Domovní čistírna odpadních vod je důmyslné zařízení, které umí velice efektivně zbavit odpadní vodu z naší domácnosti znečištění a vrátit ji zpět přírodě. Aby nám domovní čistička odpadních vod sloužila tak jak má, je potřeba se o ni řádně starat. Pravidelnými kontrolami a údržbou ČOV můžeme předejít spoustě problémům. Kromě samotného vyčištění zařízení nás čeká i tzv. odkalování.
V domovní čistírně odpadních vod probíhají mechanicko-biologické procesy, které mají za úkol zbavit vodu znečištění. Nejprve dochází k odstranění hrubých nečistot a následně se do práce pustí bakterie, které rozkládají organické látky. Na konci tohoto procesu vytéká z čističky voda, která je z 97 % očištěná a v tzv.
O rozklad organického odpadu se v naší čističce starají tzv. Základním pravidlem pro správnou funkci zařízení je pravidelný přísun odpadních vod, v opačném případě se bakterie nebudou množit, jejich metabolické procesy se zpomalí, případně mohou zcela uhynout. Toto je jeden z důvodů, proč domácí čistírny nejsou až tak vhodné pro nepravidelně obývané objekty (např. chaty, chalupy) a vícekomorový septik vybavený filtrem a odtokem by byl vhodnější alternativou.
Domácí čistička odpadních vod potřebuje odkalení zhruba jednou až dvakrát ročně, nicméně četnost vyvážení čističky záleží na počtu členů domácnosti, množství vypouštěného odpadu apod. Odpověď na otázku, jak často vyvážet čističku, je taková, že zhruba jednou až dvakrát ročně.
Jak poznáme, že nastal čas na vyvezení čističky? Je to jednoduché - nabereme zhruba jeden litr vody z aktivační (provzdušňovací) komory čističky. Vodu nenabíráme přímo u hladiny, ale nejlépe z metrové hloubky (resp. zhruba z poloviny hloubky nádrže), k tomu nám dobře poslouží tzv. fanka na delší násadě. Nabranou vodu přelejeme do větší, průhledné nádoby (např. zavařovací sklenice, odříznuté PET láhve apod.) a necháme ji alespoň 30 minut odstát, tak aby došlo k sedimentaci odebraného kalu. Následně se podíváme, kolik kalu se na dně nádoby usadilo. Pokud kal tvoří více než 70 % odebraného objemu vody, je nejvyšší čas ho odčerpat z čističky. To, zda naše čistička potřebuje odkalit, zjistíme po provedení sedimentačního testu.
Čtěte také: Povinnosti při svozu odpadu
V případě, že kal bude tvořit více než 70 % objemu ČOV, bude z největší pravděpodobností ze zařízení vytékat a naše čistírna již nebude čistírnou ale spíše průtokovou žumpou.
Samotné odkalení může provést odborná firma, která obsah naší čističky odveze na městskou (obecní) čistírnu odpadních vod, případně jej přímo na místě zpracuje za použití mobilního kalolisu. Cena za tuto službu se liší region od regionu, ale obecně se pohybuje mezi 2000-5000 Kč a významně ji může prodražit doprava, vzdálenost od komunální čistírny atd.
Nejen cena za vyvážení čističky vede mnohé majitelé čovky k tomu, že přistupují k odstranění přebytečného kalu svépomocí. Ano, ale potřebujete k tomu vybavení = kalové čerpadlo a místo, kam přebytečný kal přečerpáte, ideálně vodotěsný kompost.
Pamatujme, že o čistění odpadní vody v čističce se stará právě aktivovaný kal, resp. bakterie a mikroorganismy v něm obsažené. Z tohoto důvodu je nutné, aby ho i po odkalení zůstalo v ČOV zhruba 10-20 % na celkový objem nádrže. V opačném případě bychom museli zařízení znovu „aktivovat“. Čistírnu můžeme mj. aktivovat pomocí tzv. startovacích bakterií nebo prostřednictvím kalu z obecní ČOV.
