Stanoviska k novele zákona o ochraně přírody

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky projednává sněmovní tisk 67 (SNT 67), který přináší zásadní změny ve stavební legislativě. Deklarovaným cílem návrhu je zjednodušit a urychlit povolovací procesy. Poslanecká sněmovna projednává návrh v situaci, kdy je česká krajina dlouhodobě zatížena klimatickými extrémy, kůrovcovou kalamitou i tlakem na rozvoj infrastruktury.

Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (zkr. SVOL) podporuje snahu o zrychlení stavebního řízení v České republice. Zrychlení však nesmí být dosaženo na úkor odborné ochrany lesa a práv jeho vlastníků. Zachování role orgánů státní správy lesů (OSSL), samostatné projednání novely zákona č. 114/1992 Sb. a respekt k odborným posouzením považujeme za nezbytné podmínky kvalitní a udržitelné legislativy.

Kritika a obavy z novely

Rozsáhlá novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, věcně nesouvisí se stavebním zákonem. Tento zákon není prováděcím předpisem stavebního zákona - chrání samostatný, ústavně relevantní veřejný zájem. Vyjmutí této části novelizace nebrzdí stavební zákon.

OSSL musí vydávat závazná stanoviska, nikoliv pouze vyjádření. Vyjádření je procesně slabé a negarantuje ochranu veřejného zájmu na ochraně lesa, který je chráněn platným lesním zákonem. Argument, že agenda státní správy lesů bude jednoduše přesunuta z ORP na nové úřady rozvoje území, považujeme za nereálný. Agenda OSSL je dnes na obcích s rozšířenou působností často zajišťována v rozsahu 0,2-1 úvazku. Tito odborníci automaticky nepřejdou na nové úřady. Lesnictví je dlouhodobě personálně poddimenzované.

Pokud by stavební úřady měly vykonávat působnost státní správy lesů, musely by navíc splňovat kvalifikační požadavky podle § 47 odst. Kritika současného modelu státní správy lesů není důvodem k jejímu oslabení, ale k reformě. Územně plánovací dokumentace řeší koncepci území, nikoliv konkrétní záměry. V této fázi nelze kvalifikovaně posuzovat konkrétní stavební projekty ani jejich skutečné dopady na les. Závazné stanovisko podle § 14 odst.

Čtěte také: Plachta vs. stan

Změny v ochraně přírody a krajiny

Rozsáhlá novela zákona o ochraně přírody a krajiny přináší zásadní změny. Ty se týkají nejen ochrany stromů, ale také změny pravidel ochrany ohrožených druhů živočichů i rostlin nebo vyhlášení národního parku Křivoklátsko. Novela zákona přináší i konkrétní opatření na ochranu opylovačů a omezení světelného znečištění.

Úprava novely zákona o ochraně přírody a krajiny přináší tři zásadní změny pro lepší ochranu životního prostředí. „Zavádíme přísnější ochranu stromů a stromořadí v uličním profilu. Finanční prostředky z poplatků za kácení dřevin půjdou do rozpočtu obcí na péči o dřeviny a zelenou infrastrukturu. Zároveň měníme systém péče o živočichy a rostliny tak, abychom zajistili účinnější ochranu ohrožených druhů s důrazem na ochranu jejich přirozeného prostředí. Zaměřujeme se také na větší ochranu opylovačů. Cílem novely zákona je zajistit účinnější ochranu druhů, která bude primárně zaměřena na ochranu jejich přirozeného prostředí, čímž dojde k účinnější ochraně vybraných rostlin a živočichů.

U nejvíce ohrožených druhů bude chráněn doslova každý jedinec, u jiných stačí chránit místo jejich trvalého nebo opakovaného výskytu a zachování populace druhu v daném místě. Nově dojde také ke změně kategorií ochrany chráněných druhů. Původní tři stupně ochrany - kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené - budou nahrazeny třemi novými kategoriemi označenými čísly (I, II a III). Nejpřísnější režim ochrany v kategorii I bude vyhrazen druhům, které potřebují ochranu jak svého biotopu, tak jedinců. Pro méně chráněné druhy, u nichž není ztráta konkrétních jedinců kritická, ale je ohrožena celá jejich populace nebo lokalita, například houby či hmyz, je navržena kategorie ochrany III.

