Stálé pohyblivé stanoviště: Co to je?

V současné době se stále více diskutuje o otázkách přístupnosti prostředí a o dopadech sedavého způsobu života na zdraví populace. V tomto kontextu je důležité zaměřit se na stálé pohyblivé stanoviště a jejich charakteristiku.

Radiokomunikace a průkaz SRC

Pro obsluhu lodních stanic v pásmu velmi krátkých vln (VHF) je nezbytný průkaz SRC (Short Range Certificate). Tento průkaz opravňuje držitele k obsluze lodních stanic vybavených DSC kontrolórem bez omezení vzdálenosti od břehu a platí i na vnitrozemských vodních cestách. Je to nejvhodnější průkaz pro jachtaře plující na rekreačních lodích (Non-SOLAS).

Platí rovnice: typ vysílačky = typ průkazu! Vysílačku může obsluhovat pouze osoba, která má odpovídající průkaz.

Na kurzu se naučíte nejen předpisům a související teorii, ale především správným postupům a komunikaci při používání vysílačky. Kurz je rozdělen do dvou částí - teoretické (4h) a praktické (4h). Hlavními tématy teoretické přípravy jsou radiokomunikační předpisy a elektrotechnika a radiotechnika.

V praktické části se posadíte k vysílačkám a budete trénovat základy radiokomunikačního provozu. Vyzkoušíte si některé základní funkce. Zorientujete se v problematice a budete již vědět, co na vysílačkách hledat a kde. Praktická část končí praktickou zkouškou, kdy dostanete za úkol zpracovat nějakou situaci a vyslat ji přes vysílačku cestou DSC. Po úspěšném absolvování této zkoušky obdržíte od akreditovaného školitele „Protokol o vykonání praktické zkoušky“ (nezbytný pro získání průkazu SRC).

Čtěte také: Kontejnery na odpad a stavební povolení

Přístupnost staveb

V souvislosti s novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. došlo ke zrušení vyhlášky č. 398/2009 Sb. Pojem bezbariérové užívání staveb byl zrušen a nahrazen požadavkem na přístupnost, který je jedním ze základních požadavků na stavby dle § 145 odst. 1 písm. e).

Podrobné požadavky na přístupnost stanoví vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. ČSN 73 4001 platí pro navrhování přístupnosti a bezbariérového užívání nových pozemních staveb a staveb dopravní infrastruktury, změny záměru před jeho dokončením, změny dokončené stavby v zastavěném území, v zastavitelných plochách v návaznosti na předpokládané výstavbě.

Norma platí pro stavby občanského vybavení, stavby pro bydlení, stavby pro výkon práce, komunikace pro pěší a veřejná prostranství. Norma neplatí pro stavby rodinných domů a stavby pro rodinnou rekreaci včetně přístupů k nim.

Cílem je poskytnout informace o základních principech přístupnosti samotných budov, s důrazem na zhodnocení omezujících faktorů pro jednotlivé skupiny zdravotně postižených. Základní podmínkou aktivního zapojení člověka do života společnosti je přístupnost prostranství a staveb, jejich užívání a možnost se v nich volně pohybovat.

Přístupnost se týká mnohem širšího okruhu osob s ostatními vážnými pohybovými postiženími a omezeními, jako jsou malé děti, lidé s kočárky, cestující se zavazadly, senioři se sníženou pohyblivostí, schopností rychlé reakce a odhadu situace, osoby postižené dočasně vlivem úrazu či lidé malého nebo nadměrného vzrůstu. Na tvorbu prostředí bez bariér musíme nahlížet jako na tvorbu prostředí pro všechny.

Čtěte také: Co jsou školy v přírodě?

Technická pomůcka TP 1.4 se zabývá podmínkami tvorby bezbariérového prostředí na základě nového pohledu a pojetí navrhování staveb, který musí být založen na integrální přístupnosti s cílem směrování vývoje problematiky architektonických bariér k co nejjasnějšímu vymezení spektra základních faktorů, ovlivňujících práci projektanta v oblasti bezbariérového přístupného prostředí.

