Škola v přírodě Sluňákov: Recenze a pohled na environmentální vzdělávání

Environmentální výchova je nedílnou součástí moderního vzdělávání, která klade důraz na ochranu a péči o životní prostředí. Na rozvoji teorie a praxe environmentální výchovy se podílí nejen školy, ale i jiné instituce, například střediska ekologické výchovy, která realizují vzdělávací akce pro žáky, studenty, učitele a osvětové programy pro veřejnost.

Co je environmentální výchova?

Pojetí environmentální výchovy je širší než přírodovědně založené ekologické výchovy - zahrnuje rovněž sociální, hodnotové a etické zaměření výchovy k aktivní účasti na tvorbě zdravého životního prostředí. Soustředí se na pochopení vztahů a souvislostí mezi složkami životního prostředí (přírodní, kulturní nebo umělou, sociální), komplexní vyjádření vzájemné podmíněnosti živé a neživé přírody, organismů navzájem, vztahů lidské činnosti a jejích produktů a přírody, včetně poznávání nechtěných důsledků lidských přetvářecích aktivit, jež způsobují devastaci a ohrožení přirozených kvalit vody, vzduchu, půdy, flóry a fauny s následným ohrožením nejen lidského zdraví, ale i existence života na Zemi vůbec.

Hlavním cílem environmentální výchovy je odpovědné environmentální chování, tj. takové chování, kdy lidé berou při svém rozhodování v potaz dopady možných řešení na životní prostředí a zapojují se do aktivit určených ke zvýšení kvality životního prostředí a kvality života. Environmentální výchova je procesem poznávání životního prostředí, utváření a rozvíjení hodnotících vztahů (postojů) a rozvíjení šetrného a odpovědného jednání.

Ekologickou gramotností se rozumí porozumění provázanosti mezi lidským jednáním a jeho širšími sociálními, ekonomickými i environmentálními důsledky. Ekogramotnost lze rozčlenit na složku poznávací (souhrn poznatků o přírodě a jejím fungování, způsob myšlení zaměřený na hledání souvislostí a vnímání procesů), postojovou (projev emocionálního vztahu k přírodnímu prostředí, životní a hodnotové orientace, odpovědnosti za zdraví a dobrý stav prostředí) a činnostní (osvojení si ekologicky odpovědného a šetrného jednání a návyků, aktivní účast na účinné péči o životní prostředí).

Environmentální přístup ke vzdělávání je spojen s překonáváním primitivně egocentrických názorů a preferencí hodnot a s duchovní integrací člověka do přírody a kultury. Vzdělávání o životním prostředí obsahuje témata, která poukazují na komplexní vazby mezi čerpáním přírodních zdrojů, spotřebou energie, hranicemi průmyslového růstu, životním standardem, limity v zátěži přírody, kvalitou života, prostředím vytvořeným lidmi a vztahy kultury a přírody.

Čtěte také: Školy v přírodě a aktivity

Vyvrcholením výchovného procesu je utváření žádoucích postojů jedince, jeho zájmových orientací a potřeb jako podnětů k jednání. Jde o náročný úkol utvářet a kultivovat hluboký citový vztah k přírodě i ke kultuře a posilovat trvalý zájem o ně.

Sluňákov: Centrum environmentálního vzdělávání

Horka nad Moravou se pyšní turistickou zajímavostí, ekologickým centrem Sluňákov, které je z Olomouce snadno dostupné. Toto centrum slouží jako škola v přírodě pro nejmladší děti, učebnice pro budoucí architekty a cíl školních exkurzí.

Architektura a design Sluňákova

Budova Sluňákova, postavená ze dřeva, betonu, skla, kamene a nepálených cihel, působí nenápadným dojmem a připomíná terénní vlnu v chráněné oblasti Litovelského Pomoraví. Gabionové koše s kamením u vchodu slouží jako okrasný prvek a lavička. Architekti se inspirovali tradičním venkovským stavením na Hané, které je dlouhé, horizontální a přimknuté k zemi.

Dům je vystavěn ve tvaru narůstajícího půlměsíce a využívá přírodní materiály. Vše, včetně vnitřního vybavení, splňuje přísné nároky vzdělávacího centra ekologických aktivit.

Sluňákov získal prestižní ocenění Grand Prix architektů 2007. Architekti se zaměřili na maximální efektivitu využití energetických zdrojů z okolí stavby na úkor fosilních paliv a neobnovitelných zdrojů. Dům využívá slunce a důmyslný systém podzemního potrubí pro regulaci vnitřní teploty a důkladné izolace pro její udržení.

Čtěte také: Příroda Libá a ubytování

Konstrukční prvky

• Železobetonová konstrukce s vnější vrstvou vytaženou nad úroveň střechy jako zábradlí.
• Vnitřní a vnější povrchy z pohledového železobetonu.
• Suterén izolován asfaltovými pásy a drenážní ochranou vrstvou.
• Obvodový plášť nízkoenergetické budovy přizpůsoben orientaci ke světovým stranám. Fasáda na jih maximálně otevřená, na severu téměř bez otvorů.
• Severní strana domu je zahrnuta zemním valem pro dokonalou tepelnou izolaci.
• Jižní prosklená část je prosvětlována sluncem, čímž se snižuje spotřeba energie na vytápění. Přehřívání budovy je vyřešeno přesahem střechy, automaticky stahovanými roletami a vzduchem ochlazovaným v zemních výměnících tepla.

