Příroda nezná hranic: Co to znamená?

Jedním ze symbolů takzvané uprchlické krize, během níž v roce 2015 putovaly statisíce lidí z Řecka přes balkánské země dál do Evropy, se staly záběry uprchlíků zoufale se snažících překonat různé ploty a bariéry z ostnatého drátu. Pro mnohé z nás to znamenalo návrat v čase. Před čtvrt stoletím jsme ve střední Evropě zdi a ploty s velkou slávou strhávali, teď se do módy vrací jejich budování.

Právě v souvislosti s touto hranicí se začalo mluvit o tom, že nové ploty nejsou problém pouze pro potenciální žadatele o evropský azyl, ale také pro vzácnou faunu, kterou jsme se v rámci evropských směrnic zavázali chránit.

Dopad pohraničních plotů na divokou zvěř

Na jaře 2016 se k situaci vyjádřila skupina odborníků na přeshraniční spolupráci Mezinárodního svazu pro ochranu přírody (IUCN). Upozorňují, že 140 kilometrů dlouhá bariéra přetíná oblasti Dinárských hor, které jsou součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000 ustanovených k ochraně nejohroženějších druhů živočichů a rostlin, vzácných přírodních stanovišť a k zachování biologické rozmanitosti. Dinárské hory představují mimo jiné domov tří ze čtyř evropských druhů velkých šelem - rysa, vlka a medvěda.

Populace těchto šelem se v posledních desetiletích pomalu vzpamatovávají po staletích intenzivních snah o jejich vyhubení. Pro velké šelmy jsou typické velké prostorové nároky. Zvířata se vydávají za potravou, mladí jedinci opouštějí teritoria svých rodičů a hledají si partnery pro rozmnožování, přičemž někdy urazí stovky kilometrů. Prostupnost krajiny je pro přežití šelem nutná.

Pokud budou země rozdělovat žiletkové ploty, populace, jejižch teritoria se rozkládají na obou stranách hranice, ztratí kontakt a hrozí jim zánik. V současné době s radostí pozorujeme, jak se daří vlkům v západním Polsku a německé Lužici. V důsledku toho se i u nás dnes můžeme pochlubit několika vlčími smečkami a zaznamenáváme čím dál častější návštěvy vlků v pohraničí. Tato příznivá situace přitom nastala jenom díky tomu, že se na konci tisíciletí mohli rozšířit vlci z expandující východopolské populace.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Propojenost krajiny je také naprosto nezbytná pro přežití menších okrajových populací šelem, které by bez kontaktu s hlavní populací začaly brzy trpět nízkou genetickou diverzitou a postupně by zanikly. Takový osud hrozí podle slovinských zoologů právě rysům v Dinárských horách. Ohroženi však budou i slovinští vlci a medvědi, pokud je plot natrvalo odřízne od větších populací na jih od hranice.

Současná atmosféra v Evropě nedává příliš naděje, že by se „dočasné“ bariéry v nejbližší době začaly odstraňovat. Spíše jich bude přibývat. Slovinský parlament v lednu schválil novelu zpřísňující zákon o kontrole hranic, která rozšiřuje právo vlády stavět bariéry na soukromých pozemcích podél hranice, a současně počítá s rozpočtem na odškodňování majitelů pozemků dotčených stavbou pohraničních plotů.

Evropští ochránci přírody budou muset úřady přesvědčit ke společnému hledání kompromisních řešení, která by divokým zvířatům umožnila volný pohyb krajinou. Představa, že by mezi námi a Slovenskem vedl přes karpatské hřebeny čtyři metry vysoký žiletkový plot, se zatím zdá poměrně nepravděpodobná.

Krajinu však nemusí rozdělovat jenom ostnaté dráty. Přibývající zástavba, rozšiřující se dopravní sítě, průmyslové zóny, to vše může být pro zvířata stejně nepřekonatelnou překážkou. Udržování existujících migračních koridorů velkých savců včetně šelem a zlepšování propustnosti krajiny je jedním z nejdůležitějších úkolů v rámci jejich ochrany.

Projekt Příroda nezná hranic

Projekt Příroda nezná hranic. Ekologie v Československu a Polsku po roce 1945 byl realizován v roce 2025 organizací Post Bellum ve spolupráci s polským partnerem Ośrodek „Pamięć i Przyszłość". Hlavním cílem projektu bylo představit historické souvislosti ochrany přírody na obou stranách hranice, přiblížit vznik národních parků, poukázat na střet průmyslového rozvoje s ochranou životního prostředí a připomenout významné ekologické události a přírodní katastrofy.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Důležitou součástí projektu bylo rovněž natáčení pamětníků a klíčových aktérů z České republiky i Polska, jejichž osobní svědectví nabídla autentický pohled na dobové přístupy k ekologii a vztahu k přírodě. Primárním výstupem projektu se stala výstava stejnojmenného názvu, která byla připravena ve dvou jazykových mutacích - české a polské.

