Recyklace Solárních Panelů: Proces a Význam

Solární panely jsou součástí nejedné střechy či zahrady. Po dobu své funkčnosti nám přinášejí užitek, a tím snad i radost. Každý solární panel ale dřív či později doslouží a my se tak nevyhneme problému, jak s ním dále naložit. Zde najdete několik informací, které se vám mohou hodit.

Sběr Solárních Panelů

Ne každý sběrný dvůr je určený pro sběr solárních panelů. Nejbližší sběrný dvůr, určený pro sběr solárních panelů, si můžete najít buď s pomocí webové stránky www.kamsnim.cz. Sběrné místo je určeno především pro konečné uživatele solárních panelů pořízených od roku 2013.

Sběrné místo může využít i provozovatel solární elektrárny instalované do 31. 12. 2012. Musí se však jednat o klienta jedné ze společností zřizujících místo zpětného odběru - tedy společnosti ČEZ Recyklace s.r.o., ELEKTROWIN a.s., nebo REsolar s.r.o.

Proces Recyklace Solárních Panelů

Recyklace solárních panelů je klíčová pro ochranu životního prostředí. Solární panely obsahují různé materiály, jako je sklo, kovy a polovodiče, které mohou být toxické a nebezpečné, pokud nejsou správně zlikvidovány.

Proces znovuvyužití surovin zahrnuje několik kroků. Nejprve jsou solární panely demontovány a rozloženy na jednotlivé komponenty. Tyto součástky jsou následně tříděny a zpracovány tak, aby se minimalizoval jejich dopad na životní prostředí.

Čtěte také: C1 kriticky ohrožené druhy

Kroky Recyklace v Kralupech nad Vltavou

V Kralupech nad Vltavou od loňského podzimu běží linka, která umí fotovoltaiky poslat zpátky do oběhu. V malé hale uprostřed průmyslového areálu v Kralupech nad Vltavou funguje jedna z prvních českých recyklačních linek na fotovoltaické panely. Mají do ní proudit stovky tun solárů ročně.

Minulý rok v říjnu ji spustila česká společnost Dekonta, která se věnuje enviromentálnímu poradenství, sanačním technologiím a likvidaci nebezpečného odpadu. Letos se projekt zapojil do soutěže E.ON Energy Globe a dostal se do finálové šestky.

Soláry se skládají z tenkých křemíkových polovodičových článků. Ty obsahují kovy jako cín, měď a stříbro a jsou zakryté ochranou plastovou vrstvou. Povrch tvoří tvrzené sklo a rám je z hliníku. Díky lince je možné panely rozebrat a materiály vytřídit k opětovnému použití.

První fáze: Rozstřihnutí

Do areálu přicházejí panely v klasických velkých kontejnerech nebo je sem přivážejí kamiony. Zatímco některé jsou poškozené viditelně, na jiných opotřebení není poznat. „Dostávají se k nám zejména starší kusy, ale umíme zpracovat i později vyrobené panely s různými specifiky daných modelů," vysvětluje jednatel společnosti Dekonta IC Vojtěch Musil.

V Kralupech zpracovávají klasické křemíkové panely. Méně rozšířené kadmiové a tenkovrstvé typy putují do specializovaných provozů. Vyžadují totiž odlišný postup kvůli toxicitě a jiným vlastnostem.

Čtěte také: Seznam ekologických výrobků

„Jako první musí zaměstnanci manuálně odstranit ovládací krabičku, která je nalepená zezadu. Poté na řadu přichází hliníkový rám,“ popisuje Musil. Pracovníci linky odstraní s ovládacím modulem i kabely. S kabeláží se zachází jako s běžným elektroodpadem, využívá se z ní měď.

V průměru dvacetikilové panely dále zaměstnanci manuálně oddělují od rámu. Hliník z nich je pro recyklaci ideální, protože si i po opětovném použití zachovává tutéž kvalitu. Zbytky mohou v hutích spolu s dalšími kovovými odpady posloužit k výrobě nových produktů, a to s výrazně nižší spotřebou energie než při výrobě hliníku z primárních surovin.

Posledním polomanuálním krokem je „rozstřihnutí“ panelu velkými hydraulickými nůžkami tak, aby se jednotlivé části vešly do linky. Do Kralup se dostávají modely různých velikostí, proto je nutné je předem upravit.

Druhá fáze: Rozemletí

Dále už recyklace probíhá přímo na lince. Tu tvoří sestava sedmi přístrojů, které vyrobily české strojírenské firmy. Ke zpracování putuje jenom tenká plastová deska s natištěnými články a sklem.

Kralupská linka funguje na fyzikálně mechanickém principu, přičemž znovu použít je možné až 85 procent původní hmotnosti panelu. Nevyužívají se žádné chemikálie. Ty naopak vyžaduje jiný typ zpracování, pro který se v Kralupech nerozhodli.

