Rozdíl mezi emisí a zprávou: Komplexní pohled na znečištění v České republice

26.11.2025

Na emise a imise a jejich měření potřebujete spolehlivého partnera. Ve společnosti EMPLA AG spol. s r.o. najdete profesionální pracovníky pro měření emisí a imisí díky více než 30 rokům praxe, pečlivosti a nekompromisnímu zájmu o životní prostředí. Sídlíme v Hradci Králové. Naše střediska najdete také v Ústí nad Labem a Brně. nabízíme nejkomplexnější služby v oblasti ekologie a živ. Vždy se postaráme o korektní měření podle platné legislativy. Vy se věnujte své specializaci - emise a imise jsou zase naše parketa. Kromě emisí a imisí se na nás můžete také obrátit v případě měření pachových látek, měření kvality stlačeného vzduchu, bioplynu, skládkových plynů, půdního vzduchu.

Společnost EMPLA AG spol. s r. o. se zabývá problematikou měření emisí již od svého vzniku v roce 1991. Proto vám nabízíme více jak třicetiletou zkušenost v tomto oboru. Po celou tuto dobu se řadíme mezi přední pracoviště nejen v České republice, ale své zkušenosti uplatňujeme i za hranicemi. Jsme držitelem Autorizace Ministerstva životního prostředí a Osvědčení o akreditaci vydaného Českým institutem pro akreditaci. Realizujeme autorizovaná měření emisí v kompletním rozsahu platné legislativy. Máme také bohaté zkušenosti s realizací technických měření dle přání a potřeb zákazníka. Vždy preferujeme komplexní řešení od přípravy, konzultace rozsahu, přes vlastní měření až po vyhodnocení výsledků. V případě potřeby navrhujeme a realizujeme dodávky technologií pro snížení emisí. Dlouhodobě spolupracujeme s celou řadou významných společností. Mezi zákazníky však rozdíly neděláme.

Integrovaný registr znečišťování (IRZ) a jeho data za rok 2023

Integrovaný registr znečišťování přinesl s daty za rok 2023 dobrou zprávu: Až na výjimky množství nebezpečných látek vypouštěných do životního prostředí oproti předchozímu roku kleslo. Na znečištění se v roce 2023 podle dat v IRZ daleko výrazněji podílely chemičky nebo provozy vyrábějící plasty, přesto lze i za tento rok za největší znečišťovatele označit uhelné elektrárny.

Z celkového poklesu látek ohlášených průmyslovými provozy do IRZ jsou však výjimky, a to v případě emisí potenciálně rakovinotvorného styrenu, dioxinů předávaných v odpadech a látek poškozujících ozonovou vrstvu.

Na nejvyšších místech v žebříčcích znečišťovatelů za rok 2023 figurují hlavně provozy z Ústeckého, Moravskoslezského a Pardubického kraje. Za nejvýznamnějšího znečišťovatele lze vedle Spolany Neratovice označit elektrárny Počerady a Chvaletice.

Čtěte také: Porovnání aktivity a emise

“Emise skleníkových plynů i nebezpečných toxických látek nejvýrazněji klesly u uhelných elektráren. Nestalo se to ale kvůli nějaké snaze či dobré vůli jejich provozovatelů, ale hlavně kvůli tomu, že byly v loňském roce méně často v provozu. Elektřinu z uhlí totiž stále více v evropském energetickém mixu nahrazovaly obnovitelné zdroje energie, které po ruském vpádu na Ukrajinu zažívají boom. Ukazuje se tak v praxi to, co říkáme dlouhodobě: když Česko omezí výrobu a export své špinavé elektřiny z uhlí, bude to mít pozitivní vliv na klima i na kvalitu ovzduší.

Uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice v majetku podnikatele Pavla Tykače jsou však stále největší znečišťovatelé toxickou rtutí, protože mají rozsáhlé výjimky z emisního limitu. Ilustrativní je srovnání s elektrárnou Tušimice, která v roce 2020 vypouštěla stejné množství rtuti jako Počerady, ale dnes je díky plnění limitů na pětině.