Výrazný posun v oblasti stavebního práva a problematiky přístupného prostředí nastal v podobě stavebního zákona č. 183/2006 Sb., jenž definuje pojem bezbariérové užívání staveb a staví ho na úroveň obecných požadavků na výstavbu. Každá stavba musí vyhovovat požadavku užívání nejen pro zdravotně postižené s těžkým tělesným či smyslovým poškozením, ale zároveň starším osobám, dočasně postiženým vlivem úrazu, těhotným ženám, osobám s kočárky či s nadměrnými lidskými proporcemi apod.

Daleko výstižnější je pracovat s pojmem přístupné prostředí, které již samo o sobě navozuje představu vstřícného prostředí pro každého, bez rozdílu věku či zdravotního postižení. Takto můžeme předejít dalším novým bariérám, které znemožňují plnohodnotné užití veřejných prostor, staveb až samotného interiéru.

Principy přístupnosti nejsou zaměřeny pouze na handicapované spoluobčany, ale dotýkají se celé populace. Pojem přístupnost je nezbytné vnímat v souvislosti s požadavky ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí - Funkční požadavky.

Pod pojem omezená schopnost pohybu a orientace nelze zahrnout pouze osoby se zdravotním postižením, tedy osoby, které z důvodu nemoci nebo vrozeného stavu se mohou jen obtížně pohybovat, vidět, slyšet nebo vnímat. Výčet osob, pro které musí být zabezpečeno bezbariérové užívání staveb, stanoví ve vyhlášce č. 398/2009 Sb. § 1, odst. (1). V praktickém životě každý z nás zažije minimálně dvakrát určitý stupeň pohybového omezení, a to jako malé dítě a na sklonku života jako senior.

Čtěte také: Klimatická změna: Vyvracíme omyly

Zvláštním druhem postižení je hluchoslepota, daná různým stupněm souběžného poškození zraku a sluchu. Způsobuje především potíže při komunikaci, prostorové orientaci a samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím. Hluchoslepotu nelze chápat jako součet dvou postižení - sluchového a zrakového, ani jako součet jejich důsledků. Míra postižení obou smyslů se nesčítá, ale násobí. Hluchoslepý člověk si nemůže postižení jednoho smyslu kompenzovat smyslem druhým.

Omezené pohybové možnosti, orientace a samostatný pohyb lidí zdravotně postižených vyžadují stavební a technická řešení, která jim umožní volně se pohybovat ve vnitřním a vnějším prostředí. Tento požadavek se týká všech oblastí výstavby.

Výraznou a podstatnou zásadní změnou je fakt, že bezbariérovému řešení a užívání staveb se podle § 132, odst. (3), písmene e) přiznává veřejný zájem. Stavební úřad může na základě § 137, odst. (1), písmene h) a jistých podmínek nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku bezbariérový přístup a užívání pozemku nebo stavby.

Detailní řešení všech staveb z hlediska jejich bezbariérové přístupnosti a užívání je v prováděcím předpise stavebního zákona, a to ve vyhlášce č. Tato řešení musí být srozumitelně vyjádřena v projektové dokumentaci, aby mohla být následně kontrolována v textové a výkresové části.

Metro

Cestující na lince metra B se potýkají s uzavřením stanice Českomoravská, jejíž modernizace se protáhla kvůli nečekaně špatnému stavu konstrukcí. Dopravní podnik slibuje otevření v březnu, aby stanice byla připravena na příliv návštěvníků mistrovství světa v krasobruslení. Naopak na deset měsíců se pasažéři budou muset obejít bez fungující stanice Flora. Její proměna, rozplánovaná celkově na dva a půl roku, má přinést i druhý východ a výtahy.

Kompletní modernizaci stanice Českomoravská, spojenou i s výměnou eskalátorů, ale také s řešením havarijního stavu některých konstrukcí, zahájil dopravní podnik loni 6. ledna. Architektonické změny budou nepřehlédnutelné jak v interiéru, tak při pohledu zvenčí. Někdejší keramické tvarovky nahradí obklady z velkoformátových desek, nové bude i osvětlení. Promění se i vestibul na povrchu či autobusový terminál. Zásadní modernizací však v rámci rekonstrukce procházejí i neveřejné prostory stanice s technologickým zázemím.

