Seznam států podle emisí skleníkových plynů

Emise skleníkových plynů představují závažný globální problém, který má přímý dopad na oteplování planety a změny klimatu. V roce 2025 vzrostly emise skleníkových plynů v zemích Evropské unie v prvním čtvrtletí meziročně o 3,4 % na 900 milionů tun. Růst byl zaznamenán u 20 členských států, zatímco zbývajících 7 členských států zaznamenalo pokles.

Vývoj emisí v EU

Eurostat uvedl, že za růstem emisí skleníkových plynů v EU v prvním čtvrtletí roku 2025 stojí dva sektory, a to energetika (meziročně + 13,6 %) a domácnosti (meziročně +5,6 %). Ve třech sektorech naopak došlo k poklesu, a to ve zpracovatelském průmyslu (meziročně -0,2 %), dopravě (meziročně -2,9 %) a zemědělství, lesnictví a rybolovu (meziročně -1,4 %).

Celkově došlo k meziročnímu růstu emisí skleníkových plynů ve 20 členských státech, přičemž 6 zemí (Bulharsko, Česká republika, Kypr, Polsko, Maďarsko a Řecko) zaznamenalo více než 5% nárůst. Naopak nejvyšší pokles emisí byl zaznamenán na Maltě (meziročně -6,2 %), ve Finsku (meziročně -4,4 %) a v Dánsku (meziročně -4,3 %).

Zatímco výroba německých onshore turbín klesla o 22 %, na moři to bylo dokonce o 31 %. Celková produkce mohutné německé flotily větrných turbín dosáhla 33,3 TWh, což je o 14 TWh méně než v prvním čtvrtletí roku 2024. Přesto větrné turbíny pokryly 25 % spotřeby elektřiny.

Pokles výroby z větrných elektráren musely nahradit elektrárny spalující fosilní paliva. Výroba elektráren spalujících zemní plyn tak v Evropě vzrostla o 8 %, zatímco výroba uhelných elektráren vzrostla o 6 %.

Čtěte také: C1 kriticky ohrožené druhy

Emise skleníkových plynů v České republice

Česká republika byla v roce 2019 třetím největším producentem skleníkových plynů v přepočtu na obyvatele v Evropské unii. Kromě toho je nejhorší v emisi oxidu uhličitého. Česká republika vypustila v roce 2019 o tunu a půl skleníkových plynů na obyvatele více než v roce 2014, Lucembursko o tunu méně, Irsko o půl tuny méně.

Většina zemí mezi lety 2014 a 2019 své emise celkově snížila, zatímco Česko jich vypouští o desetinu více. Česko je podle zprávy také jednou ze čtyř zemí Unie, které v roce 2019 překročily limity, které si daly pro vypouštění amoniaku. Třiadvacet zemí EU mezi lety 2018 a 2019 své emise amoniaku snížilo.

V celosvětovém žebříčku se Česká republika umístila na 42. místě, což ji umisťuje do nízké úrovně hodnocení. Meziročně si ale polepšila o sedm příček. Nejlepšího hodnocení ČR dosahuje v kategorii skleníkových plynů, která mapuje současný stav a vývoj emisí, kde se umístila na 33. místě; nejhorší hodnocení dosáhla v kategorii klimatických politik s umístěním na 49. místě.

Česko patří ohledně stavu životního prostředí v rámci EU stále k podprůměru, letos nám připadla 19. příčka v Indexu prosperity a finančního zdraví. Na jednoho Čecha stále připadá větší množství skleníkových plynů než na průměrného Evropana, přesto meziročně významně ubylo emisí vznikajících vlivem obhospodařování půdy a lesů, a to z 8 358 na 3 378 tisíc tun ekvivalentu CO2.

Ačkoli celkové emise skleníkových plynů na obyvatele podle dat Eurostatu v Česku postupem let klesají, stále jde o jeden z indikátorů, kde se Česko umisťuje nejhůře. Stejně jako v ročnících Indexu 2023 a 2024 jsme v produkování skleníkových plynů 6. nejvýkonnější v EU, a to přesto, že hodnota meziročně poklesla z 10,16 tun ekvivalentu CO2 na 9,25.

Čtěte také: Seznam ekologických výrobků

Mnohem výraznějšího úspěchu než v případě celkových emisí dosáhlo Česko podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v případě emisí vznikajících z lesů a půdy a vlivem lidské činnosti během jejich obhospodařování (tzv. LULUCF).

