Spalovny odpadu v České republice: Legislativa, provoz a aktuální trendy

12.03.2026

V České republice se spalovny odpadu a zařízení pro spoluspalování odpadu řídí přísnými emisními limity a provozními podmínkami. Tato nařízení jsou v souladu s právem Evropských společenství a stanovují způsob zařazování těchto zařízení do kategorií zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování.

Legislativní rámec

Vláda nařizuje podle § 55 odst. 1 zákona č. (1) tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství stanoví emisní limity a provozní podmínky pro spalovny odpadu a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu (dále jen "spoluspalovací zařízení") a stanoví způsob jejich zařazování do kategorií zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování podle § 4 odst. 1.

Provoz spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení je pod dozorem autorizované osoby podle § 15 odst. 1 písm.

Podmínky a požadavky na měření se uvádí v povolení podle § 17 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2 písm.

Definice

Spalovna odpadu: Technická jednotka se zařízením určeným ke spalování odpadu s využitím nebo bez využití vzniklého tepla, přímým oxidačním spalováním, jakož i se zařízením určeným pro jiné způsoby tepelného zpracování, zejména pyrolýzu, zplyňování nebo plazmové procesy, pokud jsou vzniklé látky následně spáleny.
Spoluspalovací zařízení: Zařízení, jehož hlavním účelem je využití energie nebo výroba hmotných výrobků a které používá odpad způsobem obdobným jako základní nebo přídavné palivo. Pokud ke spoluspalování dochází tak, že hlavním účelem zařízení není využití energie nebo výroba hmotných výrobků, ale tepelné zpracování odpadů spalováním, je takové zařízení pokládáno za spalovnu odpadu.
Stávající spalovna odpadu nebo stávající spoluspalovací zařízení: Spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení, které je v provozu a bylo povoleno do 28. prosince 2002 podle právních předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti zákona, nebo které není v provozu, bylo ale povoleno pro spalování nebo spoluspalování odpadu do 28. prosince 2002 podle právních předpisů platných přede dnem nabytí účinnosti zákona a bude uvedeno do provozu do 28. prosince 2003, nebo které není v provozu, avšak je pro ně podle stanoviska inspekce podána do 28. prosince 2002 žádost o povolení provozu podle právních předpisů platných před dnem nabytí účinnosti zákona za předpokladu, že zařízení bude uvedeno do provozu do 28.
Jmenovitá provozní kapacita: Součet kapacit spalování odpadu všech pecí nebo topenišť, z nichž se spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení skládá, podle specifikace výrobce a potvrzení provozovatele, v případě spoluspalování i podle technického a technologického uspořádání schváleného v povolení podle § 17 odst. 2 písm.
Dioxiny a furany: Polychlorované dibenzodioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF) uvedené včetně jejich ekvivalentů toxicity v příloze č. 1.

Provozní podmínky a požadavky

Spalovny odpadu a spoluspalovací zařízení se projektují, staví, vybavují a provozují tak, aby emisemi významně neznečišťovaly přízemní vrstvy ovzduší.

Čtěte také: C1 kriticky ohrožené druhy

Spalovny odpadu se projektují, staví, vybavují a provozují tak, aby obsah znečišťujících látek v odpadním plynu byl v souladu se specifickými emisními limity stanovenými podle přílohy č.

Spoluspalovací zařízení se projektují, staví, vybavují a provozují tak, aby obsah znečišťujících látek v odpadním plynu byl v souladu se specifickými emisními limity stanovenými podle přílohy č.

Pro spoluspalovací zařízení, kde více než 40 % tepla vzniká spalováním nebezpečného odpadu, platí pro stanovení emisních limitů příloha č.

V případě spoluspalování směsného komunálního odpadu platí pro stanovení emisních limitů příloha č.

Před přijetím nebezpečného odpadu do spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení je nutné, aby měl provozovatel od předávajícího dostupné informace o odpadu potřebné k ověření, zda přijetím odpadu neporuší podmínky povolení podle § 17 odst. 1 písm. c) nebo d) a odst. 2 písm. c) nebo f) zákona.