Provozy ze zákona hlásí úniky a přenosy některých nebezpečných látek samy. Samotný Integrovaný registr znečištění (IRZ) slaví letos 20 let své existence. Arnika k tomuto výročí vydala brožuru, která shrnuje historii tohoto zásadního nástroje pro sběr a zpřístupňování informací o emisích a přenosu znečišťujících látek do životního prostředí.

V posledním roce také zesílily aktivity na zavádění registrů znečišťování v dalších zemích i mimo evropský prostor, které Arnika podpořila vydáním globálního průvodce pro občanský sektor “Pollutant Release and Transfer Register and Civil Society” a spolu s místní organizací Nexus3 také organizováním konference v Indonésii počátkem června 2024.

Osm z deseti největších zdrojů úniku rtuti do ovzduší představují uhelné elektrárny a teplárny (na 1.-8. místě). Na prvním místě jsou elektrárna Počerady následovaná elektrárnou Chvaletice a elektrárnami Prunéřov a Ledvice. Elektrárna Chvaletice roční objem emisí rtuti meziročně výrazně snížila, a to o zhruba 200 kg/rok, důvodem ovšem byla nižší výroba elektřiny, ne dodržování limitů.

Čtěte také: Regionální klima na Madagaskaru

Celkové množství dioxinů v hlášeních do IRZ meziročně narostlo ze 107 na 111 gramů TEQ/rok především díky zvýšení v přerovské teplárně a u některých spaloven odpadů, konkrétně spaloven komunálních odpadů v Praze - Malešicích a v Brně. Také Třinecké železárny množství dioxinů v odpadech meziročně zvýšily. V žebříčku tak zůstaly na prvním místě. K nebezpečným praktikám spaloven odpadů patří snaha odpady s obsahem dioxinů takzvaně recyklovat do různých stavebních materiálů.

Emise styrenu ohlášené do IRZ meziročně narostly o více jak 5 tun/rok na téměř 103 tuny. Oproti roku 2015 jde však o 50 tun/rok nižší množství. Na nárůstu emisí styrenu se nejvíce podílely dvě firmy, a to Synthos Kralupy a.s. a výrobce hudebních nástrojů C. Bechstein Europe v Hradci Králové. Oba tyto provozy svoje roční emise styrenu oproti předchozímu roku v podstatě zdvojnásobily. Jsou však i provozy, které emise styrenu meziročně snížily.

Zatímco emise styrenu byly v roce 2023 na vzestupu, zaznamenaly emise formaldehydu výrazný pokles na svoje historické minimum, což přispělo k výraznému poklesu emisí rakovinotvorných látek. Například Rockwool Ostrava snížil svoje emise o více jak 4,5 tuny/rok a Dřevozpracující družstvo Lukavec ještě o více, tedy o téměř 5 tun/rok. Nejvíce je však snížil provoz Saint-Gobain Adfors CZ s. r. o. v Litomyšli (o více jak 7 tun). Celkově bylo do IRZ za rok 2023 ohlášeno zhruba 8,5 tuny emisí formaldehydu, což odpovídá cca jejich objemu ze jeden jediný provoz za rok předchozí. Tím byl již zmíněný Saint-Gobain Adfors CZ s. r. o.

Emise skleníkových plynů a klimatická neutralita

Za rok 2023 ohlásily naše průmyslové provozy méně skleníkových plynů než za rok 2020, tedy v období covidu. Ze zdrojů skleníkových plynů v první desítce jejich emise zvýšily meziročně jen elektrárny Tušimice. Ostatní elektrárny oznámily jejich výrazný pokles. Mimo elektrárny jsou v první desítce také chemička Unipetrol patřící skupině Orlen, Třinecké železárny a papírna Mondi Štětí. Zcela z ní vypadla huť Liberty Ostrava a.

V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. Tato jednotka přepočítává množství různých skleníkových plynů na množství CO2, které by mělo stejný příspěvek ke skleníkovému jevu. Klimatická změna závisí na celkovém množství skleníkových plynů v atmosféře, při srovnávání jednotlivých zemí je však také vhodné vyjádření na obyvatele.

Čtěte také: Český právní řád: ekologická škoda

V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.

