Záchranné pěstování ohrožených druhů rostlin a ochrana jejich stanovišť

Hlavním cílem ochrany biodiverzity je zachování populací na jejich přirozených stanovištích ve volné přírodě (ochrana in situ). Někdy ale i přes veškeré úsilí nelze přežití druhu v přírodě v současné době zajistit. V takovém případě pak bývá zahájena ochrana druhu mimo jeho přirozené stanoviště, tj. ex situ. Tento způsob ochrany druhů by měl mít za cíl zachování maximální možné genetické diverzity druhu včetně jeho adaptací k původním podmínkám, aby v případě zlepšení stanovištních podmínek byla možná jeho zpětná reintrodukce.

Mezi standardní přístupy ochrany ex situ patří tvorba semenných bank či kultivace druhů v botanických zahradách. V rámci projektu LIFE for Minuartia testujeme nové možnosti kultivace druhů ex situ v České republice - Záchranné pěstování v soukromých zahradách. Tento program využívá zájmu místních obyvatel o lokální vzácné druhy, umožňuje jim jejich legální pěstování v zahradách a vytváří tak síť lokálních populací ex situ. Vycházíme ze švýcarského modelu, který se nám stal inspirací, nicméně pro české podmínky ho nelze přejímat bez výhrad a jeho česká podoba bude vznikat na základě odborné diskuze.

Švýcarský model záchranného pěstování

Program záchranného pěstování v soukromých zahradách funguje ve švýcarském kantonu Zürich již od roku 1996. Projekt si klade 3 hlavní cíle:

1. vytvořit lokální zdroje genofondu ohrožených druhů rostlin za pomoci místních obyvatel,
2. následně z něj posílit původní populace či vytvořit nové na vhodných stanovištích,
3. zvýšit angažovanost místních obyvatel v ochraně přírody.

V současné době je do projektu zapojeno více než 70 obyvatel, kteří pěstují 75 ohrožených druhů.

Hlavním koordinátorem programu je státní správa kantonu Zürich (Amt für Fachstelle Naturschutz), která zajišťuje celkový koncept programu, sbírá odborné informace o druzích a vybírá druhy vhodné do zapojení programu. Každý druh zahrnutý do programu má svého garanta („species manager“). Jedná se o terénního odborného pracovníka, který monitoruje stav druhu a jeho stanovišť v přírodě, zajišťuje sběr semen pro kultivace, hodnotí úspěšnost pěstitelů a monitoruje úspěšnost růstu druhu po vysazení do přírody. Při získávání semen pro kultivace jsou preferovány regionální zdroje. Používá se směs z více populací a z více matek, původ každé mateřské rostliny je evidován. Semena se sbírají v průběhu celého roku a vždy více let po sobě.

Čtěte také: Rak a jeho klepeta

Místní zájemci zašlou hlavnímu koordinátorovi přihlášku, v níž specifikují svá očekávání od zapojení do programu a podmínky na své zahradě. Poté je s nimi uzavřena specifická forma bezúplatné dohody. Jakmile má pěstitel splněné všechny administrativní záležitosti, dostává se k regionálnímu koordinátorovi programu (společnost Topos), který má na starosti praktickou realizaci programu, tj. celkovou koordinaci zapojených pěstitelů (distribuci a zpětný odběr semen/rostlin, školení pěstitelů i zaměstnanců, vedení databáze pěstitelů, hodnocení úspěšnosti jednotlivých pěstitelů), vysazování druhů zpět do přírody a osvětové aktivity. Obecnou podmínkou pro zapojení pěstitelů je pěstování rostlin v chudých půdách bez hnojení a absolvování školení o vhodném způsobu kultivace konkrétního druhu. Klíčovým místem pro program jsou sběrná místa.

V těchto komunitních zahradách se ze semen sebraných v přírodě vypěstují mateřské rostliny, které tvoří „zdrojovou populaci“. Mateřské rostliny jsou zde drženy ve velkých nádobách společně s dalšími druhy ze stejného biotopu kvůli zachování kompetičních schopností. Z těchto mateřských rostlin se poté připravují rostliny pro pěstitele. Do sběrných míst odevzdávají pěstitelé své vypěstované rostliny či semena, z nichž se připravují rostliny pro vysazování do přírody. Po odevzdání rostlin je zkontrolován jejich stav. Jedinci napadení parazity, chorobami, či vykazující známky hybridizace jsou z populace vyřazeni. Jedinci, kteří nejsou vyřazeni, jsou následující vegetační sezónu drženi ve sběrném místě a na podzim vysazeni do přírody.

