Srnčí Lebka: Detailní Popis, Vývoj Paroží a Preparace Trofeje

Srnčí zvěř je naší nejrozšířenější spárkatou zvěří a původní zvěří České republiky. Podle zoologické systematiky patří srnec do řádu sudokopytníků, podřádu přežvýkavců, čeledi jelenovitých, podčeledi jelenů, rodu srnec, druhu srnec obecný. Hlavní oblastí rozšíření evropské srnčí zvěře je v současné době střední Evropa. Vyskytuje se ve všech našich honitbách, alespoň jako zvěř přebíhavá. Jejím nejoblíbenějším stávaništěm jsou stále honitby s dlouhou hranicí tvořenou lesem a poli.

Vývoj stavů srnčí zvěře v českých zemích můžeme posoudit nejlépe na základě údajů o ročních odstřelech. Do roku 1929 se tyto odstřely pohybovaly řádově mezi 20 000 až 30 000 kusy ročně. Po roce 1930 se roční odstřel zvýšil na 40 až 50 tisíc kusů. Po válce zůstaly odstřely nějaký čas na předválečné výši a teprve v roce 1960 došlo k dalšímu podstatnému zvýšení ročních odstřelů. V posledních několika letech se podle statistických výkazů pohybovaly jarní kmenové stavy srnčí zvěře v českých zemích od 195 do 210 tisíc kusů. Chov srnčí zvěře je v českých zemích převážně záležitostí mysliveckých sdružení, obhospodařují přes 79% veškerých stavů. Nejvyšší stavy jsou v kraji Jihomoravském, Jihočeském a Severomoravském.

Anatomie Srnčí Zvěře

Její běhy jsou dlouhé a velmi štíhlé, zadní běhy jsou zřetelně delší než přední, což umožňuje daleké i vysoké skoky. Hlava je poměrně krátká, kuželovitá, světla jsou velká a tmavá a slecha poměrně dlouhá. Srnci nosí na pučnicích rostoucích z čelní kosti poměrně nízké, málo členěné, ale tvarově velmi proměnlivé paroží. Natáhne-li a sklopí-li srnčí zvěř krk, má její tělo klínovitý tvar, umožňující rychlý běh. Tělo srnčí zvěře však není přizpůsobeno k vytrvalému běhu na velké vzdálenosti.

V letním období je tělo srnčí zvěře kryto kratší, přiléhavou, rezavě červenohnědou srstí. Vyskytují se též individuální barevné odstíny, jako plavožluté, zlatožluté, světle červené, tmavě červené až šedočervené. Někde se vyskytují strakaté populace srnčí zvěře, většinou černobílé. V zimním období je zbarvení srnčí zvěře méně výraznější, převládá hlavně šedohnědá barva, která může mít světle šedý až tmavě šedý tón. Zimní srst je delší, hustší a hrubší. Srst právě narozených drncat je hnědá až žlutohnědá, bohatě zdobená bílými až žlutobílými okrouhlými skvrnami. Srnčí zvěř mění dvakrát do roka svou srst; říkáme, že přebarvuje. Je to na jaře a na podzim, kdy línáním dochází k postupné výměně staré srsti za novou. Jarní přebarvování probíhá zhruba od dubna do června, podzimní v září a v první polovině října.

Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. V zimě jsou dokrmovány senem. Na pastvu vychází hlavně večer. Srnčí můžeme vidět buď jednotlivě, v páru, nebo rodinu. Tak je tomu spíše ve vyšších nadmořských výškách, kde je stále ještě poměrně dost lesů. V dneší urbanizované a intenzivně obhospodařované krajině v nížinách můžeme vidět i větší stáda srnčí zvěře, která se přispůsobila životu ve volné krajině. Na tom, kde žijí závisí i velikost jejich teritorií. V lesním prostředí je to pouze několik málo hektarů, kdežto na polích může být toto území velké až 150 hektarů.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Srnčí říje probíhá v teplých červencových a srpnových dnech. Srna je březí asi 40 týdnů. Z toho několik týdnů probíhá takzvaná utajená březost, kdy se vajíčko nevyvíjí. V květnu až červnu vrhá jedno až tři srnčata. Rodí se s otevřenýma očima po dnou až třech týdnech je matka přestává kojit. Úplně se osamostatní po roce života. Pohlavně dospívají ve dvou letech.

Srnčí zvěř žijící na severu a v nížinách bývá větší než srnčí z jihu a z míst ležících výše nad mořem. V Evropě mění velikost srnčí zvěř ještě od západu k východu. Průměrná délka těla (od větrníku až po konec páteře) evropské srnčí zvěře měří 110 cm, průměrná výška v kohoutku 72 cm. Nečas udává průměrnou délku těla u dospělého srnce z našich honiteb 125 až 135 cm, výšku v kohoutku 70 až 75 cm, váhu vyvrženého kusu s hlavou od 14 do 20 kg. Vyvržením ubude asi ¼ váhy kusu.