Například v Česku je výroba elektřiny a tepla zodpovědná za 33 % emisí skleníkových plynů, oproti tomu průmysl přispívá 28 %, doprava 16 % a zemědělství přibližně 8 %. Podíl jednotlivých sektorů na emisích se liší jak v čase, tak napříč zeměmi.

Na přibližně 70 % světových emisí skleníkových plynů se podílí oxid uhličitý. Globální oteplení je přibližně přímo úměrné celkovému množství emisí skleníkových plynů, které vypouštíme do atmosféry. Pro zastavení klimatické změny je tedy nutné přestat vypouštět skleníkové plyny a dosáhnout takzvané klimatické neutrality.

Výraz „net-zero“ můžeme přeložit jako „čistá nula“ a je tím myšleno, že daný stát či firma je klimaticky neutrální, tedy odstraňuje z atmosféry stejné množství skleníkových plynů jako do atmosféry vypouští. Tato situace je také označována jako klimatická neutralita nebo uhlíková neutralita s tím, že druhý z pojmů se většinou týká pouze oxidu uhličitého, nikoli všech skleníkových plynů.

Největších emisních úspor může Česko dosáhnout proměnou svého energetického mixu. Emisní intenzita ekonomiky označuje množství skleníkových plynů vyprodukovaných na jednotku HDP a zpravidla se uvádí v gramech CO2eq na jeden dolar.

Kvalita ovzduší a trendy v České republice

Emise prachu v ČR setrvale klesají. V roce 2023 byly nižší o téměř 300 tun za rok. Po dlouhé době sesadila z prvního místa v této kategorii huť Liberty Ostrava a. s. elektrárna Počerady, a to i přesto, že svoje emise meziročně snížila. Emise prachu z Liberty Ostrava a. s. meziročně klesly o více jak polovinu, tedy o více jak 170 tun/rok.

Spolana Neratovice, která se drží na nechvalném prvním místě tohoto žebříčku, snížila meziročně emise vinylchloridu, a to o téměř 4 tuny/rok. Razantní snížení emisí formaldehydu o více jak sedm tun/rok sesadilo provoz Saint-Gobain Adfors CZ s. r. o. v Litomyšli ze druhého na osmé místo v tomto žebříčku.

Česko patří ohledně stavu životního prostředí v rámci EU stále k podprůměru, letos nám připadla 19. příčka v Indexu prosperity a finančního zdraví. I přes pozitivní vývoj nicméně zůstává situace v Česku z pohledu tohoto pilíře podprůměrná. Na jednoho Čecha vychází relativně hodně odpadu, v rámci EU máme nízkou produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů a zůstáváme také nadprůměrným emitentem skleníkových plynů u většiny sledovaných oblastí.

Ačkoli celkové emise skleníkových plynů na obyvatele podle dat Eurostatu v Česku postupem let klesají, stále jde o jeden z indikátorů, kde se Česko umisťuje nejhůře. Stejně jako v ročnících Indexu 2023 a 2024 jsme v produkování skleníkových plynů 6. nejvýkonnější v EU, a to přesto, že hodnota meziročně poklesla z 10,16 tun ekvivalentu CO2 na 9,25.

„Největší pokles emisí v Česku je zaznamenám v energetice díky postupnému odstavování uhelných elektráren a přechodu na obnovitelné zdroje,“ popisuje Barbora Kočí z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a dodává, že mezi dalšími sektory, které ke snižování emisí významně přispívají, je výroba, kde se uhlíková stopa snižuje vlivem zapojení efektivnějších technologií.

Výhled Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) pro rozmezí let 2023 až 2030 nicméně předvídá, že i v budoucnu by Česko mělo zůstat součástí menšiny členů EU, kteří budou nadále emitovat, nikoli pohlcovat.

Co se týče konkrétních sektorů, ve kterých vznikají emise, Česko si vede dobře ohledně emisí z dopravy a skladování, které máme dle Eurostatu s hodnotou téměř 1 287 kilogramů na osobu třetí nejnižší. Ještě méně skleníkových plynů než na jednoho Čecha pak připadá na jednoho Rumuna a na jednoho Slováka. Stejně jako v minulém ročníku i letos zůstávají pro Česko jednou z nejslabších oblastí emise z vytápění domácností. Přestože meziročně klesly z 836 kg skleníkových plynů na osobu na necelých 744, jednadvacet států v EU produkuje při termoregulaci budov méně emisí na osobu než my.

