Českým investičním světem rezonují firemní dluhopisy a s nimi spojená diskuze. Pozornost se zvyšuje s každým mediálně známým byznysovým pádem.
V každém z těchto případů se mezi věřiteli objevují tisíce běžných lidí, kterým byly dluhopisy doporučeny jako spolehlivá investice jejich finančními poradci.
Podle toho, co slýchám, se jim daří a jde typicky o lidi, kteří v uplynulých letech prodávali hypotéky, tento zdroj příjmů vyschnul a teď se vrhli na dluhopisy, protože u nich dostávají vysoké provize.
Ostatně má vlastní, byť menší investiční fond a na finančním trhu jsem od roku 2008 a začínal jsem jako finanční poradce.
Dluhopis je půjčka se všemi výhodami i nevýhodami. Dluhopisy jdou obvykle ruku v ruce s bankovním financováním, minimálně u těch slušných projektů to tak bývá. Máte různé fáze rozvoje firmy a banka typicky uvolní peníze až v určitou chvíli. Třeba u developerů tehdy, kdy mají stavební povolení.
Čtěte také: Složení ekologických barev Huber Group
Dluhopisy se hodí jako doplněk k vlastním prostředkům v počátečních fázích, kdy potřebujete financovat projekt a administrativu. Máte například projekt za 100 milionů korun, banka vám půjčí 70 milionů, dalších 20 milionů dáte ze svého a zbylých 10 milionů získáte formou dluhopisů.
Přijde za mnou podnikatel, který chce vydat dluhopis, a já mu ho ve spolupráci s právníky pomohu navrhnout. Případně ho napojím na vybrané distribuční sítě, které umí dluhopisy prodat. Zároveň za mnou chodí i distribuční sítě nebo právní kanceláře, které ode mě chtějí zpracovat analýzu a mají zájem o informace o dluhopisových emitentech.
První skupinou jsou neveřejné dluhopisy do celkového objemu milion eur. To bývají ty nejrizikovější. Typicky měly dluhopisy umožnit, aby si třeba menší developer mohl transparentně půjčit peníze od známých a kamarádů, prostě od užšího okruhu lidí, ale mělo to nějaké funkční parametry. Taková byla prapůvodní myšlenka.
Když chcete vybrat více než milion eur, musíte už mít dluhopisový prospekt, vysvléct se před investory do naha a jít do celkem velkého detailu. ČNB nezkoumá byznysový plán ani nic podobného. Pak už neplatí žádné omezení, můžete si jít pro 100 milionů i pro deset miliard. To je možné a je to zcela legitimní přístup.
Na samotném trhu se nic zásadně nezměnilo, akorát se k němu upne větší mediální pozornost, když se stane nějaký průšvih. A ty se teď staly a další ještě určitě přibudou. Množství problematických dluhopisů narůstá.
Čtěte také: Akvizice Czechoslovak Group
Pokud nebyla schopna generovat prostředky ani na svou dluhovou službu, natož zisk v době, kdy se dařilo, je jasné, že ve chvíli, kdy má vracet peníze, nebude mít z čeho. Jsou to často rádoby investiční skupiny, které vyrostly jen na dluhopisech. Podle mě nemají moc šancí novou ekonomickou situaci na trhu ustát. Dluhopisy jsou totiž velmi drahý finanční nástroj.
Reálně ale získají 100 milionů, ze kterých navíc aspoň deset procent zaplatí jako provizi finančním zprostředkovatelům. A ze zbylých 90 milionů platí kanceláře, zaměstnance a často i svůj dost nákladný životní styl.
Firemní dluhopisy jsou relevantní investiční nástroj a na trh patří, ale ne do rukou běžných investorů. Ideální je, když firmu a její management znáte. Než do dluhopisu investujete, měl byste si prověřit, že společnost má nějakou historii, že tam nejsou škraloupy, že má klasickou strukturu řízení a není to show jednoho člověka, že existuje realistický byznysový plán.
Pokud si tohle všechno jste schopný poskládat, a ještě byznysu dané firmy rozumíte, pak beze všeho investujte. Situation se i mezi zprostředkovateli lepší, i tak bych ale úplně nedoporučoval spoléhat na poradce. Zejména proto, že to nebývají analytici, kteří by danému dluhopisu a emitentovi podrobně rozuměli a dokázali rozpoznat, zda je to bezpečná investice.
Je lepší vycházet z toho, co kupují dluhopisové fondy, a spolehnout se, že v nich už sedí někdo dost chytrý, kdo prvotní kontrolu udělal za ně.
Čtěte také: O Fenix Group
Největší průšvihy bývají, když lidé, co dluhopisy vydávají, neznají základní pravidla finančního řízení. Firemní dluhopis je vhodný pro zkušenější investory. Když máte milion korun, můžete z něj mít 100 tisíc v dluhopisech. To už je opravdu moc.
Když jsem začínal, počítalo se v nákladech kapitálu s provizí ve výši půl procenta za každý rok splatnosti, tedy 1,5 procenta za tříletý a 2,5 procenta za pětiletý dluhopis. Dnes jsou provize i čtyřnásobné.
Platí ale, že poradci, kteří spadají pod velké poradenské sítě, většinou dluhopisy nenabízí, protože tyto firmy prodej dluhopisů třetích stran většinou zakázaly. Právě po zkušenostech s prvními aférami. A pokud je dovolí nabízet, jsou to dluhopisy, které prošly nějakou kontrolou a skóringem.
Dost tomu pomohl jeden z mých prvních klientů, což byl Zdeněk Sobotka a jeho Solek Group, který v roce 2015 řešil financování svých projektů v Chile. Na dluhopisech mě baví právě to, že se potkáte se zajímavými lidmi, kterým pomůžete sehnat peníze a pomůžete jim expandovat. Co víc si přát? A také pomůžete zhodnotit prostředky investorům.
Kromě toho pomáhal s emisemi bondů třeba investiční skupině Miton, staviteli fotovoltaických parků Solek Group nebo holdingu RSBC miliardáře Roberta Schönfelda.
Štve mě, když si dluhopisoví emitenti pletou dluhopisy s rizikovým kapitálem. Tak to nemá být. Největší průšvihy bývají, když lidé, co dluhopisy vydávají, neznají základní pravidla finančního řízení.
Na dlouhé projekty se standardně půjčují dlouhé peníze. Když si na dlouhé projekty půjčuji krátké peníze, je to nesmysl a nemůže to vyjít. Existují borci, kteří za to pak stavějí farmy, sází lesy nebo investují do pseudovodíkových technologií a myslí si, že jsou nový Elon Musk. Ne všechny takové firmy jsou naštěstí obchodně úspěšné, ale i tak každý milion, který vyberou, je špatně.
Jakýkoliv krach mě trápí, hlavně kvůli investorům, kteří do toho vstupovali s dobrou vírou, ale bohužel to k vývoji patří. Postupně dojde k obrodě, trh se vyčistí od různých podnikavců a zůstanou jen podnikatelé, kteří umí dluhopisy používat.
tags: #solek #group #sobotka #emise #dluhopisu #nazor