Veteranizace stromů: Definice a význam

V poslední době se v arboristice rozvířila živá odborná diskuse o tzv. veteranizaci stromů. Jde o kontroverzní téma - někteří odborníci v tomto záměrném poškozování stromů vidí účinný nástroj ochrany biodiverzity, jiní jej považují za neodůvodněné a nebezpečné zasahování do životního cyklu dřevin. Tato diskuse je často zatížena nejasnou terminologií a mylnými představami o cílech a důsledcích veteranizačních zásahů. V českém prostředí navíc vyústila v přijetí nového Standardu péče o přírodu a krajinu (SPPK E02 005 Péče o stromy jako biotop vzácných druhů organismů), jehož formulace vyvolaly další vlnu kritiky. V této eseji proto detailně rozebereme, co pojem veteranizace skutečně znamená a k čemu slouží, vymezíme, čím není, a proč je nezbytné přistupovat k těmto zásahům obezřetně. Diskusi zasadíme do kontextu současných poznatků o péči o senescentní (velmi staré) stromy a ochrany na ně vázaných ohrožených druhů.

Co je to veteranizace?

Veteranizací se obecně rozumí cílené vytváření mikrostanovišť ve stále živých stromech, za účelem podpory organismů vázaných na staré dřevo. Respektovaná odbornice Vikki Bengtsson ji definuje jako “vytváření nebo urychlování vzniku trouchnivějících dřevních biotopů v živých stromech záměrným poškozením napodobujícím přirozené procesy”, přičemž zdůrazňuje, že “veteranizaci by se nikdy neměly podrobovat stromy staré (senescentní či veteránské)”.

Cíle a metody veteranizace

Zásahy tedy spočívají v umělém mechanickém narušení stromu (např. záseky, navrtáním, odlomením větví apod.) tak, aby se urychlil vznik dutin, odumírajícího dřeva, výtoků mízy či obnaženého jádrového dřeva, tedy mikrohabitatů typicky se objevujících až ve velmi starých stromech. Důležité je, že cílem není strom usmrtit, ale naopak jej udržet naživu a pouze iniciovat dřívější rozvoj rozkladných procesů, než by k nim došlo přirozeně. Motivací k veteranizaci je snaha „použít nástroje místo času” všude tam, kde absence dostatečně starých stromů znamená nedostatek biotopů pro ohrožené druhy.

Význam pro ohrožené druhy

Mnohé vzácné saproxylické druhy (žijící v odumírajícím či trouchnivém dřevě) mají nízkou populační dynamiku a dlouhý vývojový cyklus, takže nedostatek starých stromů v krajině pro ně představuje kritickou hrozbu. Jestliže na určité lokalitě chybí nastupující generace starých stromů a ze stávajících senescentních jedinců zbývají poslední kusy, hrozí po jejich odumření i vymizení navázaných populací vzácných organismů. Právě v takových případech může veteranizace “pomoci urychlit vznik habitatů a překlenout generační mezeru”. Bengtsson uvádí, že ačkoli řada arboristů váhá cíleně poškozovat mladé stromy kvůli přírodě, na místech s „velkým věkovým odstupem mezi hrstkou starých stromů a dalšími generacemi… stojí za úvahu využít veteranizaci ke zrychlení vývoje biotopů”.

Čím veteranizace není?

Je důležité odlišit veteranizaci od jiných postupů, se kterými bývá zaměňována:

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

1. Rychlé usmrcení stromu kvůli mrtvému dřevu - Veteranizace není totéž co výroba suchého torza či „vyrobení mrtvého dřeva“. Například zlomení stojícího stromu, úplné seříznutí koruny na vysoký pařez či okroužkování kmene na bázi s cílem usmrtit strom pro hmyz patří do kategorie managementu odumřelého dřeva (deadwood management), nikoli veteranizace. Při veteranizaci se naopak cíleně vytvářejí biotopy v živém stromu, který má pokud možno dál žít po mnoho let.
2. Běžná pěstební opatření (řezy pro tvar či výmladnost) - Veteranizační zásahy se také zásadně liší od standardních technologií řezu, jako jsou hlavový řez, pollarding (opakované osekávání větví), coppicing (pařeziny) apod. Tyto tradiční postupy sice často vedou ke tvorbě dutin a trouchnivění (například je známo, že hlavové ořezy urychlují vydutění kmene oproti neřezaným stromům), avšak jejich primárním účelem je tvarování koruny či získání dřevních produktů, nikoli tvorba biotopů.
3. Stabilizační řezy - Poměrně razantní redukční řezy koruny prováděné z důvodu zajištění biomechanické stability stromu (např. u staticky narušených jedinců) rovněž neřadíme mezi veteranizaci. I když při obvodové redukci koruny mohou rovněž vzniknout rány a dutiny, primárním cílem takového zásahu je ochrana okolí před kolapsem stromu a prodloužení jeho bezpečné životnosti, nikoli vytváření mikrohabitatů. Stabilizační řezy (např.
4. Výroba torz - Odstranění většiny koruny a vytvoření vysokého torza kmene je hraniční případ. Pokud strom takový drastický zákrok přežije a obrazí sekundární korunou, vzniká scénář podobný veteranizaci - kmen začne být intenzivně dekomponovaný od středu a mohutné odumřelé kořeny vytvoří podzemní habitat, zatímco strom dále žije. Takový postup by definici veteranizace odpovídal.

