Řízení vnitřního prostředí v kombinaci s environmentálním prostředím

V předchozím článku jsme se věnovali přehledu změn nové normy pro systém environmentálního managementu (EMS) obecně.

Nyní přejdeme k popisu změn jednotlivých požadavků počínaje zcela novou kapitolou 4, upravující tzv. kontext organizace.

Kapitola 4 je jednou z nových částí normy, která částečně zahrnuje požadavky dřívějšího článku 4.1 (Všeobecné požadavky).

Kapitola 4 má čtyři části a specifikuje (stejně jako v oblasti systému managementu kvality dle ČSN EN ISO 9001:2016) požadavky týkající se porozumění souvislostem, rozsahu a vztahům EMS organizace s okolním prostředím, zainteresovanými stranami a dalšími záležitostmi, které jej ovlivňují.

Kapitola týkající se kontextu zavádí nově požadavky zejména ve vazbě k následujícím termínům: Externí a interní záležitosti; Změna resp. upřesnění v oblasti určování rozsahu EMS.

Čtěte také: Akrylátová vana a poškození odpadní vodou

Kapitola 4 má nyní následující části: 4.1 Porozumění organizaci a jejímu kontextu 4.2 Porozumění potřebám a očekáváním zainteresovaných stran 4.3 Stanovení rozsahu systému environmentálního managementu 4.4 Systém environmentálního managementu

Porozumění organizaci a jejímu kontextu

Už sám název napovídá, že předpokladem porozumění organizaci je její kontext.

Kontext organizace není explicitně v předcházející verzi normy zmiňován (viz ČSN EN ISO 14001:2005), nicméně souvislosti se dají identifikovat možná ve čl. 4.1, ale spíše v úvodu této verze normy.

Pokud použijeme srovnání obou verzí, je zřejmé, že v určitém ohledu měl být kontext organizace brán v úvahu i dosud, součástí požadavků však nebyl, spíše se objevují souvislosti v rámci úvodního komentáře (viz čl. Úvod).

Původně: Organizace řídí svůj environmentální profil, resp. dopady svých činností v kontextu environmentálních zákonů, opatření na ochranu životního prostředí, zájmu zainteresovaných stran na udržitelném rozvoji apod.

Čtěte také: Studie o znečištění ovzduší

A dále také, úroveň podrobností a komplexnosti EMS je třeba chápat v kontextu různých faktorů, jako je rozsah systému, velikost organizace, povaha jejích činností, výrobků či služeb.

Nyní: Organizace musí: určit interní a externí záležitosti, které: jsou relevantní pro její účel; ovlivňují její schopnost dosahovat zamýšleného výsledku (výsledků) EMS.

Tyto záležitosti musí mj. zahrnovat tzv. environmentální podmínky, které mohou ovlivnit organizaci nebo jsou organizací ovlivněny.

srovnáme-li jinak velmi podobné požadavky článků 4.1 normy ČSN EN ISO 14001:2016 a ČSN EN ISO 9001:2016, můžeme nalézt zejména následující rozdíly (kromě jiného smyslu a zaměření norem, samozřejmě):

• ISO 9001 používá termín "aspekt", zatímco ISO 14001 v téže souvislosti obsahuje termín "záležitost"; aspekty totiž zůstávají obsahem čl. 6 Plánování (jako environmentální aspekty tak, jak je známe z dosavadního vydání normy);
• ISO 14001 obsahuje navíc požadavek na zapracování environmentálních podmínek do kontextu organizace.
• ISO 14001 naopak v tomto článku vůbec neobsahuje požadavek na monitorování a přezkoumávání informací o aspektech, resp. záležitostech (požadavek ale bude vyplývat z dalšího textu).

O jaké záležitosti se vlastně jedná? A co znamená termín "environmentální podmínky" v praxi?

Čtěte také: Dopady životního prostředí na zdraví

Pro přesnější představu použijeme několik definic.

Definice pojmů:

• Environmentální podmínky (ČSN EN ISO 14001:2005) = stav nebo charakteristika životního prostředí (tj. prostředí, ve kterém organizace provozuje svoji činnost) v určitém okamžiku.
• Kontext (protože ČSN EN ISO 14001:2016 definici tohoto termínu neobsahuje, použijeme definici z ČSN EN ISO 9000:2016) = kombinace interních a externích aspektů, které mohou mít vliv na přístup organizace při rozvíjení a dosahování cílů.

