Smluvní Ochrana Přírody v České Republice

Ochrana přírody 1/2026 ze dne 26. 2. Nejefektivnější formy péče o přírodu, obnovy ekosystémů a tvorby krajiny jsou ty s přímou účastí vlastníků či hospodářů prostřednictvím věcných či jiných práv k pozemkům.

Často jejich rozhodnutí iniciuje dobrovolná či státní ochrana přírody, ale čím dál více i v České republice přibývá osvícených vlastníků pozemků, firem a spolků, kteří cítí odpovědnost za stav přírody a aktivně podporují biodiverzitu a usilují o zdravé ekosystémy a krajinu ve svém okolí, v oblasti svého podnikání, na svém majetku či farmě.

Zvyšuje se také počet cíleně vytvářených „soukromých rezervací“. Netřeba již dnes zdůrazňovat, že bez zapojení a motivování vlastníků a hospodářů nelze zajistit uchování biodiverzity a zdraví ekosystémů.

Konečně i zákon o ochraně přírody a krajiny účast a spolupráci vlastníků přímo předpokládá. Česká republika si s sebou bohužel nese neblahé dědictví z období komunismu - zpřetrhání vazby k půdě. O to více je cenné, že přesto přibývá soukromých iniciativ a rozhodnutí vlastníků, kteří prostřednictvím věcných a dalších užívacích práv k pozemkům a stavbám usilují o ochranu přírodního a kulturního dědictví.

Dobrovolné (privátní) dohody mezi vlastníkem a nestátním subjektem (např. Českým svazem ochránců přírody) jsou stále častější a efektivnější cestou k ochraně přírody.

Čtěte také: MěÚ Mohelnice a likvidace vozidel

V současné době Česká republika, stejně jako další členské státy Evropské unie, připravuje Národní plán obnovy přírody (NPOP), který představuje základní plánovací dokument k plnění cílů evropského nařízení pro obnovu přírody (Nature Restoration Regulation - NRR).

Nařízení bylo přijato, protože dosavadní legislativa („naturové“ směrnice, rámcová směrnice o vodách ad.), politiky a strategie nedokázaly zastavit pokles biodiverzity a zajistit perspektivu uchování kvality našeho života do budoucna.

Cíle nařízení jsou ambiciózní a zdaleka se netýkají jen státem chráněných území, ba právě naopak. Hlavní důraz nařízení se soustředí na krajinu, která je běžně hospodářsky využívána (Pešout & Šíma 2022).

Jestliže ani péči o zvláště chráněné části přírody nelze zajistit bez spolupráce s vlastníky a hospodáři, pak v případě realizace NPOP to platí dvojnásob.

Příkladem čistě privátní iniciativy, veřejné deklarace soukromě hospodařících subjektů, stvrzené evaluačním procesem zakončeným certifikací, je celoevropský systém Wildlife Estates (WE), který je prostřednictvím kompetentních poradců implementován na vybraných majetcích i v České republice již více než 10 let.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Tuto iniciativu založila v roce 2004 Evropská organizace vlastníků půdy (ELO) s cílem ukázat veřejnosti a ocenit ty soukromé hospodáře a vlastníky půdy, kteří dobrovolně podporují na svých majetcích (zemědělské půdě, rybnících, v lesích atd.) aktivity generující ekosystémové služby a podporují biodiverzitu nad rámec zákonných požadavků.

Osvědčené postupy iniciované a prováděné soukromým sektorem jsou založené na třech pilířích udržitelnosti: ekonomickém, environmentálním a sociálně odpovědném hospodaření.

Platforma WE poskytuje viditelnost, umožnuje síťování a zajišťuje poradenství hospodářům, kteří chtějí spravovat své pozemky ekonomickým a především udržitelným způsobem, se zvláštním zaměřením na podporu volně žijících živočichů a rostlin a poskytování ekosystémových služeb.

Základem pro udělení této značky je metodika stanovující požadavky na hospodaření a současně kritéria pro hodnocení postupů hospodaření a jejich dopadu na půdu a biodiverzitu.

V souvislosti s naplňováním cílů NPOP v oblasti lesnického a zemědělského hospodaření představuje WE funkční nástroj, který může napomoci objektivně hodnotit a spravedlivě vykazovat vybrané typy managementu, včetně generovaných ekosystémových služeb a jejich přínosů.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Na základě dosažení požadovaného standardu a udělení WE labelu by bylo možné následně, například prostřednictvím jednoznačně definovaných ekoplateb, podporovat aktivní a společensky odpovědné hospodáře.