„Druhová ochrana rostlin a živočichů dozná změn. Nebudeme již chránit pouze každý jednotlivý exemplář, ale zaměříme se také cíleně na ochranu míst, kde druhy přirozeně žijí. Místo ochrany jednoho mravence budeme chránit celé mraveniště. U nejohroženějších druhů, jako je například orel královský, však bude zajištěna ochrana jak jedinců, tak jejich biotopu. Úprava zákona usnadní zemědělcům každodenní hospodaření na pozemcích, neboť již nebudou potřebovat výjimky pro druhy v kategoriích II a III, pokud nezpůsobí ohrožení jejich biotopu nebo místní populace. Zohledňuje se i potřeba ochrany opylovačů, obzvlášť v souvislosti s vhodnou údržbou veřejné zeleně a zemědělských ploch.

Ochrana stromů a dřevin

„Chceme zabránit nekontrolovatelnému kácení stromů, ke kterému často dochází při rekonstrukcích ulic. Zároveň nechceme, aby docházelo k likvidaci významných stromů, například staré lípy na návsi obce. Pokud je nutné strom pokácet, je potřeba za něj vysadit nový. Nová právní úprava tak doplňuje stávající systém povolování kácení dřevin, kdy na prvním místě je snaha o zachování stromů, dále pokud to není možné, tak stanovení náhradní výsadby, a pokud ani to není možné, tak je nově zavedena možnost stanovení poplatku za kácení.

Čtěte také: Jak postavit bivak

Stanovování poplatků za kácení dřevin se bude vztahovat na kácení pro stavební záměry. Stavebník bude i nadále žádat o povolení kácení v rámci Jednotného environmentálního stanoviska (JES), jako je tomu dosud. V JES jsou pevně dané lhůty, úprava tak nebude mít dopad na délku správních řízení. Nová legislativa rovněž zpřísňuje pokuty za nelegální kácení dřevin.

Národní park Křivoklátsko

Novela zákona zahrnuje i vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Příroda Křivoklátska je v České republice unikátní, jde o mimořádně pestrý a zachovalý lesní komplex ve vnitrozemí. I nadále bude možné sbírat lesní plodiny a houby tak, jak tomu bylo jako dosud. Naopak se očekává, že vznik národního parku přinese pozitivní dopady na regionální ekonomiku a nové příležitosti pro místní podnikatele, zejména v oblasti cestovního ruchu a souvisejících službách.

Území národního parku je především lesní a nachází se mimo obce; žádné nové stavební projekty ani dopravní infrastruktura v na území národního parku plánovány nejsou. Hlavní sídlo Správy NP Křivoklátsko bude v Berouně, v objektu, který bezplatně převede Ministerstvo zemědělství v rámci státního majetku.

Výbor Česká společnosti pro ekologii (ČSPE), zastupující odbornou ekologickou veřejnost, se ostře vyhrazuje proti pozměňovacím návrhům v předkládané novele zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Tyto návrhy jdou proti smyslu existence našich národních parků a v posledku celé ochrany přírody. Schválení novely s těmito návrhy by těžce poškodilo ochranu přírody v České republice. Pokud by měly pozměňovací návrhy v novele zůstat, je lepší zákon 114/1992 Sb.

Předložená novela má několik volně souvisejících částí, přičemž jedna z nich se týká národních parků, včetně nově navrhovaného NP Křivoklátsko. Pozměňovací návrhy navržené poslancem ODS Janem Burešem nejsou konzistentní s ostatními částmi zákona ani vnitřně, stanovují nesplnitelné požadavky a jsou nekompetentní. Především nereflektují účel, pro nějž jsou národní parky zřizovány, kterým je ochrana přírody. I další nově předložené pozměňovací návrhy jdou svou podstatou proti modernímu pojetí ochrany přírody, proti všemu, čeho se během posledních dekád dosáhlo a proti smyslu ochrany přírody jako celku. Jejich schválení by znamenalo návrat do stádia, kdy ochrana přírody byla neefektivní a nepoučená. Velmi pravděpodobně by to vedlo k úbytku mnoha ohrožených druhů a k lokálnímu vymírání. V době globální krize biologické rozmanitosti je něco takového zcela neospravedlnitelné. Všechny pozměňovací návrhy je tedy třeba odmítnout.

Čtěte také: Ústecký kraj: Prolomení limitů

Další body kritiky a diskuze

1. Vyhlášení NP Křivoklátsko není a nebylo hlavní prioritou ochrany přírody v ČR. Na rozdíl například od vyhlášení CHKO Soutok v odborné veřejnosti nepanovala shoda ohledně nutnosti chránit Křivoklátsko formou národního parku. Ta nutně zohledňuje nejrůznější hlediska, tedy nejen to odborně biologické, k němuž jsme se vyjadřovali. Křivoklátsko je dnes chráněné formou CHKO a maloplošných rezervací.
2. Druhová ochrana zasluhuje novelu, ale odborná veřejnost není jednotná ohledně hodnocení navržených změn. Podle řady odborníků by zasluhovala další diskusi a vylepšení, poněvadž implementace navržených změn může být kontraproduktivní a problematická.

