Historie a výroba proutěných výrobků v českých zemích

Dnes nelze přesně určit, kam až v historii práce s proutím (převážně vrbovým, ale i z břízy) sahá, protože výrobky z přírodních materiálů snadno podléhají zkáze. Jisté však je, že se proutěné výrobky, především koše, používaly odnepaměti. V minulosti málem neexistoval obor lidské činnosti, kde by se výrobky z proutí nepoužívaly. Jejich předností byla poměrně snadná výroba, nízká váha výrobku, pevnost a odolnost.

Ačkoli se proutí využívalo již v dobách nejdávnější historie, což také výstava připomíná, důraz je tu kladen především na období 18. a 19. století. Mnohé z těchto předmětů najdete na výstavě, která je věnována historii i současným podobám košíkářství a dalších souvisejících oborů výroby z přírodních pletiv. Výstava představuje košíkářství v celé jeho šíři a pestrosti, od nejjednodušších výrobků až po mistrovské práce nebo kuriozity. Seznámíme se také s nástroji, které košíkáři používají, i s využitím košíkářství v mnoha dalších oborech lidské činnosti.

Počátky a vývoj košíkářství

Košíkářství má dlouhou historii, která se datuje až do pravěku. První koše byly vyrobeny z přírodních materiálů, jako je koření, listy nebo proutí, které byly dostupné v dané oblasti. V průběhu historie se košíkářství rozvinulo v mnoha různých kulturách po celém světě. Například starověcí Egypťané a Řekové používali koše k uskladnění a přepravě různých věcí, včetně potravin a nádobí.

Za šířením mnohých technologických postupů v Evropě stála Římská říše a její dobyvačná politika. Nové řemeslné techniky přicházely na dobytá území spolu s římskou armádou. Co se pletení proutí týká, vyplývá z pramenů, že římští legionáři měli ve své vojenské výbavě koše na hlínu, které se používali při vykopávání valů. Proutí využívali i ke zhotovení štítů, které používali při výcviku. Proutěné štíty, které se pro zlepšení vlastností potahovaly kůží, měly výhodu nižší hmotnosti a snadnější manipulace. I proto je využívala řada starověkých armád.

Nejstarším pleteným nálezem na českém území jsou zbytky rybářských vrší v oblasti Valy u Mikulčic. Bez zajímavosti není fakt, že od dob starověkého Říma je zde užíván zahnutý nůž zvaný knejp, který se dodnes používá jak v košíkářství, tak ve vinařství.

Čtěte také: Složení ekologické zubní pasty

Na pletení košů - košíkářství nelze tak docela pohlížet jako na samostatné řemeslo. Vždy bylo spojené s další výrobní činností. Při budování osad a výrobě předmětů každodenního užití člověk sáhl po snadno dostupném materiálu - proutí. Primitivní koše sloužily k přenášení hlíny na stavby. Používaly se v hornictví k vytahování horniny, převozu uhlí, železné rudy a stříbra. Sloužily při přepravě zboží na delší vzdálenost. Technologie pletení se uplatnila při chytání ryb i uchovávání potravin. Pletla se síta k přesívání obilí i hornin. Výplety byly používány při budování obranných valů.

Středověké řeky poskytovaly hojnost ryb, jejich lov byl však omezen ročním obdobím a klimatickými podmínkami. Přes sezonu se proto rybáři snažili nachytat co největší množství ryb. Ryby prodávali na trhu čerstvé i upravené pro delší uchování - sušené nebo uzené. Svou produkcí rybáři vrše stále zdokonalovali. V zimě, období vegetačního klidu, kdy se kvůli počasí většina činností přesouvala pod střechu, rozšířili pletaři svůj sortiment o různé koše k denní potřebě. Někteří rybáři se tak začali na pletení košů specializovat a prodávat své výrobky na trzích.

S životem na řece a pletení z prutů úzce souvisí i převoznictví. Lodě, které přepravovaly cestující, byly na předním stěžni označeny zelenou proutěnou koulí, která určovala přednost plavby. Tato pomůcka se stala převoznickým symbolem a znakem profese.

Od 13. století vznikala ve středověkých městech organizovaná sdružení řemesel podle oborů. Cechy udržovaly řád a hierarchii lokální specializované výroby. Pletení košů bylo vždy spojené s jinou lidskou činnosti. Pokud se košaři žijící ve městě zařadili do cechu, jednalo se o cech spojený s jiným řemeslem. Samostatný košíkářský cech byl jen na Moravě ve městě Morkovice, kde bylo mnoho lidí, které živilo pletení košů, a museli býti organizováni. Cechy byly zrušeny v roce 1859.

Rozmach a úpadek košíkářství

V období vlády Marie Terezie po zavedení školských reforem bylo košíkářství vyučováno jako doplňující dovednost pro hospodaření, průmysl a řemesla. Obdobné rukodělné znalosti byly vyučovány v celém tehdejším Rakousku jako doplněk základní látky, tzv. Spolu s pěstováním zeleniny, ovoce, vína nebo chmelu vznikala potřeba produkty v krátké době sklidit, prodat či dobře uskladnit.