Právě nyní, kdy je současný systém podpor prostřednictvím společné zemědělské politiky EU hospodáři kritizován, nabývá tato soukromá iniciativa přispívající k plnění NRR na významu.

V České republice nejsou instituty „soukromá rezervace“ či soukromě chráněná území (Privately Protected Area - PPA) v právu ochrany přírody a krajiny zakotveny, byť se čím dál častěji používají.

Rozumíme jimi „část přírody či kulturní památku chráněnou výhradně z vůle nestátního vlastníka či s jeho souhlasem jinou nestátní osobou“ (Pešout 2014).

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) definuje PPA jako zřetelně vymezené území se zajištěnou péčí s dlouhodobým cílem ochrany přírody a kulturního dědictví pod soukromou správou, zjednodušeně - chráněná území v soukromé správě.

Zřizovatel PPA může mít nejrůznější právní formu. Může jít o fyzické osoby, jejich sdružení - spolky (NGOs), církve, právnické osoby založené za účelem zisku atd. (Mitchell et al. Obr.

V České republice jsou zřizovateli PPA dosud především nevládní organizace - pozemkové spolky. K ochraně přírodního a kulturního dědictví využívají celé palety užívacích práv k pozemkům a stavbám; od vlastnictví - držby přes výpůjčky a pachty až po dobrovolné dohody s vlastníky (příp. udělení souhlasu vlastníka) o zajištění péče o ochraně lokalit.[3]

České pozemkovo-spolkové hnutí se v devadesátých letech minulého století inspirovalo nepřerušenou tradicí PPA v anglosaských zemích a navázalo na tuzemské prvorepublikové aktivity tehdejšího Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny (Pešout a kol. 1998, Moravec & Pešout 2014).

Před deseti lety již bylo na našem území nevládními organizacemi zřízeno takřka 600 PPA (Pešout 2014) a jejich počet každoročně narůstá.

Český svaz ochránců přírody, jako národní pozemkový spolek, zajišťuje akreditaci jednotlivých pozemkových spolků s cílem poskytnutí garance jejich kredibility, podpory a zajištění metodické podpory a výměny zkušeností.

Provozuje také dlouhodobou úspěšnou sbírku „Místo pro přírodu“ pro výkupy pozemků.

Vedle tohoto systému pozemkových spolků existuje několik dalších občanských sdružení, která se cíleně věnují akvizicím a získávání věcných a dalších práv k pozemkům a stavbám za účelem ochrany přírody.

Za všechny zmiňme tzv. „ptačí parky“ zřizované Českou společností ornitologickou od r. 2008, kdy byl ustanoven první z nich - Josefovské louky (Valinová 2023).

V poslední dekádě začíná narůstat počet PPA zřizovaných i jinými privátními subjekty než občanskými sdruženími. Často jde nejen o území cenná, ale také o území, kde soukromý investor realizuje projekt ekologické obnovy.

Za všechny jmenujme potravinářský podnik SEMIX Pluso, spol. s r.o., který realizuje projekty na obnovu přírody, podporuje ohrožené druhy a opylovače nejen ve svých výrobních areálech, ale i na řadě dalších lokalit, které za tímto účelem cíleně vykupuje.

Největším projektem této firmy jsou Kozmické louky (Lisal & Čižmár 2019). Zajímavým projektem je také akciová společnost Refugium zaměřující se na akvizice přírodovědně cenných území a realizující hned několik projektů obnovy přírody (Kolomazníková & Lysák 2023).

Snahy nestátních vlastníků, kteří se rozhodli založit svou „soukromou rezervaci“ jsou veřejností vysoce hodnoceny, zvláště pokud ponechávají přírodu alespoň částečně přístupnou, nebo ji dokonce aktivně zpřístupňují budováním cest, ptačích pozorovatelen a dalších prvků návštěvnické infrastruktury.

Mezi tyto soukromé iniciativy lze zařadit i narůstající množství krajinných prvků (tzv.

Více ocenit toto úsilí by měl i stát. Proto se opatření vytvořit podmínky pro větší zapojení soukromého sektoru do ochrany a obnovy přírody promítlo do akčního plánu nedávno vládou schválené Strategie ochrany biodiverzity.

Ocenění a podpora by se měla projevit nejen v podobě prioritizace v ekonomických nástrojích, ale také v legislativě. Na úsilí soukromého sektoru v ochraně přírody a krajiny by se mělo pohlížet obdobně jako v případě aktivit státu.