Na cestující budou po znovuotevření čekat například nové obklady či osvětlení; dojde ale i na výměnu eskalátorů a vybudování výtahů, které Flora dostane jako již 49. stanice pražského metra. Kompletní rekonstrukce stanice Flora za 1,3 miliardy korun bez DPH je rozplánována na několik etap. Celkově mají stavební práce trvat bezmála dva a půl roku: 29 měsíců.

Významná je výměna původních tříramenných eskalátorů sovětské výroby za nové, moderní a úsporné pohyblivé schody. Pro cestující nejviditelnější částí rekonstrukce budou kromě eskalátorů a osvětlení nové podhledy a obklady. Nedílnou součástí stavebních prací ve stanici Flora bude vybudování jejího bezbariérového zpřístupnění z nástupiště do uliční úrovně.

Bezbariérový přístup bude tvořit kaskáda dvou úrovní výtahů navzájem spojených krátkou přestupní chodbou. Dolní stanice výtahů bude umístěna a zapuštěna v čele střední lodi stanice naproti eskalátorům. V úrovni terénu bude mít stanice dvě úrovně - výstup pod schodištěm přímo v úrovni vstupu na Olšanské hřbitovy a výstup nad tímto schodištěm, tedy na chodník ve Vinohradské ulici.

Obezita a sedavý způsob života

Dnes už se běžně ví, že zdravý individuální životní styl je pevně provázán s aktivitami podporujícími dobrou fyzickou a duševní kondici. Na výživu a pohybové aktivity a zdravý životní styl se zaměřuje stále více lidí. Říká se, že přejídání už zabilo víc lidí než všechny války dohromady.

Prevalence obezity u dospělých je 10 až 25 % ve většině zemí západní Evropy a 20-25 % v některých zemích v Americe. Česká republika se v počtu obézních propracovala na přední místo v celé Evropě. Tento problém skutečně narůstá. Upozorňuje, že více jak 20 % mužů a 30 % žen je obézních.

Stále častěji se připomíná rostoucí výskyt obézních dětí (mezi 7-8 %) a zhruba 15% podíl dětí s nadváhou a obezitou. Dramatizaci problematiky v některých masových médiích však můžeme shrnout, že Česká republika patří k nejobéznějším zemím Evropy.

Sedavý způsob života praktikují dnes zejména lidé středního a vyššího věku. Zhruba čtvrtina dotazovaných naopak deklaruje naprostou absenci tělesné činnosti. Přitom čtvrtina dotazovaných deklaruje dobrou fyzickou kondici a třetina naopak přiznává její nedostatky. snižování procenta pravidelně sportujících na konto zvyšování podílu „programově nesportujících“. nesportování patří absence skutečně silné motivace, zdravotní potíže a nedostatek volného času.

Největší význam sportování je přičítán pozitivním zdravotním důsledkům a naplnění principu všestrannosti socializačního procesu v mládí. V současnosti narůstá význam sportu i v rovině socializace a to zejména v souvislosti s chápáním sportování jako smysluplné náplně volného času a to i za práh navazování a upevňování život obohacujících sociálních vazeb.

Tělesná aktivita, fyzická zdatnost a zdraví jsou, jak známo, spojité nádoby. V této souvislosti se v obecně uznávaném manuálu evropského testu tělesné zdatnosti z konce osmdesátých let přímo hovoří o triádě tělesné zdatnosti, zahrnující dimenzi orgánovou, motorickou a kulturní. motorická dimenze je žádoucí pro realizaci různých pohybových úkonů a kulturní dimenze má vztah k životnímu stylu, k utváření motivů a ke kvalitě života.

Na poli hodnotového utváření vztahu k pravidelnému pohybu a zdravému životnímu stylu sehrává roli řada faktorů, počínaje fyzickými předpoklady a konče specifiky sociálně kulturních determinant. Sedavý způsob života je podporován existencí sociálních nerovností (Vanreusel & Meulders, 2007, s. 121-122).