Jsme si vědomi toho, že navrhovaná novela zákona 114/1992 obsahuje i další části, které jdou z odborného hlediska dobrým směrem, ale i tak platí, že její přijetí se zmíněnými pozměňovacíminávrhy by situaci české ochrany přírody a krajiny výrazně zhoršilo.

Učená společnost ČR je velmi znepokojena stanoviskem Senátu ČR, který většinou jediného hlasu vrátil do Poslanecké sněmovny ČR k opětovnému projednání v prosinci 2016 schválenou vládní novelu zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Pozměňovací návrhy připravené Senátem ČR zcela ignorují moderní pohled na ochranu přírody a vědecky prokázanou mimořádně úspěšnou obnovu přírody v národních parcích. Naopak vrací situaci před rok 1989 a de facto likvidují připravenou novelu, představující úspěšný a pečlivě vyjednaný kompromis mezi minimalizací zásahů do přírody na zlomku našeho území a zájmy místních samospráv.

Zákon o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie

Zákon o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie v § 32 přináší zvláštní úpravu povolovacího postupu podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), pro záměry pro využití obnovitelných zdrojů energie (OZE) ležící mimo akcelerační oblasti. Pokud je se záměrem OZE spojeno usmrcování nebo vyrušování ptáků či vyrušování, zraňování nebo usmrcování zvláště chráněných živočichů, má žadatel možnost navrhnout při podání žádosti o společné rozhodnutí (popř.

Nejsou-li navržené podmínky a zmírňující opatření dostatečné, pak se zvláštní postup podle § 32 ZOZE nepoužije a postupuje se podle obecné úpravy v § 5b, resp. § 56 ZOPK (tedy bude stanoven odchylný postup podle § 5b ZOPK, popř. povolena výjimka podle § 56 ZOPK). Jsou-li navržené podmínky a zmírňující opatření dostatečné, pak se v rámci společného rozhodnutí (či JES) nevydává stanovení odchylného postupu podle § 5b nebo výjimka podle § 56 ZOPK. Pokud jsou žadatelem navržené podmínky a zmírňující opatření dostatečné, ale nebyly plně promítnuty do projektové dokumentace záměru, stanoví příslušný orgán ochrany přírody (nebo orgán JES) tyto podmínky a zmírňující opatření jako podmínky pro povolení záměru ve společném rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK (či v JES).

ZOZE dále v § 33 zavádí fikci rozhodnutí v případě, že správní orgán, kterým může být stavební úřad i dotčené orgány, nevydá rozhodnutí do 30 dnů od podání bezvadné žádosti o povolení záměru stavby, souboru staveb nebo zařízení využívajících pro výrobu elektřiny energii slunečního záření s celkovým instalovaným výkonem do 100 kW (FVE do 100 kW).

záměr FVE do 100 kW spadá do tzv. volného režimu dle stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.), tedy je drobnou stavbou dle § 171 a přílohy č. 1 odst. 1 písm. a) bodu 25, a písm. f) stavebního zákona. AOPK ČR k drobné stavbě vydává zpravidla souhlas dle § 44 odst.

záměr FVE do 100 kW, který je jednoduchou stavbou dle přílohy č. 2 stavebního zákona, podléhá povolení dle stavebního zákona (jde o záměr JES) a AOPK ČR k tomuto záměru vydává společné rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK (nachází-li se záměr v ZCHÚ nebo území Natura). V případě, že se uplatní fikce kladného rozhodnutí, vydá o této skutečnosti správní orgán žadateli osvědčení a zveřejní jej na své úřední desce nejméně po dobu 15 dnů a současně ho zašle nadřízenému správnímu orgánu a dotčeným orgánům.

Nadřízený orgán může rozhodnout, že se záměr za povolený nepovažuje, a vrátit věc nadřízenému orgánu k novému projednání.

Novelizace § 61a odst. 2 ZOPK

Novelizace zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), je součástí širší snahy o zefektivnění procesu a způsobu převodů nemovitého majetku Státního pozemkového úřadu a týká se § 61a odst. 2 ZOPK. Dřívější úprava, platná od 1. března do 30. září 2025, provázala roční úplatu za užívání nebo požívání pozemků v příslušnosti hospodaření AOPK ČR s vyhláškou vydávanou Ministerstvem zemědělství pro výpočet roční úplaty pro pozemky v příslušnosti Státního pozemkového úřadu. Jelikož však tato vyhláška používá jako hlavní parametr zařazení pozemků do výrobní oblasti, nejevila se pro potřeby AOPK ČR jako vhodná.

