Sezóna sluníčka a teplíčka začala a s ní i výskyt opravdu velké nabídky brigád na pozici instruktor / vedoucí dětských táborů. Kromě výdělků vám tento druh brigády přinese ale i mnohem víc než jen vůní peněz! Doživotní zážitky, týden až dva v přírodě, praxi do budoucího rodinného života a třeba dokonce i rodinu :-)!
Martin, účastník táborů nejdříve jako dítě, pak i jako vedoucí, nám krásně popsal, jak to tam chodí a proč tato brigáda opravdu stojí za to!
No, postupně. Instruktor je mladší vedoucí, méně pravomocí, méně odpovědnosti. Prostě praktikant. Oddílový vedoucí je hlavní šéf oddílu, nad ním je už akorát programák a hlavas .Hlavas je táborový top, náčelník :-). Ten za to celé odpovídá.
Nutno podotknout, že je možnost funkce sloučit, není nutné mít na každou jednoho člověka a většina táborů nemá funkci technika. Ale takový zdravotník musí být vždy k dispozici. Kromě čekání na úraz řeší hygienu, jak dětí, tak na celém tábořišti, boduje stany (úklid) a rozdává pravidelné léky. Do programu se může taky zapojit, akorát si vezme lékárničku :-).
Podmínky jsou v podstatě dané zákonem. Oddílový vedoucí musí být starší 18ti let a musí být zdravotně způsobilý. Většina organizací navíc vyžaduje kurz oddílového vedoucího, ale ve většině případů vám to zařídí. Instruktor musí být starší 15ti let, zdravotně způsobilý a taky se často požaduje kurz nebo zaškolení.
Čtěte také: Škola v přírodě a Týdny zdraví
Tábory děláme už dlouho. Od roku 1999, ale i dřív, jen pod jinou „značkou“. Trvá 14 dnů, teď už spíš 13, necháváme si den na oraz. Máme klasický stanový tábor. Tedy louka, stany s podsadami, jídelna, kuchyně. Žádná elektřina. Každý rok máme jinou, tematicky zaměřenou celotáborovku. Dřív jsme dělali rukodělky, ale dneska se vracíme k zálesáctví a pohybu. Dnešní děcka už skoro neznají nože, pily a sekery z domu. Učí se i zatloukat hřebíky.
Ráno vstaneme, rozcvička. Prostě klasika. Vstává se kolem osmé, spíš před. Podle toho, jak děcka dokážou držet klid. Když spí, tak klidně budíček posuneme :-). Dostávají pět jídel denně, přes den probíhají dva hlavní programové bloky, nástup, hry po oddílech i mimo, když je pěkně, tak se koupeme, když je hnusně, tak něco tvoříme. No a večer kolem desáté naženeme děcka spát a je klid :-).
Vaříme na vojenské polní kuchyni, na dřevě. V nejholejší podstatě jde o zajištění bezpečnosti a zábavy dětí po 24 hodin denně a udržení si zdravého rozumu. A pak záleží na funkci.
Instruktoři jsou prakticky neustále s oddílem, postupně si zvykají na odpovědnost za oddíl a coby pravá ruka oddíláka se sami učí vést. Oddíláci, ti ručí životem, a snaží se předat maximum z toho, co sami vědí. Děckám i instruktorům. Plánují výlety, koordinují s programovým vedoucím celotáborovku, chystají etapy a zejména jsou ceněnými oponenty v bojovkách.
U nás to funguje tak, že děti posílají domů klasické dopisy. Telefony jsou zakázané, ale nemůžeme jim je zabavit, ani nic neuděláme s rodičem, který trvá na denních telefonátech. V případě slziček se vždy snažíme prvně dítko uchlácholit, za čas na to zapomene. Pokud se to nelepší, ani když rodič píše dopisy, domluvím jim třeba telefonát. To záleží na situaci.
Čtěte také: Školy v přírodě a aktivity
Ale v podstatě vždycky se sejdeme a nějak probereme den. Ať už u jídla a pití, nebo jen tak postěžovat si a spát. Pár kvalitních večírku ale během tábora vznikne. Tady je to zase o domluvě, protože ráno musí být u každého oddílu aspoň jeden vedoucí.