Areál Sluňákova a jeho zajímavosti

V areálu Sluňákova se nachází patnáctihektarové biocentrum s rybníkem, tůněmi, loukami a lesem. Pohyb po areálu usnadňují dřevěné dubové mosty, z nichž každý má své jméno. V areálu se nachází replika keltské dvoukomorové pece z 5. stol. př. n. l. a ohniště obkroužené kamennou zdí ve tvaru spirály. Na konci spirály je strom, symbolizující sepětí života s ohněm.

Podél cestiček jsou umístěny dřevěné desky s básničkami a informacemi o zvířatech a hmyzu žijících v Litovelském Pomoraví. Povalový chodník umožňuje procházku mokřady.

Přístřešek U zuhelnatělého stromu ukrývá strom, který zuhelnatěl bez přístupu vzduchu na dně tůně. Z vyhlídky u přístřešku je krásný výhled na zamrzlý rybník a tůně, které vznikly na základě projektu navrácení vody do krajiny.

V rybníce žije bobr, což dokazují překousané stromy. Lužní les je každé jaro zaplavován, čímž se vytvářejí tůně a celá oblast je jako houba nasáklá vodou.

Sluneční hora dnů je jehlancový kopec z hlíny a kamení s jeskyní uvnitř, ve které se nachází studna. Kouzelný les je rozdělen do tří částí: Pocitová stezka, Kouzelný les zvuků a Les poznání. V Lesním chrámu, dřevěné rozhledně z dubových sloupů, se nachází vyprávění o putování slunce a informace o síle slunce, ročních obdobích, světových stranách a přírodních živlech.

Čtěte také: Školy v přírodě a očkování dětí

Rajská zahrada je lodní koráb vystavěný z cihel s dřevěnými stěžni. Uvnitř se nachází bylinná zahrada s kamennou kašnou, ostrůvky pro koření a byliny a jezírka pro vážky. V druhé části zahrady žijí zvířata a v rohu jednoho z ambitů se nachází komín, který je domovem netopýrů.

Programy a exkurze

Sluňákov nabízí exkurze a programy pro školy a veřejnost. Studenti se seznamují s historií výstavby, vizemi architektů, koloběhem hmoty, rozdílem toku vody v přírodním a umělém korytě a dalšími zajímavostmi. Mohou si vyzkoušet stromový telefon, kopírovat let ptáka, zkoumat svou povahu podle data narození nebo najít přidružený druh stromu svému datu narození.

Přehled zajímavostí v areálu Sluňákova

Proč učit venku?

Učení v přírodě je typem pobytu v přírodě, který má zvláštní význam. Protože chceme-li vychovávat z dětí dospělé, kteří se budou zajímat o svět kolem sebe, přemýšlet o tom, co si kupují, koho volí, nebo kam pojedou na dovolenou, musíme je nejprve naučit mít rády přírodu. Všechna ta malá dětská dobrodružství v přírodě, brodění se potokem, hledání pokladů, plahočení se do kopců či pohled na noční oblohu, jsou zásadní pro vytvoření prvotního zájmu a pozdější formování hodnot.

Někteří učitelé se podělili o své zkušenosti a důvody, které je přivedly k učení venku:

• František Tichý: Můžete říkat, že zajímavá interaktivní hodina, skupinová práce nebo projekt se dá dobře dělat v běžné třídě, ale přesto to nemá takovou šťávu, jak když se předtím rozběhnete po zahradě, v lese nebo třeba i té "umělé přírodě" někde v historickém centru.
• Lenka Burešová: Největší učebnou a školou je sama příroda a není nic lepšího, než když její zákonitosti, vztahy, principy i krásu objevují samy děti, nejlépe všemi svými smysly.
• Hana Kožíšková: Když žáky vezmu do přírody, brodí se potokem a hledají živočichy, prohlédnou si zblízka rostliny a přivoní k nim, zaposlouchají se do zpěvu ptáků - najednou jsou plní nadšení a zájmu. Po létech praxe vidím jedinou cestu - chceme-li děti přimět k zájmu o přírodu, musíme je vodit ven.
• Jana Jakubíčková: Skvělé je, že s dětmi nemusíte chodit nikam daleko, stačí spíš ukazovat zajímavosti. Děti jsou vnímavé, mnohé vidí anebo se hned "chytnou" a začnou zkoumat.
• Monika Olšáková: Největší přínos vidím v tom, že děti se ve venkovním prostředí dívají na svět jinýma očima, jsou radostnější, spontánnější, otevřenější.
• Marián Diviš: Kde ukázat krásu a různorodost přírody než v přírodě. A tak využívám tento nejpřirozenější zdroj informací, možností, nápadů i krásy ke své výuce.
• Eva Víšková: Hlavní je, že učení probíhá přímou zkušeností.
• Ludmila Apatsidu: Proč si svět prohlížet na obrázcích, když ho můžeme vnímat všemi smysly, když ho můžeme opravdu prožívat?
• Ivan Štěpka: Přes úžasné technické možnosti předávat lidem tajuplnosti života na zemi, není nic lepšího než si "sáhnout" in natura na svět kolem nás.
• Jana Divišová: Bylo pěkné pozorovat, jak jim pobyt v přírodě prospívá, kladly množství otázek, na které jsme společně hledali odpovědi, dozvěděly se spoustu věcí, aniž by poznaly, že se učí.
• Veronika Kothajová: Největší přínos pro mne je reálná ukázková „učebnice“, kterou příroda je.

tags: #škola #v #přírodě #Sluňákov #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Ekologie - Plán pro 2. Ročník SŠ
• Postřehy a dojmy z hraní Karty, Výzvy Přírody a Bazary
• Zážitky ze školy v přírodě v Koutech
• Svoz tříděného odpadu Zdice
• Kariéra v ekologii v Plzeňském kraji