V České republice se pro třídění odpadů nejčastěji používají barevné kontejnery a popelnice. Kontejnery a menší nádoby můžou mít různé barvy i provedení. Kontejnery a popelnice volně přístupné na ulicích jsou určeny pouze pro občany a představují hlavní způsob sběru komunálního odpadu.
Jak asi víte, ke třídění odpadu jsou dnes již téměř všude k dispozici barevné kontejnery. Víte ale, co kam patří? Připravili jsme pro vás ucelený přehled, díky kterému třídění odpadu jednou provždy pochopíte. Buďte efektivní a naučte se, jak správně třídit odpad.
Existuje hned několik důvodů, proč třídit odpad. Správné třídění má totiž význam nejen ekologický, ale také ekonomický. Třídění odpadu začíná u vás doma. Pořiďte si proto speciální odpadkové koše, které jsou označeny stejnými barvami, jako kontejnery před vaším domem. Ulehčíte si tak práci.
Nádoby na tříděný odpad jsou systematicky kategorizovány podle barev. Základními barvami jsou modrá na papír, zelená na sklo, žlutá na plasty a oranžová na nápojové kartony. V mnohých případech ale lidé hází do kontejnerů odpady, které tam vůbec nepatří. Je důležité vědět, jaké druhy odpadu patří do jednotlivých nádob.
Papíru každá domácnost vyprodukuje za rok nejvíc v přepočtu na kilogramy. Mezinárodní pravidla recyklace určují, že papír patří do kontejnerů označených modrou barvou. Konkrétní designová podoba nádoby se sice v různých státech může výrazně lišit, ovšem na první pohled jasné modré prvky nechybí na žádné z nich. Hodit sem můžeme například časopisy, noviny, sešity, krabice, papírové obaly, cokoliv z lepenky, nebo knihy. Obálky s fóliovými okýnky sem můžete také vhazovat, zpracovatelé si s tím umí poradit. Bublinkové obálky vhazujeme pouze bez plastového vnitřku! Nevadí ani papír s kancelářskými sponkami.
Čtěte také: Jaká barva má popelnice na směsný odpad?
Do modrého kontejneru nepatří uhlový, mastný, promáčený nebo jakkoliv znečištěný papír. Tyto materiály nelze už nadále recyklovat.
Odpady, které patří do modrého kontejneru na papír, mají pod recyklačním trojúhelníkem zkratku PAP nebo číslice 20, 21 a 22. Z časopisů a dokumentů není třeba odstraňovat kancelářské svorky. Ty jsou při zpracování odstraněny takzvaným rozvlákněním, při kterém se z papíru stane kaše a těžší kovové části jsou ze dna odstraněny pomocí magnetu.
Zamaštěný papír už není možné zpracovat, a proto se nesmí vyhazovat do kontejneru na papír.
Poslední z tradiční trojice kontejnerů, které patří do základní výbavy každé obce, je tlumeně zelený a patří do něj veškerý skleněný materiál (samozřejmě opět s několika výjimkami, které jsou uvedeny na etiketě nádoby). Pro sklo je nejčastěji využíván zvonový kontejner s bočním otvorem pro vhoz odpadu.
Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat jakékoliv sklo, například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů, sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin. Patří sem také tabulové sklo z oken a ze dveří. Do těchto nádob nepatří keramika a porcelán.
Čtěte také: Průvodce výběrem velikosti popelnice.
Některé odpadní kontejnery na sklo jsou rozděleny na dvě poloviny, z nichž pouze jedna je zelená. Do zelené poloviny pak patří sklo barevné, zatímco do druhé části házíme sklo bílé (respektive průhledné, tedy nebarevné). Také se můžeme setkat s bílou variantou kontejneru, kam bychom měli směřovat pouze a jenom čiré sklo.
Vytříděné sklo se vyčistí, rozdrtí a přidá do směsi na výrobu lahví na minerální vody nebo třeba pivo. Sklo se dá takto používat donekonečna a ušetří spoustu surovin. Na jednu sektovou láhev stačí jen půl kilogramu tříděného skla. Do kontejneru na sklo můžeme vhodit láhev i s etiketou, ale bez uzávěru, který je z plastu, či z kovu.
Do bílých nádob patří čiré sklo, sklo tabulové a čiré láhve od nápojů.