Výběr stromů pro veteranizaci

Klíčovou podmínkou, kterou zmiňují všechny zahraniční prameny, je pečlivý výběr stromů, na nichž se mají veteranizační zásahy provádět. Shoda panuje v tom, že v žádném případě se nesmí takto zasahovat do stromů, které už mají výraznou biologickou hodnotu, tedy do jedinců starých, odumírajících s bohatými mikrohabitaty. Například britské pokyny Woodland Trust výslovně uvádějí: „Tyto techniky se nesmí nikdy provádět na starých nebo veteránských stromech, protože ty už cenný habitat obsahují“. Veteranizace proto připadá v úvahu pouze u stromů mladších či nejvýše středně starých, u nichž je ekologická hodnota zatím malá. Typicky jde o stromy, které by jinak byly odstraněny při prosvětlení porostu nebo z důvodu konkurence vůči cílovým senescentním jedincům.

„Veteranizace je obecně nejvhodnější na stanovištích, kde je mnoho mladších stromů (které by se jinak odstranily) a kde zeje velká věková propast mezi nejstaršími stromy a mladou generací“ píše Bengtsson. V praxi to zahrnuje například situace, kdy je v okolí několik velmi starých stromů s ohroženými druhy, obklopených hustým porostem mladších stromů. Odstranění části mladých stromů bývá v takové situaci žádoucí kvůli snížení konkurenčního tlaku a zvýšení přístupu světla ke starým stromům. Je nutné zdůraznit, že veteranizovat se nemají stromy, které už samy o sobě představují cenný biotop.

Terminologie

Zde narážíme na otázku terminologie - v angličtině se používají termíny ancient tree (strom prastarý) a veteran tree (strom veteránský). V češtině hovoříme odborně o „senescentních stromech“ (velmi starých, senescentních jedincích v poslední, byť nejdelší fázi života). Termín „strom veterán“ se v češtině občas objevuje, avšak může být zavádějící, protože svádí k domněnce, že veteranizace se týká „veteránů“. Není tomu tak - naopak, staré „veteránské“ stromy jsou objekty ochrany, nikoli kandidáti na zásah. Evropský certifikační program VETcert definuje senescentní strom jako jedince, který např. „dosáhl na svůj druh mimořádného stáří, je v pokročilé fázi životního cyklu často s retrenchmentem (zpětným zmlazením koruny) a vykazuje komplexní stavbu s dutým kmenem, rozsáhlým výskytem rozkladu dřeva, kořeny prorůstajícími dutinou kmene či dalšími funkčními jednotkami; takový strom mívá vysokou biologickou a kulturní hodnotu“.

Tyto živé pamětníky se utvářely po staletí a představují nenahraditelné habitaty pro obrovské množství organismů. Současná věda neumí spolehlivě předvídat další vývoj dutin a dekompozice dřeva ani „opravit” strom tak, aby procesy stárnutí zvrátila či zastavila.