Čtěte také: Ekologie na VŠ

„Nejprve odstraňujeme vrchní vrstvu skla,“ vysvětluje Musil. Skleněný povlak tvoří téměř dvě třetiny hmotnosti panelu. „Drť z něj je dobře znovupoužitelná v různých průmyslových odvětvích,“ dodává.

Provoz linky má na starosti šest zaměstnanců. Až na směs plastů, kterou nelze oddělit a používá se jako alternativní palivo, lze všechny získané materiály znovu vrátit do oběhu.

Nejcennější je získaný prášek obohacený o stříbro, křemík a další kovy. Ty z něj získává ale až konečný zpracovatel, Dekonta je sama neodděluje.

Roční kapacita linky činí dva tisíce tun panelů. Na získané suroviny má společnost nasmlouvanou širokou paletu odběratelů, každá část původního soláru nakonec putuje jinam.

Narůstající Množství Panelů na Odpis

Jenom za minulý rok se na český trh uvedlo podle dat ministerstva životního prostředí 52 tisíc tun nových solárů. Zpětně se jich odebralo 570 tun a na recyklaci putovalo přes 580 tun.

S největším množstvím vyřazených panelů se Česko prozatím potýkalo kvůli zničení slunečních elektráren na Hodonínsku. Tornádo tam v roce 2021 poničilo dvě větší instalace.

Dnes se recyklují například mechanicky poškozené panely, kusy s vadnou instalací nebo ty, kterým se výrazně snížil výkon. Vypořádat se je třeba také s vyhořelými soláry.

Zatímco v současnosti se vyřazuje jen menší množství kusů, v následujících letech bude jejich objem postupně narůstat. Nejvíce panelů se v tuzemsku připojilo během solárního boomu v letech 2009 až 2010, takže jsou těsně za polovinou své udávané životnosti.

Výzkumníci České zemědělské univerzity nicméně zjistili, že fotovoltaické panely často již po deseti let fungování začínají mít vážné problémy a vyplatí se je nahradit.

Legislativa a Financování Recyklace

Každý výrobce panelů musí zařídit jejich správnou likvidaci a recyklaci. Pro starší fotovoltaiky před rokem 2013 platí ale jiná pravidla - za likvidaci zodpovídá provozovatel elektrárny.

Recyklace funguje podobně jako u ledniček nebo praček. Součástí ceny každého kusu je od roku 2013 recyklační poplatek. Ten činí minimálně 8,50 koruny za kilogram. Běžné panely váží okolo dvaceti kilogramů. Ve výsledku se tak částka pohybuje okolo 170 korun.

U nových i starých panelů mají celý proces na starosti kolektivní systémy. Ty jsou financované právě z recyklačních poplatků. Patří mezi ně například Asekol, Elektrowin, Retela a ČEZ Recyklace.

Spolupráce s kolektivními systémy je pro kralupskou linku klíčová, smlouvu mí Dekonta s většinou z nich. „Oslovují nás i provozovatelé napřímo, ale velká část zakázek pochází právě z kolektivních systémů, které si u nás recyklaci napřímo objednávají,“ přibližuje Vojtěch Musil.

Inovace a Další Vývoj

Linku vyvíjela společnost Dekonta několik let s podporou Evropského fondu pro regionální rozvoj a ministerstva průmyslu a obchodu. Celkové náklady se pohybovaly mezi patnácti a dvaceti miliony korun.

„Naším cílem bylo, aby vyvinutá linka byla co nejefektivnější, nejjednodušší a energeticky úsporná, abychom se vešli do výšky recyklačního poplatku," doplňuje Musil.

Před spuštěním linka běžela v testovací fázi několik měsíců, v Kralupech čekali na potřebná povolení. Do ostrého provozu ji uvedli loni v říjnu. V první polovině léta pak byla linka vypnutá a procházela potřebnou údržbou. „Do konce roku máme již nasmlouvané zakázky a budeme v kontinuálním provozu,“ dodává Musil.

Dekonta počítá s tím, že panelů k recyklaci bude postupem času přibývat. Výzkumné oddělení společnosti proto aktuálně pracuje na optimalizaci a větší automatizaci linky, mimo jiné chce využít strojové učení.

„Navýšení kapacity u nás v této hale není možné z hlediska prostoru i vydaného povolení od úřadů. Do budoucna uvažujeme nad dalším provozem. Letos také naši technologii dodáváme klientovi do Litvy," upozorňuje Musil.

Globální Perspektiva Recyklace

Vyřazené panely se dříve převážely do zahraničí. První evropskou specializovanou linku spustila v roce 2018 na jihu Francie společnost Veolia. V množství recyklačních provozů vedou Spojené státy americké a Čína.

Podle loňské zprávy Mezinárodní energetické agentury je v Evropě nejvíce linek v Německu, kde se nachází sedmnáct provozů. Následuje Itálie se sedmi recyklátory a Francie se šesti.

V Česku prozatím funguje jen jedna další podobná linka. Letos v červnu společnost Technoworld uvedla do provozu japonskou metodu, která umožňuje odstranit sklo z panelů vcelku.