Děláš to už tak dlouho... Hlavně možnost změnit prostředí. Vypadnout ven, potkat nové i staré lidi, naučit se nové věci, vyměnit zkušenosti, vylepšit se. Zjistit, že vydržíme víc, že dokážeme víc, že všeho je víc, než jsme mysleli. Že v lidech je víc. Tím, že jste na jednom místě se stejnými lidmi delší dobu a pořád spolu, v různých situacích plníte svou roli, seznámíte se úplně jiným způsobem. A mnohdy i osudově. Já jsem tam tedy poznal i pár lásek. Sestřenka si na táboře pořídila svého současného manžela, mají dvě děti.
A v pozici vedoucího je to i radost, že navzdory tomu, že se to celou dobu nezdálo, vás děcka poslouchaly a každý se něco naučil. A taky být 24 hodin denně venku je hrozně příjemná věc. Vidět celý den projít, jak se mění světlo, počasí, vzduch, nálady... Mám to rád. A oheň - každý má rád velký oheň!
Na druhou stranu, kdykoli se něco semele, tak nezávisle na vašem stavu a denní době, to musíte kvalitně řešit. Tohle ode mě bude hrozně zlý, ale nemůžu si pomoct. Nejvtipnější bylo, když holkám z druhého oddílu na jednom táboře spadl kluk do kadiboudy. Nějakým záhadným způsobem propadl dovnitř a zabořil se tam. Až po krk tam zahučel. Stálo to chvilku obav, ale nakonec si ho vytáhly a stačilo důkladné umytí. Nic si neudělal.
A nejhorší? Z táborů si žádné trauma nenesu. Nejnepříjemnější je asi taková ta deprese, která člověka občas přepadne, zejména když už je unavený. Takový krizový den. To máte pocit, že ať se do těch hajzlíků snažíte cokoli nacpat, nemá to vůbec žádný efekt, že to děláte špatně. Zkoušíte po dobrým, po zlým, vychytrale, přímo, horem, dolem a furt nic.
Čtěte také: Příroda Libá a ubytování
Já za to neberu nic. Děláme to, abychom mohli jet sami na tábor zadarmo. Ale hodně táborů nabírá lidi na smlouvu a platí je. Hrozně rád jsem jezdil jako děcko a chci jezdit pořád dál. Je to prostě možnost, jak být s přáteli dva týdny nepřetržitě venku. Tábor nám dává náplň a cíl. My se měli na táborech skvěle a byli bychom rádi, kdyby se tak na našich táborech cítili všichni. Aby každý odjel s dobrým pocitem sám ze sebe, že něco dokázal, překonal, naučil se a že se dobře bavil.
Školu v přírodě chápeme v souladu s legislativním vymezením jako akci, která probíhá v rámci vyučování. Pro některé učitele je to jeden z důvodů, proč se se svými žáky vydávají do přírody. Také máte pocit, že dnešní děti tráví mnohem více času u počítače než v přírodě a pomalu už nepoznají pampelišku od kopretiny?
Terénní výukové programy nejsou jen procházkami na čerstvém vzduchu. Žáci se v přírodě učí konkrétní poznatky z biologie, geografie, ekologie, chemie - a to přímo na „místě činu“, kde se přírodní procesy odehrávají. Navíc jsou vedeni k tomu, aby o tom, co venku vidí, samostatně přemýšleli a aby společně objevovali vzájemné vazby v přírodě.
Kateřina Kováčová, učitelka ze Základní školy ve Smidarech v Královéhradeckém kraji, oceňuje na výuce v přírodě především její názornost: „Přínos vidíme v práci přímo v terénu, děti mají informace z učebnic a do přírody se jim to už tolik nepromítne. Líbila se mi práce ve skupinkách, žáci společně hledali řešení, měli možnost vyjádřit názor a zeptat se.“
Specifikum terénních výukových programů však spočívá v tom, že žáci v jejich průběhu reagují na nejrůznější podněty, se kterými se setkají a které na ně působí. Výuka se tím stává náročnější, neboť ji ovlivňuje poměrně mnoho nepředvídatelných situací, na které musí učitel umět vhodně zareagovat.
Příprava výuky v terénu tak často přesahuje běžnou přípravu na vyučování: „Bohužel není v našich časových možnostech něco takového chystat. Ztrácíme spoustu času administrativními povinnostmi a pak nám nezbývá čas ani energie programy v přírodě vytvořit.
