Ohrožené druhy stromů v Evropě: Alarmující stav a možnosti záchrany

28.03.2026

Odhad počtu druhů stromů, rostoucích na celém světě, se blíží 60 000. Ano, tropická diverzita v této cifře hraje prim. V Evropě se nachází výrazně méně původních druhů dřevin, jen 454. To ale neznamená, že by jejich rozmanitost měla menší význam nebo hodnotu, než dřevin typických.

Konec konců, 33 % povrchu je tu pokryto lesy, které se nachází na úctyhodné ploše 215 milionech hektarů. Chtělo by se říct, že v Evropě nemáme o zeleň nouzi. Proto ani tolik nepřekvapí, že v dřevozpracujícím průmyslu tu nachází zaměstnání kolem 2,3 milionů lidí a že celý ten byznys s lesnictvím, dřevem a jeho zpracováním generuje ročně obrat 410 miliard eur. Jenže těmto ohromujícím číslům a sumám navzdory, jsou evropské stromy v hluboké krizi.

Alarmující čísla: Evropské stromy v ohrožení

Celkem 58 % druhů (265 druhů z 454) totiž čelí riziku vyhubení, vymizení. A než si zase posteskneme nad tím, že v Amazonii je to jistě horší, zmíníme, že 56 % z těchto našich „domácích“ druhů je svým výskytem endemických a nikde jinde na světě než v Evropě nerostou. Jejich ztráta by tak byla totální a nenahraditelná. Míra ohrožení stromů v tropech dosahuje jen 10 %. A přesto ty naše vytrvale ignorujeme. Protože většina z nich nemá bezprostřední produkční význam, jako třeba smrk ztepilý nebo borovice.

Když se hovoří o ohrožení biodiverzity, často je dnes zmiňována hmyzí apokalypsa a úbytek opylovačů. Kolik je ale v Evropě takových zařazeno do Červeného seznamu? Vlastně „jen“ 9 % včel a 9 % motýlů. Přitom naprosto nejohroženější skupinou jsou sladkovodní měkkýši (těch je v seznamu 59 % z v Evropě se vyskytujících druhů), následovanou právě stromy. Nadpoloviční většina jejich druhů má totiž problém.

Aktualizovanému Červenému seznamu ohrožených dřevin vévodí ikonické druhy, jako například jírovec maďal, co do počtu zastoupení nejvýraznější zástupce růžovitých jeřábů (těch je v seznamu 107 druhů) a pár exotických zajímavostí, jako například Heberdenia excelsa z Kanárských ostrovů. Tristní je, že pro 57 domácích endemitních druhů, které nám rostou pod nosem, nemáme ani dostatek dat, takže vlastně nevíme, jak dobře nebo špatně na tom jsou.

Čtěte také: České Budějovice

Skoro třetině druhů stromů na světě hrozí vyhynutí a stovky druhů jsou na pokraji zániku, varuje studie mezinárodní organizace sdružující botanické zahrady BGCI. Počet ohrožených druhů stromů je dvojnásobný ve srovnání s počty ohrožených savců, ptáků, obojživelníků a plazů dohromady, uvádí se ve zprávě. Mezi nejohroženější druhy stromů patří například magnólie a stromy z čeledi dvojkřídláčovitých, které rostou v deštných pralesích jihovýchodní Asie.

Vymírání se netýká pouze zvířat, ale také rostlin. Mezi nejohroženější skupiny patří stromy, které představují jeden ze základních kamenů ekosystému. Potřeba zemědělské půdy a těžba mění lesy v pole a mýtiny. Za jejich ochranu minulý rok položilo život 23 lidí, stromy jsou ale stále v ohrožení.

Pokud sečteme ohrožené druhy ptáků, obojživelníků a plazů, dostaneme šokující číslo. Ani to se ale nemůže rovnat počtu ohrožených druhů stromů. Dvojnásobně je totiž převyšují. Z celkového počtu 58 497 druhů dřevin je 17 510 v nebezpečí. To je téměř 30 %. Podle pětileté mezinárodní studie je ale číslo nejspíše ještě vyšší, protože u 21,4 % druhů nesesbírali výzkumníci dostatek dat. V bezpečí jich je podle nich pouze něco málo přes 41 %.

