Historie a současnost Ostrova: Město na úpatí Krušných hor

Město Ostrov leží v západních Čechách na území Karlovarského kraje, okresu Karlovy Vary, na úpatí Krušných hor na potoku Bystřici. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou.

Hornické sídlo a průmyslové centrum

Ostrov, stejně jako nedaleký Jáchymov, je starým hornickým sídlem. V okolí probíhala těžba stříbra, po 2. světové válce se stal centrem zpracování uranové rudy, jejíž těžba byla zastavena v roce 1964. Dnes ve městě funguje průmysl strojírenský, textilní a dřevozpracující.

Památky a architektura

V Ostrově stojí za zmínku několik historických památek, například barokní zámek a letohrádek nebo novogoticky upravená radnice.

Většina města byla postavena až po 2. světové válce. Již i několik staveb z 50. let je považováno za významné stavební památky - např. dům kultury, mateřská škola a restaurace Družba.

Doprava v Ostrově

Pro město se často používá název Ostrov nad Ohří - tak se jmenuje například zdejší železniční stanice.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Ostrovem prochází silnice 1. třídy číslo I/13 Karlovy Vary - Ostrov - Klášterec nad Ohří - Chomutov - Most - Teplice - Děčín - Liberec, ze kterého se zde odpojuje silnice I/25 Ostrov - Jáchymov - Boží Dar (státní hranice s Německem). Další významnou pozemní komunikací je silnice 2. třídy II/221 Kyselka - Ostrov - Hroznětín - Pernink - Potůčky (státní hranice s Německem).

Nejvýznamnějšími provozovateli regionální a dálkové autobusové dopravy v Ostrově jsou dopravci Dopravní podnik Karlovy Vary a LIGNETA autobusy. DP Karlovy Vary zajišťuje zejména důležité spojení s krajským městem Karlovými Vary. Nejvýznamnějšími zastávkami regionálních a dálkových linek jsou Ostrov, náměstí a Ostrov, zámek, ve kterých jsou některé spoje ukončeny.

Městská hromadná doprava

Městská hromadná doprava v Ostrově byla v roce 2007 tvořena dvěma autobusovými linkami, s licenčními čísly 426 001 a 426 002 a používajícími také zjednodušené označení čísly 1 a 2. Ve skutečnosti se však jedná fakticky o jednu linku, jejíž každý směr je označen jiným číslem.

Provoz je zajišťován pouze v pracovní dny, a to od 4.50 do 18.20 hodin. Ve špičkách jsou v provozu na každé lince jeden až tři spoje za hodinu, v sedle a vpodvečer jeden spoj za hodinu až za dvě hodiny. Existuje velké množství variant spojů. Základními je trasa Nemocnice - Náměstí - Zámek - Nádraží a zpět (někdy bez zajíždění do zastávky Penzion), jiné spoje jezdí z Vykmanova nebo ze zastávky Škoda HB (Škoda hlavní brána) do centra nebo k nemocnici, případně opačně. "Městské" spoje (neobsluhující Škodu a Vykmanov) jsou někdy zkráceny jen do trasy Nápoje - Nádraží, Náměstí - Nádraží, Nemocnice - Náměstí či Nemocnice - Zámek a zpět.

Provoz městské dopravy zajišťuje dopravce LIGNETA autobusy s.r.o., Plzeňská 12, Toužim, divize Karlovy Vary, provoz Mírová. Provoz zajišťuje jediný autobus, který je městského trojdvéřového provedení typu Karosa B 732, státní poznávací značky KVA 83-15. V případě poruchy městského vozu jej zastupuje autobus linkového dvoudvéřového provedení.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

Do autobusu městské dopravy se nastupuje klasicky předními dveřmi, výstup je zadními. Jízdné je pouze jednotlivé, předplatné doklady zde nemají. Při platbě v hotovosti činí plné jízdné 6,- Kč, zlevněné pro děti od 6 do 15 let 3,- Kč, stejně se platí za psa. Při platbě čipovou kartou je z obou druhů jízdného sleva 50 haléřů. Zdarma se přepravují děti do 6 let, držitelé průkazů ZTP a ZTP-P a průvodce či pes ZTP-P.

Označníky zastávek městské hromadné dopravy jsou několika typů. Nejstarší z nich je jednotyčové konstrukce, má terč v podobě dopravní značky "zastávka autobusu" a šedou desku pro umístění jízdních řádů. Novější typ má hranatý terč v podobě značky "zastávka", která patří i dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů skutečně na označník, ale bez vyobrazení autobusu. Další typ označníku je dvoutyčový, s terčem posazeným kolmo na konstrukci, která je postavena rovnoběžně se silnicí. Na zastávkách společných s regionálními linkami dopravce LIGNETA jsou jízdní řády městských na společných označnících, které mají kulatý terč "LIGNETA zastávka". Jízdní řády jsou linkového provedení, tj. s uvedením odjezdů ze všech zastávek. Pro lepší přehlednost mají řádky střídavě bílé a světle modré pozadí, záhlaví je žluté a mezi licenčním číslem a trasou linky je v něm uveden nápis "MHD 1 /resp. 2/ - Ostrov". Aktuální zastávka je zvýrazněna oranžovým pozadím.