Když se rozhlédneme kolem sebe, kam se podíváme, tam je nějaký plastový obal. Plast je totiž velmi praktický a pro materiál na výrobu obalů se opravdu hodí. Zároveň je ale prakticky nerozložitelný. Kam tedy s ním, když se ho potřebujeme zbavit? Jednoduchá odpověď zní: do žluté nádoby. Stejně jako v předchozím případě však množství žluté barvy může být na jednotlivých kontejnerech či popelnicích různé. Některé jsou celobarevné, jiné od ostatních odlišuje třeba jen žlutá etiketa. Plasty představují největší náročnost co se prostoru týče. Je proto velmi důležité ho při třídění co nejvíce deformovat a zmenšit - sešlápnout, zmačkat apod.
Plasty patří do žlutého kontejneru. V některých městech a obcích se spolu s plastovým odpadem třídí i nápojové kartony nebo kovy.
Čtěte také: Kolik stojí kontejner na odpad?
Do popelnic na plast NEpatří: PVC (linoleum, novodurové trubky), které je značeno číslicí 3 v symbolu recyklačního trojúhelníku; obaly od nebezpečného odpadu jako jsou motorové oleje, chemikálie nebo barvy, guma, molitan, kabely, textil z umělých vláken, pneumatiky,
Kontejnery na nápojové kartony nemusí být nutně celý oranžový, důležité je opět označení sbírané komodity oranžovou nálepkou na kontejneru. Nádoby vynikající oranžovo-černou barevnou kombinací jsou určeny na nápojové kartony (zejména obaly od džusů nebo trvanlivého mléka).
Nápojové kartony jsou složeny z několika vrstev. Označují se jako Tetra Pak. Tento odpad se vhazuje do tříděných kontejnerů oranžové barvy. Nepatří sem „měkké“ sáčky, například od kávy a různých potravin v prášku.
krabice od mléka, džusů nebo laciného vína.
Abychom nezahlcovali popelnice na směsný odpad plechovkami a konzervami a s různými součástkami nemuseli jezdit do sběrného dvora, veškerý kovový odpad můžeme směřovat do šedého odpadního kontejneru. Na sběrné dvory lze kromě těchto menších odpadů odvážet i další kovové odpady - trubky, roury, plechy, hrnce, vany, kola a další objemnější předměty. Do kontejnerů určených pro sběr kovů na ulici nepatří plechovky od barev, tlakové nádobky se zbytky nebezpečných látek, ani domácí spotřebiče a jiná vysloužilá zařízení složená z více materiálů. Tyto druhy odpadů se třídí na sběrných dvorech samostatně. Nepatří do nich ani těžké nebo toxické kovy, jakou jsou olovo či rtuť.
Tušíte, na co jsou určeny červené nádoby? Ty slouží pro nefunkční a vyřazená elektrozařízení, ukládáme zde rozbité či dále nevyužitelné spotřebiče. Téměř všechny vysloužilé elektronické výrobky lze vrátit zpět prodejci. Právě u těchto prodejců ve většině případů naleznete kontejnery na elektroniku, které jsou navíc rozděleny na sběr baterií, zářivek a výbojek nebo drobných elektrospotřebičů. Také bílé zboží, jako jsou lednice, mrazáky nebo sporáky, je možné zlikvidovat u prodejců elektroniky. Právě proto platíte tzv. recyklační poplatek.
Kontejnery mají občanům ulehčit třídění elektroodpadu a zároveň zvýšit objem sběru menších spotřebičů. Právě ty totiž nejčastěji končí v popelnici, odkud se k ekologické recyklaci nedostanou.
Patří sem: drobná elektrozařízení, například klávesnice, kalkulačky, mobilní telefony nebo elektrické hračky.
Nepatří sem:Větší elektrozařízení - například televizory nebo monitory - mohou občané i nadále bezplatně odevzdávat na sběrném dvoře nebo při koupi nového spotřebiče v prodejně tzv.
Do červených kontejnerů patří drobná elektrozařízení kanceláře i z domácnosti (s výjimkou zářivek), baterie a akumulátory.
Stále se potýkáme také s velkým množstvím bioodpadu, který v domácnosti produkujeme každý den. Kromě domácího kompostování můžeme ve jménu ekologie zvolit také vyhození do hnědého kontejneru.