Na lesích a stromech závisí životy mnoha živočichů, rostlin i celkový stav naší planety. Ohrožení stromů je totiž vidět po celém světě.

Za původní druhy evropského regionu lze považovat 454 stromů a 168 z nich nemusí přežít. Pokud započítáme i ty, o kterých nebyl nasbírán dostatek údajů, může jich být v nebezpečí až polovina. Evropské stromy jsou třetí nejohroženější skupinou druhů na starém kontinentě. Na Červeném seznamu je předčí pouze „politické rostliny“, to jsou ty, které Evropská unie označila za ohrožené, a vůbec nejohroženější skupinou druhů jsou sladkovodní měkkýši.

Čtěte také: Tapety na plochu: Stromy a příroda

Celkově ubývá také prastarých stromů, které nemají náhradu. Samy tvoří jedinečné prostředí, v němž žije mnoho rostlin i živočichů. Ze stromu se po několika stech letech stává komplexní ekosystém. Pro představu buk může tohoto stavu dosáhnout po zhruba 225 letech, dub po 400 letech. Kvůli těžbě a neustálé potřebě obměny stromů to ale často není umožněno.

Nejen zvířata, o nichž se hovoří nejčastěji, ale i stromy a rostliny čelí hrozbě vyhynutí. Podle nejaktuálnější zprávy Mezinárodního svazu ochrany přírody (angl. International Union for Conservation of Nature - IUCN) tento osud hrozí hned 58 procentům z 265 stromů, které přímo pochází z Evropy. Celkově dle IUCN hrozí vyhynutí 42 procentům ze 454 druhů stromů v Evropě. Téměř dvě stovky z těchto druhů však nejsou evropského původu. Přesto i ty by se do několika let na našem kontinentu nemusely vyskytovat.

Příčiny ohrožení

S čím mají evropské stromy problém? Se zavlékáním nepůvodním konkurenčních druhů, s parazity a nejrůznějšími patogeny, změnou hospodaření v krajině, lesnickým hospodařením, úpadkem farmaření, s legálním i nelegálním kácením, požáry, neodbornou péčí a rozrůstáním měst.

Největší hrozbu pro zachování druhů stromů představuje pěstování plodin, kácení a chov dobytka.

„Pokud druhy nacházející se vespodu ekologické pyramidy vyhynou, povede to ke kaskádové sekundárnímu vymírání a způsobí to kolaps ekosystému,“ píší autoři studie.

Čtěte také: Vliv růstu a životnosti stromů

Největším nebezpečím pro stromy je ztráta jejich přirozeného prostředí. Rozhodující podíl na tom má zemědělské pěstování plodin, které nutí lesy ustupovat. Těžba dřeva je na druhém místě, následovaná chovem hospodářských zvířat. Rozpínání lidských obydlí ohrožuje 13 % druhů, stejně jako požáry. Změna klimatu je na posledním místě (4 %), ale studie jí nepřipočítává vliv na požáry, škůdce a podobně.

Evropští plži a mlži jsou úbytkem lesů ohroženi také. V nebezpečí jsou o to více, že drtivá většina z nich jsou endemické organismy. „Aby bylo možné obnovit počty suchozemských měkkýšů v Evropě, budou zapotřebí zásadní změny v politikách týkajících se využívání půdy spolu s pečlivou kontrolou urbanizace a udržitelného řízení polopřírodních oblastí,“ upozornil specialista na měkkýše MSOP Eike Neubert.

Kůrovcová kalamita

Mezi hlavními důvody obrovského nárůstu kalamitní těžby je zejména na našem území lýkožrout smrkový, u nás známější pod lidovým názvem kůrovec. Tomu se u nás daří zejména kvůli jednotvárné skladbě našich lesů, ve které naprosto dominuje smrk ztepilý, který tvoří až 50 % veškerého lesního porostu. Smrk je totiž velmi náchylný na sucha a vedra, a je proto snadno napadnutelný.