Výroba trolejbusů ve Škodě Ostrov

Ostrovskou chloubou a hlavní složkou průmyslu ve městě byla výroba trolejbusů. Objekty Škody Ostrov byly postaveny na místě třídírny uranové rudy, která byla zrušena na přelomu 50. a 60. let. Trolejbusy se zde vyráběly až do července 2004, kdy byla v České republice výroba klasických trolejbusů zrušena a Škoda nadále pouze vybavuje autobusy Irisbus elektrickou výzbrojí, což ale provádí v Plzni.

Z areálu společnosti Škoda v Ostrově - Horním Žďáru byla vedena 6,1 km dlouhá zkušební trolejbusová trať do Jáchymova, která byla postavena v roce 1963 pro zkušební jízdy nově vyrobených trolejbusů a ověřování dalších vývojových typů. Členitý profil tratě se stoupáním až 12% umožňoval dostatečné ověření vlastností vozidel. V červenci 2004 byla výroba trolejbusů ve Škodě Ostrov zastavena a nadále se zde vyrábějí pouze náhradní díly na starší typy vozidel. Zkušební trať byla od té doby bez provozu a bez údržby.

Železniční doprava

Ostrovem prochází železniční trať číslo 140 Chomutov - Kadaň-Prunéřov - Klášterec nad Ohří - Karlovy Vary - Sokolov - Cheb, která je dvoukolejná a elektrifikovaná a kromě osobních vlaků jsou po ní vedeny i rychlíky, které zde zastavují všechny. Do roku 1957 byla v provozu trať z Ostrova do Jáchymova, která však musela v roce 1957 ustoupit rozšiřování silnice a jejím pozůstatkem je dnes již nepoužívaná vlečka ze železniční stanice Ostrov na Ohří do spodní části areálu Škoda v Dolním Žďáru.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Historie Ostrovského panství

Panství Ostrovské vzniklo až na samém sklonku 15. století z celé řady drobných manství a rytířských statečků, neustále dělených mezi příslušníky vlastnických rodin. Jádro panství a jeho přirozené středisko, město Ostrov, patřilo k nejstarším českým městům. Ostrov byl založen počátkem třináctého století Slávkem z Oseka na místě starší předpokládané slovanské osady, položené na cestě z Chebska přes Sedlecko do Žatecka.

Když král Přemysl Otakar II. Ostrov Borešovi z Oseka r. 1277 odňal, vtělil jej do Loketska jako město komorní. Spolu s celým Loketskem byl Ostrov r. 1434 zastaven Matyáši Šlikovi. Při druhém dělení Matyášovy pozůstalosti dostalo se ostrovské panství Kašparu Šlikovi (1489), který dal vystavět svůj zámek. Roku 1557 bylo panství Ostrovské, značně již rozrostlé, propuštěno Jáchymovi Šlikovi v dědičné držení.

Celé panství proto bylo r. 1622 městu bez náhrady odňato a spolu s ním jako poddanské město zastaveno Juliu Jindřichovi knížeti Sasko - Lauenburskému, jenž je získal po dvou letech dědičně. Protože město i jeho okolí utrpělo během třicetileté války škody nepoměrně menší, než jiná panství nově vzniklé sasko-lauenburské državy v západních Čechách, byl Ostrov zvolen na příští rezidenci a ještě během války se začalo s obnovou šlikovského zámku i novými honosnými stavbami, včetně pozoruhodného parku.

Po smrti Julia Františka /1689/ zůstaly jako dědičky dvě dcery. Ostrovský fideikomis, tvořící mimo panství Ostrova ještě již uvedená panství Hauenstejn, Děpoltovice a Měděnec, tři panství v okolí Toužimi, Toužim, Údrč a Brložec a statek Podbořany, připadl mladší dceři Františce Sibylle Augustě, provdané r. 1690 za Ludvíka Viléma markraběte z Bádenského. Na několik málo let se lesk města ještě zvýšil, ale roku 1698 přesídlil markrabě s celým dvorem a svými ústředními úřady do Bádenska.

