Seznam provozovatelů emisí skleníkových plynů v ČR

Emisní obchodování je nástroj motivující ke snižování emisí skleníkových plynů co nejefektivnějším způsobem. Subjekty, které mají možnost redukovat emise s nižšími náklady, mohou uspořené emisní povolenky nebo jiné emisní kredity prodat těm, u nichž by taková redukce byla nákladnější.

Evropský systém emisního obchodování (EU ETS) zahrnuje přibližně 11 000 zařízení ze sektorů energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií a dalších odvětví a rovněž provozovatele letecké a námořní přepravy v 30 státech. EU ETS pro stacionární zařízení, leteckou dopravu a námořní dopravu pokrývá cca 1,5 mld. t CO2 ročně.

Zvyšující se číslo úrovně přesnosti znamená vyšší přesnost, v případě stejné úrovně přesnosti za použití rozdílných přístupů jsou tyto přístupy rozlišeny písmeny. Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory.

V roce 2030 mají emise v EU ETS být o 62 % nižší než v roce 2005. K roku 2023 již došlo ke snížení emisí v sektorech zahrnutých v EU ETS o 48 % oproti roku 2005, za ČR činí toto snížení téměř 46 %. Údaje o fungování EU ETS lze dohledat na webu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA).

V ČR je EU ETS upraven zákonem č. 383/2012 Sb. Zákon stanovuje, na jaká zařízení se systém vztahuje a jaká jsou práva a povinnosti jejich provozovatelů. Provozovatelé monitorují své emise, vykazují je každoročně Ministerstvu životního prostředí a vyřazují za ně povolenky. Část povolenek dostanou provozovatelé bezplatně, zbytek si mohou koupit na trhu nebo v aukci.

Čtěte také: C1 kriticky ohrožené druhy

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 24 písm. b) a c) zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon“) k provedení § 4 odst. 2 a § 7 odst. 2.

Povinnosti provozovatelů zařízení

Provozovatel zařízení vytváří podrobný popis postupu zjišťování pro své zařízení, který je součástí žádosti o povolení k emisím skleníkových plynů podle § 4 zákona.

Provozovatel zařízení zjišťuje emise v souladu se zásadami stanovenými v příloze č. 1. Emise se zjišťují postupem založeným na výpočtu nebo postupem založeným na měření nebo kombinací obou metod v případě stanovení emisí z různých dílčích zdrojů a zdrojových toků spadajících pod jedno zařízení. Při tomto kombinovaném stanovení emisí provozovatel zařízení zajistí, aby nedošlo k vynechání nebo ke dvojímu započítání emisí.

Pro každé období vykazování potvrdí provozovatel zařízení shodu naměřených hodnot s hodnotami vypočtenými potvrzovacím výpočtem postupem podle § 5.

V případě emisí ze spalování je aktivitní údaj založen na spotřebě paliv. Množství paliva se vyjadřuje v jednotkách energetického obsahu v TJ. Skutečnost, že během spalování se převážná část uhlíku obsažená v palivu zoxiduje na CO2, přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v popelu nebo se tvoří saze, se zohlední oxidačním faktorem vyjádřeným jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy jeho maximální hodnota je rovna jedné. Emisní faktor v sobě může zahrnovat i faktor oxidační, v tom případě se oxidační faktor již nevyjadřuje.

Čtěte také: Seznam ekologických výrobků

V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo obvyklých metrech krychlových. Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn na CO2 během procesu, se zohlední v konverzním faktoru. V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO2 je konverzní faktor roven jedné. Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor konverzní, konverzní faktor se již nevyjadřuje. Množství vstupního materiálu lze vyjádřit buď hmotnostně nebo objemově.

Pro stanovení všech proměnných použije provozovatel zařízení u všech zdrojových toků ve všech zařízeních kategorie B nebo C pro účely zjišťování a vykazování nejvyšší úroveň přesnosti. Nejvyšší úroveň přesnosti nemusí být použita u oxidačních faktorů a pro komerční standardní paliva u výhřevnosti a oxidačních a emisních faktorů. Nižší úroveň přesnosti pro příslušné proměnné v rámci zjišťovacího postupu je možné použít pouze, pokud se prokáže, že nejvyšší úroveň přesnosti není technicky proveditelná, nebo vyžaduje nepřiměřeně vysoké náklady.

Pokud je to technicky proveditelné, použije provozovatel zařízení pro všechny proměnné všech významných zdrojových toků minimálně ty úrovně přesnosti, které jsou uvedeny v příloze č. 2.