V případě nakládání s kalem z domácí ČOV se nacházíme momentálně v šedé zóně, nicméně je možné, že dojde v budoucnu k úpravě tohoto stavu. Zákon je velice striktní v případě nakládání s kaly komunálních čistíren odpadních vod, nároku na jejich hygienizaci atd.
Čtěte také: Aktuální pravidla pro vývoz radioaktivního odpadu z Česka.
Vyhláška č. 437/2016 Sb. výrazně omezuje přímou aplikaci přebytečných kalů na zemědělskou půdu. Odčerpaný kal tak můžeme použít jako hnojivo okrasných rostlin. Nelze ho však doporučit jako hnojivou na ovoce a zeleninu, které jsou určeny ke konzumaci. Důvod je takový, že odčerpaný kal může i nadále obsahovat patogenní látky, jako jsou např.
Odčerpaný kal můžeme také přidat do kompostu. Někteří mají na své zahradě i kalovou jímku (obvykle se jedná o starý, nevyužívaný septik nebo žumpu) do které nadbytečný kal přečerpají.
Nicméně, na trhu se již objevují čistírny, která se samy průběžně odkalují do jutových pytlů, speciální košů apod., a ty se pak vysypou nebo celé umístí na kompost. I přesto je třeba domovní čističku pravidelně kontrolovat a starat se o ni.
Jednu z vhodných možností úpravy čistírenských kalů před aplikací na zemědělskou půdu či případné rekultivace může představovat metoda kompostování. Kompostování je kontrolovaný biologický rozklad pevné organické hmoty za aerobních podmínek. Biologicky rozložitelný odpad je při tomto procesu díky činnosti bakterií, hub a dalších organismů postupně transformován do půdních složek (humusu).
Proces kompostování může mít na čistírenské kaly vliv nejen z hlediska hygienizace, ale také z hlediska rozkladu nežádoucích organických látek a redukce zápachu.
Čtěte také: Informace o sběrném dvoře
Od roku 2006 se společnost DEKONTA, a. s., a Výzkumný ústav anorganické chemie, a. s. (VÚAnCh), zabývají problematikou kompostování kalů z ČOV v rámci řešení výzkumného projektu programu "IMPULS" MPO ČR. Hlavní náplní projektu je výzkum a ověření podmínek kompostování čistírenských kalů a následné využití vzniklých kompostů pro podporu biodegradace zbytků persistentních organických látek (POPs) v kontaminovaných zeminách při bioremediacích.
V první etapě projektu je mimo jiné prováděn průzkum kvality kalů na vybraných komunálních a průmyslových ČOV. Jako modelová oblast je vybrán Ústecký kraj. Průzkum kvality čistírenských kalů je založen na odběrech a analýzách vzorků kalů akreditovanými postupy v různých ročních obdobích.
Výsledky první etapy průzkumu kalů na vybraných ČOV ukázaly rozdílnou kvalitu čistírenských kalů na území Ústeckého kraje. Velké množství vzorků kalů vykazovalo bakteriální kontaminaci hodnocenou stanovením počtu termotolerantních koliformních bakterií a počtem enterokoků, a také zvýšené organické znečištění hodnocené parametrem NEL. Na některých ČOV byly zaznamenány zvýšené koncentrace těžkých kovů.
Na podzim 2006 byly zahájeny první čtvrtprovozní zkoušky kompostování. Na základě průzkumu kvality kalů byly pro ně vybrány dva komunální kaly. Ve čtyřech zakládkách byl použit různý poměr vstupních surovin (čistírenský kal, dřevní štěpky, piliny, sláma) z důvodu nalezení optimálního surovinového složení. Smíchaný materiál byl umístěn do sestaveného zahradního kompostéru o objemu 600 l (obr. 1). Pro zintenzivnění procesu kompostování byl během termofilní fáze do jednotlivých zakládek dodáván vzduch pomocí jednoduchého aeračního systému. Na dno tří kompostérů byly umístěny perforované trubky, které byly přes systém hadic napojeny na vzduchové čerpadlo. Interval vzduchování byl zajištěn časovým spínačem, vzduchování probíhalo 15 minut každé 2 hodiny po celou dobu první fáze kompostování (obr. 2). Jeden kompostér představoval kontrolní zakládku bez aerace.