Vedle aktuálních relevantních dat je zejména pro sociologické bádání zajímavý i charakter přístupu společnosti a jeho jednotlivých skupin k možnostem ovlivňování výskytu obezity. Znepokojující je zejména přístup dětí trpících nadváhou a obezitou k praktické fázi šetření, když většina z oslovených na možnost absolvování intervenčního pohybového programu nereagovala. Přístup dětí a rodičů ukazuje na obavu nebo nechuť zapojit se do aktivit cílících k snižování tělesné hmotnosti, a zřejmě mnoho vypovídá o negativním vztahu k pohybovým aktivitám obecně.

Namísto dosud běžných (a zpravidla neúčinných) „zaručených“ diet se připomíná, že zlepšení fyzické kondice a utužení zdraví cestou pohybu není otázkou dnů či týdnů, ale spíše dlouhodobou záležitostí. Odborníci tak doporučují několik zásad, o které je dobré se při nastartování pravidelných sportovně pohybových aktivit opřít (MF Dnes, 29. 01. 2010, s. Sport jednou týdně? Pivo po tenise? Doporučuje se tedy pozvolný začátek, postupné přidávání intenzity pohybu, pravidelné tělesné zatížení a ukázněnost ve stravovacích návycích.

Masarykova univerzita, jako instituce zastupující Českou republiku v tomto koordinačním projektu vědeckého a politického uchopení problému obezity, byla pověřena testováním nástrojů cílených proti výskytu obezity. Přitom za sociologicky významné faktory pasivního životního stylu jsou i v tomto projektu považovány stravovací zvyklosti, pohybové aktivity a kulturně podmíněný socio-ekonomický status.

Vězeňská služba

Žalobci s odkazem na § 60 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, požádali o proplacení neoprávněně odečtených přestávek na jídlo a odpočinek za období od 30. 1. 2015 do 30. 1. 2018. Ředitel Věznice Všehrdy po zrušení svého předchozího rozhodnutí žalovaným vydal dne 25. 9. 2019 rozhodnutí, jímž žádosti žalobců zamítl.

Krajský soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními ředitele věznice a žalovaného. Shledal, že interní předpisy věznice počítají s tím, že dozorci mohou čerpat přestávky a provádět vzájemné střídání během výkonu služby, a též s tím, že pohyblivá stanoviště lze pro účely přestávky opustit bez vystřídání.

Soud dále uvedl, že nesdílí obavy žalobců z jejich případné pracovněprávní či trestněprávní odpovědnosti za pohyblivé stanoviště po dobu čerpání přestávky.

Krajský soud shrnul, že je to právě inspektor strážní služby - operátor, případně inspektor či vrchní inspektor strážní služby, kdo koordinuje výkon strážní služby ve směně, řídí a úkoluje strážné na jednotlivých stanovištích, vyhodnocuje jejich činnost, organizuje způsob výkonu služby. Podle denních rozkazů měli i příslušníci vykonávající funkci inspektora strážní služby v průběhu svých služeb plánované přestávky. Pokud inspektoři plánovali přestávku ostatním příslušníkům tak, aby byl zajištěn bezpečný chod věznice, bylo v jejich kompetenci naplánovat svoji přestávku s adekvátním zastoupením. Z výpovědí účastníků a svědků vyplynulo, že žalobci byli při výkonu funkcí pro čerpání přestávek střídáni. Dle názoru soudu se i v případě inspektorů strážní služby jednalo o výkon služby, který byl přerušitelný.

