Focení v přírodě: Tipy a triky pro dokonalé snímky

Rok 2021 začíná inspirací v žánru, který miluje většina fotografů. Kdo by nezdvihl fotoaparát k oku, když se před ním rozprostře dechberoucí krajina? Tento žánr vám může přinést nekonečné potěšení nejen ze samotného focení, ale také z pohybu ve volné přírodě. Přijměte naše pozvání, a připojte se k výzvě i vy!

Stejně jako pro mnoho dalších krajinářských fotografů, je i pro mě výzvou, zachytit unikátní záběry a vyhnout se okoukaným pohledům. Chci vytvořit záběry v jedinečných momentech.

Hon za světlem a počasím

Jsem lovec světla, a hodně času trávím honbou za neobyčejným počasím a světelnými jevy, jako jsou lentikulární mraky ve velmi specifickém světle nebo formaci. Všechno je o zákonitostech v krajině a o počasí. Když si focení organizuji sám, všechno plánuji!

Před tím, než odjedu na místo, podívám se na webkamery, abych měl o tamější krajině představu. Když na místo dorazím poprvé, málokdy rovnou fotografuji. Trávím čas zkoumáním a hledáním čehosi magického v perspektivě.

Ani nádherná krajina či kompozice nestojí za nic, když nemá krásné světlo. Světlo, v němž jsou i mraky, je nejdůležitější. Čistě modrá obloha je nezajímavá. Šedá obloha je nudná. Potřebuji mraky.

Čtěte také: Školy v přírodě a aktivity

Zákonitosti versus nevyzpytatelnost počasí

Vyplatí se investovat čas a námahu, a naučit se zákonitosti počasí a typy mraků. Nemůžete se vždy spoléhat jen na štěstí. Myslím, že až 80 % krajinářské fotografie je o plánování a poznání, a jen 20 % je o štěstí. Jako krajinářští fotografové máme k dispozici nástroje, o jakých naši předchůdci ani nesnili - a já je využívám všechny!

Dívám se na satelitní snímky, abych měl představu, jak se vyvíjí počasí. Podle toho se rozhoduji, kdy se vydám do terénu. Důležitý je i směr větru. Když jej znáte, budete také vědět, které mraky přichází.

V krajinářské fotografii to může být jednodušší než si myslíte. Například většina oblastí světa má typický povětrnostní vzor, známý jako počasí v týlu tlakové níže, který následuje po studené frontě. Můžete si to načasovat.

Líbí se mi, když je v popředí něco speciálního a obloha s mraky. Miluji vzory, které vytváří světelné paprsky, a když ze slunce vzniká hvězdička. Na to je potřeba objektiv s vhodnými lamelami clony.

Myslím si, že slunce by mělo být prvkem účelně zakomponovaným do obrazu.

Čtěte také: Příroda Libá a ubytování

Při focení slunečních paprsků nesmíte zapomenout na správné nastavení clony (přiclonění na vyšší hodnotu). Nejraději fotím mezi F13 až F16, nikdy ale ne víc než F22, protože potom se už projevuje difrakce - kresba měkne.

Filtry a úhly snímání

Filtry jsou povinnou výbavou krajinářského fotografa. U 80 % svých záběrů používám polarizační filtr. Nový objektiv Nikkor Z 14-24 mm f/2,8 S má plochou přední čočku, takže můžete použít i klasické závitové filtry. To je velká výhoda.

Když fotíte alpskou krajinu, viditelnost může být omezená částečkami vody ve vzduchu, které odráží světlo (opar). V takových případech pomůže polarizační filtr zdvojnásobit vaši pozorovací vzdálenost, a zbavit vás oparu v obrazu.

Na to, aby byl účinek polarizačního filtru co největší, musíte fotografovat pod určitým úhlem ke slunci. Nejlepší výsledky dostanete, když slunce svítí ze strany ve zhruba 90stupňovém úhlu. Takové světlo mám zároveň nejraději, protože slunce vytváří výrazné stíny a 3D efekt.