Veškeré pěstované druhy jsou určeny pro zpětnou výsadbu do přírody. Jedná se o posilování stávajících populací, reintrodukci druhu na již vyhynulá stanoviště či výsadbu na nová vhodná stanoviště. Pro vysazování jsou použity pouze rostliny deponované ve sběrných místech regionálního koordinátora. Rostliny či semena jsou připravena pod vedením garanta druhu. Každý vysazený jedinec je monitorován a je hodnocena míra jejich přežívání.

Nezanedbatelnou částí programu je vzdělávání pěstitelů i široké veřejnosti. Pro pěstitele jsou několikrát v roce pořádány exkurze do sběrných míst i na lokality, kam byly jejich rostliny vysazeny. V rámci těchto akcí se dozvídají více informací o biologii i ekologii druhů, mají možnost se seznámit s jejich přirozenými podmínkami. Zároveň dochází k formování místní komunity pěstitelů, která se vzájemně podporuje a šíří informace o ochraně přírody. Aktivní zapojení místních obyvatel do ochrany přírody má také významný dopad na náhled široké veřejnosti na ochranu přírody jako takovou.

Česká podoba programu Záchranného pěstování

Jak jsme již uvedli na začátku článku, při přenosu švýcarské metodiky do českých podmínek nepostupujeme bez výhrad, ale přejímáme pouze myšlenku a základní strukturu programu, tj. vytváříme program, který bude na úrovni ČR koordinován státní organizací ochrany přírody (zde se jeví jako nejvhodnější Agentura ochrany přírody a krajiny ČR). Praktickou realizaci, práci s pěstiteli, péči o sběrná místa a osvětovou činnost bude mít na starosti regionální koordinátor. Naše hlavní výtka ke švýcarské podobě se týká nerespektování základních principů populační genetiky při vytváření zdrojových populací, výsadbě rostlin do přirozených populací a zakládání populací nových. Neusilujeme o šíření druhů na nová území.

Čtěte také: Nakládání s odpadem: sběrné dvory

Celkový koncept programu, jeho výhody i potenciální rizika řešíme v rámci odborné diskuze na ustanovené pracovní skupině k Záchrannému pěstování, jejíž členy jsou zástupci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Ministerstva životního prostředí ČR, Botanického ústavu AV ČR, Přírodovědecké fakulty UK v Praze, Unie botanických zahrad ČR, České botanické společnosti a Českého svazu ochránců přírody. Diskuze o programu probíhá na základě modelového druhu - kuřičky hadcové.

Zapojení pěstitelů a legislativa

Řešíme způsob, jak oficiálně zapojit pěstitele do programu, tj. kdo bude žadatelem a nositelem výjimky. V současném konceptu je tato situace ošetřena tak, že nositelem výjimky je regionální koordinátor (ČSOP Vlašim), který zajišťuje sběr semen v přírodě, přípravu rostlin pro výsadby a distribuci rostlin pěstitelům. Pěstitelé již výjimku podle zákona nepotřebují a legální držení rostlin je jim umožněno na základě podepsané Dohody o výpůjčce rostlin, v níž se pěstitel zavazuje, že bude dodržovat pravidla programu a řádně pečovat o rostliny. Součástí Dohody o výpůjčce je i průvodní list, v němž je specifikován původ každé rostliny a evidenční list, který slouží pěstiteli k hodnocení růstu jedinců a zaznamenávání případných problémů či nově vzniklých jedinců.

Zapojení pěstitelů probíhá obdobně jako ve Švýcarsku, kdy zájemci specifikují podmínky na své zahradě, navštíví je regionální koordinátor a dohodne s nimi umístění rostlin. Po podepsání Dohody o výpůjčce je na zahradě vybudována hadcová skalka. Zapojený pěstitel projde školením, kde se seznámí s podmínkami programu a s pěstováním kuřičky.

Odborné otázky a genetika

Při pěstování rostlin v kulturách není možné přenést veškerý genofond druhu. Dále dochází ke změnám v genetické struktuře populací, což může vést ke ztrátě adaptací na přirozené stanoviště. Rostliny se zároveň mohou adaptovat na podmínky v kultuře či zde může docházet k akumulaci patogenů. Všechna tato rizika se pak mohou projevit při přenášení rostlin zpět do přírody. Klíčový může být problém, kdy se takto selektovaní jedinci zkříží s jedinci místními. Tím totiž může dojít ke ztrátě adaptací jedinců v přírodě a následně snížení životaschopnosti celé populace.