Bioodpad (biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu) pocházející především z kuchyně patří do hnědé popelnice. Bioodpad je nutné vyhazovat bez sáčků, i když jsou kompostovatelné. Zahradní odpad, jako je listí, tráva, spadané ovoce, posekané větve či plevel vkládejte do černých kontejnerů s hnědým víkem o objemu 1100 l.
Biologicky rozložitelný odpad, který občan v sezóně (duben-listopad) uloží do hnědých plastových kontejnerů o objemu 770 litrů, se sváží prostřednictvím firmy ASOMPO a.s. v intervalu 2x týdně, nově od roku 2018 vždy v pondělí a středu.
Do směsného odpadu se logicky vyhazuje vše, co není možné třídit, respektive recyklovat. Do směsného odpadu samozřejmě patří to, co nelze vytřídit jinam. Ovšem měli bychom si pamatovat, že pokud se do směsného odpadu občas připlete např. v případě, že je nádoba na tříděný odpad znečištěna odpadem, který tam nepatří, nelze již odpad z celé nádoby následně využít.
Do směsného odpadu nikdy nevhazujeme nebezpečné odpady, nepatří sem ani využitelné odpady (např. ke sběrným nádobám neodkládáme žádné další odpady (např. zajištění dostatečného objemu sběrné nádoby je povinností vlastníka objektu (dle § 7 odst. 4) vyhlášky č. 20/2022 Sb.
Směsný komunální odpad se odkládá do černých sběrných popelnic a kontejnerů a také do černých plastových pytlů.
Sběrný, nebo také „recyklační“ dvůr, je místo, kde můžete odevzdat odpady, které se nevejdou do běžných kontejnerů. Dvůr má stanovenu provozní dobu i vymezené druhy sbíraných odpadů.
V Brně najdete nespočet stanovišť podzemních kontejnerů. Každé se skládá ze tří zásobníků na odpad o objemu od 3 do 6 m3 umístěných pod úrovní terénu a se třemi vhozy (sloupky) nad úrovní chodníku. Do těchto kontejnerů můžete odkládat stejný odpad jako do barevných kontejnerů.
Velkoobjemový odpad je část komunálního odpadu obsahující věci, které nelze vzhledem k jejich rozměrům, hmotnosti či objemu ukládat do běžně používaných sběrných nádob.
Patří sem: starý nábytek, koberce, linolea, umyvadla, toalety, kuchyňské linky, obaly větších rozměrů, matrace, sportovní náčiní, velká zrcadla, sanita (tj.
Co zde odevzdat nelze - stavební odpad, bioodpad, pneumatiky, lednice, televizory a monitory, zářivky a výbojky, autobaterie, jiné nebezpečné odpady a ostatní využitelné složky komunálního odpadu (papír, plasty, sklo, nápojové kartony apod.).
Nebezpečné odpady nebo obaly jimi znečištěné mají nebezpečné vlastnosti, které mohou ohrozit zdraví lidí a životní prostředí.
Mezi nebezpečné odpady patří barvy, lepidla, rozpouštědla, oleje, pesticidy, léky a domácí chemikálie.
Nepoužitelné léčiva včetně jejich obalů jsou nebezpečným odpadem. Lze je odevzdat v jakékoliv lékárně.
Co zde odevzdat nelze - plné či nevyprázdněné malé tlakové nádoby, plynové kartuše či turistické vařiče - nádoby se stlačenými plyny všech velikostí jsou nebezpečné kvůli vysokému tlaku uvnitř, při jejich explozi může dojít k poškození zařízení, techniky a ohrožení obsluhy = patří do černé popelnice na směsný komunální odpad použité hasicí přístroje, kyslíkové bomby a další velké lahve pod tlakem - patří do míst zpětného odběru, některých kovošrotů, na čerpací stanice a do specializovaných firem obaly se zbytky potravin obaly se zbytky čistících přípravků kovové obaly se zbytky chemických a jiných nebezpečných látek vyřazené kovové nářadí neupotřebitelný stavební kovový materiál (např.
Všechny tyto odpady směřují na jedno klíčové místo, a to je dotřiďovací (neboli třídicí) linka. Velmi zjednodušeně řečeno se taková linka skládá z velkých skladovacích hal, několika dopravníků, samotné linky s obsluhou a několika lisů na výrobu balíků. Na samotném počátku přiveze svozový vůz materiál posbíraný z kontejnerů po městě. Před konečným dotříděním se jednotlivé komodity (papír, plasty) skladují v hale.