Exponování na světlo

Dynamický rozsah mirrorless fotoaparátů Nikon je tak široký, že dovoluje naplno využívat exponování „na světla“. Když exponujete na světla, nastavujete expozici fotografie nejvíce, jak je to možné při základní hodnotě ISO. Zachytíte tak maximální množství světla.

Čtěte také: Školy v přírodě a očkování dětí

Nastavte fotoaparát tak, abyste v elektronickém hledáčku viděli histogram. Pomůže vám to perfektně exponovat. Nejjasnější bod v histogramu (hory) musí být co nejblíž k pravému okraji (100% bílá), ale bez toho, aby se dotknul okraje histogramu. Pro mě je nejlepší, když histogram ukazuje nejjasnější bod kolem 98-99 % bílé.

Dynamický rozsah Nikonu Z 7II je velmi dobrý, díky čemuž můžete v postprodukci kresbu z tmavých míst jednoduše vytáhnout. Přepálená světlá místa ale obnovit nemůžete, proto je třeba exponovat na ně.

Manuální nastavení vyvážení bílé

Mnoho lidí si myslí, že při fotografování není třeba nastavovat vyvážení bílé, protože je to jednodušší v postprocesu. Když se chci vrátit k fotografiím, které jsem pořídil například před dvěma roky, není pro mě jednoduché v počítači upravit vyvážení bílé. Uběhne-li delší čas mezi focením a zpracováním fotek, je lepší mít správně vyváženou bílou už na místě při fotografování. Používám plně manuální nastavení vyvážení bílé. Umožňuje přesné nastavení teploty ve stupních Kelvina.

Od té doby, co fotografuji s mirrorless Nikony, vidím přesně barevné podání na displeji dřív, než stisknu spoušť.

Dobré nastavení záleží na světelných podmínkách, obecně však (v průběhu dne) nastavuji teplotu mezi 5 750 až 6 250 K. Když zapadá slunce, volím hodnotu až do 7 000 Kelvinů, v průběhu západu nazpět na 6 500 K a po západu až na 8 000, 9 000, dokonce až 10 000 K.

Tip Nikon školy: Jak nastavit vyvážení bílé manuálně

Manuální vyvážení bílé nastavíte jednoduše v i-menu fotoaparátů Nikon Z - tedy po stisknutí tlačítka i na zadní stěně. Zvolte nabídku Vyvážení bílé a dále možnost K. Stisknutím křížového voliče dolů vstoupíte do další úrovně menu, kde zvolíte požadovanou hodnotu teploty chromatičnosti.

Ta se měří a udává ve stupních Kelvina. Všeobecně označujeme světlo jako teplé (svíčka, wolframová žárovka), normální (někdy také „denní“) a studené (starší typy zářivek, zamračená obloha). Spektrum přechází od teplé oranžové přes neutrální bílou až ke studené modré. Teplé barvy mají nízkou hodnotu stupňů Kelvina - např. 2 400 K, kolem 5 600 až 6 500 K představuje „bílé“ světlo při jasné obloze, v horách to ale může být 15 000 K i více.

Ostrost od popředí do pozadí

Chci, aby moje fotografie byly ostré v celém obrazu. Abych toho dosáhl, nastavím hyperfokální vzdálenost objektivu. Když je na tuto vzdálenost objektiv zaostřený, při dané cloně dosáhne největší hloubky ostrosti.

Čím větší je úhel záběru (širokoúhlejší objektiv), tím kratší je hyperfokální vzdálenost. Pokud fotografuji se zoomem 14-24 mm, hyperfokální vzdálenost pro ohnisko 14 mm při cloně F8 je přibližně 1,2 m. Je to mnohem blíž ke mně, než kdybych fotil ohniskem 20 mm. Čím menší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím větší je hloubka ostrosti.