Ministerstvo životního prostředí pak sleduje ještě pozitivnější aktuální vývoj: „Podle dat emisní inventarizace za rok 2023 je již sektor LULUCF v ČR opět úložištěm uhlíku, v tomto roce dosáhly propady v tomto sektoru -3 568 tisíce tun ekvivalentu CO2,“ popisuje mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

Co se týče konkrétních sektorů, ve kterých vznikají emise, Česko si vede dobře ohledně emisí z dopravy a skladování, které máme dle Eurostatu s hodnotou téměř 1 287 kilogramů na osobu třetí nejnižší. Ještě méně skleníkových plynů než na jednoho Čecha pak připadá na jednoho Rumuna a na jednoho Slováka.

Stejně jako v minulém ročníku i letos zůstávají pro Česko jednou z nejslabších oblastí emise z vytápění domácností. Přestože meziročně klesly z 836 kg skleníkových plynů na osobu na necelých 744, jednadvacet států v EU produkuje při termoregulaci budov méně emisí na osobu než my.

V Česku vzniká podle dat Eurostatu z obnovitelných zdrojů (OZE) ani ne pětina energie, meziročně se hodnota zvedla o necelého půl procenta na 18,59 %. Zůstala nám tak v rámci EU až podprůměrná 19. příčka. Ve vedoucím Švédsku pro srovnání obnovitelná energie představuje podíl 66,4 % na celkové produkci.

Čtěte také: Ekologie na VŠ

Celkové emise skleníkových plynů v ČR

Podíváme-li se na vývoj celkových emisí skleníkových plynů v horizontu od roku 2016 do roku 2021, došlo k poklesu z 130,25 Mt CO2ekv. na 119,04 Mt CO2ekv., což je o cca 9 %. Ke znatelnějšímu meziročnímu poklesu celkových emisí dochází v roce 2020 (113,72 Mt CO2ekv.), což je způsobené pravděpodobně vlivem celosvětové pandemie. Za sledované období je pak trend celkových emisí klesající.

Nejvýznamnějším antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý. V roce 2016 byl celkový úhrn emisí CO2 bez LULUCF 106,66 Mt CO2ekv., v roce 2021 pak 96,67 Mt CO2ekv., což znamená pokles o cca 10 %. Pokles je způsoben především poklesem v odvětvích energetiky díky zavádění nových technologií apod.

Česká republika patří v přepočtu na osobu mezi větší producenty skleníkových plynů. V roce 2023 činila tato hodnota 7,92 tun CO2ekv. na osobu ročně. To je 1,7x více než světový průměr a 1,4x více než průměr EU.

Objem emisí skleníkových plynů ve světě loni vzrostl na nové historické maximum - 40,4 miliardy tun. Lídrem ve snižování emisí jsou země Evropské unie, které mezi lety 2018 a 2023 srazily objem emisí skleníkových plynů o 538 milionů tun na 2,656 miliardy tun. Na globálních emisích se tak podílejí už jen drobným podílem ve výši 6,6 procenta. Trend poklesu lze sledovat ve všech zemích EU včetně České republiky, která vykázala za sledovaných pět let snížení o 22 milionů tun na necelých 88 milionů tun.

Poměrně výrazný pokles emisí skleníkových plynů se odehrává také ve Spojených státech amerických, které v energetice postupně přecházejí od uhlí k zemnímu plynu a solární a větné energii. Žádným překvapením naopak není to, že růst globálních emisí skleníkových plynů táhne hlavně Čína. Ta jich loni do ovzduší vypustila přes 12,6 miliardy tun, což odpovídá více než 31 procentům celosvětových emisí.

Česká republika vyprodukovala více než 12 tun CO2eq na osobu v roce 2015, zatímco světový průměr byl 6,5 tun CO2eq. Průměrný obyvatel České republiky tedy vypouští téměř dvojnásobné množství skleníkových plynů oproti celosvětovému průměru.

V levé části jsou celkové roční emise světových regionů za rok 2023 v gigatunách CO2eq včetně procentuálního zastoupení (jedna gigatuna je miliarda tun). Plochy jednotlivých obdélníků odpovídají relativním emisím daného regionu. V pravé části jsou roční emise přepočtené na jednoho obyvatele daného regionu vyjádřeny v tunách CO2eq.

Česká republika produkuje 0,114 CO2eq ročně, co odpovídá 0,22 % světových emisí na 0,13 % globální populace. Z jednotlivých států má v absolutních číslech nejvyšší emise Čína.

tags: #seznam #států #podle #emisí #skleníkových #plynů

Oblíbené příspěvky:

• Nemáte protokol o měření emisí? Zjistěte, jak postupovat.
• Využití meteostanic v ekozemědělství
• Odpad v Dobřichovicích
• Postup opravy prasklé trubky
• Nejekologičtější auta