Retrenchment

Pro pochopení významu veteranizace v kontextu péče o staré stromy je vhodné zmínit fenomén přirozeného stárnutí koruny neboli retrenchmentu. Jde o proces, jímž strom ve vysokém stáří postupně redukuje svou korunu - odumírají vrcholové větve a strom se „stahuje” do nižší, kompaktnější koruny sekundární. Tento jev je přirozenou součástí stárnutí stromu a nastává obvykle vlivem omezené kapacity kořenů a vodivých pletiv udržet původní rozměry koruny, případně vlivem stresových faktorů jako je nedostatek vody či poškození kořenů. V americkém arboristickém standardu je retrenchment popsán jako “proces, kdy koruna odumírajícího stromu zůstává stabilní tím, že se zmenšuje - strom postupně odhazuje periferní větve a rozvíjí nižší patro koruny. Tím se zlepšuje poměr mezi aktivní (fotosyntetickou) a statickou hmotou stromu, což pomáhá udržet dobré fyziologické funkce”.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

Retrenchment je pozvolný děj trvající desítky let. Během této fáze je strom zvlášť citlivý na zastínění - potřebuje dostatek světla pro nově se rozvíjející spodní korunu. Pokud v okolí senescentního stromu vyrůstají konkurenti, kteří jej snadno přerůstají a zastíní, může dojít k urychlenému vitalitnímu ústupu až odumření starého stromu vlivem oslabení fotosyntézy. Tento scénář je dnes velmi častý, neboť mnoho starých solitérních stromů (např. na bývalých pastvinách) bylo ponecháno obrůst mladým porostem často lesního typu po ukončení tradičního hospodaření. Konkurence a zástin jsou proto významným rizikem pro přežití senescentních stromů v jejich retrenchment fázi.

Z praktického hlediska z toho plyne, že management senescentních stromů často vyžaduje zásahy v okolním porostu - a právě zde nachází uplatnění techniky jako prosvětlování, případně i veteranizace okolních stromů. Odstranění všech sousedních stromů se často nedoporučuje, protože náhlá plná expozice starého kmene slunci může vést ke korní spále a případně také může narušit stabilitu náhle exponovaných stromů.

Právní aspekty veteranizace v ČR

Péče o stromy rostoucí mimo les podléhá v České republice zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ten v § 7 zakotvuje obecnou ochranu dřevin před poškozováním a ničením - “zakázáno je jakékoliv poškozování, které vede k podstatnému nebo trvalému snížení ekologických či společenských funkcí dřeviny, nebo k jejímu úhynu”. Pro běžné zásahy (včetně kácení v odůvodněných případech) existují výjimky a povolovací procesy, avšak cílené poškozování stromů (např. vytváření dutin, kroužkování kmene apod.) není možné povolit. Až prováděcí vyhláška č. 189/2013 Sb. k tomuto zákonu stanovila, že “o nedovolené poškozování se nejedná, pokud je zásah prováděn za účelem zachování nebo zlepšení některé z funkcí dřeviny, v rámci péče o zvláště chráněný druh organismu, nebo v rámci péče o zvláště chráněné území (…)”.

Tento právní základ tedy umožňuje provádět i poměrně invazivní opatření typu veteranizace, ovšem pouze tehdy, pokud slouží prokazatelnému zájmu ochrany přírody (zlepšení funkce stromu nebo podpora ohrožených druhů či území). V praxi z toho vyplývá, že legálně lze veteranizační techniky použít téměř výhradně v rámci péče o zvláště chráněná území, kde jsou podobné zásahy předem plánovány v plánech péče. Možné je teoreticky též zdůvodnit veteranizaci jako opatření na podporu zvláště chráněného druhu (např. pokud by bez vytvoření nových dutin hrozil zánik populace chráněného brouka v dané lokalitě). Nicméně takový postup zatím není běžný a vyžadoval by pečlivé posouzení přiměřenosti - zákon žádá zvažovat, zda je zásah vhodný, potřebný a přiměřený ve vztahu k cílovému druhu a danému stromu.

Opatření v souvislosti s veteranizací

Veteranizační management stromových populací v kulturní krajině nebo v prostředí se sníženým podílem senescentních jedinců často zahrnuje aktivní zásahy, jejichž cílem je urychlit tvorbu mikrohabitatů, především dutin různého charakteru.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Podpora vývoje dutiny s odstraněným vrcholem stromu

Jedná se o techniku, při níž je mechanicky odstraněn vrchol stromu nebo mohutná kosterní větev. Takový zásah vyvolává v místě řezu mechanické napětí, které zpravidla vede k vzniku trhlin v dřevní hmotě, rozvoji hniloby a následné tvorbě dutiny. Proces je urychlen i působením dešťové vody, mikroorganismů a rozkladu pletiv. Vzniklá dutina je pro svou velikost a umístění v koruně často atraktivní pro sekundární dutinové hnízdiče, jako jsou různé druhy ptáků (datlovití, šplhavci), netopýři nebo drobní savci.