Pro zachování genetické variability druhu pěstovaného mimo přirozená stanoviště se však jeví pěstování v různých lokálních zahradách jako přínos. Na jednu stranu jsou rostliny drženy v klimaticky obdobných podmínkách, jaká mají přirozená stanoviště. Na druhou stranu je každá zahrada jiná a rostliny tak budou vystaveny odlišným selekčním tlakům. Díky tomu bude celkový soubor variabilnější a přizpůsobený širšímu spektru podmínek než v případě pěstování rostlin v jedné větší zahradní sbírce. Samostatným problémem je potenciální křížení cílových druhů s příbuznými jedinci běžně pěstovanými v zahradách. Tomu ale lze, na rozdíl od problémů zmíněných výše, zabránit dobrým výběrem modelových druhů a kontrolou cílových zahrádek. Jedná se ale o problém, který je potřeba vést v patrnosti.

Čtěte také: Zapojení dobrovolníků do úklidu České republiky

Obecný koncept programu

V rámci pracovní skupiny řešíme, jak koncipovat program, aby byl využitelný i pro další ohrožené druhy a umožnil zapojení jednotlivých organizací jako regionálních koordinátorů, které by pracovaly s lokálními pěstiteli. Zde je klíčové nastavení pravidel pro pěstování, např. zda bude stanoven limit zapojených pěstitelů, jaké podmínky musí splňovat organizace, aby se mohla stát regionálním koordinátorem, jak udržet regionalitu pěstovaných populací, jak nakládat s potomky dalších generací. Zároveň hledáme cestu, jak navázat program na stávající rámec ochrany ohrožených druhů, např. jako součást záchranných programů či metodik péče o druh a z jakých prostředků by ho bylo možné hradit.

Vzdělávání a osvěta

Jednou z významných aktivit regionálního koordinátora je práce s pěstiteli a širokou veřejností. V rámci projektu Život pro kuřičku jsme již realizovali 2 semináře s místními obyvateli, na nichž měli příležitost se seznámit se Záchranným pěstováním v soukromých zahradách. Přínosem programu je i možnost přímého kontaktu s druhem. V následujících letech je plánována pro pěstitele exkurze na přirozená stanoviště druhu i do Vodního domu, kde je největší skalka se záchranou populací. Důležité je také pořádání společných setkání. Nedílnou součástí této aktivity je spontánní šíření informací o druhu a programu přímo v komunitě pěstitelů a v jednotlivých obcích.

V současné době je kuřička hadcová vysazená na 7 skalkách. Další pěstitelé se do programu zapojí v následujících letech. Při vysazování respektujeme regionalitu, tj. nepřenášíme rostliny mezi regiony, každý pěstitel má rostliny pouze z jedné populace. První měření úspěšnosti pěstování proběhne v červnu 2018, na jehož základě případně upravíme metodiku pěstování. Nyní řešíme podobu sběrných míst, kam budou pěstitelé odevzdávat získaná semena. Případné vzešlé semenáčky budou ponechány u pěstitelů, obdrží evidenční štítek a budou taktéž monitorovány.

Program Záchranné pěstování v soukromých zahradách nabízí vhodnou příležitost, jak vytvářet lokální záložní zdroje genofondu ohrožených druhů rostlin v blízkosti přirozených stanovišť a zároveň motivovat místní obyvatele k ochraně přírody na základě posílení místního patriotismu. Jsme si vědomi, že švýcarská mentalita je oproti české velmi odlišná a co funguje ve Švýcarsku, může se v českých podmínkách potýkat s problémy. Z tohoto důvodu se na tvorbě programu podílí velké množství odborníků zastupujících nejen státní ochranu přírody či vědecká pracoviště, ale i organizace zabývající se praktickou ochranou přírody či organizace mající zkušenosti s držením vzácných druhů v kultuře za účelem jejich návratu do přírody. Na základě této diskuze pak bude rozhodnuto o celkové koncepci programu a jeho využitelnosti v české ochraně přírody.