Nejnižší úrovně přesnosti lze použít tam, kde se jedná o méně významné zdroje nebo méně významné zdrojové toky. U nejméně významných zdrojů nebo u nejméně významných zdrojových toků lze k monitorování a vykazování použít postupy založené na vlastní metodě odhadu a bez stanovených úrovní přesnosti. Pro paliva z čisté biomasy mohou být použity postupy nižších úrovní přesnosti nebo přístupy bez stanovených úrovní přesnosti, mezi které patří metoda energetické bilance, pokud by se takto vypočítané emise neodečítaly od emisí stanovených na základě kontinuálního měření. Za čistou biomasu se považuje palivo, které obsahuje nejméně 97 % podílu uhlíku pocházejícího z biomasy v celkovém množství uhlíku v palivu.

Pokud pro dočasné technické problémy nelze aplikovat předepsané úrovně přesnosti, aplikuje se nejvyšší dosažitelná úroveň přesnosti do té doby, než se podaří návrat k původnímu stavu. Změny v úrovních přesnosti podle odstavce 4 provozovatel zařízení plně dokumentuje. Mezery v datech způsobené výpadky měřicích zařízení je nutno minimalizovat.

Čtěte také: Ekologie na VŠ

Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1 jsou stanoveny v příloze č. 4 k této vyhlášce. Pro biomasu je stanoven emisní faktor 0; emise CO2 pocházející z biomasy se nezapočítávají; skutečné emise z biomasy se vykazují odděleně od ostatních emisí daného zařízení ve formuláři podle přílohy č. 5 k této vyhlášce; seznam materiálů považovaných za biomasu je uveden v příloze č. 6.

Provozovatel zařízení zajistí, aby byly všechny informace podle § 18 odst. 1 zákona uchovávány alespoň 10 let od předložení emisního hlášení podle § 7 odst. 1 zákona.

Při použití standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat zajistí provozovatel zařízení, aby nedošlo k opominutím, zkreslením nebo chybám při zacházení s daty a jejich správou. Způsob provedení těchto kontrolních postupů musí provozovatel zařízení navrhnout s ohledem na komplexnost datového souboru.

Provozovatel zařízení vypočte emise CO2 jako součin aktivitního údaje, emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru nebo použije specifické výpočty uvedené v příloze č. 2. CO2 neemitovaný z daného zařízení, ale přemístěný jinam jako čistá substance, jako složka paliva nebo jako vstupní surovina pro chemický nebo papírenský průmysl, se od vypočtené úrovně emisí odečte a vykáže odděleně jako zvláštní položka.

Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 2.

Nejistotu při zjišťování emisí podle § 3 je nutno omezit na minimum.

V případě použití postupu založeného na výpočtu se navrhne v popisu postupu podle § 3 odst. 2 kombinace úrovní přesnosti zahrnujících nejistotu pro každý zdroj daného zařízení a tato kombinace se uvede ve výročním emisním hlášení zahrnujícím všechny činnosti a příslušné toky paliv a materiálu.

V případě měření podle § 4 odst. 1 se navrhne v popisu postupu měřicí systém včetně minimálních požadavků na úroveň přesnosti a umístění měřicích zařízení.

Provozovatel zařízení vykazuje množství emisí skleníkových plynů ze zařízení na formuláři pro vykazování výsledků zjišťování emisí ověřeném autorizovanou osobou, jehož vzor je uveden v příloze č. 5 k této vyhlášce.

Zvlášť se vykazují položky, které se nezapočítají do celkového součtu emisí. Paliva a odpovídající emise se vykáží podle přílohy č. 4 k této vyhlášce. Emise pocházející z různých zdrojů jednoho zařízení patřící ke stejnému typu činnosti podle přílohy č. 1 zákona se vykazují souhrnně. Emise se vykazují zaokrouhleně na celé tuny. Každá činnost uvedená v příloze č. 1 zákona vykonaná v zařízení musí být označena oběma kódy uvedenými v příloze č. 7.

Provozovatel zařízení zajistí, že měřicí zařízení je zkalibrované, adjustované, ověřené a testované pomocí příslušných norem pro měření porovnatelných s mezinárodními normami pro měření, pokud jsou k dispozici, před prvním použitím a dále v pravidelných intervalech. Zjistí-li provozovatel zařízení, že přístroj zcela neodpovídá stanoveným požadavkům, vyhodnotí a zdokumentuje správnost předchozích výsledků měření a okamžitě přijme potřebná nápravná opatření.

tags: #seznam #provozovatelů #emisí #skleníkových #plynů #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Jarmark Valašské muzeum
• Čištění pračky Indesit: Průvodce
• Rozmístění kontejnerů na papír v Klatovech
• Učebna Moravec – Co nabízí?
• Jak efektivně biocistit odpad od močového kamene