Seriály o duchách přírody a tajemných jevech

Jsou věci mezi nebem a zemí, které se někdy přihodí každému z nás. Přehnaně živý sen, vnuknutí intuice, strach bez příčiny nebo ještě mnohem méně vysvětlitelné události.

Léčitel Jaroslav (Miroslav Donutil) rozumí lidem, jejich potřebám a možná dokáže porozumět i věcem mimo jejich chápání. Dřív figuroval i u řešení veřejně známých případů, postupně se ale stáhl do ústraní. Jeho schopnosti mu pomáhají v odhalování starých tajemství - ať už jde o milovanou osobu, která se i po své smrti snaží zůstat se svými blízkými, rodinu pronásledovanou krutou chybou z minulosti nebo starý dům, který nese prokletí.

Během jedné z takových situací se potkají s Petrem (Martin Donutil), veselým a vtipným sympaťákem a především zapáleným fanouškem všech záhad a tajemství. Petr je ze setkání se svým velkým vzorem nadšený, chce se od Jaroslava učit. Při pátrání přichází s různými teoriemi, má přehled o starých legendách. I když je k němu Jaroslav často skeptický, doplňují se a tvoří vyrovnaný tým. Protože když odhalí příčinu záhadného jevu, jsou už jen malý krok od nalezení řešení.

Jaroslavova dcera Klára (Sára Donutilová) pomáhá s chodem rodinného zásilkového obchodu s bylinkami. Na rozdíl od Jaroslava s Petrem je velmi racionální, vyzná se v moderním světě a technologiích, proto se často její pohled na svět při pátrání hodí. Jejich klienty jsou lidé, do jejichž životů nečekaně zasáhne jev, který nelze rozumem vysvětlit.

Během snahy přijít záhadám na kloub nebojují Jaroslav s Petrem jen s tajemnými silami, ale především s temnými stránkami lidské povahy, nedůvěrou a strachem.

Čtěte také: Díly seriálu o přírodě a čarodějnicích

Falcon Lake: Drama dospívání s prvky duchařského příběhu

O společnosti a politice promlouvají mezilidské vztahy. I tak lze pojmenovat jeden z rysů quebecké kinematografie, do níž náleží i loňský Falcon Lake. Ze stejného odkazu těží Quebečanka Charlotte Le Bon (* 1986), která proslula jako modelka a herečka v životopisném filmu o francouzském návrháři Yves Saint Laurent (2014), ale zahrála si i ve válečném snímku v české koprodukci Anthropoid (2016).

Coby scenáristka a režisérka se rozhodla vztáhnout k osobním vzpomínkám na první lásky a dospívání spojené s úmrtím svého otce, a vystoupit tak se žánrově rozmanitou prvotinou, za niž obdržela francouzskou cenu Prix Louis-Delluc za nejlepší debut. Děj vychází z úspěšné grafické novely Une sœur ilustrátora Bastiena Vivèse. Sleduje pozvolna se vyvíjející vztah mezi třináctiletým Bastienem (Joseph Engel) a šestnáctiletou Chloé (Sara Montpetit), s níž se hoch seznámí během rodinného pobytu u Falcon Lake. Léto strávené zakoušením nevinného přátelství a křehkostí první lásky doprovází duchařské příběhy.

Navzdory hávu strachu a mystéria, který netěží z předlohy, nýbrž je vkladem Charlotte Le Bon, zůstávají žánrové odkazy nenápadným doplňkem. Podkreslují tenzi a nejistotu při objevování vlastní sexuality.

Falcon Lake začíná jedním z klasických hororových tropů - příjezdem Bastienovy rodiny do zatuchlé chaty uprostřed lesa, kde po nocích chlapec čelí výjevům dlouhovlasé dívky jak vytržené z kultovního Kruhu (1998) Hidea Nakaty. Stejná linka doprovází i vztah Bastiena a Chloé. Starší dívka je pro chlapce odchovaného městem a s fobií z vody ztělesněním přirozené divokosti a z hlediska věku i rašícího sexuálního uvědomění. Oba se potkávají ve zlomovém bodě.