Umělá dutina

Umělé vyřezávání dutin spočívá v mechanickém vyhloubení prostoru ve kmeni nebo silnější větvi pomocí lesnických nástrojů (motorová pila, dláta apod.). Výsledná dutina by měla napodobovat rozměry a charakter přirozených dutin, včetně oválného či kulovitého tvaru a vhodného vstupního otvoru. Výhodou tohoto zásahu je kontrola nad velikostí, tvarem i umístěním mikrohabitatu, což umožňuje cílit na konkrétní skupiny organismů. Součástí doporučeného postupu je ponechání části dřeva v dutině pro podporu rozvoje mikroflóry a mikrofauny. Existuje celá řada postupů pro tvorbu umělé dutiny s různým typem umístění, velikosti a úpravy dřeva.

Simulace výletových otvorů po ptácích

V návaznosti na předchozí zásahy lze simulovat i výletové otvory po datlovitých nebo jiných dutinových ptácích. Otvory vytvořené frézou buď doprovází umělou dutinu, nebo jsou vytvářené samostatně v různých výškových úrovních kmene či větví. Důležitým parametrem je poškození kambia kolem vytvořeného otvoru (parciální odkornění), aby byl zpomalený proces uzavření vzniklého otvoru vývojem kalusu. Simulace je významná zejména pro druhy bezobratlých a některé obratlovce, kteří jsou na přítomnost těchto otvorů vázáni (např. saproxyličtí brouci, netopýři).

Otlučení kmene (mechanické poškození povrchu dřeva)

Mechanické otlučení povrchu báze kmene, často pomocí speciálních nástrojů či ručního nářadí, má za cíl narušit integritu povrchové vrstvy dřeva a kůry, čímž jsou vytvořeny vstupní brány pro mikroorganismy a houbové patogeny. Takto vzniklé rány napodobují poškození těžkými býložravci (koně, dobytek) a akcelerují rozklad dřevní hmoty, vedou ke vzniku trhlin, odchlípení kůry a v konečném důsledku i k tvorbě dutin či dalších mikrohabitatů.

Okroužkování vrcholu

Okroužkování spočívá v odstranění pásu borky a lýka po obvodu vrcholu stromu nebo jeho větve. Přerušením toku asimilátů a vody do distální části dochází k postupnému odumírání a vysychání této části stromu, přičemž odumřelé dřevo zůstává ve stojící poloze a poskytuje dlouhodobý substrát pro saproxylické organismy. Vytváří se tak prostředí pro rozvoj hub, hmyzu a ptáků specializovaných na mrtvé dřevo.

Simulace poškození dobytkem

V historicky pastevních biotopech nebo při jejich obnově je někdy využívána simulace poškození, jaké způsobuje dobytek olamováním kůry, okusováním či lámáním větví. Tyto disturbance urychlují vznik trhlin, ran a sekundárních dutin, což podporuje vznik mikrohabitatů a přirozenou sukcesi saproxylických druhů.

Simulace úderu blesku

Imitace úderu blesku představuje mechanické poškození stromu - cíleným způsobem je narušena integrita povrchových částí xylemu v určité linii od vrcholu koruny k jeho bázi, což vede k rozvoji podélných trhlin, destrukci pletiv a často i k urychlení procesu rozkladu a tvorby dutin. Tento typ zásahu se provádí mechanicky vyříznutím bleskové drážky řetězovou pilou.

SPPK E02 005

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) v roce 2024 vydala nový standard SPPK E02 005 “Péče o stromy jako biotop vzácných druhů organismů”, který má poskytnout metodické vodítko pro aplikaci podobných opatření. Tento standard vznikl s cílem sladit ochranu ohrožených druhů a právní ochranu stromů - výslovně “vymezuje situace, kdy může zájem na přežití konkrétních ohrožených druhů převážit nad ochranou jednotlivých stromů”. Bohužel výsledné znění standardu vyvolalo mezi řadou arboristů a ochranářů znepokojení. Dokument totiž umožňuje poměrně široce provádět poškozující zásahy.

tags: #stanoviste #vystavena #disturbancim #definice

Oblíbené příspěvky:

• O časopisu Příroda Bazar
• Systém Výměny Nádob na Odpad v Kurimi
• Objevte přírodní zajímavosti v pohraničí
• Informace o keramickém odpadu
• Zákon o ochraně přírody: Pokuty