Dobrou zprávou dále je, že se v Česku snižuje počet lidí, za jejichž úmrtím stojí znečištěné ovzduší. Zatímco v roce 2021 zemřelo vlivem špatného ovzduší 81 lidí na 100 tisíc obyvatel, v roce 2022 se počet snížil na 65, a vyhoupli jsme se tak z 20. na 18. příčku. Že je přesto třeba situaci dále zlepšovat nicméně ukazuje výsledek prvního Finska, kde vlivem znečištěného vzduchu zemře jen 1 člověk ze 100 tisíc.

Zatímco Belgii, Irsko, Maďarsko a Maltu nezasáhlo sucho vůbec, pro Pobaltí znamená významný problém. V Lotyšsku suchá půda zabírala 10,7 % území, v Estonsku 15,6 % a v Litvě dokonce 32 %.

Sice nás od minulého ročníku předběhla Malta, a pohoršili jsme si tak z 5. na 6. místo, naše letošní hodnota 128,4 kubíku znamená nicméně v porovnání s minulým rokem téměř neznatelné pohoršení.

„Z analýzy dat EU vyplývá, že Česko je 6. v tzv. „Od 90. let minulého století poklesla specifická spotřeba na polovinu. Nejvýznamnějším důvodem bylo zavedení reálné ceny pro vodné a stočné, což znamenalo nárůst ze státem stanoveného poplatku 1 Kč/m3 v roce 1989 na 20 Kč/m3 na začátku milénia. Jakkoliv se nejednalo v absolutních hodnotách o významné částky, vedlo to ke značným úsporám v domácnostech,” vysvětluje Paul a dodává, že pomohlo také plošné nasazení vodoměrů pro přesné měření spotřeby, které má v Česku dlouhou tradici.

V Česku vzniká podle dat Eurostatu z obnovitelných zdrojů (OZE) ani ne pětina energie, meziročně se hodnota zvedla o necelého půl procenta na 18,59 %. Zůstala nám tak v rámci EU až podprůměrná 19. příčka. Ve vedoucím Švédsku pro srovnání obnovitelná energie představuje podíl 66,4 % na celkové produkci.

Přestože v Česku zažívají poměrně dynamický rozvoj solární elektrárny, kdy se jejich instalovaný výkon zvýšil z 2,45 gigawattů v roce 2022 na 3,95 gigawattů v roce 2024, Česko se naopak v celé předchozí dekádě vyznačovalo stagnující výstavbou větrných elektráren. Zatímco v roce 2015 byl ve větrných turbínách instalovaý výkon 0,28 gigawattu, do roku 2024 vzrostl pouze na 0,35 gigawattu. V EU jako celku přitom došlo v roce 2023 k rekordnímu nárůstu instalovaného výkonu větrných elektráren.

Důvodem jsou jednak zdlouhavé povolovací procesy, ale také nedůvěra lidí. „S větrnými elektrárnami je spojen vizuální zásah do krajiny a také řada mýtů. Není například pravda, že by Česko bylo z pohledu větrných instalací nevhodné.

„Podle studie Ústavu fyziky atmosféry má vítr v Česku potenciál pokrýt 10 % roční spotřeby elektřiny a v optimistickém scénáři až celou třetinu. Potenciál máme tedy podobně dobrý jako sousední Rakousko, kde z větru pochází přibližně 12 % energie, nebo část Německa,“ říká Novotná s tím, že naopak s přímořskými zeměmi, jako je Británie nebo Nizozemsko, nedává smysl se srovnávat. „Velkou pomoc by nicméně představovalo i pokrytí pouhé desetiny spotřeby, vzhledem k tomu, že se chystá útlum výroby elektřiny z uhlí a bude urgentně třeba hledat jiné, rychle dostupné zdroje,“ uzavírá Kateřina Novotná.