Vývoj Srnčího Paroží

Paroží se skládá ze dvou lodyh kruhovitého až oválného průřezu, dělených zpravidla na přední, zadání a střední výsadu, nazývanou též vrcholem nebo koncem lodyhy. Lodyhy vyrůstají z pučnic umístěných na čelní kosti. Na základě lodyhy se vytváří věncovité rozšíření, tvořené zvlášť velkými perlemi, které často srůstají. Toto rozšíření nazýváme růžemi. Perlení se vytváří také výše na lodyhách, hlavně na jejich vnitřních a zadních stranách. Vnitřní stavbou odpovídá paroží ostatním kostem.

Srnce, kteří vyvářejí pouze nepatrné kostní útvary na pučnicích, nazýváme paličkáři nebo knoflíkáři. Paroží s nedělenými špicemi se nazývá parožím špičáka a vidlicovitě dělené lodyhy parožím vidláka. Vidlák může být i nerovný, je-li dělena pouze jedna lodyha. Tři výsady na každé lodyze má srnec šesterák. Toto paroží představuje nejčastěji se vyskytující formu dvojice srnčích parůžků. Paroží šesteráka se nazývá též nerovné, má-li některá lodyha méně výsad. Zvláštní forma šesteráka je srnec křižák, vyznačující se tím, že je zhruba v rovině první výsady zadní výsada, takže vzniká jakýsi křížek.

Růst Pučnic a Paroží

Pučnice začínají růst srnečků přibližně po třetím měsíci jejich života, v srpnu, a svůj růst ukončují v říjnu, tj. po pátém měsíci života zvěře. Když ukončují svůj růst (pučnice jsou skryté pod kůží a jsou znatelné pouze jako malé výstupky), začínají zároveň vyrůstat první parožní útvary ve formě paliček, knoflíků nebo kuželíků, a to opět pod kůží. Parožní útvary se liší od hladkých pučnic tím, že jejich povrch je drsnější a že se na nich objevují někdy náznaky perel. Jejich růst bývá ukončen v sedmém až devátém měsíci života srnečka (v prosinci až v únoru). Po ukončení růstu se zbavují vytloukáním krycí kůže. Krátce poté začíná růst druhého paroží. Jednoletý srnec tedy nasazuje většinou již druhé paroží.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Srnci vytloukají většinou v červnu, někdy již ke konci května, jindy až v červenci. Druhé paroží, které začali srnci nasazovat již ke konci vytloukali většinou v červnu, je shazováno až v listopadu nebo i v prosinci. Další paroží, v pořadí třetí, nasazují dvouletí srnci a také je v tom věku vytloukají. Většinou totiž dochází k vytloukání tohoto paroží v první polovině května. Středně staří srnci, tj. asi 3letí až 4letí, shazují paroží v druhé polovině října, někdy i na začátku listopadu, a vytloukají je většinou v druhé polovině dubna. Srnci staří asi 5 až 6 let, shazují paroží většinou v první polovině října, někdy i ke konci tohoto měsíce. Vytloukají většinou v první polovině dubna.

Hormonální Řízení Růstu Paroží

Růst srnčích parůžků je vyvoláván a řízen hormonálními látkami produkovanými žlázami s vnitřní sekrecí. Růstové podněty vyprovokovává hormon somatotropin, který vzniká v předním laloku podvěsku mozkového (v hypofýze). Působí společně s pohlavním hormonem testosteronem, vytvářeným v tkáni pohlavních žláz srnců. Vykastrují-li se srnčata samčího pohlaví, paroží jim nevyroste. Vzájemné působení obou hormonů je stejné jako u jelenů, jenže probíhá v jiné době. Závisí to na době říje a na pohlavním cyklu obou druhů zvěře.

Velká převaha v působení růstového hormonu v době od shození srnčích parůžků až do vyvrcholení jejich růstu je pak vystřídána převahou v působení brzdícího, pohlavního hormonu, jehož vlivem dochází k zastavení růstu, k ukončení zpevnění a k vytlučení parůžků. S ukončením pohlaví aktivity dochází ke shození parůžků a opět se uplatňuje vliv růstového hormonu. Tuto teorii o hormonálním řízení vývoje, růstu a shazování paroží potvrzuje výskyt tzv. parukářů. Jsou to poranění srnci nebo srnci s uměle přerušenou činností pohlavních žláz. Nasazují paroží, které je vytrvale v růstovém studiu, které není zpevňováno zavápňováním a které není shazováno.