Čtěte také: Seznam ekologických výrobků

Zajištění podmínek spalování

Zajistí se dostatečná doba setrvání spalovaného odpadu ve spalovacím prostoru k dokonalému vyhoření a je dosaženo takové úrovně vyhoření, že škvára a popel po spálení odpadu obsahuje méně než 3 % celkového organického uhlíku nebo ztráta žíháním je menší než 5 % hmotnosti suchého materiálu.
Na nejmenší možnou míru potlačí obtěžování zápachem. V zásobníku odpadu spaloven komunálního odpadu se trvale udržuje podtlak a odsávaný vzduch se přivádí do ohniště.
Každá linka spalovny odpadu se vybaví alespoň jedním pomocným hořákem, který automaticky udržuje teplotu ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu na hodnotě 850 °C nebo 1100 °C podle spalovaného odpadu.

Spoluspalovací zařízení se projektují, staví, vybavují a provozují způsobem, aby plyn za posledním přívodem spalovacího vzduchu v kontrolovaném a homogenním stavu, a to i při nejméně příznivých podmínkách, měl nejméně po dobu 2 sekund teplotu alespoň 850 °C.

V případě spoluspalování odpadu na místě jeho vzniku v papírnách a celulózkách ve stávajících kotlích na kůru se v povolení podle odstavce 4 písm. a) nebo b) uvede ustanovení o emisních limitech podle přílohy č.

Povolení s podmínkami stanovenými podle odstavce 4 a údaje o jejich dodržování jsou evidovány Ministerstvem životního prostředí (dále jen "ministerstvo") podle § 13 odst.

Měření emisí

Ve spalovnách odpadu a spoluspalovacích zařízeních se v souladu s přílohou č. provádí:

Jednorázové měření těžkých kovů obsažených v tuhé, kapalné a plynné fázi včetně jejich sloučenin, pro něž jsou stanoveny emisní limity podle příloh č. 2 a č. 5 k tomuto nařízení, a dioxinů a furanů, a to nejméně dvakrát za rok v intervalech ne kratších než 3 měsíce.
Při jednorázovém měření podle písmene c) se provádí na spalovnách nebezpečného odpadu se jmenovitou kapacitou do 1 tuny odpadu za hodinu, spalovnách komunálního odpadu se jmenovitou kapacitou do 3 tun odpadu za hodinu a spalovnách jiného než nebezpečného odpadu se jmenovitou kapacitou do 50 tun za den a u spoluspalovacího zařízení, kde emise znečišťujících látek není způsobena spoluspalovaným odpadem, 1 jednotlivé měření.

Nejméně jednou při prvním uvádění spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení do provozu a za předpokládaných nejméně příznivých provozních podmínek se ověří doba setrvání spalin při stanovené nejnižší teplotě za posledním přívodem spalovacího vzduchu podle § 5 odst.

Čtěte také: Ekologie na VŠ

Od kontinuálního měření anorganických sloučenin fluoru v plynné fázi vyjádřených jako fluorovodík je možné upustit, jestliže se provádí čištění od anorganických sloučenin chloru nebo probíhá technologický proces, který zajišťuje, že nejsou překračovány emisní limity anorganických sloučenin chloru v plynné fázi vyjádřených jako chlorovodík podle písmen a) a b) přílohy č. 5 k tomuto nařízení. V takovém případě se anorganické sloučeniny fluoru v plynné fázi vyjádřené jako fluorovodík měří jednorázově s frekvencí a v intervalech podle odstavce 2 písm.

V povolení lze snížit frekvenci jednorázového měření pro těžké kovy místo dvakrát ročně na jednou za 1 až 2 roky a pro dioxiny a furany místo dvakrát ročně na jednou za rok za předpokladu, že provozovatel prokáže, že emise těžkých kovů, dioxinů a furanů jsou za všech okolností z procesů spalování nebo spoluspalování trvale pod úrovní 50 % relevantních limitních hodnot emisí stanovených v příloze č. 2 nebo č.

Výsledky měření provedených k ověření, zda jsou splněny emisní limity stanovené podle příloh č. 2 a č. 5 k tomuto nařízení, jsou přepočteny na následující podmínky a obsah kyslíku přepočtený podle přílohy č.