Organizace, které tyto vzdělávací programy v přírodě nejčastěji připravují, jsou střediska ekologické výchovy - neziskové organizace, které se přípravou výuky o přírodě zabývají dlouhodobě a systematicky. Věříme, že pokud žáci například pochopí, proč se přou rybáři s ochránci přírody o využívání rybníků, budou schopni utvořit si názor na podobné spory při jiné příležitosti,“ říká Martina Kulíková z občanského sdružení Apus, organizace, která nabízí v celé republice výukové programy v chráněných územích.
Učitelé na programech připravených středisky ekologické výchovy oceňují jejich propracovanost, zkušenosti a znalosti lektorů a jejich práci s dětmi, která je postavena na principu motivace - nikoli známkami jako ve třídě, ale na snaze probudit v nich touhu objevitelů.“
Výukové programy se prostřednictvím nejrůznějších aktivit věnují konkrétnímu tématu či prostředí. Žáci mohou pod vedením zkušeného lektora zkoumat například rašeliniště, pátrat po identitě tajemného chráněného živočicha nebo se snaží přijít na to, kam se poděly tzv. černé lesy z okolí Voděradských bučin.
Bezlepková strava je možná na vyžádání. Kuchyně CK Topinka je vyhlášena svou chutnou domácí stravou.
Z recenzí vyplývá, že účastníci jsou s tábory CK Topinka většinou velmi spokojeni. Zde jsou některé ohlasy:
CK Topinka poskytuje odpovědi na časté dotazy týkající se organizace táborů:
Prvním krokem je objednávka tábora pomocí on-line formuláře na webu www.tabory.cz - tedy na oficiálním webu cestovní kanceláře. Objednávku je možné provést také telefonicky na čísle: +420 602 403 470.
V den zahájení tábora vezměte s sebou v první řadě dítě a pečlivě zabalené zavazadlo (nejlépe kufr nebo velkou cestovní tašku). Dále léky se jménem dítěte a rozpisem užívání (pokud dítě nějaké léky užívá). Všechny ostatní dokumenty je třeba zaslat do CK před odjezdem na tábor! (tj. Dále není možné u autobusu hradit hotově jakékoli platby!
Ano, u nás lze pobyt na táboře hradit až do jeho plné ceny z fondu FKSP nebo na fakturu. Ano. Pokud potřebujete např. pro Vašeho zaměstnavatele, pojišťovnu (příp.
Odpověď na inzerát by měla vždy obsahovat krátký motivační dopis, kde shrnete kdo jste, jaké je vaše vzdělání a praxe a proč píšete právě do této školy. Nedílnou součástí je strukturovaný životopis v příloze, ideálně ve formátu PDF či ve formě excelové tabulky.
Splňujete-li prvotní očekávání a je-li pozice stále volná, jste přizváni k přijímacímu pohovoru. Ten obvykle vede zástupce ředitele. Při pohovoru očekávejte relativně přátelskou neformální atmosféru (škola není korporát), dávejte si však i přesto pozor na jazyk. První dojem hraje obrovskou roli. Snažte se působit přirozeně a přiměřeně sebevědomě. Hromádka nervů nezapůsobí jako někdo, kdo by dokázal řídit kompetentně skupinu dětí, naopak přehnané sebevědomí může být vnímáno jako překážka pro budoucí vztahy na pracovišti.
První, co si bude vedení školy zjišťovat, je vaše kvalifikace. O kvalifikačních předpokladech pro práci vychovatele si můžete přečíst ve stejnomeném článku. Nekvalifikovanost není překážkou k přijetí, avšak zákon praví, že škola vždy musí dát přednost kvalifikovanému kandidátovi. Tzn. že v první řadě bude přijat kandidát kvalifikovaný, pokud se takový nenajde, tak kandidát studující (dokončující kvalifikaci) a pokud ani takový není, tak lze přijmout kandidáta nekvalifikovaného, obvykle pod podmínkou brzkého nastoupení studia v oboru (např. v rámci CŽV).
Dále musí být přihlíženo k trestní bezúhonnosti, určitě doneste čerstvý výpis z rejstříku trestů. Mizivá či žádná praxe není zákonnou překážkou, avšak nemusí zanechat dobrý dojem. Nedostatkem praxe se netajte, dejte najevo svou učenlivost a flexibilitu. Cokoliv je lepšího, než vůbec žádná praxe, nebojte se tedy do CV uvést a na pohovoru zmínit jakékoliv relevantní zkušenosti - praxe během studia, brigáda pro hlídací agenturu, au pair, školy v přírodě a dětské tábory, vedení kroužků v DDM aj.
