Každý strom nese příběh - zapsaný v letokruzích. Tento přírodní archiv vypráví o letech hojnosti, sucha, a dokonce i o významných historických událostech. Každé dřevo je jiné, protože každý druh dřeva a každý strom má svou vlastní DNA a historii, která mu dává svůj vlastní charakter.
Letokruhy jsou vrstvy dřeva, které strom vytváří během svého růstu. Každý kruh odpovídá jednomu vegetačnímu období, obvykle jednomu roku. V našich podmínkách strom roste hlavně na jaře a v létě, kdy vzniká světlé, rychle rostoucí jarní dřevo, a v závěru sezóny pak tmavší, hustší letní dřevo.
Letokruhy jsou roční přírůstky dřeva po obvodu pláště kmene dřeviny. Šířka letokruhu na příčném řezu kmenem dobře koreluje s celkovým objemem dřeva, které konkrétní jedinec v dané sezóně vytvořil. Letokruhy jsou tedy dobrým historickým záznamem o tom, jak strom v minulosti rychle rostl.
Produkce dřeva je nejvýznamnější složkou celkové tvorby biomasy v lesních ekosystémech a v biosféře obecně. Významná je jak z ekonomického hlediska, tak s ohledem na fixaci atmosférického uhlíku. Intenzita tvorby dřeva je meziročně proměnlivá a dobře ukazuje vitalitu a růstovou dynamiku dřevin.
Kvantitativně můžeme trendy v tvorbě dřeva sledovat prostřednictvím měření šířek letokruhů, popřípadě dalších letokruhových charakteristik. Letokruhová série (časová řada šířek letokruhů konkrétního stromu v jednotlivých letech) nám poskytuje informaci o meziroční i dlouhodobé variabilitě tvorby dřeva.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Letokruhy dokážou vyprávět příběhy o tom, co strom zažil během svého života. Pravidelné, široké kruhy svědčí o ideálních podmínkách - dostatku vody, živin a prostoru. Stromy také reagují na extrémní události, jako jsou požáry, silné mrazy nebo napadení škůdci. Tyto události mohou zanechat specifické stopy, například deformace kruhů nebo přerušení jejich pravidelnosti.
Pokud máte doma kus dřeva, například pařez nebo odřezek z kmene, můžete si letokruhy prohlédnout sami. Stačí dřevo očistit, případně jemně obrousit povrch, aby byly kruhy dobře viditelné. Pozorujte i detaily: pravidelnost kruhů, jejich šířku a případné nepravidelnosti. Deformace nebo nápadné zúžení může znamenat, že strom zažil obtížné období.
Mějte ale na paměti, že každý druh stromu reaguje na prostředí jinak. Letokruhy nejsou jen estetickým prvkem dřeva, ale i cenným zdrojem informací o minulosti.
Studium letokruhů, známé jako dendrochronologie, má široké uplatnění. Nejčastěji se využívá k určování stáří stromů, což je klíčové například v archeologii nebo při rekonstrukci historie. Dalším důležitým využitím je rekonstrukce klimatu. Stromy jsou živými klimatickými záznamníky - z šířky a struktury letokruhů lze odvodit teploty, množství srážek nebo vliv extrémních událostí v minulosti. Dendrochronologie se také uplatňuje v lesnictví.
Protože je informace o rychlosti přírůstu stromů důležitá z hlediska ekonomického, ekologického i klimatického, postupně byly dendrochronologické studie realizované na rostoucím počtu lokalit rozprostřených po celém území Česka. Díky tomu se postupně rozšiřoval i soubor dostupných letokruhových sérií vyprodukovaných jednotlivými výzkumnými skupinami a laboratořemi. V Česku se se sběrem letokruhových dat z živých stromů začalo v 60. letech 20. století.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Díky vysokému počtu letokruhových sérií získaných z území Česka (řádově desítky tisíc sérií) se nabízí možnost využít taková data ke komplexnímu popsání vlivu klimatických změn na naše lesy a k predikci odezvy vybraných druhů dřevin na budoucí klimatické podmínky.
Informace o vývoji sesuvných pohybů v minulosti jsou kritickým vstupem přístupů stanovování sesuvného ohrožení. Bohužel, chronologické informace o vývoji sesuvů jsou velmi vzácné. Dendrogeomorfologické metody (založené na studiu letokruhů) jsou v současnosti považovány za efektivní nástroj detekce minulých sesuvných událostí v zalesněných oblastech mírného pásma, kde chybí dlouhodobý monitoring sesuvů.
Při makroskopické prohlídce jednotlivých řezů dřeva můžeme pozorovat následující strukturální části, které se však nemusí vyskytovat u každého druhu: letokruhy, cévy, dřeňové paprsky, jádro, běl, vyzrálé dřevo aj.
Dřeňové paprsky jsou tvořeny různě mohutnými seskupeními parenchymatických buněk, které jsou orientovány kolmo na podélnou osu kmene. Dřeňové paprsky významně ovlivňují vlastnosti dřeva a jsou jednou z příčin rozdílných fyzikálních a mechanických vlastností dřeva v tangenciálním a radiálním směru.
Šířka a stavba letokruhů se liší podle druhu dřeviny, klimatických podmínek ve kterých strom vyrůstal, stáří stromu (stářím jsou užší) a úrodnosti půdy. Dřeviny rostoucí v úrodnější půdě vytváří letokruhy širší.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Šířka letokruhu je různá i u dřevin rychle rostoucích a pomalu rostoucích. Rychle rostoucí dřeviny nalezneme v teplém podnebí. Dřevo je řidší, má menší pevnost, a tím hůře odolává škůdcům a nemocím. Letokruhy u těchto dřevin jsou širší. Mezi rychle rostoucí dřeviny patří například topol, který může mít letokruhy širší než 1 cm. Letokruhy pomalu rostoucích dřevin jsou užší. Tyto dřeviny rostou na horách, kde musí čelit horším klimatickým podmínkám. Pomalu rostoucí dřeviny se dožívají vyššího věku, lépe odolávají škůdcům.
Aby se ze stromu stal nábytek, kmen se po pokácení stromu na pile rozřeže na díly. Ty se pak řežou podélně na desky, prkna, trámy a latě a pak se nechají vysušit. Dřevo ve tvaru desek používají truhláři na výrobu nábytku.
V závislosti na druhu, místě a stáří obsahuje dřevo čerstvě poraženého a pořezaného stromu mezi 50 a více než 100 % vody nebo vlhkosti. V této formě se zpravidla nehodí k použití. Než se dřevo promění v nábytek, musí nejprve vyschnout, jinak bude příliš pracovat (v tomto případě se smršťovat) a objeví se pukliny.
Struktura kmene:
Vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR se podíleli na mezinárodním výzkumu, který ukazuje, že stromy jsou dlouhodobou a přesnou kronikou extrémních klimatických událostí. Zásadním výsledkem je zjištění, že od 40. let 20. století výrazně vzrostla meziroční variabilita extrémních srážek spojených s tropickými cyklónami. Lepší pochopení historické variability extrémních srážek pomáhá zpřesnit modely povodňových rizik a extrémního počasí, zejména v regionech ohrožených tropickými bouřemi.