První etapa čtvrtprovozních zkoušek trvala dva měsíce. Během této doby byla zaznamenávána teplota a kontrolována vlhkost zakládek. Vzorkování kompostů proběhlo na počátku zkoušek, po 4 a 8 týdnech a po několikaměsíční fázi zrání kompostu. Průběh teplot v jednotlivých zakládkách byl velice podobný a rychlý vzrůst teploty byl zaznamenán ihned po založení jednotlivých zakládek. Optimální průběh teploty byl zaznamenán při kompostování kalu z ČOV společně s dřevními štěpkami, slámou a pilinami v poměru 3:1:1:1. V tomto kompostéru byla zaznamenána také nejvyšší dosažená teplota, a to 66 °C. Po ukončení první etapy kompostování byly jednotlivé zakládky překopány a uloženy na jiné místo, kde během následujících měsíců probíhala fáze zrání (maturace).
Během čtvrtprovozních zkoušek byl zaznamenán různý pokles koncentrací NEL, v některých případech až o přibližně 40 % během prvních 6 měsíců kompostování. Tento parametr ale ne vždy vhodně charakterizuje organické znečištění, neboť při kompostování může docházet k jeho výrazným změnám díky přidání organických materiálů (štěpky, slámy, aj.). Ropné znečištění vzorků v tomto případě lépe charakterizuje stanovení koncentrace uhlovodíků C10-C40.
V současné době byly zahájeny první poloprovozní zkoušky kompostování, kdy je čistírenský kal míchán s dřevními štěpkami. Celkové množství kompostovaného materiálu je přibližně 40 tun (obr. 3 a 4). V rámci tohoto projektu byl také zahájen experiment kompostování ropného kalu v čtvrtprovozním měřítku, jehož cílem je sledování poklesu koncentrací NEL. Vstupní hodnoty NEL se pohybovaly až kolem hodnot 600 000 mg/kg sušiny. Ropný kal byl smíchán se štěpkami a surovým kompostem (vzniklým z předchozích zkoušek kompostování) v poměru 1:1:1. Surový kompost tak z mikrobiálního hlediska představuje inokulum pro nastartování procesu kompostování.
Cílem každého kompostování však nemusí být pouhá výroba průmyslových kompostů, jež by se uplatnily jako hnojiva v zemědělství či jako rekultivačního materiálu. Vhodná aplikace kompostů také podporuje biodegradaci některých persistentních organických látek (POPs) v zeminách. Aplikací vzniklých kompostů do kontaminované půdy lze urychlit například rozklad zbytků různých pesticidů, ropných uhlovodíků, PAU a dalších organických látek.
V rámci projektu již byly zahájeny první testy podpory biodegradace vybraných POPs v zeminách aplikací vznikajících kompostů. Materiál (kompost), který vznikl při již uskutečněných čtvrtprovozních zkouškách kompostování, je využíván na podporu rozkladu PAU v zeminách. V průběhu roku 2008 budou realizovány další poloprovozní zkoušky kompostování kalů z ČOV a poloprovozní zkoušky aplikace vzniklých kompostů na kontaminované zeminy.
Nečekejme s údržbou, až nám čistička přestane fungovat, raději provádějme pravidelné kontroly a věnujme jí dostatečnou péči. Alespoň 1× týdně vizuálně zkontrolujme stav ČOV. Podívejme se, jestli není zanesený sběrný koš a zda jsou stěny nad hladinou vody, přítokové, odtokové a propojovací potrubí čisté. Zaměřme se také na funkci a chod vzduchového dmychadla - toto je velmi důležité.