Kůrovcová kalamita rok od roku nabývá na síle, čemuž částečně napomáhá i pandemie koronaviru. Kvůli opatřením proti šíření viru měla spousta velkých pil omezený provoz a většina těch pohraničních dokonce stála úplně. Postižené dřevo tak neměl kdo zpracovávat, a dřevokazný brouk se tak mohl bez obtíží množit.

Jeho útoky začalo Česko ve větší míře pociťovat v roce 2016, kdy z 2,3 milionu m3 kůrovcového dřeva poskočil jeho objem na dvojnásobek. Od té doby jeho objem stále rostl a v roce 2019 dosáhl až na 22,7 milionu kubíků. Mezi lety 2018 a 2019 tak došlo k největšímu, téměř desetimilionovému nárůstu.

Záchrana evropských lesů: Možnosti a řešení

Stromy přispívají k udržení přirozených ekosystémů a jsou považovány za klíčové v boji proti globálnímu oteplování a změnám klimatu.

Efektivním způsobem boje se škůdci je pestrá výsadba, která zároveň lépe udržuje vodu, brání erozi a odolává přírodním živlům.

Podle odborníků je tedy nutné zavést a neporušovat určitá opatření. Mezi ně patří například rozšiřování chráněných území, udržování ohrožených druhů v botanických zahradách nebo semenných bankách v naději jejich návratu do přírody. V neposlední řadě pak rovněž osvěta a vzdělávání lidí, aby bylo zajištěno, že bude správná sazenička na správném místě.

Mnohé asi překvapí, že přístup nezřízeného sázení nových stromů může často působit kontraproduktivně. Ideální podoba českého lesa se skládá z různých druhů stromů, ve kterých sice nadále převažují smrky, ale mnohem menším poměrem než v současnosti. Bohatá a různorodá skladba lesů zaručuje větší odolnost různým přírodním katastrofám, lesy jsou tak zdravější a s všemožnými riziky se dokáží ve velké míře vypořádat samy.

Obecně by naše lesy podle odborníků potřebovaly více listnatých stromů (zejména buků), a menší zastoupení jehličnanů (především smrků). Ačkoliv se smrky nadále zalesňuje nejvíce, v roce 2019 se pestrost nově vysazených stromů zásadně zvýšila. Oproti roku 2018 jsme vysadili o 50 % víc buků, o téměř 60 % víc dubů nebo o 70 % víc javorů. Celkově u nás bylo v roce 2019 osázeno 28 672 hektarů půdy a společně s přirozenou obnovou se nové stromy objevily až 34 tisících hektarů země. To je o téměř 10 tisíc víc než v každém z předchozích pěti let.

I ty však musí mít na paměti ideální složení lesů a brát v potaz snahu o udržení biodiverzity. „V tomto kontextu je ale třeba si uvědomit, že stromy nejsou vítány všude v otevřené krajině. Mokřady, druhově pestré louky, pastviny, či travnaté porosty s roztroušenými keři jsou v současnosti vzácným typem prostředí, které hostí spoustu zajímavých a vzácných druhů organismů. Rozhodně ne všude je tedy výsadba stromů v české krajině pozitivním krokem pro podporu biodiverzity,“ varuje David Hořák, docent ekologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Lány polí se tak táhnou, kam oko dohlédne. V Česku tohle tvrzení platí dvojnásob, jelikož máme hned po Slovensku největší podíl polí s rozlohou nad 100 hektarů. Na takové souvislé ploše se drobní živočichové nemají kam schovat a širé lány navíc špatně zadržují vodu.

„Intenzivní zemědělství na velkých plochách obdělávané půdy, dominance ekonomicky výhodných plodin a absence přírodních prvků v polní krajině zásadním způsobem negativně ovlivňuje biodiverzitu, což je viditelné zejména na klesajících populacích ptáků otevřené krajiny nebo nápadném úbytku hmyzu,“ vysvětluje ekolog David Hořák z Univerzity Karlovy.

Ministerstvo zemědělství proto od letoška zavádí omezení rozlohy monokulturních polí na maximálně 30 hektarů. Zemědělské plochy tak budou mnohem častěji protínat travnaté pásy či remízky.