Franz Rang, v letech 1731-1785 lesmistr rodu Kinských, byl jedním ze zakladatelů udržitelného lesnictví ve střední Evropě. Celá jeho profesní dráha je spojená s Chlumcem nad Cidlinou a více než padesátiletou službou rodu Kinských, především Františku Ferdinandovi, který zajistil jeho zahraniční vzdělání, a Leopoldovi, nejvyššímu lovčímu Království českého.

Díky tomu se z praktického hospodáře stal tvůrce prvního lesního zákoníku, který ovlivnil celé středoevropské lesnictví. Rang se svou prací zasadil o to, že se lesy začaly chápat nejen jako zdroj dřeva, ale i jako bohatství, které je třeba chránit a spravovat s ohledem na budoucnost.

Tedy princip udržitelnosti, který je od té doby základním principem všech lesních zákonů až do dnešní doby. Rang těmito myšlenkami dalece přesáhl tehdy aktuální požadavek na řešení surovinové krize - nedostatku dřeva v celé monarchii.

Teze uvedené v patentech pak Rang rozpracoval ještě pro praktické užití v instrukci „Návod, jak lesy chráněny, lépe pěstovány a uchovány býti mají“.

Před patnácti lety začala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) uzavírat s vlastníky a hospodáři dohody o způsobu hospodaření formou veřejnoprávních smluv (Pešout, Kinský dal Borgo, Lacina 2013), upravujících jak způsob hospodaření, tak poskytnutí příspěvku vlastníkovi či uživateli, a postupně začaly tento institut v praxi využívat i další orgány ochrany přírody, zejména některé krajské úřady a správy národních parků.

AOPK ČR upřednostňuje dohody s vlastníky či pachtýři před jinými formami zajištění péče (Farkač, Sochová, Kobyláková et al. 2022). Pomyslně nejvyšší formou dohody s vlastníkem je tzv. komplexní dohoda o hospodaření (Pešout, Kinský dal Borgo, Lacina 2013).

Jejím cílem je formulování jasných pravidel a podmínek pro hospodaření vlastníka či uživatele vč.

Dohody o způsobu hospodaření vyžadují velkou přípravu na obou stranách (zejména pokud se jedná o dohody víceleté), mohou vzniknout pouze v intenzivní vzájemné komunikaci vlastníka či pachtýře a orgánu ochrany přírody.

Jednoznačně největším přínosem tohoto participativního přístupu je vzájemné pochopení potřeb a povinností. Pro vlastníky se po procesu přípravy dohody ochrana přírody stává čitelnější a předvídatelnější a pracovníci ochrany přírody lépe poznají hospodářské potřeby konkrétního subjektu a širší souvislosti.

V této partnerské dohodě je prostor najít řešení, které na počátku diskuse nemuselo být zjevné, přitom zajišťuje uchování či zlepšování stavu předmětů ochrany a zároveň umožňuje plnění hospodářských funkcí.

Dobrovolné nástroje ochrany přírody se v České republice rozvíjí, zvyšuje se přímá účast vlastníků a pachtýřů v péči o přírodu a krajinu, každoročně narůstá počet chráněných území v soukromé správě.

Pro další rozvoj této spolupráce je kromě kroků obsažených v tomto článku nutná především průběžná diskuse státní ochrany přírody s hospodáři a celkově se soukromým sektorem. Je potěšitelné, že v této oblasti přibývají komunikační platformy.

Například ČSOB zastřešuje neformální pracovní skupinu zaměřenou na biodiverzitu a byznys[4], Kinský dal Borgo, a.s., a Kinský Žďár, a.s., pořádají kulatý stůl „Lesmistr Rang“ (blíže viz box).

Právní Rámec Ochrany Přírody

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje základní rámec pro ochranu přírody v České republice. Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit soustavu Natura 2000.

Zákon definuje klíčové pojmy a nástroje ochrany přírody, včetně:

• Územní systém ekologické stability krajiny: Vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: Ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.
• Planě rostoucí rostlina a volně žijící živočich: Jedinci rostlinných a živočišných druhů, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• Biotop: Soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita: Lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu.
• Natura 2000: Celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením a využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.

tags: #smluvní #ochrana #přírody #v #české #republice

Oblíbené příspěvky:

• Šedé koše 25 litrů – recenze
• Rozměry skříňky pod dřez
• Pozemní ochrana přírody
• Co patří do bioodpadu?
• Ekologický Dopad Kartáčků