Novela proto zavedla fixní roční úplatu za užívání nebo požívání pozemků v příslušnosti AOPK ČR, která činí 2,2 % z ceny pozemku určené podle vyhlášky upravující průměrné základní ceny zemědělských pozemků, pokud se AOPK ČR nedohodne s nájemcem jinak. Zákon je účinný od 1.

Liniový zákon a EIA

Tento zákon mimo jiné novelizuje zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (liniový zákon). Podstatnou změnou je zejm. § 2d odst. 17, který vylučuje působnost § 12 odst. 2 ZOPK, pokud bylo ve věci záměru stavby pro energetickou bezpečnost vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (stanovisko EIA).

V případě záměru stavby pro energetickou bezpečnost, ke kterému bylo vydáno stanovisko EIA, tedy odpadá podmínka souhlasu orgánu ochrany přírody s případným zásahem do krajinného rázu. Zákon je účinný od 1.

Vyhláška o NPR Obírka-Peklo

Vyhláška ze dne 23. října 2025 stanovuje národní přírodní rezervaci Obírka-Peklo na území Olomouckého kraje v katastrálních územích Kozlov u Velkého Újezdu a Loučka. Na tomto území je možné upravovat povrch pozemních komunikací, umožnit volný pohyb psům bez vodítka nebo létat na sportovních létajících zařízeních či provozovat bezpilotní systémy pouze se souhlasem AOPK ČR.

Výjimky z tohoto pravidla zahrnují např. úpravu pozemní komunikace s použitím materiálu geologicky stejného nebo obdobného původu nebo volný pohyb loveckých psů při výkonu práva myslivosti. Rovněž lze pouze se souhlasem AOPK ČR používat hnojiva, kejdu, fugát, silážní šťávy nebo ostatní tekuté odpady nebo pozemky vápnit. Cílem této podmínky je předcházet chemickým změnám v půdách a následným změnám druhového složení vegetace. Vyhláška je účinná od 1.

Invazní druhy - jelen sika

Prováděcí nařízení Komise aktualizovalo seznam invazních nepůvodních druhů, který je jeho přílohou, a zařadilo na něj jelena siku. Zařazení se týká druhu i jednotlivých poddruhů, proto zahrnuje i siku japonského, siku dybowského a siku vietnamského. Aktualizací seznamu začaly pro tento druh a jeho poddruhy platit zákazy v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, i požadavek jeho monitoringu.

Praktický dopad bude mít zejména omezená možnost ponechání si jedince jelena siky chovateli na dožití za podmínky zamezení úniku a rozmnožování a případná velice limitovaná výjimka pro pokračování chovu z důvodu např. Reakci na změnu evropské legislativy spolu projednávali zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Jelen sika bude ponechán mezi druhy zvěře podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, aby se do jeho regulace mohli zapojit myslivci.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2025, č. j. Rozsudek Nejvyššího správního soudu se zabývá sporem stavebníka se Správou KRNAP, respektive jeho neúspěšnou snahou postavit rodinný dům v oblasti s výskytem bazální ledovcové morény, která je předmětem ochrany KRNAP. Stavební záměr sice byl v souladu s územním plánem, Správa KRNAP však vydala nesouhlasné závazné stanovisko s umístěním stavby, jelikož ta měla mít negativní vliv na komplex morén pleistocenního údolního ledovce nacházející se pod ní.

Třebaže se v této oblasti dříve stavělo, další výstavba již nebyla dle Správy KRNAP možná, jelikož právě výstavbou došlo k narušení a nevratnému poškození některých morén. Nejvyšší správní soud potvrdil, že Správa KRNAP dostatečně a přesvědčivě zdůvodnila jedinečnost celé lokality a potřebu chránit jakékoli zbytky původních, dosud nepoškozených morén. Přestože se morény nacházejí pod zemským povrchem a jejich existence je tedy pouze předpokládaná od výskytu na jiných pozemcích, tento předpoklad, pečlivě odůvodněný a založený na mapování dané lokality, stačí k závěru o nepřípustnosti stavby rodinného domu.

Nález Ústavního soudu

Nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. Pl. Ústavní soud, rozhodující v plénu, zamítl ústavní stížnost spolku Klimatická žaloba ČR, z.s., dvou fyzických osob, obce Svatý Jan pod Skalou a České společnosti ornitologické - Jihomoravské pobočky. Stěžovatelé podali v roce 2021 k Městskému soudu v Praze zásahovou žalobu proti ministerstvům životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy a proti vládě České republiky. Usilovali o vyslovení nezákonnosti zásahu, který spočíval mimo jiné v nestanovení konkrétních mitigačních opatření ministerstvy, jež by vedly ke snížení emisí skleníkových plynů.