Na rozšiřování lesů, budování remízků na polích, udržování potoků a řek nebo výsadbu zeleně ve městech proto Zelená dohoda vyčleňuje nejméně 20 miliard eur ročně. Téma vnímá jako důležité i česká veřejnost. Podle květnových dat výzkumného ústavu STEM si 66 % Čechů a Češek myslí, že Zelená dohoda bude jasným přínosem pro ochranu české přírody a krajiny včetně zlepšení situace v boji proti suchu.

Lesy Evropy a Česká republika

Téměř polovinu plochy EU pokrývá lesní porost. Největší plochu zabírají lesy v severských zemích a nejméně rostou ve Velké Británii. Česko je stromy aktuálně pokryté z 34,7 % a až polovinu stromů u nás představují smrky. Smrkové monokultury jsou však náchylnější k nemocem i napadení kůrovcem.

V roce 2019 dosáhlo vytěžené kůrovcové dřevo rekordních 22,7 milionů kubíků. V boji s kůrovcem pomáhá pestrá výsadba. Česko ročně osazuje přes 28 tisíc hektarů půdy novými stromy.

Zatímco ve světě je deforestace stále závažnějším problémem a podle serveru One Tree Planted člověk každé 1,2 sekundy pokácí stromy o rozloze fotbalového hřiště, v Evropě se lesní porost stále rozrůstá. Za dvacet let od roku 1990 se Evropa zazelenala o nových 11 milionů hektarů, za což můžeme vděčit nejen přirozené obnově, ale i cílenému zalesňování.

Plocha Evropské unie je pokryta 182 miliony hektarů lesních porostů. To znamená, že lesy představují až 46 % evropské plochy. Nejvíce se na tom podílí Švédsko, Finsko, Španělsko, Francie a Polsko, jejichž rozloha zahrnuje dvě třetiny všech evropských lesů. Stromové porosty se totiž mezi jednotlivými zeměmi zásadně liší. Zatímco v severských zemích dosahuje lesnatost k 70 %, v Irsku se pohybuje okolo 11 %. V Česku stromy rostou na více než 2,7 milionu hektarů, což je zhruba 34,7 % našeho území. V „zelenosti“ tak zaostáváme za průměrem Evropy o dvanáct procentních bodů.

Význam lesů a dřevařství

O tom, že jsou stromy pro život na naší planetě nepostradatelné, asi není potřeba polemizovat. Lesy nejen vytvářejí kyslík, čistí vzduch nebo poskytují útočiště různým živočichům, ale zároveň chrání půdu proti erozi, podílí se na koloběhu vody a regulují místní i celosvětové klima. Jediný dospělý strom dokáže ročně vstřebat až 22 kilogramů oxidu uhličitého a na oplátku produkuje kyslík.

Lidem lesy slouží i materiálními způsoby - péče o stromy a těžba dřeva poskytují pracovní místa a lesy slouží i jako obnovitelný zdroj energie. Přibližně polovina výroby obnovitelné energie v Evropě pochází právě ze dřeva. Až 42 % objemu vytěženého dřeva se používá jako palivo, 24 % zpracovávají pily, ze 17 % těží papírenský průmysl a 12 % slouží na výrobu dřevěných desek, uvádí ve svém shrnutí Evropský parlament.

Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, lesnictví je pro Českou republiku poměrně významným odvětvím. Ačkoliv dřevařský průmysl tvoří pouze 0,63 % celkové přidané hodnoty HDP české ekonomiky, je to vyšší výsledek, než jakého dosahuje většina ostatních evropských států. Více než my z lesů podle dat Eurostatu z roku 2017 profitují pouze severské státy, Pobaltí a Rumunsko. Význam českého dřevařství v roce 2019 ještě vzrostl, a to především z hlediska exportu dřeva. Nejlépe je to poznat na vývozu do Číny, kam jsme předloni odeslali 2,3 milionů kubíků dřeva. Oproti roku 2018 jde o 1 255% nárůst. Ještě vyšší export do Číny zaznamenalo Německo, jehož vývoz stoupl z 200 tisíc kubíků v roce 2018 na 3,8 milionů m3, uvádí německý odborný server Holzkurier.