Uvedená definice používá pojem aspekt, v této souvislosti bychom měli použít termín "záležitost", jako hledisko, stanovisko, zorný úhel, nebo také síla uplatňující se v nějakém procesu.

Stanovení kontextu je též definováno normou pro management rizik takto: Stanovení kontextu (ČSN ISO 31000:2010) = vymezení vnějších a vnitřních parametrů, které mají být zohledněny, přičemž vnější kontext je definován jako vnější prostředí, ve kterém se organizace snaží dosáhnout svých cílů, a vnitřní kontext jako vnitřní prostředí, ve kterém se organizace snaží dosáhnout svých cílů.

V rámci EMS tedy budeme nadále používat termín "záležitost", abychom nezaměňovali tuto část za "environmentální aspekty" (v rámci EMS tak budeme mít nově definovány jak záležitosti, tak environmentální aspekty), a budeme analyzovat, zda tyto záležitosti jsou: relevantní pro účel organizace, a můžou ovlivňovat schopnost dosahovat zamýšlených výstupů celého EMS.

Pokud ano, jsou to ty záležitosti, které máme určit, které máme zvážit při určování rozsahu EMS, a na jejichž základě budeme určovat rizika a příležitosti v oblasti EMS.

Příklad:

Uvedené záležitosti mohou zahrnovat např. následující:

• Interní záležitosti (dané vnitřním prostředím organizace): Hodnoty (aktiva) organizace, které představuje např. management, organizační struktura, kompetence, technologie, informační systémy Výkonnost organizace Politiky, cíle, strategie Vnitřní předpisy, dokumentace Smluvní vztahy, vztahy s interními zainteresovanými stranami
• Externí záležitosti (dané vnějším prostředím organizace): Právní předpisy Okolnosti vyplývající z technologie, konkurenčního, kulturního, sociálního a ekonomického prostředí Vztahy s externími zainteresovanými stranami Podpora podnikatelského prostředí (např. dotace)

Nesmíme zapomenout, že součástí záležitostí se stávají nově (na rozdíl od nové ISO 9001) environmentální podmínky.

Příklad:

Environmentální podmínky mohou zahrnovat např. následující:

• Stávající znečištění
• Dostupnost přírodních zdrojů
• Kvalita ovzduší
• Kvalita vod
• Využívání půdního fondu, jeho stav
• Biodiverzita

v této části normy není výslovně požadovaná dokumentovaná informace. Z logiky věci (a zkušenosti např. s registry environmentálních aspektů) se nabízí vhodnost použití obdobné metody identifikace záležitostí.

A vezmeme-li v úvahu, že (nejen) na základě identifikovaných záležitostí máme určit rozsah EMS a zejména plánovat opatření přijatá pro řešení rizik a příležitostí (o rizicích a příležitostech, které je třeba řešit, navíc už musí být udržovány dokumentované informace), bude vhodné záležitosti nejen identifikovat, ale zvážit i vhodnou metodiku, popř. způsob vedení dokumentace.

Interní a externí záležitosti mohou vést k rizikům a příležitostem pro EMS (pozor - čl. 6.1.1 už požaduje dokumentované informace!)

Příklad:

Tabulka (registr) interních a externích záležitostí.

Porozumění potřebám a očekáváním zainteresovaných stran

Nový článek týkající se kontextu.

Souvislosti se ale dají identifikovat znovu zejména v úvodním článku předcházející verze (opět viz čl. Úvod).

Původně: Organizace řídí svůj environmentální profil, resp. dopady svých činností v kontextu zájmu zainteresovaných stran na udržitelném rozvoji apod.

A dále, použití různých prvků EMS se může lišit mj. v závislosti na zapojených zainteresovaných stranách.

Organizace také má zvažovat názory zainteresovaných stran při plánování cílů, komunikovat s nimi atd.

Nyní: Organizace musí určit: zainteresované strany, které jsou relevantní pro EMS; relevantní potřeby a očekávání (tj. požadavky) těchto zainteresovaných stran; které z těchto potřeb a očekávání se stanou závaznými povinnostmi.

O jaké strany se jedná?

Definice:

Zainteresovaná strana (ČSN EN ISO 14001:2016) = osoba nebo organizace, která může mít vliv na rozhodnutí nebo činnost nebo jimi může být sama ovlivněna nebo se jimi cítí být ovlivněna.