Soud připustil, že judikatura stanovuje požadavky na organizování služby příslušníka tak, aby mohl přestávku čerpat bez omezení (s výjimkou zákonné zakročovací povinnosti). Soud však v projednávaném případě dospěl k závěru, že služba, kterou vykonávali žalobci ve Věznici Všehrdy, nebyla nepřerušitelná a žalobci nemuseli být během přestávky ve stálé pohotovosti. V posuzované věci po vystřídání příslušníka jiným příslušníkem na jeho stanovišti (v případě pohyblivých stanovišť i bez tohoto vystřídání) mohli žalobci své stanoviště opustit a čerpat přestávku dle svého uvážení, tzn. nebylo jejich povinností setrvávat na určitém konkrétním místě ve věznici, být i během přestávky tzv. ve střehu, tedy v neustálé připravenosti (i nad rámec zákonné zakročovací povinnosti) kdykoliv k dispozici. Aby vznikl příslušníkům nárok na započtení přestávky do doby služby, muselo by se jednat o takový výkon služby, kdy by žalobci museli být po dobu čerpání přestávky stále v pohotovosti.

Soud shrnul, že příslušníkům byly půlhodinové přestávky plánovány v příloze denního rozkazu, jejich stanovení nebylo pro žalobce při výkonu jejich služby pouhou formalitou, jejich čerpání a dodržování bylo organizováno inspektory strážní, resp. dozorčí služby, kontrolováno příslušným vedoucím oddělení a samotné pracovní prostředí ve věznici ani vytíženost příslušníků nevylučovaly čerpání přestávek ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalobcům bylo umožněno čerpání přestávek zajištěné normativně i fakticky. Nebyla zjištěna existence žádných objektivních důvodů, které by čerpání přestávek žalobcům znemožňovaly. Žalobci v rozhodném období plánované přestávky čerpali. Nebylo prokázáno, že by nadřízení žalobcům nařizovali zkrácení přestávky či plnění pracovních povinností v době přestávky. Přestávky na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru byly ve Věznici Všehrdy systémově umožněny. Ve výjimečných případech, kdy nemohli žalobci přestávku vyčerpat, měli nárok na dočerpání přestávky, resp. její proplacení. Z provedených důkazů nebyl zjištěn ani jeden konkrétní případ, kdy by žalobcům nebyla poskytnuta přestávka a nedošlo k jejímu následnému nahrazení (dočerpání) či proplacení. Žalobci ani žádný takový konkrétní případ v žalobě netvrdili.

K problematice opuštění stanoviště krajský soud shrnul, že bylo prokázáno, že příslušníkům bylo umožněno opustit stanoviště se souhlasem nadřízeného (vedoucího oddělení výkonu trestu, resp. vězeňské stráže), který v denním rozkaze stanovil příslušníkům přestávky. Přesný čas čerpání přestávek byl zpravidla řízen inspektory strážní, resp. dozorčí služby, kteří jsou nadřízenými ve vztahu ke strážným a dozorcům.

Dle stěžovatelů soud věnoval jen minimální pozornost zásadní otázce, a to faktickému střídání strážních a dozorčích stanovišť, a možnosti čerpat přestávku na jídlo a odpočinek dle vlastního uvážení. Dle stěžovatelů, pokud jsou pravdivá tvrzení jiných příslušníků, pak docházelo ke svévolnému opuštění strážních či dozorčích stanovišť bez toho, že by byly kýmkoli zajišťovány. Tito příslušníci se dopouštěli trestného činu, neboť jejich stanoviště zůstalo neobsazeno. Taková praxe je v rozporu s rozpisem strážních a dozorčích služeb, v němž je uvedeno, po jakou dobu a kolika muži je stanoviště střeženo. Pokud je v této normě uvedeno, že se stanoviště obsazuje po dobu 24 hodin, případně nepřetržitě, nemůže takové stanoviště příslušník opustit bez vystřídání.

Krajskému soudu též uniklo rozlišování pevných a pohyblivých stanovišť. Pokud rozhodující orgán uvedl, že příslušník může pohyblivé stanoviště svévolně opustit, nechť uvede normu, která to umožňuje; dle stěžovatelů jde o evidentní porušování strážních a dozorčích pravidel. Vězni se nesmí pohybovat samostatně, musí být doprovázeni dozorcem, tvrzení žalovaného, že pohyblivé stanoviště může příslušník kdykoli opustit, je fabulací. Pokud je strava konzumována na stanovišti, příslušník musí konzumaci přerušovat a plnit úkoly na určeném úseku služby. Kancelář dozorců se nachází v prostorách volně přístupných odsouzeným, strava je tak konzumována v průběhu chodu služby, z hlediska bezpečnosti věznice je nereálné, aby byla čerpána doba 30 minut.