Projekt se zabýval vývojem ekologie a vztahu k přírodě v Československu a Polsku v období od konce druhé světové války do počátku 90. let, mapoval dopady masivního průmyslového rozvoje na životní prostředí a ukázal, jak vznikalo ekologické povědomí navzdory represím komunistického režimu.

První článek se zabýval životními osudy a kariérami Jana Vaňka a Jaromíra Gebase. Oba totiž pracovali v Krkonošském národním parku v době normalizace. Článek s názvem "Jako přírodovědci mohli jen radit. Druhý text je věnován výstavě Příroda nezná hranic. Popisuje klíčová témata, kterým se autoři během své roční práce věnovali.

Projekt přinesl významné posílení česko-polské spolupráce, zejména prohloubení partnerství mezi organizacemi Post Bellum a Ośrodek „Pamięć i Przyszłość".

Naučná stezka Příroda nezná hranic

Obec Vendryně leží na Těšínsku v nejseverovýchodnějším cípu České republiky, na samotné hranici s Polskem. A tak není divu, že tam panují čilé česko-polské kontakty, které se nyní daří udržovat i díky nové naučné stezce. Jmenuje se jednoduše - Příroda nezná hranic. Právě přírodní bohatství na obou stranách státní hranice spojuje to, co bylo v minulosti dlouhé roky rozděleno.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Mezi obcemi Vendryně a Goleszów v posledních letech opět zavládl čilý ruch a přátelské vztahy, které měly především podobu nejrůznějších společných kulturních a sportovních akcí. A teď k sobě lidé mají ještě blíž díky naučné stezce Příroda nezná hranic, která byla vybudovaná a zpřístupněná v roce 2017.

Celá trasa naučné stezky je dlouhá 15 kilometrů a vede převážně lesem nebo polními stezkami. Turisté na ní najdou patnáct informačních tabulí, které jsou dvojjazyčné, stejně jako doprovodná publikace, letáky i omalovánky pro děti. Texty i fotografie zájemcům představují krajinu Těšínských Beskyd, její flóru a faunu i místní historické a kulturní zajímavosti.

Trasa začíná u vlakového nádraží ve Vendryni a končí před budovou Obecního centra kultury v Goleszówe. Na české straně ukazuje například vendryňské vápenné pece, které jsou zapsány na seznamu technických památek. Dalším ze zastavení je vrch Vružná na samotné státní hranici, kde najdou turisté jak zrenovovaný památný kříž, tak příjemné posezení s ohništěm.

Ochrana přírody přes hranice

Ochrana přírody bude mít v Česku i Bavorsku stejná pravidla - to je obsahem memoranda o vzájemné spolupráci, které dnes v Železně Rudě podepíší náměstek českého ministra životního prostředí František Pojer a státní tajemník bavorského ministerstva životního prostředí, zdraví a ochrany spotřebitele Otmar Bernard. Oba parky se přihlásily k tomu, že určitou část plochy chtějí nechat bez zásahu člověka a hodlají respektovat kritéria Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).

„Řeky a zvířata neznají hranice tak, jak je známe my,“ řekla Claire Baffert z evropské kanceláře Světového fondu na ochranu přírody.

Více než sedm set kilometrů čtverečních velká rezervace nazvaná evropská Amazonie je nově na mezinárodním seznamu UNESCO. Jedná se tak o vůbec první biosféru na světě ležící v pěti různých státech. Hlavním pojítkem rezervace, jež je považovaná za evropský ekvivalent Amazonského pralesa, jsou řeky Mura, Dráva a Dunaj. Z hlediska ochrany přírody je území významné hned pro několik důvodů. Biosféra se nachází na území Rakouska, Slovinska, Maďarska, Srbska a Rakouska a je tak inspirací pro další spolupráci v ochraně přírody.

tags: #priroda #nezna #hranic #co #to #znamena

Oblíbené příspěvky:

• Dobrodružství a Vášeň v Přírodě
• Jak šetrně umývat nádobí
• Lesní ekosystémy
• Hrábky Drápky Odpadky: Vysvětlení pojmu
• Platnost eurobankovek 2002