Jedná se tedy o jakoukoli stranu (externí či interní), tj. osobu, organizaci, skupinu: Která má potřeby nebo očekávání vůči organizaci, a současně Tyto potřeby či očekávání (požadavky) mají nebo můžou mít dopad (tedy jsou ve vztahu k organizaci relevantní).

Zainteresované strany mohou zahrnovat osobu (osoby) nebo skupiny, které se zajímají o environmentální výkonnost organizace nebo jsou environmentální výkonností organizace ovlivněny.

Jinak řečeno, pokud existuje osoba, organizace apod., která: je relevantní pro EMS (= má potřeby nebo očekávání vůči organizaci), a má požadavky relevantní pro EMS organizace (= požadavky mají nebo můžou mít dopad na EMS, popřípadě jsou závazné), měla by být organizací identifikována jako relevantní zainteresovaná strana, a na základě jejích relevantních požadavků nebo dokonce závazných povinností z nich vyplývajících by měla organizace určovat rozsah EMS a plánovat opatření pro řešení rizik a příležitostí.

Příklady zainteresovaných stran:

• Zřizovatel/vlastník
• Zákazníci
• Zaměstnanci
• Externí spolupracovníci
• Dodavatelé (obchodní partneři)
• Kontrolní orgány a podobné instituce
• Spolupracující organizace

požadavky zainteresované strany nemusí být nutně požadavky organizace samotné.

Komise oznámila v Zelené dohodě pro Evropu revizi opatření Unie s cílem řešit problematiku znečištění, jež generují velká průmyslová zařízení, včetně přezkoumání odvětvové působnosti právních předpisů a možnosti, jak je uvést do plného souladu s politikami v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství.

Ke zlepšení účinného a opětovného využívání zdrojů a současně i snížení emisí znečišťujících látek u zdroje, včetně zdrojů, které v současné době nespadají do oblasti působnosti směrnice 2010/75/EU, navíc vyzývají i Akční plán nulového znečištění, Akční plán pro oběhové hospodářství a strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“.

Těžební průmysl Unie má klíčový význam pro dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu a průmyslové strategie Unie včetně všech jejích aktualizací.

Kovy mají strategický význam pro digitální a zelenou transformaci, pro transformaci energetiky, materiálů a oběhového hospodářství, jakož i pro posílení hospodářské odolnosti a autonomie Unie.

K dosažení těchto cílů je třeba dále rozvíjet udržitelné domácí kapacity a dodávky, zejména s ohledem na rostoucí celosvětovou poptávku, zranitelnost dodavatelských řetězců a geopolitické napětí.

To vyžaduje účinná a harmonizovaná opatření uzpůsobená na míru, která zajistí zavedení a využívání nejlepších dostupných technik, v jejichž důsledku budou uplatňovány postupy, které jsou nejúčinnější a současně mají nejmenší dopady na lidské zdraví a životní prostředí.

Vývoj a dostupnost společně dohodnutých norem umožní vytvořit rovné podmínky v Unii a zároveň zajistí vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

Je proto vhodné zahrnout tyto činnosti do oblasti působnosti směrnice 2010/75/EU, aniž je tím dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 (7).

Chov hospodářských zvířat způsobuje významné emise znečišťujících látek do ovzduší a vody.

Aby se snížily tyto emise, včetně emisí amoniaku, metanu, dusičnanů a skleníkových plynů, a tím se zlepšila kvalita ovzduší, vody a půdy, je nezbytné snížit prahovou hodnotu, při jejímž překročení budou zařízení pro chov prasat a drůbeže zahrnuta do oblasti působnosti směrnice 2010/75/EU.

Příslušné požadavky na BAT zohledňují povahu, velikost, intenzitu chovu, hustotu a složitost těchto zařízení, včetně specifik systémů chovu, a rozsah jejich možných dopadů na životní prostředí.

Chov prasat v zařízeních provozovaných v rámci ekologické produkce nebo režimů produkce s nízkou intenzitou chovu, by měl být z oblasti působnosti směrnice 2010/75/EU vyňat, neboť pozitivně přispívá k zachování krajiny, prevenci lesních požárů a ochraně biologické rozmanitosti a stanovišť.

tags: #řízení #vnitřního #prostředí #v #kombinaci #s

Oblíbené příspěvky:

• Ilegální odpad z Itálie
• Výskyt orebice rudé
• Třídění bioodpadu ve Zlíně
• Výroba a recyklace papíru
• Víkendový pobyt v přírodě: Pardubicko