Překročení emisních limitů

Pokud je z provedených měření zřejmé, že emisní limity stanovené tímto nařízením nebo zvláštním právním předpisem jsou překročeny, provozovatel spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení zastaví bezodkladně zpracování odpadu do doby, než jsou odstraněny příčiny tohoto stavu. Překročení emisních limitů oznamuje provozovatel bezodkladně příslušným orgánům ochrany ovzduší a v případě odpadních vod (příloha č. 4 k tomuto nařízení) současně i vodoprávnímu úřadu. Znovuzahájení provozu po odstranění příčin poruchy je možné při splnění podmínek a postupem stanoveným ve schváleném provozním řádu podle § 11 odst.

Nejvýše přípustná doba, po kterou lze pokračovat ve spalování odpadu, jsou 4 hodiny. Celková doba trvání provozu za těchto podmínek v 1 kalendářním roce je nejvýše 60 hodin a vztahuje se na ty části spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení, kterými jsou do komína vedeny spaliny přes 1 čisticí zařízení. Pro spalovny komunálních odpadů platí do 28.

Koncentrace tuhých znečišťujících látek nepřekročí za žádných okolností hodnotu 150 mg/m3, zjištěnou jako půlhodinový průměr; mimo to nelze překročit hodnotu emisního limitu pro organické látky stanovenou v písmenu a) bodě 2 a v písmenu b) bodě 2 přílohy č.

Přechodná ustanovení

Na stávající spalovny komunálních odpadů se v období od 1. ledna 2003 do 28. uplatní:

ustanovení § 1 a 2, § 4 odst. 1 a 2, § 5 odst. 1 písm. b), c) a e), § 5 odst. 4, 6, 8 a 10, § 10 odst. 2 písm. d) a e), § 10 odst. 4 až 9, § 10 odst. 10 písm. a), c) a d), § 10 odst.
ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) příloh č. 1, č. 3, č. 7 a č.

V období od 1. ledna 2003 do 28. prosince 2005 pro stávající spalovny nebezpečných odpadů spalující pouze odpady ze zdravotnické a veterinární péče, jejichž infekčnost je určující nebezpečnou vlastností odpadu podle zvláštního právního předpisu, se uplatní emisní limity a požadavky na měření stanovené podle přílohy č.

V období od 1. ledna 2003 do 28. uplatní:

ustanovení § 1 až 3, § 4 odst. 1 a 2, § 5 odst. 2, 5, 8 a 10, § 6 odst. 6, § 10 odst.
ustanovení § 5 odst. 4 písm. b) bez stanovení hodnot emisních limitů podle přílohy č. d) příloh č. 1, č. 3 a č. Uplatňují se individuální provozní podmínky a emisní limity stanovené inspekcí.

V období od 1. ledna 2003 do 28. prosince 2005 se na stávající spoluspalovací zařízení spalující nebezpečné odpady uplatňují individuální provozní podmínky a emisní limity stanovené inspekcí. Stanovení emisních limitů pro společné spalování odpadu s palivem ve spoluspalovacích zařízeních se provede postupem uvedeným v bodu 1 přílohy č. 2 k tomuto nařízení, kde se jako hodnoty specifických limitů (Cproc) použijí hodnoty emisních limitů podle zvláštního právního předpisu. V tomto případě se neuplatňují body 2.1 až 2.3.1 přílohy č. 2 k tomuto nařízení. Ustanovení § 10 odst. 2 písm. c) a d), odst. 8 a odst. 10 písm. a), c) a d) se vztahují na emisní limity stanovené individuálně inspekcí. Neuplatňují se ustanovení § 6 odst. 2 a 4, § 8 a § 10 odst. 3 a odst. 10 písm.

V období do 1. ledna 2007 lze u spaloven nebezpečného odpadu se jmenovitou provozní kapacitou do 1 tuny za hodinu včetně nahradit kontinuální měření oxidů dusíku (oxidu dusnatého a oxidu dusičitého) vyjádřených jako oxid dusičitý podle § 10 odst. 2 písm. a) jednorázovým měřením s četností měření podle § 10 odst. 2 písm.

V přechodném období ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení do 31. uplatní:

ustanovení § 1 až 3, § 4 odst. 1 až 3 a § 11 odst.
specifických provozních podmínek a emisních limitů v příloze č. Pro spoluspalovací zařízení platí individuální provozní podmínky obsažené v povolení orgánu ochrany ovzduší vydaném před dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. Způsob zjišťování emisí a vyhodnocení jednorázových a kontinuálních měření...

