti pro učení nabízí školní zahrada a nejbližší okolí školy.
3. Správné pomůcky? Jistě by se hodil nový mikroskop… Jenže se obejdete i bez něj.
4. Podle svých ambicí buď utvořte tým nakloněných učitelů, nebo zapojte celou školu. Pravidelně sdílejte a pomáhejte si.
5. Využívejte prostředí venku pro obohacení toho, na čem pracujete ve třídě.
6. Zkoušejte to, co se osvědčilo jiným.
7. Spolupracujte s lidmi mimo školu, rodiči, místními znalci přírody a okolí, specializovanými organizacemi (ekocentra, lesní správy, farmy…).
8. Plánujte učení venku předem a vytvořte si pro něj prostor v rozvrhu. Zapracujte ho do vašich plánů výuky a do dokumentů školy.
9. Nebo alespoň o velké přestávce a pauze na oběd.
10. Dokumentujte vaše aktivity venku. Ukazujte ostatním, co se vašim žákům venku podařilo (fotky, práce žáků apod.).

Plně zapojit výuku venku do své praxe a do života školy trvá několik let. Nespěchejte na sebe ani na druhé.

Čtěte také: Šetrné prací prostředky

Další metody a přístupy v environmentální výchově

Díky studiím a publikacím amerického psychologa H. Gardnera (1993, 1999 a 2003) se do moderní pedagogiky dostalo povědomí o různých způsobech učení žáků - učebních stylech (angl.: learning styles). Také environmentální výchova by měla z teoretické znalosti konceptu učebních stylů vycházet a měla by s nimi pracovat. Pro tolik využívanou a propagovanou týmovou práci by učitel environmentální výchovy žáky do týmů rozřazovat nenáhodně, ale takovou metodou výběru, která by vedla k různorodosti týmů.

Realizace environmentální výchovy není možná bez respektu učitele k žákům (jejich individuálním osobnostem a potřebám). Všem (tj. i slabým) žákům by mělo být umožněno cítit se prospěšnými a užitečnými - je nezbytné využít jejich veškeré nadání (výtvarné, rukodělné, pracovní nebo i kuchařské), tj. oceňovat nejen intelektuální, ale také praktické nebo organizační výkony. Stejně jako v jiných předmětech, také v tématu environmentální výchova je potřeba žákům informace vhodně, bez zkreslení zjednodušovat. Je potřeba probudit zájem žáků o probíraná témata, podporovat jejich zvídavost a snahu objevovat, oceňovat jejich aktivitu. Je správné využívat principu názornosti - nechat žáky sáhnout, zkusit, zažít, prožít, diskutovat atd.

Požadavek rozvoje všech smyslů, jejich využívání a trénování se ve spojitosti s realizací environmentální výchovy na prvním stupni opakuje ve většině publikací. Nejvíce pozornosti je lektory environmentální výchovy věnováno smyslům v dnešní škole obvykle nedostatečně rozvíjeným (čich, hmat) nebo rozvíjeným monotónně. Aktivita žáků by měla být podněcována vhodnou motivací. Naprosto nevhodná je „motivace zastrašováním“.

Projektové vyučování a environmentální výchova

Projektové vyučování je založeno na tom, že pomocí jednoho tématu se děti procvičí prakticky ve všech předmětech. To je důležité především proto, aby žáci uměli využívat nástroje a rozumové pochody nezávisle na předmětu, v němž jim byl projekt zadán. Vzhledem k tomu, že je environmentální výchova zařazena do RVP ZV jako průřezové téma, je její realizace v rámci projektového vyučování vhodná. Mnoho programů a lekcí environmentální výchovy je publikováno formou interdisciplinárních projektů.

Dramatická výchova a oslavy v environmentální výchově

Při realizaci environmentální výchovy může pomoci zařazení prvků dramatické výchovy. Díky využívání prvků dramatické výchovy se žáci mohou na chvíli ocitnout v situaci někoho jiného a třeba díky tomu lépe porozumět jeho problémům. Pro realizaci environmentální výchovy je velmi efektivní formou forma oslav a slavností. Nejznámější slavností environmentální výchovy je Den Země (22. dubna), který se slaví od roku 1969. Tradičními slavnostmi na našem území, které je vhodné v rámci realizace environmentální výchovy obnovit, je Slavnost otvírání.

Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost

Kritické myšlení a spolupráce rodiny a školy

V České republice má výchova ke kritickému myšlení tradici. Kritické myšlení je důležitou schopností nejen pro environmentální výchovu, ale pro možnost realizace vyšší morálky, skutečného lidství. Jiní, převážně reformní pedagogové naopak vyzývají učitele, aby k realizaci pedagogických cílů (nejen cílů environmentální výchovy) využili potenciálů rodičů, popř. prarodičů.

Hry a narativní metoda

Využívání her a herních prvků je v environmentální výchově poměrně rozšířené. Pro zdravý rozvoj žáků jsou významné především hry v přírodě nebo „hry na přírodu“. Narativní metoda je založena na skutečnosti, že si žáci lépe zapamatují informace, které jsou jim podány prostřednictvím vhodného příběhu. Využití příběhu a vyprávění (ekonaratologie) není dosud v české environmentální výchově využíváno dostatečně.

Čtěte také: Složení ekologických pracích prostředků

tags: #prostředky #výchovy #v #přírodě #metody

Oblíbené příspěvky:

• Karolinka: Galerie v přírodě
• Tipy pro rozšíření slovní zásoby - téma příroda
• Přechodový jev v drážních vozidlech
• Co tvoří lesní ekosystém?
• Snížení spotřeby vody v ubytovacích zařízeních