Čtěte také: Výroba šetrných mycích prostředků

Košíkářské řemeslo našlo v 19. století své využití i v rychle se rozvíjející železniční dopravě. Cílem stavby státních železnic bylo spojení rakouských provincií a přístavů s Vídní a snaha propojení Rakouska s evropskou mezinárodní železniční sítí. Systém dorozumívání na trati a bezpečnosti provozu byl v počátku založen na optickém předávání zpráv pomoci proutěných návěstidel ve tvaru koule.

Velký vliv na rozvoj hospodářství a spolu s ním i košíkářství mělo zrušení poddanství v Rakouském císařství v roce 1848. Vyvázání z roboty obnášelo vykoupení půdy, kvůli kterému se velká část obyvatel zadlužila až na 20 let. Snaha vydělávat na zaplacení na půjčky přispěla k intenzivnějšímu hospodaření.

V 19. století zažívaly české země rozvoj ve všech oborech. Vize hospodářského růstu a potřeba školených pracovníků ovlivnila rozvoj specializovaného odborného školství. Vznikaly zde hospodářské nebo zahradnické školy, kde se vyučovalo i pletení košů pro využití v daném odvětví. Košíkářství bylo v českých zemích poměrně rozšířené, ale místní výrobky nevykazovaly oproti jiným zemím dobrou kvalitu ani estetickou hodnotu. Tento fakt vedl k zakládání košíkářských škol, které měly garantovat výchovu nových košíkářských mistrů, kteří by dokázali uplést dokonale řemeslně provedené koše, bytové doplňky a nábytek.

V Rožnově pod Radhoštěm byla Košíkářská škola založena roku 1891. Měla pravidelnou podporu 1800 korun státní subvence a 600 korun zemské podpory na stipendia žáků. V lednu 1895 se rožnovští košíkáři sdružili do Družstva, které vydržovalo košikářskou školu a zajišťovalo prodej košíkářkých výrobků. Roku 1902 byla v Rožnově postavena pro Košíkářskou školu zděná budova na pozemku č. 49. Svou působností zasahovala škola v celém tehdejším rožnovském okrese a roku 1910 měla název Státní učebná dílna pro košíkářství.

Soumrak košíkářství nastal v prvé třetině 20. století. Úpadek tohoto řemesla je datován po 1. Světové válce a následné hospodářské krizi v 30. letech 20. století. Lidé si našli nové obory zaměstnání, plochy prutníků se zmenšovaly a proutěné výrobky byly vytlačovány jinými materiály. To vše vyvrcholilo v 90. letech, kdy došlo k zániku oboru pod tlakem dovozu proutěných výrobků a neschopnosti konkurence tuzemských výrobců.

Čtěte také: Recyklujte a vyrobte si vlastní mýdlo snadno a rychle

Současnost

V moderní době se košíkářství stalo populárním způsobem tvoření a dekorace. Košíkáři využívají různé materiály a techniky k vytváření košů, které jsou nejen funkční, ale i krásné.

Ještě před dvěma, třemi desetiletími aby pěkný nový košík na jablka člověk pohledal, když se mu ten po babičce už definitivně rozpadl. Teď je ale proutí znovu v módě, pořádají se kurzy pletení nejen z toho vrbového, ale i z tropického pediga (ratanová liána), košíkáři vymýšlejí nové tvary i užití nejrůznějších proutěných výrobků.

Absolventka učebního oboru košíkář a pletař nábytku je uznávanou odbornicí a mimo jiné se pyšní titulem Nositelka tradice lidových řemesel, který v roce 2011 dostala od ministerstva kultury. Má více než třicetiletou praxi, kterou po škole začala v Košíkářském družstvu na Mělníku. Měla štěstí, že se v 80. letech ještě setkala se starými košíkářskými mistry, od kterých se lecos naučila.

Říká, že košíkařina zažívá velkou renesanci. Lidé mají o proutěné výrobky obrovský zájem a tak není problém prodat, ale spíš stihnout vyrobit. Jde totiž o ruční práci, kterou není možné nahradit strojně, a košíkářů, kteří se skutečně živí výrobou a prodejem vlastního zboží, už dnes moc není.

Radost má hlavně z toho, že většina zboží slouží svému původnímu účelu. Lidé z venkova se pomalu znovu učí používat ošatky, hospodářské koše nebo kukaně pro slepice. Nejde tedy o výrobu dekorace, ale především o praktické věci.

tags: #proutěné #výrobky #historie #a #výroba

Oblíbené příspěvky:

• Druhy nákresů a obrana
• Podrobnosti o škole v přírodě
• Udržitelný život a pomoc
• Definice rozptylu ve volné přírodě
• Odpadkové koše na tříděný odpad