Česko má nicméně v oblasti recyklace solárních panelů v porovnání Mezinárodní energetické agentury dobře rozvinutou infrastrukturu.

Mýty o Recyklaci Solárních Panelů

Kolem solární energetiky existuje celá řada mýtů, mezi které patří například představa, že fotovoltaické panely jsou nebezpečným odpadem. Recyklace solárních panelů, které v následujících desetiletích doslouží, je však již dnes zvládnutý proces, který nemá negativní dopady na životní prostředí.

Omyl č. 1: Solární panel nelze recyklovat

V Česku instalované solární elektrárny jsou z 98 % tvořeny křemíkovými panely. Největší podíl na hmotnosti krystalických panelů připadá na sklo (až 70 %) a hliníkový rám (přibližně 20 %). U tenkovrstvých panelů je podíl skla a hliníku přes 95 %. Zbývající podíl hmotnosti připadá především na plasty. To vše jsou materiály, které lze již dnes běžně recyklovat. V porovnání s jadernou energetikou po ukončení životnosti solární elektrárny nezůstává žádný nebezpečný odpad, který by se nedal zpracovat.

Omyl č. 2: Recyklace solárních panelů se nezaplatí

Ekonomickou výhodnost zpracování vysloužilých solárních panelů potvrzuje studie ČVUT, ve které experti spočítali, že se náklady na recyklaci běžných křemíkových solárních modulů zaplatí již z rozebrání panelů a získání hliníku, mědi nebo stříbra a řady dalších využitelných vzácných kovů, které tyto panely obsahují. Mimo přímého zpracování solárních panelů lze recyklovat materiály ze střídačů, kabeláže nebo kovových konstrukcí.

Omyl č. 3: Solární panely zůstanou ležet na polích

Aktuálně v Česku instalované solární elektrárny jsou fungující fotovoltaické instalace. Jejich výrobci garantují výkon panelů po dobu 25 let. Životnost je však podstatně vyšší. Odhaduje se na minimálně 40 až 50 let. Po skončení jejich životnosti rozhodně nehrozí, že by fotovoltaické panely zůstaly ležet ladem. Motivací pro jejich opětovné zpracování je výše uvedené získaní cenných kovů nebo znovuvyužitelného skla a hliníku. Majitelé fotovoltaických instalací mají současně zákonnou povinnost zajistit jejich recyklaci.

Omyl č. 4: Nemáme firmy, které by se o recyklaci solárních panelů postaraly

Recyklace dosahuje velmi dobrých výsledků přes 90 %. Zpracováním vysloužilých solárních panelů se zabývá například český kolektivní systém REsolar, který zajišťuje plnění zákonných povinností pro 23 výrobců a dovozců solárních panelů a více než 2,5 tisíce provozovatelů solárních elektráren.

Životnost a Materiály Solárních Panelů

Životnost fotovoltaických panelů je v současnosti odhadována na minimálně 30 let, v ideálním případě však může být až dvojnásobná. Panely jsou přitom zdrojem cenných surovin. Životnost fotovoltaického panelu je definována poklesem výkonu o 20 %. Téměř všichni výrobci běžně dostupných krystalických a tenkovrstvých panelů garantují maximální pokles účinnosti o 10 % za 10 nebo 12 let a 20 % za 25 let.

V praxi se na nejstarších instalacích pokles účinnosti po 25 letech pohybuje kolem 6 až 8 %. V současnosti se předpokládá, že životnost definovaná poklesem účinnosti o 20 % bude u kvalitních panelů minimálně 30 až 40 let od jejich instalace. Panely však mohou být funkční i po této době, pouze jejich účinnost bude postupně dále klesat.

Investor může zvážit, zda je pro něj výhodnější vyrábět elektřinu s nižší účinností, nebo investovat do nových panelů. Staré panely ani v tom případě nemusí být zlikvidovány, ale mohou být nabídnuty zájemcům, pro něž je nízká cena panelů důležitější než jejich účinnost. Podobným způsobem se v současnosti nakládá například s trakčními akumulátory.

Životnost panelů se tím může významně prodloužit, podle současných odhadů pravděpodobně až k horizontu 50 i více let. V loňském roce bylo hlavním důvodem pro vyřazení panelu jeho mechanické poškození při dopravě nebo instalaci.

Je však nutno upozornit, že mechanická odolnost panelů je vysoká. V prvních měsících a letech se mohou projevit skryté vady materiálu, které neodhalila výstupní kontrola ve výrobním závodě. Podíl takových závad je u kvalitních panelů nízký, obvykle hluboko pod 1 % objemu dodávek.

tags: #resolar #recyklace #proces

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení biosférického systému
• Dopady havárií tankerů na životní prostředí
• Dopady znečištění ovzduší z továren
• Druhy a vlastnosti ekologického plniva
• Vše o emisi dluhopisů Aquila Chabr.