Na základě vizuální kontroly a podle stavu čističky odpadních vod vyčistěte stěny, příčky i přelivné hrany. Odstraňte těžko rozložitelné a anorganické látky, tzv. shrabky a zbavte se jich spolu s komunálním odpadem. Alespoň 1× za 3 měsíce vyčistěte filtr dmychadla.
Z prostoru aktivační komory odeberte 1 l odpadní vody z hloubky minimálně 1 m. Poté odečtěte výšku, respektive objem usazeného kalu. Kontrolu koncentrace kalu provádějte minimálně 1× za 2 měsíce a výsledky zapisujte do provozního deníku.
Doporučuje se také pravidelně odebírat kontrolní vzorek u odtoku z ČOV, a to minimálně 1× za rok.
Vyhněte se problémům s ČOV tím, že do ní nebudete vypouštět nežádoucí látky. Tak za prvé: seznam povolených a zapovězených látek se pro různé strategie čištění odpadních vod docela liší. Za druhé: existuje spousta materiálů, které, když vypustíte zrovna na vaši čistírnu, tak se sice nezhroutí, nic se neponičí, bude čistit dál, ale vy s čistírnou budete mít mnohem víc práce.
Obecně, čím víc znečištění na čistírnu pustíte, tím víc se o ni budete muset starat. Aktivační čistírnu budete muset víc provzdušňovat, což stojí peníze, navíc bude tvořit víc přebytečného kalu, který budete muset nějak likvidovat. Takže pokud váháte, jestli něco spláchnout do odpadu, nebo to zlikvidovat jinak, zlikvidujte to jinak.
Za třetí: pokud jste připojeni na veřejnou kanalizaci zakončenou centrální čistírnou odpadních vod, je pro vás závazný tzv. Kanalizační řád, což je souhrn pravidel co ano a co ne, včetně přípustných koncentrací . Vytvoření Kanalizačního řádu je povinné pro každého provozovatele kanalizace a zpravidla bývá volně k dispozici na webových stránkách provozovatelů.
Můžete používat jakékoliv prostředky, které vám vyhovují, samozřejmě včetně těch ekologických. Jen nepoužívejte prostředky s dezinfekčními účinky a používejte „chemii“ s rozumem. Snažte se jí používat co nejmíň, pořiďte si rozprašovač, stříkejte přímo na čištěné místo nebo na hadr a ne do vody. Zahoďte záchodové bloky a závěsy a pořiďte si štětku. Pro čistírnu nejhorší variantou jsou „bezchlorové “ dezinfekce.
Podle současné české legislativy lze kal z ČOV aplikovat na zemědělskou půdu pouze v případě, že byl podroben biologické, chemické či tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů, a tím i zdravotní riziko spojené s jeho aplikací. Vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě (ve znění pozdějších novel), stanovuje mezní koncentrace rizikových látek v kalech a v půdě včetně mezních koncentrací těžkých kovů, které mohou být přidány do zemědělské půdy, a uvádí mikrobiologická kritéria pro použití kalů (tab. 1 a 2).
Tabulka 1: Mezní koncentrace rizikových látek v kalech
(Data z vyhlášky č. 382/2001 Sb.)
| Riziková látka | Mezní koncentrace (mg/kg sušiny) |
|---|---|
| Kadmium (Cd) | ... |
| Olovo (Pb) | ... |
| Rtuť (Hg) | ... |
Tabulka 2: Mezní koncentrace rizikových látek v půdě
(Data z vyhlášky č. 382/2001 Sb.)
| Riziková látka | Mezní koncentrace (mg/kg sušiny) |
|---|---|
| Kadmium (Cd) | ... |
| Olovo (Pb) | ... |
| Rtuť (Hg) | ... |
tags: #smi #se #vyvazet #kal #z #domaci