Pomíjena je též problematika připravenosti k likvidaci vzniklých mimořádných událostí, a to i v okamžiku, kdy příslušník konzumuje stravu.

Žalovaný zdůraznil, že otázka čerpání přestávek nestojí na tom, zda dochází na stanovištích k vystřídání „jeden za jednoho“. Mnohá stanoviště ve věznici jsou tzv. pohyblivá, a tedy nevyžadují kontinuální fyzickou přítomnost veleného příslušníka. Žalovaný zdůraznil, že byly zajištěny možnosti faktického čerpání přestávky, přičemž střídající/zastupující příslušník přebíral po tu dobu také odpovědnost za stanoviště. Žalovaný nesouhlasil s náhledem stěžovatelů, kteří nemožnost čerpání přestávky spatřují v tom, že není do služby velen žádný příslušník, jehož jediným služebním úkolem by bylo střídání na přestávku odcházejících kolegů.

Obsazenost stanoviště neznamená, že se na tomto stanovišti, tj. vymezeném prostoru, fyzicky nachází službu konající příslušník. Obsazení stanoviště znamená, že denním rozkazem byl na toto stanoviště velen příslušník, který v době služby, tj. mimo dobu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, na tomto stanovišti plní své služební úkoly. Úkoly příslušníka, zejména na pohyblivém stanovišti, se však nevztahují pouze k vymezenému prostoru, ale spočívají i ve vyřizování služebních úkolů na různých místech areálu věznice.

Nártoun filipínský

Nártoun filipínský by se pohodlně vešel do lidské dlaně. Samci těchto drobných poloopic orůstají délky 8-15 centimetrů a váží od 80 do 160 gramů, samičky jsou ještě drobnější. Vzhledem k tělu je hlava nártounů neúměrně velká a obličeji dominují obří oči. V poměru hmotnosti očí ke zbytku těla nártoun mezi savci bezkonkurenčně vede.

Zástupci všech devíti druhů nártounů mají oči pevně vrostlé do očních jamek a nemůžou jimi proto pohybovat. Toto omezení kompenzují zvláštní anatomií krku, který jim dovoluje otáčet hlavu na každou stranu o 180°. Ve dne spí nártouni ve vegetaci. Pokud jsou probuzeni do jasného dne, zornička oka se jim prakticky uzavře, aby nebyli oslněni. Od soumraku do úsvitu však tyto drobné poloopice hýří horečnou aktivitou.

Na rozdíl od dalších nočních savců nártounům chybí tapetum lucidum, zvláštní vrstva na sítnici oka, která odráží dopadající světlo a napomáhá k lepšímu vidění potmě. Nártouny to však nijak neomezuje. Ve tmě se jim zornička roztáhne tak, že zabírá prakticky celou přední stranu oka a sítnice může zachytit i velmi slabé světlo.

České i latinské jméno nártoun dostal podle anatomie končetin. Zadní nohy mají nápadně prodloužené kosti nártu čili tarsu a především zánártí (metatarsus). Přední končetiny mají podobně prodloužené kosti zápěstí (carpus) a záprstí (metacarpus). Prostřední prst přední končetiny nártouna je díky tomu delší než pažní kost.

Nártouni dávají přednost porostům se slabšími větvemi, které svými prsty snáze obejmou. Na zadní končetině jim k větší bezpečnosti při skocích napomáhá palec, jenž je schopný postavit se proti ostatním prstům. Přední končetina tak pohyblivý palec nemá. K pevnějšímu úchopu napomáhají nártounům i zvláštní polštářky na konci každého prstu.

tags: #stálé #pohyblivé #stanoviště #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Velikost kompostéru
• Definice ÚSES
• Aktuality o recyklaci odpadu
• Komunální odpad v ČR
• Ekologický přípravek a boj proti vypadávání vlasů