Bastien se učí se nebát svých přirozených pudů, Chloé naopak si chce ve svém novém kamarádovi zakonzervovat bezstarostnost a čistotu dětství. Jejich vzájemné potřeby jsou z hlediska odlišných životních situací v dlouhodobé perspektivě neslučitelné, a tudíž jsou odkázány na to, aby zůstaly příběhem jednoho léta.

Čtěte také: Jak Bluey učí děti zvládat život

Hororové prvky vstupují do filmu v okamžicích Bastienovy nejistoty, v nichž Chloé je pro chlapce buď nečitelná, anebo se mu vzdaluje. Počáteční - zejména noční - scény pracují se světelnými kontrasty či se znepokojivými zvukovými linkami. Podtrhují auru enigmatičnosti a nespecifikované posedlosti, jíž na Bastiena působí Chloé plavící se ve svitu měsíce na třpytivé hladině Falcon Laku.

Auru hrůzy při jejich vzájemném emočním sblížení nahrazují pitoreskní až impresionistické kamerové celky dříve znepokojivě působící chatky, v níž Bastien a Chloé spolu hrají karty, popřípadě krajiny připomínající malby Claudea Moneta nebo Berthe Morisot. Důraz na senzualitu je patrný rovněž v momentech, kdy si Bastien uvědomuje tělesnost starší kamarádky.

Detaily jejího těla, které se při společné koupeli dvojice zračí v paletě hřejivých barev, připomínají i intenzivní a zároveň nevinné první zkušenosti s lidskou fyzičností a erotikou. Přirozenost těchto scén podporuje autentický herecký výkon protagonistů.

Jak nestabilní jsou Bastienovy pocity a přemáhá jej strach, tak prudce se mění nálada filmu. „Pro mě duchařské příběhy nejsou pouze o děsu. Můžou být poetické a přinášet i útěchu,“ popsala Le Bon v rozhovoru v rámci festivalu v Cannes, kde byl snímek loňské jaro promítán.

O duchách se ve Falcon Laku skutečně mluví často, žádného však film neukáže. Jezero, jehož reálná manitobská předloha je paradoxně opředená legendami o paranormálních výjevech, snímek hned na začátku vyprávění představí coby sídlo utrápených duší, které potkala nešťastná smrt.

Čtěte také: Dokument Klenoty naší krajiny s Vladykou – recenze

Morbidní konec předznamenávají i některé poetičtější scény bezvládné panenky plovoucí na hladině nebo černohumorné narážky, že pro Bastiena by bylo horší, kdyby ho jeho rodiče zastihli při masturbaci, než kdyby se jeho malý bratr Titi utopil v jezeře. V této fázi film - v kontrastu k předešlému ději - koketuje se zbytečně doslovnou emoční vypjatostí.

Ve finále se duchem stává sám Bastien. Jednak doslova: Ve společných hrách s Chloé, při nichž si libují v převlékání se za hadrové strašidlo leckdy připomínající motivy z amerického fantasy dramatu Přízrak (2017). Jednak metaforicky: Pokračuje ve šlépějích Chloé stejně jako Muž bez tváře ve stopách Čihiro Ogino v kultovním anime Cesta do fantazie (2001), jehož plakát má dívka vylepený na zdi svého pokoje.

Etelin táta zmizel do nemocnice a už se nevrátil. Teda vrátil. Ale jako duch! Etel miluje encyklopedie, chce být vědkyní a sní o Nobelově ceně. Jenže jednoho dne zjistí, že ne všechno se dá změřit, spočítat nebo vysvětlit. Její táta se totiž po smrti vrátí na Zem jako duch!A tak si Etel začne psát vlastní encyklopedii o duchách.

tags: #seriál #o #duchách #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní průvodce likvidací aut
• EKO-KOM a recyklace
• Ochrana přírody v Česku
• České environmentální orgány
• Senzorový Odpadkový Koš Trendy 38L