Znepokojení nad nárůstem plánovaných spaloven

Na konci února 2024 vyjadřovala environmentální organizace Arnika před Ministerstvem životního prostředí znepokojení nad zvyšujícím se tempem, v jakém v poslední době přibývají v České republice plány na stavbu spaloven (či takzvaných „zařízení na energetické využití odpadů“ neboli ZEVO). Zatímco pro MŽP je rozhodující faktor možnost přeměnit odpad na energii, podle Arniky je třeba více hovořit o zachování surovin v oběhu a náhradě skládek předcházením vzniku odpadu anebo recyklací. V tom má Česká republika velké rezervy.

Narůstající počet plánovaných spaloven a obdobných zařízení souvisí s plánem na radikální snížení množství komunálního odpadu, které se má v České republice do roku 2030 ukládat na skládky. Podle pravidel EU pak od roku 2035 bude moct na skládkách končit nejvýše 10 % z celkové hmotnosti komunálního odpadu.

Odklon od skládkování je naprosto nezbytný a žádoucí, přesto bychom se neměli tvářit, jako bychom v Česku nyní stáli před volbou pouze mezi skládkami a spalovnami. Oba tyto způsoby nakládání s odpady mají totiž nejen neblahý vliv na životní prostředí, ale také vedou k plýtvání cennými surovinami. Jsme tedy vedeni rozhodovat se mezi dvěma špatnými variantami a z diskuze zcela vylučujeme variantu nejekonomičtější, a přitom také nejekologičtější - zachování surovin v oběhu, například v takzvaných systémech nulového odpadu (zero waste).

„V minulých letech jsme provedli několik rozborů popelnic na směsný komunální odpad. Jejich obsah s velkou pravděpodobností skončil na skládce nebo ve spalovně odpadů. My jsme se přitom přesvědčili, že se v nich nachází velké množství cenných surovin, které by bylo možné znovu využít nebo zrecyklovat - především bioodpad, kovy, plasty nebo papír. Bývá jich obvykle polovina až dvě třetiny popelnice. Je zarážející, že nyní končí na skládkách a v budoucnu by měly končit ve spalovnách odpadů, ve kterých se nenávratně zničí, byť při výrobě malého množství tepelné a elektrické energie, když se pak musejí znovu vytěžit, zpracovat, transportovat a musí se z nich vyrobit nové výrobky,“ říká k tomu Nikola Jelínek z organizace Arnika.

Zero waste jako alternativa

O tom, že je varianta nulového odpadu reálná, se můžeme přesvědčit například v Japonsku, kde se k „zero waste“ přihlásilo již několik měst. Průkopníkem této myšlenky v Japonsku je již několik dekád klidné horské městečko Kamikatsu, ležící na nejmenším ze čtyř hlavních japonských ostrovů Šikoku. Úroveň recyklace v něm se pohybuje už několik let okolo osmdesáti procent, což je čtyřikrát více, než je japonský průměr. A také dvakrát více, než v současné době recyklujeme v České republice.

Ještě na začátku devadesátých let přitom Kamikatsu provozovalo, podobně jako řada jiných japonských městeček, spalovalo komunální odpad ve spalovně. Kvůli zpřísňujícím se požadavkům na kontrolu emisí dioxinů však byla potřeba do jejího provozu dále investovat, nebo ji zavřít. V Kamikatsu se rozhodli pro druhou variantu, a to také znamenalo, že museli jako komunita začít přemýšlet, co s odpadem. V roce 1998 proto započali pětiletý pilotní projekt, v rámci kterého začali občané třídit odpad do 22 kategorií. Separace odpadu přímo u zdroje totiž vede k větší kvalitě recyklovaného materiálu, a tím pádem i k jeho lepšímu a ekonomičtějšímu využití. Vyžaduje však spolupráci místních komunit.