Průměrné emise CO2 u nových osobních vozidel v ČR

Průměrné emise oxidu uhličitého (CO2) u nových osobních vozidel na českém trhu meziročně klesly o čtyři gramy na 133 g/km. K poklesu mimo jiné přispěl vyšší podíl jak bateriových elektromobilů, tak hybridních vozidel. Navzdory poklesu je celková bilance přibližně o 27 gramů vyšší, než byl před rokem průměr EU.

Do průměrné hranice 133 g/km se loni dostalo 11 značek. Nepřekvapivým lídrem mezi nejregistrovanějšími značkami v České republice v oblasti průměrných emisí CO2 se stala Tesla, která vyrábí výhradně bateriové elektromobily. Tesla se do žebříčku 20 nejregistrovanějších značek dostala poprvé v historii, když se celkově stala 15. nejregistrovanější značkou v Česku. Za ní se umístilo Volvo se 115 g/km, jehož prakticky každé třetí vozidlo bylo s externím dobíjením, následovalo Suzuki a Lexus (shodně 123 g/km). Citroën, který meziročně zvýšil průměrné emise CO2 o osm gramů na 127 g/km, klesl z prvního místa na osmou příčku.

Z 20 nejvíce prodávaných značek jich 11 emise CO2 meziročně snížilo, nejvíce Volvo o 18 procent. Škoda, která v Česku zaregistrovala nejvíce vozidel, snížila emise o jeden gram na 130 g/km.

„Za 2,9% meziročním poklesem průměrných emisí CO2 stojí více faktorů, určitě k nim přispěl jak vyšší podíl bateriových elektromobilů, tak hybridních vozidel. Na druhou stranu od průměru zemí EU, které v roce 2023 dosáhly 106,4 g/km, je Česko stále hodně daleko. I přes nárůst počtu nových vozidel s nulovými lokálními emisemi, tvořil jejich podíl pouze 4,7 %, zatímco země EU dosáhly dvouciferného podílu už před třemi lety. Zásadní vliv na celkové emise měla neutuchající popularita naftových motorizací, které byly vloni u nás co do podílu registrací spolu s Irskem nejvyšší v zemích Evropské unie. Vliv na emise má bezesporu také obliba segmentu SUV a terénních vozidel, který vloni dosáhl dalšího historického maxima: 48,4% podílu,“ uvádí Lukáš Kadula z Centra dopravního výzkumu.

Všech dvacet nejregistrovanějších značek v loňském roce zaregistrovalo buď lokálně bezemisní (BEV - bateriové elektrické) nebo nízkoemisní vozidlo (PHEV - plug-in hybridní elektrické). Značky s nejvyšším podílem bezemisních či nízkoemisních vozidel: Tesla (100 %), Volvo (34,8 %), BMW (20,7 %), Mercedes-Benz (14,2 %), Lexus (14,1 %), MG (11,9 %). U Škody se tato vozidla podílela na všech registracích 3,7 %.

Důležité! Reálné emise mohou být významně (pozitivně i negativně) ovlivněny jízdním stylem konkrétního řidiče a technickým stavem vozidla. Skutečné emise v reálném provozu pak dosahují obvykle vyšších hodnot mj. s ohledem na zatížení vozidla, atmosférické podmínky, profil trasy, intenzitu provozu apod.

Emise z lesů a půdy (LULUCF)

Mnohem výraznějšího úspěchu než v případě celkových emisí dosáhlo Česko podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v případě emisí vznikajících z lesů a půdy a vlivem lidské činnosti během jejich obhospodařovávání (tzv. LULUCF). Zatímco ve všech předchozích ročnících jsme dopadli vůbec nejhůře z celé EU, letos jsme si polepšili na 22. příčku.

Ministerstvo životního prostředí pak sleduje ještě pozitivnější aktuální vývoj: „Podle dat emisní inventarizace za rok 2023 je již sektor LULUCF v ČR opět úložištěm uhlíku, v tomto roce dosáhly propady v tomto sektoru -3 568 tisíce tun ekvivalentu CO2,“ popisuje mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

Nejvíce emisí zvládne sektor lesů a půdy pohltit ve Španělsku (47 417 tisíc tun CO2e) a v Rumunsku (46 466 tisíc tun CO2e).

Tabulka: Emise CO2 u nových osobních vozidel v ČR (vybrané značky)