Na samotném počátku přiveze svozový vůz materiál posbíraný z kontejnerů po městě. Před konečným dotříděním se jednotlivé komodity (papír, plasty) skladují v hale. Přicházejí sem ale také odpady ze supermarketů nebo továren: lepenkové krabice a fólie z rozbalování zboží, odřezky papíru z papíren nebo kousky plastů. Už zde je nutný značný podíl lidské práce. Pracovníci třídící linky například z velkých balíků vytahují fólie, které se sem dostaly jako odpady z výroby. Tyhle odpady ani nemusejí jít přes třídičku. Odpady z výroby nejsou nijak znečištěné a většinou jsou jednodruhové. Mohou se proto rovnou dávat do balíků.
Nakladače je přesouvají k dopravníkům, které je odvezou na ruční třídicí linku.
Z běžícího pásu vytahují pracovníci linky každý tu svoji frakci: jeden PET lahve bílé, druhý zelené nebo jinak barevné. Třetí vybírá plastové tašky a pytlíky, další obaly od kosmetických výrobků. Tak to jde až na konec linky, kdy na páse zůstává jen docela malý podíl odpadů, které se nepodařilo zařadit do žádné z tříděných kategorií. Tento zbytek buď odchází na skládku jako dále nezpracovatelný, nebo se ještě dále zpracovává. Zbytek po dotřídění bývá odvážen do firmy, která jej používá jako jeden ze zdrojů pro výrobu alternativního paliva pro cementárny.
Každý pracovník hází určitou tříděnou složku odpadu do shozů, které ústí přímo do velkých kontejnerů. Zde už se tedy shromažduje skutečně dotříděná, kvalitní surovina, zbavená všech nežádoucích příměsí. Jednou za čas se slisuje v lisech na velké balíky a ty směřují ke zpracovatelům. Takto dotříděné plasty se již prodávají jako druhotná surovina. Čím lépe jsou zbaveny všechny nežádoucích příměsí, tím je jejich kvalita, a tedy i cena vyšší, což pomůže i obci.
Nejběžnější formou recyklace papíru je jeho opětovná výroba v papírnách. V nich se papír nasype do velké nádrže s vodou, kde se rozmixuje na řídkou kaši obsahující papírová vlákna. Ta se postupně zbaví nečistot, jako jsou kancelářské sponky, okénka z obálek a další nežádoucí příměsi. Poté se přidají další suroviny a tato směs se nanáší na papírenské síto, kde se již tvoří tenká vrstva papíru. Následuje její lisování, hlazení a sušení.
Z PET lahví se vyrábějí například vlákna, která se používají jako výplně zimních bund nebo spacáků. Na jednu bundu postačí padesát lahví. Z půl kilogramu plastu lze zase vyrobit jednu pláštěnku.
Sklo lze recyklovat stále znova, jeho kvalita se recyklací nemění. Proto se většina skla vytříděného z komunálního odpadu vrací do skláren, kde se přidává do sklářského kmene. O dalším využití skla rozhoduje hlavně míra jeho znečištění a barevnost. Výrobci skleněných obalů potřebují, aby znečištění skleněných střepů bylo co nejmenší.
Dalším, velmi moderním způsobem využití nápojových kartonů, je zpracování kartonů na stavební desky. Rozemleté kartony se pod velkým tlakem a teplotou slisují - obsažený plast při tom funguje jako lepidlo. Desky jsou pevné, lehké a dobře se obrábějí. Dají se použít například na výrobu přepážek nebo třeba lehkého nábytku.
Velké kusy kovů se opakovaně taví a získává se tak nový materiál při nižší spotřebě energií. Železárny šrot nutně potřebují, protože tím šetří energii i suroviny. Výhodou je, že železo i ostatní kovy je možno recyklovat prakticky neomezeně.
Vytříděný olej z černých nádob je svážen do továrny, kde je nejprve přeceděn a pak poslán na čistící linku. Tam se čistí ve třech fázích, aby se z něj odstranily nečistoty a zbytková voda. Takto vyčištěný olej se stává hodnotnou surovinou pro výrobu biopaliv do letadel a automobilů.
tags: #smesny #odpad #barva #slozeni