Městský soud nejprve žalobě částečně vyhověl, po kasačním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v dané věci žalobu zamítl. Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti oběma rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a proti druhému rozsudku Městského soudu v Praze. Stěžovatelé tvrdili, že povinnost ministerstev konat konkrétní kroky vyplývá přímo z práva na příznivé životní prostředí zaručeného Listinou a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé požadovali vyslovení nezákonného zásahu ministerstev spočívajícího v tom, že si ministerstva sama nestanovila konkrétní mitigační opatření, jež by vedla ke snížení emisí skleníkových plynů.

Ústavní soud však dospěl k závěru, že ministerstva nemohou být původcem nezákonného zásahu, neboť neexistuje zákonná úprava, která by právo na příznivé životní prostředí prováděla a z níž by ministerstvům plynula povinnost tato mitigační opatření stanovit. Ministerstva sama nemají pravomoc takovou úpravu přijímat a povinnost přijímat zmíněná mitigační opatření pro ně nevyplývá ani z ústavního pořádku. Pokud by správní soudy požadavku vyhověly, samy by takovou povinnost vytvořily. Ústavní soud tedy nezpochybnil klimatickou změnu ani potřebu na ni urychleně reagovat. S ohledem na procesní postup stěžovatelů se ale nevyjádřil k obecnějším otázkám, jako zda Česká republika činí dostatečná opatření proti klimatické změně a jejím důsledkům.

Nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. Pl. Ústavní soud zamítl návrh 35 poslanců na zrušení nařízení vlády o vyhlášení chráněné krajinné oblasti soutok pro rozpor s ústavním pořádkem České republiky a zákonem o ochraně přírody a krajiny.

Navrhovatelé namítali, že vláda překročila ústavní zmocnění v čl. 78 Ústavy i zákonné zmocnění dle § 25 odst. 3 ZOPK, dopustila se libovůle a politického rozhodnutí a svým postupem tak porušila čl. 1 odst. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda vláda přijala nařízení v souladu se svými Ústavou vymezenými kompetencemi a ústavně předepsaným způsobem.

Dle čl. 78 Ústavy je vláda oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích a nepotřebuje k tomu zvláštní zmocnění Parlamentu. Nařízení vlády musí být 1) vydáno oprávněným subjektem, 2) nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonem a 3) musí existovat zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard. Z doložených dokumentů vyplývá, že CHKO Soutok naplňuje charakteristiky chráněné krajinné oblasti dle § 25 ZOPK, což nepopírají ani navrhovatelé. Vládní nařízení tak splňuje výše uvedené podmínky ústavnosti a zákonnosti. K „předčasnosti“ vydání nařízení vzhledem k probíhajícím soudním sporům Ústavní soud uvedl, že kompetence vlády vydat nařízení není ústavně ani zákonem nijak vázána na předchozí soudní spory.

Ve vztahu k namítanému porušení ústavně zaručených práv Ústavní soud nejprve zdůraznil, že není jeho úlohou zjišťovat, zda je nařízení nejvhodnějším řešením pro naplnění pozitivních závazků státu ohledně ochrany přírody. Následně posoudil kolizi nařízením sledovaného zájmu na ochraně životního prostředí, resp. přírodního bohatství, s vlastnickým právem, právem na podnikání a právem na územní samosprávu, a to prostřednictvím testu proporcionality. Z hlediska kritéria vhodnosti (způsobilosti) Ústavní soud došel k závěru, že vyhlášení CHKO Soutok je způsobilé naplňovat požadovaný legitimní cíl, jímž je ochrana přírodního bohatství a životního prostředí.

V případě kritéria potřebnosti také uzavřel, že byla dostatečně doložena potřebnost nařízení, jelikož nelze srovnatelnou úroveň ochrany daného území zaručit žádnými navrhovanými alternativami, jako je např. uzavření smluv s vlastníky pozemků, využití lesních hospodářských plánů či rozšiřování stávajících maloplošných zvláště chráněných území. Potřebnost prokázalo i sledování a vyhodnocení stavu předmětu ochrany AOPK ČR (monitoring v letech 2006 a 2019) a vědecká literatura. Nařízení pak obstálo i z hlediska přiměřenosti.

tags: #stanoviska #k #novele #zákona #o #ochraně

Oblíbené příspěvky:

• Eman Ghaleb a upevňování identity
• O holografické informaci v přírodě
• Efektivní třídění bioodpadu
• České startupy a ekologie
• Hnědé křeslo Egg: Podrobná recenze