Líbí se mi, když je na fotografii ostré popředí, střed, pozadí i obloha. V tomto ohledu jsem klasický krajinářský fotograf.

Minitip Nikon školy

Chcete-li na svém objektivu nastavit hyperfokální vzdálenost, můžete si najít na internetu „grafy hyperfokální vzdálenosti“. Na mnoha webových stránkách si můžete stáhnout tabulky s hyperfokální vzdálenosti pro různá ohniska a pracovní clony.

Tipy pro focení v přírodě

• Aranže jsou zbytečné: Příroda je sama o sobě tak krásná, že již není potřeba ničím ji zkrášlovat.
• Krásné světlo: Foťte raději při západu slunce, nebo jděte fotit do stínu, kde bude krásně měkké světlo. Pokud je zataženo a slunce díky mrakům není ostré, máte naprosto ideální podmínky pro focení!
• Udělejte si výlet: Uvidíte, že tady nafotíte stokrát hezčí fotografie než na kousku trávy na sídlišti.
• Nízká clona: Nastavte co nejnižší clonové číslo na svém fotoaparátu a společně s měkkým světlem a krásnou jarní přírodou vykouzlíte na fotce úchvatnou atmosféru.
• Příroda, detaily a drobnosti: Když vyrazíte fotit děti nebo rodinku, nezapomeňte vyfotit také okolní prostředí. Ještě doplním, že byste neměli zapomínat na kompoziční pravidla, která fotce dodají ten správný šmrnc.

Kde trénovat focení zvířat ve volné přírodě?

• Zoologické zahrady: V naší republice je velká koncentrace zoologických zahrad. Patrně každý z nás má v hodinové dojezdové vzdálenosti alespoň jednu.
• Volně žijící ptáci: Během všedních jarních dnů můžete v klidu pozorovat aktivitu na nejpřístupnější kolonii volavek u nás nebo využít četné průchozí voliéry. Žije tu i množství volně hnízdících ptáků. Stejně jako v ZOO Praha i zde můžete využívat průchozí voliéry, kde jste zvířatům na dosah. V okolí výběhu hyen a surikat se zdržuje množství volně žijících ptáků.
• Šumavské lesy: Pozorovatelny typických zástupců šumavské přírody. Focení je trochu náročnější než v ZOO, protože množství zvířat není tak značné a budete potřebovat dostatek času.
• Zámecké parky: Řada zámeckých parků je doplněna soustavou rybníčků, kde se rády drží kachny, někdy i poměrně atraktivní druhy či labutě. Lednický park je místem relaxace, kde můžete na jezírkách pozorovat různé druhy kachen, potápky a drobné pěvce. Na ostrůvku u minaretu hnízdí volavky popelavé a kvakoši noční.
• Vlastní oáza: Pokud máte zahradu, začněte přikrmovat ptáky. Budou se k vám rádi vracet a přidáním několika odsedových větví budete moci fotit bez nutnosti trmácet se někam daleko. Pokud zahradu nemáte, nemusíte objevovat nějakou vyhlášenou rezervaci nebo oblast. Najděte si zajímavý kout přírody (les, rybník) v okolí. Místo, odkud nemusíte nutně přinést pokaždé fotku, protože víte, že se tam můžete opakovaně vracet.

Hlavně foťte srdcem. Foťte to, co vás baví, ne to, co mají ostatní, abyste náhodou nebyli pozadu. Pak se vám otevřou úplně nové obzory. Z praxe mohu říct, že pohodlí a dobrá fotografie často nejsou dohromady. Nebojte se umazat, ohnout, stoupnout na špičky, neseďte doma, když prší, experimentujte.

tags: #skola #v #prirode #fotografie #tipy

Oblíbené příspěvky:

• Koše na odpad 12 litrů: Recenze
• Typy odpadkových košů v Anglii
• Zvýšení třídění odpadu
• Vztahy v přírodě a ekologie
• oxid dusičitý a Praha