Nutno poznamenat, že zpočátku nebyli občané Kamikatsu ze složitějšího sběru odpadu, zahrnující mimo jiné kontejnery na různé druhy plastu, skla, kovu a dalších odpadů, ale také domácí elektrické kompostéry na zpracování bioodpadu, nijak nadšení. Klíčové byly investice do infrastruktury a do vzdělávání. Nakonec se však stala recyklace ekonomicky významným faktorem a občané tak věděli nejen do čeho jsou odpady recyklovány, ale také kolik to městu ušetří anebo dokonce vydělá. Na tomto příkladu je vidět, jak je důležité, aby občané měli dostupné informace o nakládání s odpady. U nás tyto informace často přístupné nejsou.

V roce 2001 byla spalovna kompletně uzavřena a v roce 2003, na konci pětileté pilotní etapy, vyhlásilo Kamikatsu jako první město v Japonsku deklaraci nulového odpadu, ve které se zavázalo do roku 2020 zpracovávat odpad zcela bez skládek a spaloven. Úroveň recyklace byla rok před uzavřením spalovny, v roce 2000, 16 %. V průběhu let se úroveň recyklace pomalu zvyšovala, až k hranici dnešních 80 % a za stejnou dobu město také přibližně třikrát snížilo množství zbytkového odpadu, které místní občané produkují. Kromě investic do spalovny ušetřilo město každoročně třetinu financí určených pro nakládání s odpady. Jak k tomu dospělo?

Zcela jistě tomu pomohla komunikace úřadů s občany a také stálé rozšiřování kategorií recyklovaného odpadu až na dnešních 45 kategorií. Kamikatsu se také stalo průkopníkem ve snaze o omezení používání jednorázových plastů. Z lokálních surovin se tu v malém městském pivovaru vyrábí pivo, které si můžete dát na místě, nebo odnést ve vratném obalu. Občané jsou k separaci motivováni i finančně - za třídění odpadu získávají body, které mohou měnit za nákupní kupóny.

Důležitým milníkem bylo také zavedení společných elektrických kompostérů, které se vypořádávají s bioodpadem a umožňují vracet živiny v něm zpátky do půdy. V Kamikatsu tím zamezili obrovskému plýtvání, které je v Evropě způsobené právě spalováním odpadu.

Nedostatek spaloven nebezpečných odpadů

Od ledna roku 2026 má v České republice vstoupit v účinnost zásadní změna - Spalitelné nebezpečné odpady by se nově podle vyhlášky MŽP měly jen spalovat. Na papíře to vypadá dobře - jde o vysoce monitorovaný způsob likvidace odpadu. Jenže realita je složitější. Česká republika totiž jednoduše nemá dost spaloven nebezpečných odpadů, kam by se příslušný nebezpečný odpad vešel.

Česká republika nemá dlouhodobě dostatečnou kapacitu spaloven nebezpečných odpadů. V současnosti funguje v České republice 21 spaloven nebezpečných odpadů, s celkovou kapacitou cca 104 tisíc tun. Jedná se o vysoce technická a plně monitorovaná zařízení spadající pod přísnou legislativu IPPC. Stávající kapacity však ani zdaleka nepokrývají celorepublikovou potřebu.

Investoři se dlouhodobě snaží realizovat nové kapacity, ale kvůli nefunkčnímu nastavení schvalovacího procesu trvají řízení neakceptovatelně dlouho. Nové kapacity prakticky nepřibývají, nebo jen velmi pomalu. Problém spočívá v extrémně složitém povolovacím procesu a mnoha vyjadřováních, včetně klasického NIMBY efektu, kdy lidé sice chápou potřebu spaloven nebezpečných odpadů, ale žádnou nechtějí mít za rohem.

Podle dat MŽP byla v roce 2023 produkce nebezpečného odpadu v ČR 1,58 mil. tun a produkce nebezpečných odpadů na obyvatele činila 145 kg. Nejvíce jich vzniklo v Moravskoslezském kraji (225 kg na obyvatele), nejméně v Karlovarském (67 kg na obyvatele).

Podle Plánu odpadového hospodářství ČR 2025 -2035: „Spalovny nebezpečných odpadů jsou klíčovou technologií bezpečného nakládání se spalitelnými nebezpečnými odpady. Při současné produkci nebezpečných odpadů chybí kapacita pro spalování v rozsahu zhruba 45 tis. tun.

Zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO)

Objem tuhého komunálního odpadu spáleného v zařízeních na energetické využití odpadu (ZEVO) v České republice dosáhl loni nového historického maxima. Růst v posledních dvou letech je tažen zdrojem ZEVO Malešice, které díky postupnému navyšování kapacity spálilo loni rekordních 371 tisíc tun tuhého komunálního odpadu a na celkovém množství komunálního odpadu spáleného v těchto zařízeních v ČR mělo zhruba 45% podíl.

V České republice jsou aktuálně v provozu čtyři velká zařízení na energetické využití odpadu. Tím nejstarším je SAKO Brno s kapacitou 248 tisíc tun ročně. Největším je pražské ZEVO Malešice, u kterého došlo v posledních dvou letech k významnému navýšení kapacity z původních 330 tisíc tun ročně na stávajících 480 tisíc tun ročně. Jedno ZEVO s kapacitou 96 tisíc tun ročně je dále provozováno v Liberci a jedno s kapacitou 120 tisíc tun ročně v Chotíkové u Plzně.

Podle statistiky zveřejněné Ministerstvem průmyslu a obchodu bylo loni díky uvedenému navýšení kapacity pražského ZEVO Malešice spáleno v ČR rekordních 830 tisíc tun tuhého komunálního odpadu. České spalovny komunálního odpadu díky tomu vyrobily rekordních 261 GWh elektrické energie a dodaly 2,8 PJ tepla.

Růst množství spáleného tuhého komunálního odpadu a tedy i výroby elektřiny a tepla z tohoto zdroje by měl v ČR pokračovat i v dalších letech díky novým plánovaným ZEVO. Patří mezi ně například EVO Komořany, které má být zprovozněno v první polovině roku 2027. Už zhruba za dva roky by dále mělo být uvedeno do provozu ZEVO Mělník s kapacitou 320 tisíc tun ročně či menší ZEVO s roční kapacitou 50 tisíc tun, které v Plané nad Lužnicí staví společnost C-energy. Následovat by měly ZEVO Vráto na Českobudějovicku s kapacitou 160 tisíc tun ročně či ZEVO Opatovice s kapacitou 150 tisíc tun ročně.

Energetické využití odpadu v ČR přitom neprobíhá pouze v ZEVO. Poměrně rozšířené je například využití alternativních paliv (ATP) a odpadů v cementárnách a vápenkách, kde bylo loni spáleno 267 tisíc tun tuhých alternativních paliv (TAP). V posledních dvou letech významně vzrostlo také využití alternativních paliv a odpadů v energetice, a to z 2 629 tun v roce 2022 na 71 732 tun v roce 2024. Zhruba 70 až 90 tisíc tun odpadů ročně je dále spalováno ve spalovnách průmyslového a nemocničního odpadu.

Aktuální seznamy a databáze

Český hydrometeorologický ústav zpracovává a ve spolupráci s ČIŽP měsíčně aktualizuje databázi zařízení pro tepelné zpracování odpadu. V návaznosti na článek 55 směrnice 2010/75/EU, o průmyslových emisích ze dne 24. listopadu 2010, který upravuje přístup k informacím a spoluúčast veřejnosti, je zpřístupněn seznam zařízení pro tepelné zpracování odpadu, která jsou v současné době v České republice v provozu. Seznam spaloven odpadu ve formátu XLSX a CSV.

Měsíčně aktualizovaný přehled spaloven odpadu: Informace pro tento přehled jsou získány z pravidelných hlášení České inspekce životního prostředí. Sledovány jsou tyto informace: změna provozovatele nebo názvu zdroje, technologické úpravy, změny ve složení odpadů, odstavení zdroje nebo zahájení provozu. Tato hlášení také informují o provedených měřeních a plnění emisních limitů. Některé souhrnné informace (zejména množství spáleného odpadu) jsou získávány ze souhrnné provozní evidence.

Měsíčně aktualizovaný přehled zařízení spoluspalujících odpad. Informace pro tento přehled jsou získány z pravidelných hlášení České inspekce životního prostředí. Sledovánay jsou tyto informace: změna provozovatele nebo názvu zdroje, technologické úpravy, změny ve složení odpadů, odstavení zdroje nebo zahájení provozu. Tato hlášení také informují o provedených měřeních a plnění emisních limitů. Některé souhrnné informace (zejména množství spáleného odpadu) jsou získávány ze souhrnné provozní evidence.