Oba bratři zemřeli bez mužských potomků a podle starších smluv připadl ostrovský fideikomis jako odúmrť do majetků českého krále. Dceři Ludvíka Jiřího, Alžbětě Augustě, bylo úmluvou a císařským domem ponecháno doživotní užívání všech rodinných panství, avšak pod dohledem Kurátora, jímž byl určen krajský hejtman loketský. V roce 1783 pronajala Alžběta Augusta panství ostrovské skupiny na 15 let Janu Schwarzenbergovi a po její smrti /1789/ se panství ostrovské stalo státním majetkem.

Samo panství Ostrov bylo v náhradu za ztráty, utrpěné během napoleonských válek postoupeno r. 1808 arcivévodovi Ferdinandovi, bratru císaře Františka I. Po světové válce byla na majetek Toskánských uvalena vnucená správa (1919 - 1921) a r. 1922 převzaly panství ostrovské Československé státní lesy.

Od roku 1646 mělo panství ostrovské neměnný územní rozsah: Arnoldov, Liticov, Mořičov, Vykmanov, Bystřice, Velký Rybník, Bludná, Rybná, Bor, Stráň, Dolní Žďár, Vojkovice, Borek, Liščí Díra, Velfík.

Historie obce Ostrov

V historických pramenech je první zmínka k osadě Ostrov z roku 1318, kterou se připomínají Řehněř a Pešek z Ostrova, později tu přebýval Bohuněk z Ostrova do roku 1395. Ve 14. a 15.století se již zmiňuje v Ostrově zemanská tvrz, která stála na jižním okraji nynějšího horního rybníka a v její blízkosti byl již tehdy dvorec, po staletí přestavovaný a dosud zde stojící.

Ves Ostrov se majetkovými přesuny dostala r.1493 k panství Košumberk a poté k panství Chroustovice. Historicky nejznámějším ostrovským rodákem byl svého času proslulý válečník Jan Talafús z Ostrova, který se poprvé připomíná r.1439 jako zeman usedlý v Ostrově.

V roce 1706 hraběnka Marie Adelheid z Thunu založila sklářskou huť na místě zrušeného hamru, jenž ukončil svou výrobu z důvodu vyčerpání ložisek železné rudy na Sněžníku. Vyráběné skleněné zboží, misky, džbánky, ale hlavně barevné korálky se v nůších nosily přes kopec do obce Sněžník, pod kterou dříve až do roku 1740 Ostrov spadal.

Zda tehdejší hospoda stála na místě té dnešní nevíme, ale pravděpodobnější je místo přímo u hranic, u hraničního potůčku, kde hospoda stála až do roku 1946. Jmenovala se pravděpodobně "Gasthaus zur Mühle".

Na konci devatenáctého století v období romantismu počali údolí Ostrova objevovat první turisté z německé strany. V té době činnost hamru i sklárny už dávno skončila. Údolí se pomalu začalo zabydlovat, postavily se nové hospody a ubytovny.

Po zániku patrimonií vznikl v Ledči nad Sázavou okresní úřad. Na první schůzi Českého zemského sněmu v Praze 22.srpna 1868 bylo odevzdáno prohlášení českých poslanců, státoprávní deklarace namířená proti dualismu monarchie. Vyhlášení této deklarace dalo podnět k rozmachu táborových hnutí. 14.srpna 1870 byl uspořádán tábor lidu z Ledečska nad Ostrovem.

Pocházel ze zvonařské dílny Červený a synové v Hradci Králové. Zvon vážil téměř šestnáct kilogramů. K jeho vysvěcení došlo při nedělní mši svaté v kostele svatého Petra a Pavla. Zvon byl přivezen ozdobeným vozem a provázen snad celou vesnicí. Vysvětil ho ledečský děkan Václav Vačkář. Třikrát denně na něj zvonila Marie Váňová. Za zvonění dostala k užívání část obecní pastviny.

V Ledči došlo k založení odbočky Masarykovy letecké ligy. Její členové za první republiky pouštěli z Kamenného stáda kluzáky. Každý kluzák obsazený některým z místních pilotů, byl roztažen většinou místními kluky.

Do ostrovského mlýna si chodíval pro mléko a chleba i spisovatel Jaroslav Foglar, který tábořil se svým oddílem na druhé straně řeky Sázavy od roku 1925. Na louce pod mlýnem stojí kamenný kříž, postavený zde v roce 1949.

V roce 1990 se obyvatelé rozhodli osamostatnit. Obecní úřad zde vznikl od 1. ledna 1991. Nové zastupitelstvo se pustilo do obnovy vesnice. Postavili odradonovací věž pro pitnou vodu, dokončili kanalizaci a veřejné osvětlení. Obec udržuje družbu s Ostrovy po celé republice.

tags: #stanoviste #ostrov #stare #namesti #historie

Oblíbené příspěvky:

• Pravidla pro pálení odpadu v ČR
• Správné třídění skla
• Provozní doba sběrného dvora Lovosice
• Ekologické aktivity
• Údržba filtrů dřezu