Box: Kuřička hadcová

Kuřička hadcová (Minuartia smejkalii) je nenápadná trsnatá rostlina, která je svým výskytem vázána na hadcové podloží. Preferuje skalní plošiny, štěrbiny hadcových skalek či rozvolněné trávníky ve světlých borech, tj. osluněná stanoviště až polostín bez přílišné konkurence od ostatních rostlin. Kuřička hadcová je českým endemitem. V současné době se vyskytuje pouze na dvou lokalitách na světě, obou zahrnutých do soustavy NATURA 2000. Na Evropsky významné lokalitě Želivka (v části území chráněném jako Národní přírodní památka Hadce u Želivky) se kuřička původně nacházela v 7 oddělených populacích, z nichž jedna již vyhynula a další dvě jsou na pokraji vyhynutí. V Evropsky významné lokalitě Hadce u Hrnčíř je nachází pouze 1 maloplošná populace. V minulosti se ještě kuřička vyskytovala na lokalitě přírodní památka Borecká skalka, kde však již vyhynula. Celkový počet jedinců klesl mezi lety 2011-2015 z 1253 na pouhých 421. Na některých lokalitách dochází však v důsledku intenzivní revitalizace stanoviště k pozvolnému nárůstu v počtu jedinců.

Legislativa ochrany přírody v ČR

V České republice je ochrana přírody zakotvena v několika zákonech a vyhláškách. Mezi nejdůležitější patří:

• Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
• Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
• Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)

Ústředním orgánem ochrany přírody v ČR je Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Praktickou ochranu pak zajišťují správy Národních parků a Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) prostřednictvím správ CHKO. Na obecné úrovni se na ochraně přírody podílejí i obecní a krajské úřady a správy vojenských újezdů.

Základní pojmy v ochraně přírody

• Národní park (NP): Rozsáhlé území s jedinečnými přírodními hodnotami, kde je cílem zachovat přírodní procesy a minimalizovat zásahy člověka.
• Chráněná krajinná oblast (CHKO): Rozsáhlé území s harmonickou krajinou, kde se usiluje o zachování přírodních a kulturních hodnot.
• Národní přírodní rezervace (NPR): Menší území s výjimečnými přírodními hodnotami, kde platí nejpřísnější režim ochrany.
• Přírodní rezervace (PR): Menší území s významnými přírodními hodnotami, kde je cílem chránit určité biotopy nebo druhy.
• Národní přírodní památka (NPP): Menší území s unikátními geologickými, geomorfologickými nebo biologickými prvky.
• Přírodní památka (PP): Menší území s významnými přírodními prvky, které si zaslouží ochranu.
• Evropsky významná lokalita (EVL): Území zařazené do evropské sítě Natura 2000, které je významné pro ochranu stanovišť a druhů.
• Ptačí oblast: Území zařazené do evropské sítě Natura 2000, které je významné pro ochranu ptáků.
• Přírodní park (PřP): Území cenné pro svůj krajinný ráz a soustředěné estetické a přírodní hodnoty.

Ochrana hub v České republice

Houby byly po dlouhou dobu stranou zájmu státních orgánů ochrany přírody. Až do roku 1992 nebyl žádný druh houby na seznamu zákonem chráněných organismů. V 70. letech 20. století se začala formovat mykologická pracoviště, která se věnovala mapování rozšíření hub.

Obecná ochrana všech druhů rostlin a živočichů na celém území ČR je deklarována v §5 odst. 2 ZOPK, který zakazuje provádět takové zásahy, které by mohly vést k ohrožení nebo poškození rostlin nebo živočichů nebo k zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Zvláštní ochranu zvláště chráněným druhům rostlin (a tedy ve znění zákona i hub) na celém území ČR dává §49 odst. 1 ZOPK. Chráněn je rovněž jejich biotop.

Zásady ochrany hub

• Ochrana lokalit: Nejúčinnější ochrana hub spočívá v ochraně jejich lokalit.
• Management: Některé lokality vyžadují intenzivní péči (např. eliminací náletových dřevin, pravidelným sečením, apod.).
• Znalost nároků: Pro účinnou ochranu je potřeba znát co nejpřesněji nároky druhu, jehož lokalitu chceme chránit.

Výčet zákonem chráněných druhů hub nalezneme ve vyhlášce ministerstva životního prostředí ČR 395/1992 Sb. V Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky je uvedeno 904 druhů hub v různých kategoriích ohrožení.

Největší význam pro případné vyhlášení ochrany lokality mají tedy druhy zákonem chráněné, případně druh sice nechráněný, ale rovněž velmi vzácného a ohroženého (viz kategorie Červeného seznamu).

tags: #sber #kytek #lokalita #stanoviste

Oblíbené příspěvky:

• Klarstein ShirtButler Deluxe recenze
• Propojení přírody
• Udržitelné alternativy v textilním průmyslu
• Potvrzení pro školu v přírodě
• Dětské hřiště a bezpečnost