Během pohovoru se kandidátům mohou také klást otázky zaměřené na jejich pedagogické dovednosti, schopnost komunikace a spolupráce s kolegy a rodiči. Dále je hodnocena schopnost řešit konfliktní situace a schopnost plánovat a organizovat činnosti ve školní družině.
Půjde-li vše dobře, obvykle následuje druhé, neformální kolo pohovoru, během kterého se podíváte do družiny, seznámíte s vedoucím vychovatelem/vedoucí vychovatelkou a máte prostor si s ním/ní pohovořit o praktické stránce věci. Takováto „prohlídka“ má mnohdy váhu srovnatelnou, ne-li větší, než samotný pohovor. To obvykle již slouží pouze k vzájemnému potvrzení zájmu a následuje podpis smlouvy.
Po podpisu smlouvy se nezapomeňte zkontaktovat s vedoucí vychovatelkou/vedoucím vychovatelem a domluvit na termínu nástupu a zaškolení. Vyměňte si telefonní číslo pro případ potřeby. Zajímejte se také o případný „domácí úkol“ na prázdniny - obvykle vypracování osnovy ročního plánu či samostudium. Nebojte se ptát na zařazení do platové třídy. Pokud jste kvalifikovaní, odpověď by nikdy neměla být „osmá“. Pokud vám vedení školy nabídne osmou platovou třídu, poděkujte a miřte ke dveřím. Více o tomto tématu v článku Zařazení do platové třídy.
Nezapomeňte se zajímat o výši úvazku. Plný úvazek je mnohde nedosažitelným ideálem, zvažte však, zda se vám nabízený zkrácený úvazek finančně vyplatí a ptejte se na možnosti jeho navýšení do budoucna, popř. možnost druhé smlouvy na AP a přivýdělek formou vedení kroužků a suplování. Více informací v článku Kroužky v úvazku vychovatele.
Jsme instruktoři Wenku, vedeme progamy na školách v přírodě, adaptačních kurzech, lyžácích, vodácích a dalších. Jsme pány i dámami svého času - realizujeme převážně 3-5denní akce v našich hlavních sezónách škol v přírodě na jaře, adaptačních kurzů na podzim a lyžařských kurzů v zimě.
Kolik bereme, záleží i na nás - máme rozpracovaný systém odměn, v rámci kterého si část odměny rozděluje tým na kurzu samostatně jako součást zpětné vazby.
Získáváme praxi a cenné zkušenosti do života - postavit se před skupinu 30 lidí je dovednost, která se hodí v každém oboru. Na kurzu navíc vždy vyvstávají situace, které rozvíjí mnoho schopností. Dle požadavků Tvé školy je možné pojmout spolupráci také jako studijní praxi, kterou rádi potvrdíme.
Máme podporu ve vzdělávání a zisku instruktorských licencí - 3x ročně pořádáme interní školení, zajišťujeme supervizi a podporujeme účast na kurzech s akreditací MŠMT (zdravotnický kurz, lyžařské a vodácké instruktorské kurzy a další).
Všichni se podílíme na směřování firmy - společně upravujeme programy i pravidla vzájemného fungování a baví nás, že i začínající brigádník může přinést výraznou změnu.
Hrajeme fér - protože věříme, že jedině tak můžeme chtít, aby ostatní hráli fér s námi ? Program máme připravený, popsaný v metodice a naučíme Tě ho.
Záleží na Tobě, jestli chceš jezdit jen školy v přírodě, školy v přírodě a adaptáky, jen adapťáky, nebo třeba jen lyžáky nebo vodáky, nebo všechno. Jezdit s námi můžeš také jako zdravotník, nebo třeba noční dozor. Kurz Zdravotníka Zotavovacích Akcí Ti rádi zprostředkujeme, pokud jej nemáš.
Většina našich instruktorů pro nás nicméně pracuje v průběhu celého roku napříč všemi sezónami a v různých instruktorských rolích. Výhodou jsou různé instruktorské licence, zkušenosti s prací s dětmi či vzdělání v pedagogickém oboru. Nic z toho ovšem není podmínkou. Naše instruktory si interně školíme a podporujeme každé další vzdělání.
Chyběl mi aktivní životní styl a práce s vyšším smyslem, než obdarovávat lidi jogurtama při promoakcích. Rozhodl jsem se pro Wenku. Nebyla to jen práce, byl to životní styl.
tags: #škola #v #přírodě #brigáda #zkušenosti