Preparace Srnčí Trofeje

Ulovili jsme srnce a chtěli bychom mít navěky památku na úspěšný lov? Pak si můžeme zhotovit trofej v podobě vypreparované hlavy s parožím. Existuje nemálo postupů preparace, založených na individuálních zkušenostech, a zde se můžeme seznámit s nejpraktičtějším z nich, který nám zaručí kvalitní výsledek bez složitých alchymistických kouzel.

1. Oddělíme z uloveného kusu hlavu a stáhneme kůži, pak vyloupneme oční bulvy a odřízneme tukovou a svalovou tkáň a z mozkovny vyjmeme mozek.
2. Očištěnou lebku důkladně opláchneme proudem vody zevně i zevnitř, aby byly odstraněny co nejúplněji organické nečistoty zejména z dutin.
3. Ponoříme lebku do vody, tak aby byla zcela ponořena až po růže paroží. V této odmáčecí lázni ponecháme lebku 48 hodin, během nichž vodu nejméně jednou vyměníme. Takto se z kostní dřeně vylouhují zbytky krve.
4. Lebku vložíme do přiměřeně velké nádoby a opět zalijeme čistou vodou opět až po růže. Vodu uvedeme do mírného varu a během něj sbíráme z povrchu nečistoty, popřípadě doléváme čistou vodu. Lebku vaříme nejméně 40 minut - to se týká mladého kusu (do 2 let); pochází-li lebka ze staršího kusu, dobu varu přiměřeně prodloužíme.
5. Necháme ji zchladnout a nejlépe tak, že ji zcela (po růže) ponoříme do nádoby se studenou vodou, a tu nejméně jednou vyměníme, aby chlazení bylo co nejúčinnější. Ochlazením se zabrání zpětnému vsáknutí mastnoty do kostní hmoty a zbylé částečky tuku se vysrážejí do miniaturních hrudek.
6. Vychladlou lebku pak ještě očistíme od posledních zbytků měkkých tkání (vaziv a chrupavek), které na ní zůstaly a u mladého kusu nezapomeneme na nosní část. Zapomenutá chrupavka přitahuje později moly.
7. Následuje finální odmašťovací lázeň v horké vodě (cca 70 °C), do níž přilijeme trochu saponátu, nejlépe Jaru. V ní ponecháme lebku 45 minut, přičemž teplotu vody udržujeme. Poté lebku omyjeme a mechanicky očistíme kartáčem a necháme oschnout do druhého dne.

Vliv Hmotnosti Lebky na Bodování Trofeje

Hmotnosti lebek srnců jsou stejně jako u parůžků v závislosti na parametrech a měrné hustotě kostní tkáně individuálně značně rozdílné. Na základě výsledků měření se hmotnosti lebek srnců žijících v našich geografických podmínkách pohybují v rozmezí od 120 do 270 g. Obecně lze říci, že nejvyšších hmotností dosahují lebky medailových srnců, tedy srnců II. a III. věkové třídy. Hmotnostní rozdíl mezi lebkami představuje významných 108 g.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

Celkovou hmotnost neudává velikost lebky, jak se přímo nabízí, ale především objem a měrná hustota lebeční tkáně. Hmotnosti se výrazně mění také v závislosti na ročním období. Například v zimním období, kdy srnci roní nové parůžky, jsou hmotnosti lebky nižší než je tomu v letním období, kdy mají srnci parůžky již zmineralizované a vytlučené.

V metodice hodnocení trofejí podle CIC je explicitně stanoven 90gramový odečet na lebku, a to bez ohledu na její velikost či ostatní měrné parametry. Jak je z výše uvedených výsledků patrné, tak i malá kompaktní lebka, mnohdy tristních kraniometrických parametrů, může mít hmotnost vyšší než lebka větších parametrů, která je nedokonale mineralizovaná s porézní strukturou lebeční tkáně.

Kostěný preparát na dřevěném podstavci s popiskem. Jedná se o seskládané reálné kosti zvířete spojené drátky a lepidlem. Materiál je získáván jako úhyny z veterinárních ordinací nebo z chovů a je zpracováván dle pravidel veterinárního zákona a hygieny v dílně s registrací státní veterinární správy. Kosti jsou důkladně odmaštěny, očištěny a vyběleny. Preparát tedy neobsahuje žádné zbytky tkání a všechny kosti a kloubní spojení jsou jasně zřetelné. Z hlediska kvality, ceny, časové dostupnosti a servisu se jedná o nejlepší produkt na trhu. Anatomická pomůcka je vhodná pro základní, střední a vysoké školy, ale také pro veterinární ordinace. Lebka lze z podstavce snímat.

tags: #srnka #lebka #popis

Oblíbené příspěvky:

• Srovnání košů 20l českého původu
• Boj s Hnijícím Odpadem
• Elektroodpad v Pardubicích
• Výhody WC kombi mís s vario odpadem
• Hospodaření s odpady v Sadově